Mikojan-Gurjevič LMFS (E-721)

Typ:  lehký víceúčelový bojový letoun 5. generace se sníženou zjistitelností (stealth)

Určení:  vybojování vzdušné převahy v prostoru linie, přepadové stíhání v rámci protivzdušné obrany (ničení vzdušných cílů na krátké i střední vzdálenosti), útoky na pozemní a námořní cíle a umlčování radiolokátorů protivníka

Historie:  Odpovědí na americký program stíhacího letounu 5. generace ATF (Advanced Tactical Fighter), který dal za vznik těžkému stíhači typu Lockheed F-22 Raptor, ze strany SSSR se stal program MFI (Mnogofunkcionalnyj Frontovoj Istrebitěl = víceúčelový frontový stíhač). Zmíněný program byl zahájen v 80. letech a dal za vznik letounu typu MiG-39 (iz.1.42). Do vývoje tohoto stroje ale neblaze zasáhl rozpad SSSR, k němuž došlo v roce 1991, spolu s těžkou ekonomickou krizí, která na počátku 90. let zachvátila všechny postsovětské republiky, včetně Ruska. Protože si VVS za těchto podmínek nemohlo tak těžký bojový letoun, jakým byl typ MiG-39, rozhodně dovolit, vývoj tohoto stroje se nakonec zastavil ve stádiu zkoušek zjednodušeného technologického demonstrátoru 1.44 (Flatpack). Shodný osud přitom potkal i letoun typu Su-47/S-37 (Firkin), na kterém z vlastní iniciativy prakticky paralelně pracovala JSC P.O. Suchoje. Jelikož si VVS bylo plně vědomo, že stíhací letouny 4. generace řady MiG-29 (Fulcrum) a Su-27 (Flanker), nebudou moci dlouho efektivně zastávat své poslání, v dubnu roku 1999 vypsalo, v rámci programu LFS, specifikace na kvalitativně nový bojový letoun 5. generace. Zatímco program MFI počítal s letounem, který se hmotnostně a rozměrově blížil těžkým stíhačům typu MiG-31 (Foxhound) a Su-27 (Flanker), program LFS měl dát za vznik podstatně menšímu, lehčímu a cenově dostupnějšímu bojovému letounu 5. generace. Na zmíněné zadání přitom kromě již řadu let zavedených a patřičně zkušených konstrukčních kanceláří RSK MiG, JSC P.O. Suchoje a AOOT A.S. Jakovleva se svým projektem zareagovala též zcela nová konstrukční kancelář F. Muchamedova. Program LFS byl ale ještě ten samý rok zastaven ve prospěch programu PAK-FA (Perspektivnyj Aviacionnyj Komplex Frontovoj Aviacii = perspektivní letecký komplex frontového letectva). Ten přitom již od počátku počítal se strojem hmotnostně a rozměrově odpovídajícímu letounu typu Su-27 (Flanker), který tehdy tvořil páteř stíhacích letek VVS. Definitivní podoba technického zadání k letounu PAK-FA byla schválena v dubnu roku 2001. Zatímco JSC P.O. Suchoje na specifikace PAK-FA zareagovala projektem letounu typu T-50, který svým vzezřením připomínal jakéhosi křížence amerických stíhačů typu F-22 Raptor a YF-23 s domácím typu Su-27 (Flanker), RSK MiG předložila projekt letounu typu E-721. Ten byl zase pojat jako „bezocasá kachna“ s mohutným deltakřídlem, zdvojenou SOP zaujímající sklon směrem od podélné osy trupu a motory uvnitř dvou samostatných gondol instalovaných pod vírovými přechody křídla. Zatímco konvenčněji pojatý typ T-50 byl svou hmotností blízký těžkému stíhači typu Su-27 (Flanker), hmotnost modelu E-721, který počítal s dvojicí motorů typu Klimov VK-10M s tahem řádu 10 000 kp, odpovídala posledním verzím lehčího MiGu-29 (Fulcrum). Naproti tomu AOOT A.S. Jakovleva se rozhodla do program PAK-FA vstoupit pouze s nabídkou technické asistence při vývoji palubní modifikace vítězného stroje se zkráceným vzletem. Za vítěze zmíněného výběrového řízení byl přitom dne 26. dubna 2002 vyhlášen projekt letounu typu T-50 z dílny JSC P.O. Suchoje, který v sériové verzi obdržel označení Su-57. RSK MiG se ale nenechala tímto neúspěchem odradit a následně projekt letounu typu E-721 nabídla VVS jako levnější doplněk vítězného typu Su-57 (Felon). Zmíněná nabídka se ale setkala s odmítavým postojem. Velení VVS totiž zastávalo názor, že pro tuto roli budou plně postačovat již dostupné bojové letouny 4. generace typu Su-30SM (Flanker H) a Su-35S (Flanker K), které vycházejí z osvědčeného typu Su-27 (Flanker). RSK MiG nicméně i přesto v pracích na projektu letounu typu E-721, který je znám též jako LMFS (Legkij Mnogocelevoj Frontovoj Samoljot = lehký víceúčelový frontový letoun), pokračovala nadále, ovšem z vlastních zdrojů. Důvodem tohoto kroku ze strany RSK MiG se stala skutečnost, že byl vývojový potenciál bojového letounu 4. generace typu MiG-29 (Fulcrum) již plně vyčerpán. Aby toho nebylo málo, tak tento stroj nebylo možné považovat za plnohodnotnou konkurenci lehkých bojových letounů 5. generace zahraniční konstrukce v podobě amerického typu F-35 Lightning II a čínského typu FC-31 Gyrfalcon ani v těch nejnovějších a nejpokročilejších modifikacích. Protože RSK MiG neměla na vývoj letounu typu LMFS prostředky, následně se v této souvislosti začala poohlížet po zahraničním investorovi. O letoun typu LMFS přitom údajně projevili zájem Spojené Arabské Emiráty. Nakonec byla ale dvoumotorová koncepce pro letoun typu LMFS zamítnuta ve prospěch jednomotorového uspořádání. Na počátku prosince roku 2020 bylo totiž oznámeno, že ruský průmysl pracuje na konceptu jednomotorového lehkého až středně těžkého bojového letounu 5. generace. Zmíněný stroj je zamýšlen hned ve dvou verzích, pilotované a bezpilotní, a počítá s vyvíjeným motorem typu iz.30, který vzešel z programu Su-57 (Felon). Zmíněný motor by přitom měl mít vyšší tah než motor typu F135, který pohání americký typ F-35 Lightning II. S letounem typu Su-57 (Felon) by měl ale tento stroj sdílet i některé další technologie, včetně senzorového vybavení. To přitom sebou přinese nemalou redukci vývojových nákladů a výrobní ceny. Díky jednomotorovému uspořádání by navíc měl mít nižší provozní náklady, než mají bojové letouny 4. generace řady Su-27 (Flanker). Na konci prosince roku 2020 se při natáčení interwiev s náměstkem předsedy vlády Ruska pro zbrojní-průmyslový komplex (OPK) do záběru televizního štábu omylem dostal model neznámého jednomotorového jednomístného bojového letounu kategorie stealth. Podle všeho se jednalo právě o tento stroj. Zmíněný model přitom ztvárňoval středoplošník kachní koncepce s lichoběžníkovým křídlem, zdvojenou lichoběžníkovou svislou ocasní plochou mající výrazný sklon vně podélné osy trupu a podtrupovým lapačem vzduchu pohonné jednotky pod zploštělou přídí trupu, na úrovni pilotní kabiny. Práce na konceptu jednomotorového bojového letounu 5. generace ale v Rusku zatím probíhají bez státní finanční podpory. Pokud se zmíněný stroj dočká výroby, stane se prvním postsovětským jednomotorovým bojovým letounem.

pool

More:
https://tass.com/defense/931828

Verze:  -

Vyrobeno:  -

Uživatelé:  -

 

 

 

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden dvouproudový motor typu Saturn iz.30

Radar:        ?

Výzbroj:     ?

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: ?
Délka:   ?
Výška:
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: ?
Max. rychlost: ?
Praktický dostup:   ?
Max. dolet:    ?

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 25.12.2020