Iljušin Il-96-300PU(M)

Typ:  pokročilá modifikace vládního salónního speciálu typu Il-96-300PU(M)

Určení:  přeprava prezidenta Ruska s doprovodem na mezinárodních vládních cestách

Odlišnosti od letounu Il-96-300PU:

- instalace nového interiéru kabiny cestujících. Přímo za pilotní kabinou tohoto modelu se nachází přední vstupní vestibul s oddělením pro odpočinek posádky a pracovní místnost prezidenta se stolem, křeslem, speciálním radiokomunikačním vybavením a dvojicí rozměrných obrazovek, které podávají informace o činnosti palubních systémů, poloze, trati, rychlosti a letové výšce a okolní situaci. Kromě výše uvedeného zmíněné obrazovky mohou zastávat funkci TV obrazovek a obrazovek palubního videa. Poté následuje soukromé prezidentské apartmá s ložnicí, koupelnou s vanou a standardní malou toaletou, jednací místnost pro 12 osob, dvě oddělení pro doprovod s toaletou s umývárnou a standardní osobní oddělení. To je vyhrazeno pro obslužný personál. Zadní vestibul pak ukrývá standardní palubní kuchyňku z modelu Il-96-300 (bez baru).

- instalace vylepšené avioniky (avionika tohoto modelu umožňuje automatické přistání za podmínek Cat. IIIa ICAO, zatímco model Il-96-300PU byl schopen přistávat za podmínek Cat. II ICAO)

- instalace speciálního radiokomunikačního vybavení s kódovaným přenosem rozhovorů a zpráv, které prezidentovi umožňuje se spojit s jakýmkoliv místem na světě, a to jak ve vzduchu, tak i na zemi, tak i pod vodní hladinou

- instalace vylepšeného obranného komplexu

- instalace výsuvných integrálních schůdků u obou vstupů na hlavní palubu

- instalace nouzových výstupů s výklopnými dveřmi se včleněnými schůdky po levoboku obou podpalubních prostor, které se nacházejí před a za křídlem alá Il-86 (tento zásah do konstrukce vedl k redukci užitného prostoru v podpalubí přibližně na polovinu)

Historie:  Dne 21. června 1992 si kancelář prezidenta Ruské federace objednala tři velkokapacitní dopravní letouny typu Il-96-300, ve speciální salónní verzi. Zmíněné stroje se měly stát součástí letadlového parku 235. IAD (samostatný vzdušný oddíl) z Vnukova, dne 3. prosince 1993 přetransformovaného ve společnost Rossija State Transport Company, a měly sloužit pro dopravu ruského prezidenta B.N. Jelcina a ruského premiéra V.S. Černomyrdina na zahraniční návštěvy. Mělo tedy jít o nástupce tehdy již beznadějně zastaralých salónních speciálů typu Il-62M Salon TM-3SUR. Velmi špatná ekonomická situace Ruska si nicméně vyžádala již v roce 1993 zmíněnou objednávku zredukovat na pouhé dva stroje. První z nich vešel ve známost jako Il-96-300PU (RA-96012) a letadlový park společnosti Rossija rozšířil na počátku roku 1997. Protože Kremlu na dostavbu druhého prezidentského speciálu typu Il-96-300PU již nezbyly žádné finanční prostředky, k čemuž z velké části přispělo též přehnaně luxusní pojetí interiéru letounu Il-96-300PU (RA-96012), jeho kompletace byla již v roce 1996, když se nacházela v pokročilé fázi technické připravenosti, zastavena a odložena na neurčito. Práce na zakonzervovaném a uskladněném druhém prezidentském speciálu typu Il-96-300PU byly obnoveny teprve až v roce 2001, poté co se Kremlu podařilo naspořit potřebný obnos na jeho dostavbu (cca 60 mil. dolarů). Zmíněný stroj měl původně nést poněkud smolnou registraci RA-96013. Ta byla ale, na popud ruských vládních činitelů, prohozena s registrací letounu Il-96-300 společnosti Domodedovo Airlines. Na ten přitom vyšlo číslo RA-96016. Druhý prezidentský speciál typu Il-96-300PU vešel ve známost jako Il-96-300PU(M) a obdržel méně okázalý a nákladný, zato účelněji pojatý interiér, který prezidentovi umožňuje efektivněji vykonávat svůj úřad. Jeho cena přitom vyšla na necelých 15 mil. dolarů, zatímco u interiéru kabiny letounu Il-96-300PU (RA-96012) tomu bylo téměř 40 mil. dolarů. Interiér letounu Il-96-300PU(M) (RA-96016) navrhla britská společnost Diamonite Aircraft Furnishing v kooperaci s ruskou společností Afrus. K jeho zhotovení byly kromě kompozitu využity převážné přírodní materiály ruského původu, zejména pak přírodní dřevo. Okrasné doplňky přitom pocházejí z klenotnických a zlatnických dílen ze Zlatoustu. Na stěnách kabiny speciálu Il-96-300PU(M) (RA-96016) ale se nacházejí též, stejně jako u letounu Il-96-300PU (RA-96012), gobelíny se staroruskými motivy. Ty zase dodaly firmy z pavlovského Posadu. Instalaci interiéru kabiny speciál Il-96-300PU(M) (RA-96016) obdržel přímo v prostorách voroněžského závodu VASO. Na jeho zástavbě se přitom podílelo téměř 300 tuzemských a téměř 30 zahraničních specialistů. Od letounu Il-96-300PU (RA-96012) se ale tento stroj odlišuje též instalací modifikovaného palubního vybavení, integrálních výsuvných schůdků pod oběma vstupy na horní palubu a nouzových výstupů se včleněnými schůdky po levoboku obou podpalubních prostor. Do oblak se speciál Il-96-300PU(M) (RA-96016) poprvé vydal dne 21. dubna 2003. Tomu následovala série čtyř tříhodinových zkušebních letů v oblasti Voroněže, Lipecka a Kurska. Posláním zmíněných letů se přitom stalo prověření letových charakteristik, činnosti pohonných jednotek a palubních systémů a v neposlední řadě též vlivu rázu při dosednutí při přistání na interiér kabiny. Protože bylo v průběhu druhého zkušebního letu jeden z motorů letounu Il-96-300PU(M) (RA-96016) nezbytné, kuli závadě, vypnout, následně byly všechny pohonné jednotky tohoto stroje vyměněny za nové. Po ukončení zkušebního programu byl speciál Il-96-300PU(M) (RA-96016) přelétnut do Uljanovska, kde obdržel finální nástřik. Společnosti Rossija byl tento stroj předán dne 2. května 2013. Nasazení letounu Il-96-300PU(M) (RA-96016) bylo již od počátku poměrně intenzivní, což bylo dáno i tím, že jej nový ruský prezident V.V. Putin upřednostňoval před letounem Il-96-300PU (RA-96012). Jenom za první dva roky služby tento stroj vykonal 192 letů s celkovou délkou trvání 1 154 h. V jejich průběhu přitom urazil celkovou vzdálenost 753 000 km.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden exemplář

Uživatelé:  pouze Rusko

Posádka:    dva piloti a palubní mechanik

Pohon:       čtyři dvouproudové motory typu Aviadvigatěl PS-90A s max. tahem po 16 140 kp

Radar:        povětrnostní radiolokátor neznámého typu, instalovaný uvnitř špice trupu

Kapacita:   30 osob

Poslední úpravy provedeny dne: 1.4.2015