Suchoj Su-25BM (‘Frogfoot A’) / T-8BM

Typ:  speciální dvouúčelová modifikace taktického útočného letounu Su-25 (Frogfoot A) zastávající roli vzdušné vypouštěcí platformy vzdušných terčů a taktického útočného stroje

Určení:  primárně vlekání tažných a vypouštění bezpilotních vzdušných terčů při výcviku obsluh pozemních a námořních raketových systémů protivzdušné obrany ve střelbě na vzdušné cíle; sekundárně ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory pozemních jednotek

Odlišnosti od letounu Su-25 (Frogfoot A):

- instalace pohonných jednotek typu R-195 (na místo motorů typu R-95Š) – tyto motory vykazují vyšším výkonem a delším meziopravním resursem a navíc jsou opatřeny systémem chlazení výstupních plynů (díky tomu vykazují nižší IČ emisí) – to se na vnějším vzhledu promítlo přítomnostní nevelkého kapsovitého lapače vzduchu na hřbetu zadní části motorových gondol a kónického krytu uprostřed výtokové trubice trysek (tato úprava byla zavedena do konstrukce všech nově vyrobených Su-25 od roku 1989)

- instalace radionavigačního systému dálkové navigace typu RSDN-10

- rozšířené podvěsné vybavení o kontejner s vlečným terčem typu Kometa, klouzavý střemhlavý terč typu PM-6 a padákový terč typu M-6 (zmíněné vzdušné terče se umisťují na křídelní zbraňové závěsníky na místo podvěsné výzbroje)

Historie:  Do prací na projektu specializované modifikace podzvukového útočného letounu typu Su-25 zastávající roli vzdušné vypouštěcí platformy vlečných a bezpilotních vzdušných terčů se OKB P.O. Suchoje pustila již v roce 1986. Zmíněná OKB přitom tehdy na toto téma zpracovala hned dva alternativní projekty. Zatímco jeden z nich vycházel z dvoumístného cvičně-bojového modelu Su-25UB (Frogfoot B), základem toho druhého se stal základní jednomístný bojový model Su-25 (Frogfoot A). Realizace se ale nakonec dočkal pouze posledně uvedený projekt, tedy projekt vycházející z jednomístného Su-25 (Frogfoot A). Takto specializovaný Su-25 (Frogfoot A) přitom obdržel tovární označení T-8BM a služební označení Su-25BM (Frogfoot A) a součástí jeho podvěsného vybavení kromě vlečného terče typu Kometa stal též klouzavý střemhlavý terč typu PM-6 a padákový terč typu M-6. Protože speciál T-8BM (Su-25BM) přebíral zbraňový systém od svého vývojového předchůdce bez změn, mohl zastávat též poslání taktického útočného stroje bez jakéhokoliv omezení. Prototyp letounu Su-25BM (Frogfoot A) vznikl v roce 1989 konverzí sériového Su-25 (Frogfoot A) s rudým trupovým číslem 12 a výrobním číslem 25508110489. Zmíněný stroj přitom vešel ve známost pod továrním kódem T8BM-1 a od vzletové dráhy podnikového letiště závodu č.31 z Tbilisi (TAGO) se poprvé odlepil dne 22. března 1990. Zde tento stroj vykonal pouhých devět zkušebních letů. Poté, dne 30. května téhož roku, byl přepraven do Žukovského. Zde pak prošel programem závodních zkoušek. Protože celý zkušební program letounu T8BM-1 znatelně zatahovaly problémy s odvíjením a zpětným navíjením lana vlečného terče typu Kometa, klouzavý střemhlavý terč typu PM-6 byl nakonec odzkoušen za pomoci letounu T8-15 (modrá 15), jednoho ze zkušebních exemplářů základního bojového modelu Su-25 (Frogfoot A). Přestože plány z roku 1989 počítaly se 170-ti sériovými Su-25BM (Frogfoot A), brány závodu závodu č.31 z Tbilisi (TAGO) nakonec v průběhu roku 1990 opustilo pouhých 50 exemplářů tohoto modelu. Všechny tyto stroje přitom v letech 1990 až 1992 převzaly domácí vzdušné síly. Na vývoz nebyl speciál typu Su-25BM (Frogfoot A) nikdy uvolněn. Dvanáct těchto strojů se však stalo součástí letadlového parku 368. OŠAP (samostatný útočný pluk), který operoval z východoněmecké základny Tutow. Přestože měly speciály typu Su-25BM (Frogfoot A) primárně zastávat poslání vzdušné platformy vzdušných terčů, VVS tyto letouny nakonec používalo výhradně jako bitevní stroje. Letouny typu Su-25BM (Frogfoot A) tedy nakonec nikdy nebyly v praxi použity ani pro vlekání vlečného terče typu Kometa ani pro vypouštění klouzavých a padákových terčů typu PM-6 a M-6. Díky instalaci motorů typu R-195, které vykazovaly v porovnání s motory typu R-95Š větším tahem a nižší IČ emisí, a systému dálkové navigace typu RSDN-10 tento model byl tehdy, na počátku 90. let, nejvíce pokročilou operační modifikací letounu Su-25.

Verze:

T8BM-1 – prototypová modifikace letounu Su-25BM. Jediný exemplář tohoto modelu vznikl konverzí sériového Su-25 (Frogfoot A) a od vzletové dráhy se poprvé odlepil dne 22. března 1990.

Su-25BM – sériová modifikace letounu Su-25BM. V průběhu roku 1990 brány závodu č.31 z Tbilisi opustilo celkem 50 těchto strojů.

Vyrobeno:  jeden prototyp (T-8BM-1 - vznikl konverzí sériového Su-25) a 50 sériových strojů

Uživatelé:  pouze Rusko

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       dva proudové motory typu Gavrilov R-195 s max. tahem po 4 500 kp

Radar:        žádný

Vybavení:   - zaměřovací: laserový dálkoměr a značkovač cílů typu Kljon-PS s dosahem 8 km (jeho instalace je umístěna za nevelkým okénkem s tvarem pětiúhelníku nacházejícím se na seříznuté špici trupu) a optický zaměřovač typu ASP-17BC-8 (jeho instalace se nachází uvnitř pilotní kabiny)

                    - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-1P Parol-1D (dvě nevelké trojúhelníkovité antény umístěné po jedné na hřbetu přídě trupu přímo před pilotní kabinou a na břichu ocasní části trupu a dva páry drobných zaoblených antén umístěné po jednom na bocích přídě a zádě trupu), výstražný radiolokační systém typu SPO-15 Berjoza (jeho antény se nacházejí uvnitř dielektrické špice koncových křídelních těles), čtyři výmetnice 32-ti klamných IČ/RL cílů ASO-2V (ty jsou umístěny po dvou ve dvou blocích na hřbetu zadní části trupu přímo vedle SOP), dva odnímatelné bloky s dalšími čtyřmi (po dvou v každém bloku) výmetnicemi klamných IČ/RL cílů téhož typu (ty se umisťují na hřbet zadní části motorových gondol) a aktivní rušič typu SPS-141, -142 nebo -143 (Odd Pod) systému Siren (podvěsný kontejner tohoto zařízení se umisťuje na 3. křídelní zbraňový závěsník)

                    - podvěsné: kontejner s vlečným terčem typu Kometa, klouzavý střemhlavý terč typu PM-6 a padákový terč typu M-6. Zatímco kontejner s vlečným terčem typu Kometa se zavěšuje v počtu jednoho exempláře na křídelní závěsník č.3 nebo č.8 (na protější závěsník se pak obvykle umisťuje balastní zátěž v podobě raketnice nebo inertní pumy), terče typu PM-6 a M-6 se zavěšují v počtu dvou nebo čtyř exemplářů na křídelní závěsníky č.2, č.4, č.7 a č.9. Současně s kontejnerem s terčem typu Kometa lze na (vnitřní) křídelní závěsníky tohoto stroje umístit dvě 1 150 l přídavné palivové nádrže typu PTB-1150. Další možnou kombinaci tvoří dvě tyto PTB s dvojicí klouzavých terčů typu PM-6. Kontejner s terčem typu Kometa ukrývá též naviják typu TL-70 s 2 300 až 3 000 m vlečným lanem. Tento naviják může pracovat v manuálním nebo v automatickém režimu. Jeho pohon přitom zajišťuje náporová turbína, která se nachází v přední části kontejneru. Vlastní terč typu Kometa má podobu válcovitého tělesa (s délkou 2,13 m a průměrem 0,2 m) se čtveřicí do tvaru písmene „X“ uspořádaných stabilizátorů (s rozpětím 0,71 m) na zádi a je schopen imitovat optické, IČ a RL (v cm vlnové délce) vlastnosti skutečného cíle. Součástí systému Kometa se stalo též zařízení typu Promacha, za jehož pomoci je pořizován záznam o počtu zásahů a průletů projektilů kolem vlastního vzdušného terče ve vzdálenosti až do 50 m. Tyto informace jsou pak předávány za pomoci datalinku v reálném čase pozemnímu záznamovému zařízení typu Planěr-M. Bezpilotní klouzavý terč typu PM-6 se pohybuje střemhlavým letem pod úhlem 30° až 70° a přistává za pomocí padáku na vodní hladině nebo na zemi. Součástí jeho palubního vybavení se stal RL zářič a generátor kouřové/IČ stopy. Padákový terč typu M-6 má zase podobu válcovitého tělesa nápadně se podobajícího letecké pumě (s délkou 1,167 m, průměrem 0,28 m a hmotností 98 kg). Tento terč lze vypouštět ve výškách od 2 500 m do 17 000 m. Rychlost jeho klesání přitom činí 4 až 15 m/s. Plášť terče M-6 je zhotoven ze směsi dusičnanu hořečnatého a sodného a v průběhu klesání intenzivně hoří. Po dobu prvních 3 až 6 sekund přitom intenzita tohoto hoření dosahuje 2 miliónů cd. Zatímco za pomoci radiolokátoru lze terč typu M-6 zachytit na vzdálenost do 40 km, pasivní IČ čidla jej dokážou odhalit na vzdálenost až 35 km. 

Výzbroj:     jeden dvouhlavňový 30 mm kanón typu GŠ-2-30 (9A623) se zásobou 250 nábojů, instalovaný v pevné lafetě typu VPU-17A vestavěné do levé poloviny břicha přední partie trupu, a poděsná výzbroj do celkové hmotnosti 1 340 až 4 340 kg, přepravovaná na deseti křídelních závěsnících (poslední pár těchto závěsníků je vyhrazen pro obranné PLŘS) - protizemní ŘS s poloaktivním laserovým navedením typu Ch-25ML (AS-12B Kegler) (max. 4 ks), Ch-29L (AS-14A Kedge) (max. 2 ks) a S-25L (max. 8 ks), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-60/-60M* (AA-8A/B Aphid) (max. 2 ks), raketové bloky typu UB-32A (32 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm) (max. 8 ks), B-8M (20 neřízených raket S-8 ráže 80 mm) (max. 8 ks) a B-13L (5 neřízených raket typu S-13 ráže 122 mm) (max. 8 ks), neřízené 240 mm rakety typu S-24 (max. 8 ks), neřízené 340 mm rakety typu S-25 (max. 8 ks), neřízené konvenční pumy o hmotnosti 100 až 500 kg (32 pum typu FAB-100 s hmotností 100 kg, 10 pum typu FAB-250 s hmotností 250 kg nebo 8 pum typu FAB-500 s hmotností 500 kg), kontejnerové pumy o hmotnosti 250 až 500 kg (8 pum typu RBK-250 s hmotností 250 kg nebo RBK-500 s hmotností 500 kg), 500 kg řízené pumy s poloaktivním laserovým navedením typu KAB-500L (max. 2 ks), zápalné nádrže typu ZB-500 (max. 8 ks), kanónové kontejnery typu SPPU-22-01 (jeden pohyblivý dvouhlavňový 23 mm kanón typu GŠ-23L s možností vychýlení hlavní směrem dolů pod úhlem 30° a zásobou 250 nábojů) (max. 4 ks), submuniční kontejnery typu KMGU-2 (max. 4 ks), 800 l PTB typu PTB-800 (max. 4 ks) a 1 150 l PTB typu PTB-1150 (max. 4 ks)

* tato zbraň slouží pouze pro vlastní ochranu před vzdušným napadením

Poslední úpravy provedeny dne: 18.2.2013