Iljušin Il-96-400T

Typ:  pokročilá modifikace velkokapacitního nákladního letounu typu Il-96T

Určení:  přeprava nákladu na velké vzdálenosti

Odlišnosti od letounu Il-96T:

- instalace 17 400 kp motorů typu PS-90A1 domácí výroby na místo 17 030 kp motorů typu PW2337 americké značky Pratt & Whitney

- instalace avionického vybavení domácí výroby na místo avioniky americké firmy Rockwell Collins

Historie:  Na konci 80. let se OKB S.V. Iljušina pustila do prací na projektu modifikace velkokapacitního dopravního letounu typu Il-96-300 s prodlouženým trupem v oblasti kabiny cestujících. Zmíněný stroj obdržel označení Il-96M a konstrukční tým Iljušinovi OKB jej zpracoval též v ryze nákladní verzi. Ta přitom vešla ve známost jako Il-96T a její trup ukrýval objemný nákladový prostor, který byl přístupný rozměrnými výklopnými vraty nacházejícími se na levoboku přední části trupu. Protože pro tak těžké a velké letouny, jakým byly typy Il-96M a Il-96T, tehdy nebyly v SSSR k dispozici dostatečně výkonné motory, jejich pohonnými jednotkami se nakonec staly importované motory typu PW2337 americké značky Pratt & Whitney. Kromě motorů západní výroby oba tyto stroje počítaly též se západní avionikou. Dodavatelem avioniky pro letouny typu Il-96M a Il-96T se konkrétně stala americká společnost Rockwell Collins. Přestože měly americké pohonné jednotky spolu s avionikou americké výroby oběma zmíněným letounům zajistit významně lepší pozici na mezinárodním trhu, nakonec jim, pro řadu celou důvodů, které měly jak ekonomický, tak i politický podtext, znemožnily překročit prototypové stádium. Na to přitom Ruský průmysl pohotově zareagoval domácí alternativou za motor typu PW2337 v podobě motoru typu PS-90A1, který nebyl ničím jiným, než modifikací motoru PS-90A, pohonné jednotky letounu typu Il-96-300, se zvýšeným tahem z 16 140 kp na 17 400 kp. Zatímco motorem typu PS-90A1 poháněná modifikace dopravního letounu typu Il-96M vešla ve známost pod označením Il-96-400, pro nákladní derivát tohoto stroje bylo vyhrazeno označení Il-96-400T. Společným znakem po dopravní Il-96-400 a nákladní Il-96-400T se přitom stala nejen instalace domácích motorů typu PS-90A1, ale i avioniky domácí provenience. Z obou dvou zmíněných verzí letounu typu Il-96 ale stádium projektu nakonec překročil pouze nákladní model Il-96-400T. Prvním vážným zájemcem o tento stroj se staly ruské aerolinky Atlant-Sojuz. První zálohu přitom leasingová společnost Ilyushin Finance Co. (IFK) od tohoto moskevského dopravce převzala již dne 16. února 2005. Tomu dne 27. června téhož roku následovala závazná objednávka dvou nákladních Il-96-400T. Dva roky nato, dne 20. června 2007, Atlant-Sojuz navýšil objednávku těchto strojů o další tři exempláře. Mezitím, dne 15. června 2005, si u IFK dvojici letounů typu Il-96-400T objednala též společnost Volga-Dněpr, a to pro svou pobočku AirBridgeCargo. Jako třetí v celkovém pořadí o nákladní letoun typu Il-96-400T projevila zájem společnost Aeroflot-Cargo. Tato nákladní filiálka Aeroflotu si přitom dne 20. června 2007 u IFK objednala celkem 6 těchto strojů. Zatímco dodání prvních dvou z nich bylo stanoveno na rok 2008, s předáním zbylých čtyř Il-96-400T se počítalo v letech 2009 až 2010. První dva dokončené letouny typu Il-96-400T (RA-96101 a RA-96102) byly vyhrazeny pro společnost Atlant-Sojuz. První z nich Il-96-400T (RA-96102) se od vzletové dráhy poprvé odlepil dne 14. srpna 2007 a společnosti Atlant-Sojuz byl formálně předán dne 23. srpna 2007, na moskevské airshow MAKS 2007. Poté byl uveden do zkušebního provozu. Naproti tomu letoun Il-96-400T (RA-96101) byl společnosti Atlant-Sojuz formálně předán až v dubnu roku 2008. Zatímco letoun Il-96-400T (RA-96102) byl postaven nově, závodem VASO z Voroněže, letoun Il-96-400T (RA-96101) vznikl konverzí jediného prototypu letounu typu Il-96T (RA-96101). Do oblak se přitom tento stroj poprvé vydal v polovině března roku 2008. Typový certifikát byl letounu typu Il-96-400T vystaven krátce nato, dne 7. dubna téhož roku. Do linkového provozu v barvách Atlantu-Sojuzu ale letouny Il-96-400T (RA-96101 a -96102) nakonec nebyly uvedeny. Zmíněná společnost se totiž rozhodla převzetí svých prvních letounů typu Il-96-400T odložit do doby, kdy bude výrobní závod VASO schopen dodat nejméně tři tyto stroje najednou, což tehdy nebylo v jeho silách. Krátce nato se nicméně Atlant-Sojuz rozhodl o úplném ukončení aktivit v oblasti vzdušné přepravy nákladu, a tak nakonec žádný letoun typu Il-96-400T na své linky nikdy nenasadil. V této souvislosti padla též realizace projektu Air Cargo, společného projektu s americkým dopravcem Evergreen International Airlines. Pro projekt Air Cargo, jehož iniciátorem se stal přímo ruský Atlant-Sojuz, byly konkrétně vyhrazeny poslední tři z pěti objednaných letounů typu Il-96-400T. Jejich převzetí bylo přitom naplánováno do konce roku 2009. Veškerá činnost letounů Il-96-400T (RA-96101 a -96102) v barvách společnosti Atlant-Sojuz se tedy nakonec omezila pouze na lety v rámci certifikačních zkoušek. Na počátku září roku 2008, krátce po završení certifikačních zkoušek, byly proto zahájeny přípravy na předání Il-96-400T (RA-96101 a -96102) společnosti Aeroflot-Cargo, která si objednala, jak již bylo řečeno, celkem 6 nákladních letounů typu Il-96-400T. Celý předávací proces se nicméně zatahoval kuli obstrukcím ze strany Aeroflotu. Ten ale nakonec žádný Il-96-400T nikdy nepřevzal a v listopadu roku 2008 od zmíněného kontraktu odstoupil. Mezitím, v únoru roku 2008, totiž Ruská vláda zprostila import těžkých dopravních letounů s kapacitou přes 300 osob od celních poplatků, a tak Aeroflot o letouny řady Il-96 zcela ztratil zájem. Realizace se přitom nedočkal ani kontrakt společnosti Volga-Dněpr na dva letouny typu Il-96-400T. Prvním (a nakonec jediným) provozovatelem nákladního letounu typu Il-96-400T se tak stala až společnost Polet. Tento voroněžský dopravce si přitom dne 25. února 2009 objednal celkem tři nákladní Il-96-400T (s opcí na další tři stroje). Jako první byl přitom Poletu předán, dne 23. dubna 2009, letoun Il-96-400T (RA-96101). Do pravidelného linkového provozu v barvách Poletu byl tento stroj uveden dne 27. září téhož roku, a to letem na trase Moskva (Domodedovo) – Jakutsko. V srpnu téhož roku se pak zúčastnil moskevské airshow MAKS 2009. Svůj druhý Il-96-400T (RA-96102) společnost Polet převzala dne 1. října 2009. Krátce nato, dne 14. prosince téhož roku, bylo uskutečněno též předání třetího Il-96-400T (RA-96103). Tento stroj přitom brány závodu VASO opustil v létě roku 2009 a do oblak se poprvé vydal v září toho samého roku. Čtvrtý Il-96-400T (RA-96104) se od vzletové dráhy poprvé odlepil dne 17. listopadu 2011. Protože se společnost Polet mezitím rozhodla pořízení dalších tří letounů typu Il-96-400T v rámci opce odříct a žádného jiného zájemce o tento typ letounu se nepodařilo nalézt, do řadového provozu nebyl čtvrtý Il-96-400T (RA-96104) nakonec nikdy zaveden. Vzhledem k absenci dalších objednávek byla následně produkce letounu typu Il-96-400T zcela zastavena. Tehdy se přitom na lince závodu VASO nacházely ještě draky dalších dvou letounů tohoto typu v různém stádiu technické připravenosti. Ty rovněž vznikly v rámci nerealizované opce společnosti Polet. Služba nákladních letounů typu Il-96-400T v barvách Poletu nebyla dlouhá. Jejich provoz totiž zmíněný dopravce, s přihlédnutím na situaci na trhu ukončil, již v květnu roku 2013. V barvách Poletu přitom letouny Il-96-400T (RA-96101, -96102 a -96103) dohromady vykonaly téměř 2 000 letů s celkovou délkou trvání okolo 10 000 h. Poté, v létě roku 2013, byly, spolu nedodaným čtvrtým sériovým strojem (RA-96104) a dvěma rozpracovanými draky, uskladněny v areálu voroněžského výrobního závodu VASO, aby se později mohly stát základem speciálních vládních a vojenských verzí. Zatímco letouny Il-96-400T (RA-96101 a -96103) měly projít konverzí na vzdušné tankery typu Il-96-400TZ, letoun Il-96-400T (RA-96104) se stal základem VIP speciálu pro FSB typu Il-96-400VPU. Letoun Il-96-400T (RA-96102) zase prošel přestavbou na VIP speciál pro Ministra obrany Ruska typu Il-96-400VVIP. Kontrakt na přestavbu letounů Il-96-400T (RA-96101) a Il-96-400T (RA-96103) na vzdušné tankery přitom Ministerstvo obrany Ruska podepsalo, se společností UAC (United Aircraft Corporation), dne 6. ledna 2015. Zmíněné stroje se tehdy nacházely ve vlastnictví leasingové společnosti Ilyushin Finance Co. (IFK). UAC měla přitom oba zmíněné letouny od IFK odkoupit za 4,63 mld. rublů. Zatímco letoun Il-96-400T (RA-96103) měl UAC převzít do konce roku 2015, předání letounu Il-96-400T (RA-96101) zmíněné společnosti mělo být uskutečněno do konce roku 2016. Konverzí na vzdušný tanker měly oba zmíněné stroje projít v prostorách voroněžského výrobního závodu VASO, a to na základě dokumentů vypracovaných EMZ V.M. Mjasiščeva. Termín předání obou objednaných vzdušných tankerů typu Il-96-400TZ byl stanoven do konce roku 2018. Dle původních plánů měla být zmíněná konverze vystavena pouze na vestavbě čtyř přídavných nádrží s dalšími cca 70 t paliva do nákladového prostoru a instalaci tankovací jednotky typu UPAZ-1 na záď trupu. Později nicméně Ministerstvo obrany přišlo s dalšími požadavky, včetně možnosti přepravy osob a nákladu, což si vyžádalo přemístit dodatečné palivové nádrže do podpalubních prostor (aby se uvolnila horní paluba), instalace prostředků pro vedení REB a zavedení systému pro nouzové opuštění paluby. Splnění těchto dodatečných požadavků by ale odevzdání obou zmíněných letounů VVS protáhlo ze dvou na čtyři až pět let. To pak spolu s výrazným nárůstem ceny vedlo ke zrušení celého kontraktu na dva vzdušné tankery typu Il-96-400TZ. Letoun typu Il-96-400TZ měl přitom být schopen jiným letounům předat celkem 65 t paliva ve vzdálenosti 3 500 km od domovské základny. Naproti tomu letoun typu Il-78M (Midas), jediný specializovaný vzdušný tanker Ruského VVS, může jiným letounům předat do 40-ti t paliva ve vzdálenosti 3 000 km od základny. V rámci nerealizovaného programu Il-96-400TZ přitom letoun Il-96-400T (RA-96103) vykonal, na přelomu let 2014 a 2015, několik zkušebních letů. V březnu roku 2023 o oba uskladněné letouny typu Il-96-400T (RA-96101 a -96103) projevila zájem společnost AirBridgeCargo, která je součástí skupiny Volga-Dněpr. Tyto nejvýznamnější ruské nákladní aerolinky byly totiž v březnu roku 2022 nuceny ukončit létání se svými letouny řady Boeing 747 a 777. Důvodem toho byly sankce ze strany západních zemí, které představovaly přímou reakci na ruskou invazi na Ukrajinu, zahájenou dne 24. února toho samého roku. Krátce nato se rozeběhla vyjednávání s leasingovou společností IFK o podmínkách leasingu těchto dvou strojů. Zatímco letoun Il-96-400T (RA-96103) měl být společnosti AirBridgeCargo předán již v červnu roku 2023, s obnovením provozu letounu Il-96-400T (RA-96101) se tehdy počítalo na počátku roku 2024. Nakonec se zrenovovaný letoun Il-96-400T (RA-96103) do oblak napoprvé vydal až dne 19. srpna 2023. V průběhu zmíněného letu, který trval 3 h, byly přitom ověřeny letové charakteristiky tohoto stroje v celém rozsahu provozních rychlostí a výšek. Letouny typu Il-96-400T společnosti AirBridgeCargo, která se v únoru roku 2022 na celkovém objemu nákladu přepraveného ruskými leteckými dopravci podílela z více než 40-ti %, měly přitom zajišťovat obsluhu linky Moskva – Peking. Výhledově zmíněný dopravce plánoval pořízení 10-ti letounů typu Il-96-400T. To byly ale více než nereálné plány, neboť státní program rozvoje letecké dopravy počítá s výrobou pouhých 12-ti letounů řady Il-96 do roku 2030. Společnost AirBridgeCargo ale nakonec nebude provozovat ani jeden letoun tohoto typu. V červenci roku 2023 bylo totiž oznámeno, že letouny Il-96-400T (RA-96103) a Il-96-400T (RA-96103) budou nakonec předány aerolinkám Skaj Gejts, které se v roce 2022 byly nuceni zbavit dvou Boeingů 747-400F. Dne 21. srpna 2023 byl tedy letoun Il-96-400T (RA-96103), který byl v rámci renovace opatřen zbarvením společnosti AirBridgeCargo, přelétnut z Voroněže do Uljanovska, aby zde u společnosti Spektr-Avia obdržel nový finální nástřik mající barvy společnosti Skaj Gejts.

Verze:  -

Vyrobeno:  čtyři exempláře (ten druhý vznikl přestavbou jediného prototypu modelu Il-96T); další dva exempláře tohoto modelu se nepodařilo dokončit

Uživatelé:  Rusko (Polet)

Posádka:    dva piloti

Pohon:        čtyři dvouproudové motory typu Aviadvigatěl PS-90A1 s max. tahem po 17 400 kp

Radar:         povětrnostní radiolokátor typu RDR-4B, Buran-A nebo MN RLS, instalovaný uvnitř špice trupu

Kapacita:    náklad do celkové hmotnosti 92 000 kg, přepravovaný uvnitř nákladové kabiny s rozměry 44,13 m x 5,70 m x 2,61 m (např. 25 palet typu P6 a 1 paleta typu P2) a uvnitř dvou podpalubních prostor, z nichž jeden se nachází před a jeden za křídlem (např. 16 + 14 kontejnerů typu LD-3)

* s 40 t zatížením, resp. 5 000 km s 92 t zatížením

Poslední úpravy provedeny dne: 7.12.2023