Iljušin Il-18D Ciklon (Il-18DC)

Typ:  speciální výzkumná meteorologická modifikace letounu typu Il-18D (Coot)

Určení:  výzkum oblačnosti, bouřek, srážek a termodynamických a elektrických vlastností atmosféry za pomocí bezkontaktních metod měření a umělé iniciování srážek rozprašováním speciálních chemikálií do bouřkových oblak

Odlišnosti od letounu Il-18D (Coot):

- instalace 19-ti pracovních konzol (15-ti obsluhovaných dvěma operátory a čtyř obsluhovaných jedním operátorem) a temné komory, která slouží pro vyvolávání fotografií, v prostoru kabiny cestujících

- instalace systému pro měření termodynamických vlastností, který se sestává z centrálního systému letových dat typu CSV-3M-1KM, elektrometeografu typu EM CAO, zařízení pro měření přetížení typu PK, leteckého automatického modulu pro výzkum počasí typu SAMB-70, leteckého automatického termoanemometru typu ASTA-74, dopplerovského snímače rychlosti a úhlu snosu typu DISS-013-134, radiovýškoměru typu RV-18Ž, zařízení pro měření struktury průtoku vzduchu typu ISVP a leteckého vlhkoměru typu SG-1 (tento systém dokáže zaznamenávat teplotu okolního vzduchu a její fluktaci, rychlost a kurz letounu, rychlost a směr větru, pulzace proudu vzduchu, statický a dynamický tak vzduchu, barometrickou a skutečnou výšku, prudké vertikální závany větru a přetížení působící na letoun)

- instalace systému pro měření mikrostruktury oblak a srážek, který se sestává ze zařízení pro měření průsvitnosti typu RP-73, zařízení pro měření velikosti částic vody a ledu typu IRCh, zařízení pro zjišťování počtu ledových částic v atmosféře typu SALYa, leteckého elektrického měřiče obsahu vody v oblacích typu SEIV-3 a IVO a analyzátoru stádia oblak typu AFSO

- instalace radiolokačního/laserového systému, který se sestává ze speciálního meteorologického radiolokátoru typu K-11M, speciálního meteorologického radiolokátoru pro vertikální skenování atmosféry typu BMR-1A a laserového polarimetru typu LR-3P

- instalace radiometrického/actinometrického komplexu typu RAK a radiometrického modulu typu TETA

- instalace PNP metru, který slouží k měření elektrického pole a elektrického náboje letounu

- instalace systému pro zaznamenávání a uchovávání naměřených dat typu BARS-1, který se sestává z magnetického rekordéru typu K60-42, videorekordéru typu PT-31-1-7, filmové kamery typu AKS-2, leteckého fotoaparátu typu AFA-BAF-21S a časového synchronizátoru typu SJeO

- instalace mohutného 4 m dlouhého trubicovitého nosníku se snímači zařízení, které slouží k měření proudění vzduchu, na levém boku špice trupu, přímo za krytem radiolokátoru typu Emblema (Toadstool)

- instalace rozměrného polokapkovitého dielektrického krytu (se zploštělými boky) antény meteorologického radiolokátoru typu K-11M na břichu přední části trupu, přímo za šachtou příďového podvozku

- modifikovaný příďový podvozek instalací blatníčku (ten zabraňuje vrhání štěrku z VPD proti krytu radiolokátoru typu K-11M)

- instalace krytu filmové kamery typu AKS-2 na pravém boku přídě trupu, přímo za krytem radiolokátoru typu Emblema (Toadstool)

- instalace řady senzorů na obou bocích přední části trupu, přímo před prvním párem postranních kulatých okének

- instalace nevelkého krytu IČ nebo laserového zaměřovače (?) na hřbetu přední části trupu, přímo nad kabinou pilotů

- instalace druhé drátové antény mezi hřbetem trupu a horní částí náběžné hrany SOP (její uchycení se nachází na úrovni předních vstupních dveří)

- instalace protáhlého člunovitého dielektrického krytu antén speciálního meteorologického radiolokátoru typu BMR-1A, který slouží k vertikálnímu skenování atmosféry, na hřbetu a břichu střední trupu, na úrovni odtokové hrany křídla

- instalace dvou polokulovitých průzorů na hřbetu střední trupu, přímo před a za protáhlým člunovitým dielektrickým krytem horní antény radaru typu BMR-1A (zatímco ten přední se nachází na úrovni zadního páru nouzových výstupů, ten druhý je umístěn před zadními vstupními dveřmi)

- instalace polokulovitých průzorů na místo 3. a 13. levého a 3. a 13. pravého postranního kulatého okénka

- instalace jednoho páru protáhlých hranatých krytů laserového polarimetru typu LR-3P na bocích zadní části trupu, za pozici posledních dvou párů postranních kulatých okének

- vestavba dvou průzorů leteckých fotoaparátů typu AFA-BAF-21S, které jsou opatřeny odsuvnými dvířky chránícími optiku při vzletu a přistání, do potahu břicha trupu

- instalace šesti výmetnic s meteopatronami typu PV-26, tří výmetnic typu ASO-2I a tří výmetnic typu KDS-155, na břichu střední části trupu. Meteopatrony typu PV-26 slouží k umělému iniciování srážek. Zatímco výmetnice typu ASO-2I jsou nabyty meteopatronami s jodidem stříbra, meteopatrony vystřelované výmetnicemi typu KDS-155 jsou naplněny suchým ledem.

Historie:  Od poloviny 70. let se v SSSR začala k výzkumu oblačnosti, bouřek a srážek používat ve velkém též radiolokační technika. Tato technika totiž specializovaným meteorologickým výzkumným letounům umožňuje sledovat děje probíhající uvnitř bouřkových oblak, aniž by musely skrz ně prolétat. Takový průlet bouřkovými oblaky nejenže zanáší nepřesnosti do měření, neboť vede ke změnám tvaru a struktury zkoumaných oblak, a navíc vždy představuje velmi nebezpečnou operaci, kuli turbulencím a hrozbě zásahu bleskem. Sovětský program zaměřený na studium bouřkových oblak za pomoci radiolokátorů vešel ve známost jako Ciklon a dal za vznik hned několika vzdušným meteorologickým laboratořím, An-12BPC Ciklon, Il-18D Ciklon, Tu-16 Ciklon-N a Tu-104A Ciklon. Základem zmíněných letounů se přitom staly dva čtyřmotorové turbovrtulové transportní letouny typu An-12BP (Cub), jeden čtyřmotorový turbovrtulový dopravní letoun typu Il-18D (Coot), dva dvoumotorové proudové raketonosné-bombardovací letouny typu Tu-16K-26 (Badger G) a jeden dvoumotorový proudový dopravní letoun typu Tu-104A (Camel A). Provozovatelem všech šesti výše uvedených speciálů se stala Centrální meteorologická observatoř (CAO), divize Státního výboru pro hydrometeorologii a monitorování životního prostředí (Goskomgidromet). Na programu Ciklon se ale podílely též dva speciálně upravené vzdušné tankery typu Tu-16N (Badger A). Posláním těchto dvou konkrétních strojů se přitom stalo umělé iniciování srážek za využití speciální chemikálie (suchý led). Jediný exemplář speciálu Il-18D Ciklon vznikl konverzí letounu Il-18D (v.č. 187009702 / CCCP-75442), který CAO převzala v polovině 70. let, a do oblak se poprvé vydal dne 4. dubna 1980. Nasazení letounu Il-18D Ciklon (CCCP-75442) bylo poměrně intenzivní. V rámci některých výzkumných programů tento stroj zavítal dokonce i do zahraničí, včetně Kuby. Tak např. na Kubu byl speciál Il-18D Ciklon (CCCP-75442) vysílán periodicky, a to kuli výzkumu tropických hurikánů. Do provozu tohoto stroje ale neblaze zasáhl rozpad SSSR, k němuž došlo v roce 1991, spolu s následnou těžkou ekonomickou krizí Ruska. Jelikož se na provoz speciálu Il-18D Ciklon za těchto podmínek nedostávaly finanční prostředky, v roce 1997 byl, po předchozí demontáži veškerého speciálního vybavení, dopracován do standardu Il-18D (Coot) a následně, v červenci toho samého roku, pronajat leteckému dopravci Ramaer.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden exemplář (vznikl konverzí sériového Il-18D)

Uživatelé:  Rusko a SSSR

Posádka:    dva piloti, navigátor, palubní mechanik, radista a 34 operátorů speciálního vybavení

Pohon:       čtyři turbovrtulové motory typu Ivčenko Al-20M s max. výkonem po 4 250 hp        

Radar:        povětrnostní impulsní dopplerovský radiolokátor typu RPSN-2 Emblema (Toadstool), instalovaný uvnitř špice trupu, speciální meteorologický radiolokátor typu K-11M (jeho anténa je umístěna pod rozměrným polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu trupu, přímo za šachtou příďového podvozku) a speciální meteorologický radiolokátor pro vertikální skenování atmosféry typu BMR-1A (jeho antény jsou umístěny pod dvěma protáhlými člunovitými kryty nacházejícími se na hřbetu a břichu střední trupu, na úrovni odtokové hrany křídla)

poslední úpravy provedeny dne: 8.3.2015