Suchoj LTS "CheckMate"

Typ:  lehký víceúčelový bojový letoun 5. generace se sníženou zjistitelností (stealth)

Určení:  vybojování vzdušné převahy v prostoru linie, přepadové stíhání v rámci protivzdušné obrany (ničení vzdušných cílů na krátké i střední vzdálenosti), útoky na pozemní a námořní cíle a umlčování radiolokátorů protivníka

Historie:  Odpovědí na americký program stíhacího letounu 5. generace ATF (Advanced Tactical Fighter), který dal za vznik těžkému stíhači typu Lockheed F-22 Raptor, ze strany SSSR se stal program MFI (Mnogofunkcionalnyj Frontovoj Istrebitěl = víceúčelový frontový stíhač). Zmíněný program byl zahájen v 80. letech a dal za vznik letounu typu MiG-39 (iz.1.42). Do vývoje tohoto stroje ale neblaze zasáhl rozpad SSSR, k němuž došlo v roce 1991, spolu s těžkou ekonomickou krizí, která na počátku 90. let zachvátila všechny postsovětské republiky, včetně Ruska. Protože si VVS za těchto podmínek tak těžký bojový letoun, jakým byl typ MiG-39, nemohlo dovolit, vývoj tohoto stroje se nakonec zastavil ve stádiu zkoušek zjednodušeného technologického demonstrátoru, který vešel ve známost jako 1.44 (Flatpack). Shodný osud přitom potkal i letoun typu Su-47/S-37 (Firkin), na kterém z vlastní iniciativy prakticky paralelně pracovala JSC P.O. Suchoje. Jelikož si VVS bylo plně vědomo, že stíhací letouny 4. generace řady MiG-29 (Fulcrum) a Su-27 (Flanker), nebudou moci dlouho efektivně plnit své poslání, v dubnu roku 1999 vypsalo, v rámci programu LFS, specifikace na kvalitativně nový bojový letoun 5. generace. Zatímco program MFI počítal s letounem, který se hmotnostně a rozměrově blížil těžkým stíhačům typu MiG-31 (Foxhound) a Su-27 (Flanker), program LFS měl dát za vznik podstatně menšímu, lehčímu a cenově dostupnějšímu bojovému letounu 5. generace. Na zmíněné zadání přitom kromě již řadu let zavedených a patřičně zkušených konstrukčních kanceláří RSK MiG, JSC P.O. Suchoje a AOOT A.S. Jakovleva se svým projektem zareagovala též zcela nová konstrukční kancelář F. Muchamedova. Program LFS byl ale ještě ten samý rok zastaven ve prospěch programu PAK-FA (Perspektivnyj Aviacionnyj Komplex Frontovoj Aviacii = perspektivní letecký komplex frontového letectva). Ten přitom již od počátku počítal se strojem hmotnostně a rozměrově odpovídajícímu letounu typu Su-27 (Flanker), který tehdy tvořil páteř stíhacích letek VVS. Definitivní podoba technického zadání k letounu typu PAK-FA byla schválena v dubnu roku 2001. Zatímco JSC P.O. Suchoje na specifikace PAK-FA zareagovala projektem letounu typu T-50 (Felon), který svým vzezřením připomínal jakéhosi křížence amerických stíhačů typu F-22 Raptor a YF-23 s domácím typu Su-27 (Flanker), RSK MiG předložila projekt letounu typu E-721. Ten byl zase pojat jako „bezocasá kachna“ s mohutným deltakřídlem, zdvojenou SOP mající sklon směrem od podélné osy trupu a motory uvnitř dvou samostatných gondol instalovaných pod vírovými přechody křídla. Zatímco konvenčněji pojatý typ T-50 (Felon) byl svou hmotností blízký těžkému stíhači typu Su-27 (Flanker), hmotnost modelu E-721, který počítal s dvojicí motorů typu Klimov VK-10M s tahem řádu 10 000 kp, odpovídala posledním verzím lehčího MiGu-29 (Fulcrum). Naproti tomu AOOT A.S. Jakovleva se rozhodla do program PAK-FA zapojit pouze s nabídkou technické asistence při vývoji palubní modifikace vítězného stroje se zkráceným vzletem. Za vítěze zmíněného výběrového řízení byl přitom dne 26. dubna 2002 vyhlášen projekt letounu typu T-50 (Felon) z dílny JSC P.O. Suchoje, který v sériové verzi obdržel označení Su-57. RSK MiG se však nenechala tímto neúspěchem odradit a následně projekt letounu typu E-721 nabídla VVS jako levnější doplněk vítězného typu Su-57 (Felon). Zmíněná nabídka se ale setkala s odmítavým postojem. Velení VVS totiž zastávalo názor, že pro tuto roli budou plně postačovat již dostupné bojové letouny 4. generace typu Su-30SM (Flanker H) a Su-35S (Flanker K), které vycházejí z osvědčeného typu Su-27 (Flanker). RSK MiG nicméně i přesto v pracích na projektu letounu typu E-721, který byl znám též jako LMFS (Legkij Mnogocelevoj Frontovoj Samoljot = lehký víceúčelový frontový letoun), pokračovala nadále, ovšem z vlastních zdrojů. Důvodem tohoto kroku ze strany RSK MiG se stala skutečnost, že byl vývojový potenciál bojového letounu 4. generace typu MiG-29 (Fulcrum) tehdy již prakticky plně vyčerpán. Aby toho nebylo málo, tak tento stroj nebylo možné považovat za plnohodnotnou konkurenci lehkých bojových letounů 5. generace zahraniční konstrukce v podobě amerického typu F-35 Lightning II a čínského typu FC-31 Gyrfalcon ani v těch nejnovějších a nejpokročilejších modifikacích. Protože RSK MiG neměla na vývoj letounu typu LMFS prostředky, následně se začala poohlížet po zahraničním investorovi. O letoun typu LMFS přitom údajně projevili zájem Spojené Arabské Emiráty. Nakonec se ale dvoumotorový letoun typu LMFS z dílny RSK MiG realizace nedočkal. Někdy na konci druhého desetiletí 21. století se z vlastní iniciativy (bez oficiálního zadání) do prací na projektu vlastního lehkého bojového letounu 5. generace pustila též JSC P.O. Suchoje. Suchoj ale pro zmíněný stroj, který vešel ve známost jako LTS (Legkij taktičeskij samolet = Lehký taktický letoun), zvolil jednomotorové uspořádání. Skutečnost, že ruský průmysl pracuje na projektu jednomotorového lehkého až středně těžkého bojového letounu 5. generace, přitom oficiálně vešla ve známost na počátku prosince roku 2020. Zmíněný stroj je znám též pod obchodním názvem „CheckMate“ a je koncipován jako jednomístný bezocasý středoplošník s robustním trupem s diamantovým průřezem, lichoběžníkovým křídlem s úzkými protáhlými výrovými přechody a zdvojenou lichoběžníkovou SOP s výrazným sklonem směrem od podélné osy trupu. Pilotní kabina letounu typu LTS je opatřena dvoudílným překrytem, který se sestává z pevného čelního štítku a odsuvného (směrem dozadu) krytu. Vzletové a přistávací zařízení tohoto stroje tvoří zatahovatelný tříbodový podvozek příďového typu. Zatímco hlavní podvozky tohoto stroje se zatahují (proti směru letu) do boků trupu, v oblasti pod křídlem, příďový podvozek letounu typu LTS se zasouvá (po směru letu) do břicha přední části trupu. Pohon zmíněného stroje bude obstarávat vyvíjený motor typu iz.30, který vzešel z programu Su-57 (Felon). Zmíněný motor by přitom měl mít ještě vyšší tah než má motor typu F135, který pohání americký typ F-35 Lightning II. Motor typu iz.30 bude využívat rozměrný lapač vzduchu s odlučovačem mezní vrstvy typu DSI, který se nachází pod přídí trupu, na úrovni čelního štítku překrytu pilotní kabiny, a kruhovou trysku s měnitelným vektorem tahu. Letoun typu LTS se tedy svým vzezřením nápadně podobá americkému Boeingu X-32, neúspěšnému konkurentovi letounu typu F-35 Lightning II. Prototypy tohoto stroje budou ale pohánět, vzhledem k stávající nedostupnosti motoru typu iz.30, méně výkonné motory typu Al-31FN 3. nebo 4. série. S letounem typu Su-57 (Felon) bude ale letoun typu LTS sdílet též některé další technologie, včetně senzorového vybavení, podvěsné výzbroje, různých palubních systémů a technického řešení jednotlivých komponent draku. To přitom sebou přinese nemalou redukci vývojových nákladů a výrobní ceny. Díky jednomotorovému uspořádání a maximální unifikaci technologií s již letounem typu Su-57 (Felon) by letoun typu LTS měl mít v porovnání s těžkými dvoumotorovými bojovými letouny 4. generace řady Su-27 (Flanker) nejen menší provozní náklady, ale i nižší pořizovací cenu. Zmíněný stroj bude mít podobné rozměry jako americký typ F-16 a vzletovou hmotnost menší než 18 000 kg. Podvěsnou výzbroj (do celkové hmotnosti 7,4 t) bude letoun typu LTS moci přepravovat uvnitř třech trupových zbraňových šachet, jedné centrální a dvou postranních nacházejících se přímo před šachtami hlavních podvozků, a na čtyřech vnějších křídelních závěsnících. Uvnitř vnitřních zbraňových šachet bude přitom moci přepravovat celkem pět PLŘS krátkého a středního dosahu (tři v centrální a po jedné v postraních zbraňových šachtách). Organickou hlavňovou výzbroj bude letoun typu LTS podle všeho postrádat. Do některé z trupových zbraňových šachet tohoto stroje by však údajně mělo být možné umístit kanónový kontejner. Součástí avioniky letounu typu LTS, která bude mít otevřenou architekturu, se kromě radiolokátoru kategorie AESA se schopností sledovat až 30 vzdušných cílů (a na 6 z nich navádět PLŘS) stane též elektro-optický zaměřovací systém nápadně se podobající systému typu AN/AAQ-40 amerického letounu F-35 Lightning II. Pilot tohoto stroje bude mít k dispozici, obdobně jako pilot zmíněného amerického letounu, jeden velkoplošný MFD a jeden širokoúhlý HUD. Práci pilota, který bude sedět na sedačce typu K-36D5, letounu typu LTS bude navíc usnadňovat umělá inteligence, která bude schopna zastávat funkci kopilota. Údržbu těchto strojů v provozu bude zase znatelně zefektivňovat automatizovaný systém logistické podpory typu Matreška, který je ruským ekvivalentem systémů typu ALIS a ODIN amerického letounu typu F-35 Lightning II. Díky modulové konstrukci bude letoun typu LTS v případě zájmu ze strany zákazníků možné do výroby zavést nejen v jednomístné verzi, ale i ve verzi dvoumístné, volitelně pilotované a bezpilotní. Vývoj bezpilotní verzi přitom již probíhá. Výhledově se ale počítá též s verzí palubní. Bezpilotní LTS budou přitom moci operovat v kooperaci s pilotovanými LTS. Oficiálně byl letoun typu LTS prezentován první den moskevského aerosalonu MAKS 2021, který započal dne 20. července 2021. Návštěvníci zmíněné airshow si konkrétně mohli prohlédnout neletový prototyp tohoto stroje pro pozemní zkoušky (modrá 75 / RF-00075), s maketami střel typu Ch-38MLE a Grom-E1 v centrální trupové zbraňové šachtě a maketami střel typu RVV-MD (RS-AA-11B Archer), RVV-SD (RS-AA-12B Adder B) a Ch-59MK (RS-AS-18 Kazoo) na výstavních stojanech. Vývoj letounu typu LTS je financován z vnitřních zdrojů OAK (Sjednocená letecké korporace) a možná též částečně ze zahraničí (Spojené Arabské Emiráty). Při vývoji tohoto stroje našly uplatnění digitální metody projektování, testování a výroby (obdobně jako u amerických letounů „série e“). Letoun typu LTS se přitom stal prvním takto navrženým letounem ruské výroby. Dle stávajících plánů by se letové zkoušky prvního letového prototypu tohoto stroje, který vznikne dopracováním neletového prototypu (prezentovaného na MAKS 2021), měly rozeběhnout v roce 2023, po završení pozemních a statických zkoušek. V letech 2024 a 2025 by se měly do zkušebního programu zapojit další prototypy. Se završením státních zkoušek a zahájením sériové výroby tohoto stroje se počítá v roce 2026. Produkci letounu typu LTS bude zajišťovat závod KnAAP z Komsomolska na Amuru, který v roce 2021 zhotovil výše uvedený neletový exemplář tohoto stroje. Letoun typu LTS bude zejména exportním artiklem. Podle průzkumu trhu by průběhu následujících 15-ti let mohla na trhu vyvstat poptávka až po 300 těchto strojích. Jednotková cena sériového LTS je odhadována na pouhých 25 až 30 miliónů dolarů. Cena za jednu letovou hodinu tohoto stroje by přitom měla být 7 x nižší než u amerického typu F-35 Lightning II. Výrobce letounu typu LTS navíc zákazníkům nabízí možnost licenční výroby. Na mezinárodním trhu bude letoun typu LTS konkurovat nejen již zmíněnému americkému typu F-35 Lightning II a čínskému typu FC-31 Gyrfalcon, ale též jihokorejskému typu KF-21 Boramae a tureckému typu TF-X. Z propagačního videa Rostechu je patrné, že o letoun typu LTS jeví zájem Spojené Arabské Emiráty, Indie, Vietnam a Argentina. Přestože je letoun typu LTS exportním artiklem, zmíněný stroj si možná najde též cestu k Ruským vzdušným silám.

pool

More:
https://tass.com/defense/931828

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden neletový prototyp pro pozemní zkoušky

Uživatelé:  -

 

 

 

Posádka:   jeden pilot

Pohon:      jeden dvouproudový motor typu Saturn iz.30 nebo Al-31FN (3. nebo 4. série)

Radar:       víceúčelový radiolokátor s pevnou fázovanou mřížkou a digitálně vychylovaným paprskem (AESA) blíže nespecifikovaného typu (zřejmě derivát radiolokátoru typu N036 letounu typu Su-57), instalovaný uvnitř špice trupu. Zmíněný radiolokátor bude schopen vyhledávat a sledovat vzdušné, pozemní i hladinové cíle. Současně bude přitom moci sledovat 30 vzdušných cílů a na 6 z nich navádět PLŘS. Pozemní a hladinové cíle bude schopen současně sledovat dva.

Výzbroj:    podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 7 400 kg, přepravovaná uvnitř třech trupových zbraňových šachet, jedné centrální (tři PLŘS nebo dvě protizemní ŘS) a dvou postranních (po jedné PLŘS), a na čtyřech vnějších křídelních závěsnících – PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu RVV-MD (RS-AA-11B Archer), PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu RVV-SD (RS-AA-12B Adder B), protizemní ŘS s poloaktivním laserovým navedením typu Ch-38MLE, protizemní ŘS s pasivním TV navedením typu Ch-38MTE, protizemní ŘS se satelitním navedením typu Grom-E1, protilodní ŘS s aktivním RL navedením typu Ch-58MK (RS-AS-18 Kazoo), protilodní ŘS s aktivním RL navedením typu Ch-35UE (RS-AS-20 Kayak), protiradiolokační ŘS s pasivním RL navedením typu Ch-58UŠKE (RS-AS-11 Kilter), protiradiolokační ŘS s pasivním RL navedením typu Ch-31PD (RS-AS-17C Krypton), klouzavá naváděná puma se satelitním navedením typu Grom-E2, 250 kg klouzavá naváděná puma s poloaktivním laserovým navedením typu KAB-250LG-E, 500 kg klouzavá naváděná puma se satelitním navedením typu K08BE, 1 500 kg klouzavá naváděná puma se satelitním navedením typu K029BE, bloky s neřízenými raketami S-8 ráže 80 mm, bloky s neřízenými raketami typu S-13 ráže 122 mm, neřízené pumy o hmotnosti 100 kg, 250 kg a 500 kg a kanónový kontejner blíže nespecifikovaného typu

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: ?
Délka:   ?
Výška:
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: do 18 000 kg
Max. rychlost: M=1,8 až 2,0
Praktický dostup:   16 500 m
Max. dolet:    2 900 km

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 28.7.2021