Iljušin Il-114-300

Typ:  pokročilá modifikace lehkého regionálního dopravního letounu typu Il-114-100

Určení:  doprava osob na místních linkách

Odlišnosti od letounu Il-114-300:

- instalace 2 800 hp motorů typu TV7-117ST-01 domácí výroby (modifikace motoru typu TV7-117S s novým FADEC typu BARK-65) na místo 2 750 hp motorů typu PW127H kanadské značky Pratt & Whitney Canada

- instalace vrtulí typu SV-34.03 domácí značky Aerosila na místo vrtulí americké značky Hamilton

- instalace pomocné palubní energetické jednotky (APU) typu TA-14-114 domácí výroby na místo APU americké značky Allied Signal

- instalace letového-navigačního komplexu typu CPNK-114M2 (jeho součástí jsou výhradně systémy domácí výroby) na místo letového-navigačního komplexu typu CPNK-114M (jeho součástí jsou systémy americké značky Rockwell-Collins)

- nový interiér kabiny cestujících

Historie:  Práce na projektu perspektivního nástupce dvoumotorových turbovrtulových regionálních letounů řady An-24 (Coke) v podobě letounu typu Il-114 byly zahájeny na počátku 80. let. První ze tří prototypů tohoto stroje se do oblak poprvé vydal dne 29. března 1990. Krátce nato, v roce 1991, se ale rozpadl SSSR a všechny postsovětské republiky, včetně Ruska, se ponořily do hluboké ekonomické krize. Aby toho nebylo málo, tak závod, který dostal na starost produkci tohoto stroje, v podobě závodu TAPO z Taškentu se po rozpadu SSSR náhle ocitl na území samostatného Uzbekistánu. Protože za nových politických a ekonomických podmínek nebyl o letoun typu Il-114 prakticky žádný zájem, brány závodu TAPO nakonec opustil, v letech 1992 až 2002, v počtu pouhých 15-ti sériových strojů. Tímto ale letounu typu Il-114 ještě zdaleka neodzvonilo. Na konci roku 2015 byla totiž schválena obnova výroby tohoto stroje na lince závodu Sokol z Nižného Novogrodu, a to i přesto, že ze studií, které byly zpracovány v roce 2014, vyplynulo, že se obnova výroby tohoto stroje kuli malé poptávce nevyplatí. Jedním z důvodů toho rozhodnutí se staly neúnosné problémy s výrobou konkurenčního dvoumotorového turbovrtulového regionálního dopravního letounu typu An-140 ukrajinské značky Antonov na lince závodu Aviakor ze Samary v důsledku stále více váznoucích dodávek komponent od ukrajinských subdodavatelů. Toto byl přitom důsledek razantního ochlazení vztahů mezi Ruskem a Ukrajinou, které sebou přineslo svržení proruské ukrajinské vlády spolu s ruskou anexí Krymu, k níž došlo na počátku roku 2014, a ruskou podporou proruských ukrajinských separatistů. V této souvislosti vedení závodu Aviakor v létě roku 2015 rozhodlo výrobu letounu typu An-140 pozastavit po spotřebování komponent, které se tehdy ještě nacházely na továrním skladě. Další důvod obnovy výroby letounu typu Il-114 měl ryze politický podtext. Zavedení tohoto stroje do výrobního programu některého z tuzemských závodů mělo totiž snížit závislost domácích ozbrojených sil a leteckých společností na dodávkách techniky ze zahraničí. Předtím, než došlo k definitivnímu schválení obnovy výroby tohoto stroje, byla zvažována též možnost vývoje dopravního derivátu dvoumotorového taktického transportního letounu typu Il-112V. Zmíněný stroj měl přitom přebírat křídlo, pohonnou jednotku a avioniku od typu Il-112V, zatímco trup měl sdílet s typem Il-114. Zvažováno bylo ale též použití trupu se zvětšeným průměrem. Součástí výrobního programu závodu Sokol se konkrétně stane model Il-114-300, který se od předchozího výrobního modelu Il-114-100 bude odlišovat zejména instalací 2 650 hp motorů typu TV7-117ST-01 domácí výroby, APU typu TA-14-114 domácí výroby a avioniky domácí výroby. Letoun typu Il-114-100 totiž pohánějí motory kanadské značky Pratt & Whitney Canada, zatímco dodavatelem části avioniky pro tento model je americká firma Rockwell-Collins. Kromě toho letoun typu Il-114-300 obdrží zcela nový interiér kabiny cestujících. Motor typu TV7-117ST-01 je přitom civilní modifikací motoru typu TV7-117ST mající vyšší spolehlivost a životnost a postrádající režim krátkodobého chodu na mimořádný výkon. Se završením certifikačních zkoušek této pohonné jednotky se počítá v roce 2020. Prototyp letounu typu Il-114-300 vznikl konverzí odstaveného letounu Il-114 (RA-91002). Letové zkoušky tohoto stroje by se měly rozeběhnout v dohledné době. V průběhu roku 2020 by první prototyp letounu typu Il-114-300 měl vykonat celkem 10 zkušebních letů. Zmíněný prototyp se ale bude podílet pouze na certifikačních zkouškách palubních systémů. Certifikace kompletního letounu bude realizována až s prototypem druhým. Druhý prototyp letounu typu Il-114-300 totiž bude, na rozdíl od prototypu prvního, nově vyrobeným strojem. Letové zkoušky tohoto letounu by se měly rozeběhnout na konci roku 2020. Završení certifikačních zkoušek je naplánováno na rok 2022. Se zahájením dodávek sériových strojů prvním zákazníkům se počítá v roce 2023. Mezitím by měl být podepsán závazný kontrakt na 50 letounů typu Il-114-300 s leasingovou společností GTLK. Výhledově se ve výrobě počítá hned s několika verzemi letounu typu Il-114-300, včetně dopravní Il-114-300, nákladní Il-114-300T a arktické Il-114-300L. Arktický Il-114-300L bude vybaven lyžo-kolovým podvozkem a bude zajišťovat obsluhu ruských arktických stanic. V současnosti jsou v Rusku pro tyto účely, používány, vzhledem k nedostupnosti vhodného letounu domácí výroby, importované letouny kanadské výroby. Zvažovaná je ale též verze s prodlouženým trupem. Projekt „prodlouženého“ Il-114-300, pro který bylo vyhrazeno označení Il-114-400, se však nakonec s největší pravděpodobností nedočká realizace, neboť k jeho pohonu bude zapotřebí turbovrtulový motor s výkonem 4 000 hp a tak výkonný turbovrtulový motor domácí konstrukce momentálně není k dispozici. Dle výsledků průzkumu trhu z roku 2015 bude ale poptávka po letounu typu Il-114-300 ze strany tuzemských civilních společností velmi malá. Důvodem toho je velmi malý počet provozovatelů turbovrtulových dopravních letounů řady An-24 (Coke), které měly letouny řady Il-114 nahradit, a nedostatek financí lokálních leteckých dopravců na pořízení nových letounů. Šance letounu typu Il-114-300 na úspěch na světovém civilním trhu je rovněž velmi malá. Hlavními odběrateli tohoto stroje se proto stanou ozbrojené síly a různé vládní organizace. Většina sériových Il-114-300 bude tedy dokončena ve speciálních verzích. V současnosti jsou rozpracovány projekty nejméně dvou speciálních verzí tohoto stroje. První z nich nese označení Il-114P je určena k ostraze pobřeží a ekonomicky využitelných pobřežních oblastí moří a oceánů a ekologickému monitoringu. Zmíněný model se vyznačuje instalací pátracího radiolokátoru uvnitř zvětšeného a směrem dolů skloněného příďového krytu, kulovitého pouzdra elektro-optického pozorovacího systému, který se sestává z TV kamery a IČ senzoru, pod střední částí trupu, dvou závěsníků, z nichž jeden je vyhrazen pro střelecký kontejner SPPU-687 s jedním 30 mm kanónem se zásobou 150 nábojů a ten druhý pro kontejner s pátracím světlometem a reproduktory, pod střední části trupu a čtyř závěsníků pod vnějšími částmi křídla. Ty jsou vyhrazeny pro kontejnery se záchranným vybavením. Kabina speciálu typu Il-114P je rozdělena na dvě oddělení. Zatímco v tom předním lze přepravovat zachráněné osoby nebo náklad do celkové hmotnosti 3 t, ten zadní ukrývá speciální palubní vybavení, pracoviště dvou operátorů a odpočinkový kout pro záložní posádku. Model Il-114MP zase slouží k vyhledávání a ničení ponorkových a hladinových plavidel. K posledně uvedenému přitom slouží dvojice protilodních ŘS typu Ch-35 (AS-20 Kayak). Součástí vybavení tohoto speciálu se proto kromě pátracího radiolokátoru a elektro-optického pozorovacího systému stala též hydroakustická stanice s akustickými bójemi, detektor MAD a stanice radiotechnického průzkumu. Palubní protiponorkový komplex letounu typu Il-114MP je znám jako Kasatka a je intenzivně testován na letounu Il-114LL. Realizace projektu letounu typu Il-114MP je ale více než ve hvězdách. Důvodem toho je nedostupnost dostatečně výkonné turbovrtulové pohonné jednotky domácí konstrukce. Max. vzletová hmotnost tohoto modelu má totiž činit 30 t, zatímco v případě dopravního modelu tomu jest 23,5 t. Řešením by sice mohla být instalace 5 180 hp motorů typu Al-20D. Jejich použití ale vylučuje skutečnost, že jsou vyráběny na Ukrajině, se kterou má Rusko po anexi Krymu velmi napjaté vztahy.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní

 

 

 

Posádka:    dva piloti a palubní průvodčí

Pohon:        dva turbovrtulové motory typu Klimov TV7-117ST-01 s max. výkonem po 2 800 hp

Radar:         povětrnostní radiolokátor neznámého typu, instalovaný uvnitř špice trupu

Kapacita:    64 osob (max. užitečné zatížení tohoto stroje činí 6 500 kg)     

 

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 30,00 m
Délka:   26,88 m
Výška: 9,32 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: 23 500 kg
Max. rychlost: 500 km/h
Praktický dostup:   7 600 m
Max. dolet:    5 200* km

 

 

* 1 900 km s 64-ti pasažéry

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 3.1.2020