Iljušin Il-114-300

Typ:  pokročilá modifikace lehkého regionálního dopravního letounu typu Il-114-100

Určení:  doprava osob na místních linkách

Odlišnosti od letounu Il-114-300:

- instalace 2 800 hp motorů typu TV7-117ST-01 domácí výroby (modifikace motoru typu TV7-117S s novým FADEC typu BARK-65) na místo 2 750 hp motorů typu PW127H kanadské značky Pratt & Whitney Canada

- instalace vrtulí typu SV-34.03 domácí značky Aerosila na místo vrtulí americké značky Hamilton

- instalace pomocné palubní energetické jednotky (APU) typu TA-14-114 domácí výroby na místo APU americké značky Allied Signal

- instalace letového-navigačního komplexu typu CPNK-114M2 (jeho součástí jsou výhradně systémy domácí výroby) na místo letového-navigačního komplexu typu CPNK-114M (jeho součástí jsou systémy americké značky Rockwell-Collins)

- nový interiér kabiny cestujících

Historie:  Práce na projektu perspektivního nástupce dvoumotorových turbovrtulových regionálních letounů řady An-24 (Coke) v podobě letounu typu Il-114 byly zahájeny na počátku 80. let. První ze tří prototypů tohoto stroje se do oblak poprvé vydal dne 29. března 1990. Krátce nato, v roce 1991, se ale rozpadl SSSR a všechny postsovětské republiky, včetně Ruska, se ponořily do hluboké ekonomické krize. Aby toho nebylo málo, tak závod, který dostal na starost produkci tohoto stroje, v podobě závodu TAPO z Taškentu se po rozpadu SSSR náhle ocitl na území samostatného Uzbekistánu. Protože za nových politických a ekonomických podmínek nebyl o letoun typu Il-114 prakticky žádný zájem, brány závodu TAPO nakonec opustil, v letech 1992 až 2002, v počtu pouhých 15-ti sériových strojů. Tímto ale letounu typu Il-114 ještě zdaleka neodzvonilo. Na konci roku 2015 byla totiž schválena obnova výroby tohoto stroje na území Ruska, a to i přesto, že ze studií, které byly zpracovány v roce 2014, vyplynulo, že se obnova výroby tohoto stroje kuli malé poptávce nevyplatí. Jedním z důvodů toho rozhodnutí se staly neúnosné problémy s výrobou konkurenčního dvoumotorového turbovrtulového regionálního dopravního letounu typu An-140 ukrajinské značky Antonov na lince závodu Aviakor ze Samary v důsledku stále více váznoucích dodávek komponent od ukrajinských subdodavatelů. Toto byl přitom důsledek razantního ochlazení vztahů mezi Ruskem a Ukrajinou, které sebou přineslo svržení proruské ukrajinské vlády spolu s ruskou anexí Krymu, k níž došlo na počátku roku 2014, a ruskou podporou proruských ukrajinských separatistů. V této souvislosti vedení závodu Aviakor v létě roku 2015 rozhodlo výrobu letounu typu An-140 pozastavit po spotřebování komponent, které se tehdy ještě nacházely na továrním skladě. Další důvod obnovy výroby letounu typu Il-114 měl ryze politický podtext. Zavedení tohoto stroje do výrobního programu některého z tuzemských závodů mělo totiž snížit závislost domácích ozbrojených sil a leteckých společností na dodávkách techniky ze zahraničí. Předtím, než došlo k definitivnímu schválení obnovy výroby tohoto stroje, byla zvažována též možnost vývoje dopravního derivátu dvoumotorového taktického transportního letounu typu Il-112V. Zmíněný stroj měl přitom přebírat křídlo, pohonnou jednotku a avioniku od typu Il-112V, zatímco trup měl sdílet s typem Il-114. Zvažováno bylo ale též použití trupu se zvětšeným průměrem. První modifikací letounu typu Il-114 vyráběnou na území Ruska se stane model Il-114-300, který se od předchozího výrobního modelu Il-114-100 bude odlišovat zejména instalací 2 650 hp motorů typu TV7-117ST-01 domácí výroby, APU typu TA-14-114 domácí výroby a avioniky domácí výroby. Letoun typu Il-114-100 totiž pohánějí motory kanadské značky Pratt & Whitney Canada, zatímco dodavatelem části avioniky pro tento model je americká firma Rockwell-Collins. Kromě toho letoun typu Il-114-300 obdrží zcela nový interiér kabiny cestujících. Motor typu TV7-117ST-01 je přitom civilní modifikací motoru typu TV7-117ST mající vyšší spolehlivost a životnost a postrádající režim krátkodobého chodu na mimořádný výkon. Finální montáž letounu typu Il-114-300 dostal na starost závod LAZ z Luchovic, závod společnosti RSK MiG. Na výrobě tohoto stroje se ale bude podílet též závod Sokol z Nižného Novogrodu, dodávkami trupů, závod VASO z Voroněže, dodávkami křídel, a závod Aviastar-SP z Uljanovska, dodávkami potahovaných panelů trupu, dveří a krytek. Prototyp letounu typu Il-114-300 vznikl konverzí odstaveného letounu Il-114 (RA-91002). Letové zkoušky tohoto stroje by se měly rozeběhnout v dohledné době. V průběhu roku 2020 by první prototyp letounu typu Il-114-300 měl vykonat celkem 10 zkušebních letů. Zmíněný prototyp se ale bude podílet pouze na certifikačních zkouškách palubních systémů. Certifikace kompletního letounu bude realizována až s prototypem druhým. Druhý prototyp letounu typu Il-114-300 totiž bude, na rozdíl od prototypu prvního, nově vyrobeným strojem. Zmíněný letoun se v současnosti nachází ve výstavbě. Letové zkoušky druhého prototypu letounu typu Il-114-300 by se měly rozeběhnout na konci roku 2020. Završení certifikačních zkoušek je naplánováno na rok 2022. Se zahájením dodávek sériových strojů prvním zákazníkům se počítá v roce 2023. Mezitím by měl být podepsán závazný kontrakt na 50 letounů typu Il-114-300 s leasingovou společností GTLK. Výhledově se ve výrobě počítá hned s několika verzemi letounu typu Il-114-300, včetně dopravní Il-114-300, nákladní Il-114-300T a arktické Il-114-300L. Arktický Il-114-300L bude vybaven lyžo-kolovým podvozkem a bude zajišťovat obsluhu ruských arktických stanic. V současnosti jsou v Rusku pro tyto účely, používány, vzhledem k nedostupnosti vhodného letounu domácí výroby, importované letouny kanadské výroby. Zvažovaná je ale též verze s prodlouženým trupem. Projekt „prodlouženého“ Il-114-300, pro který bylo vyhrazeno označení Il-114-400, se však nakonec s největší pravděpodobností nedočká realizace, neboť k jeho pohonu bude zapotřebí turbovrtulový motor s výkonem 4 000 hp a tak výkonný turbovrtulový motor domácí konstrukce momentálně není k dispozici. Dle výsledků průzkumu trhu z roku 2015 bude ale poptávka po letounu typu Il-114-300 ze strany tuzemských civilních společností velmi malá. Důvodem toho je velmi malý počet provozovatelů turbovrtulových dopravních letounů řady An-24 (Coke), které měly letouny řady Il-114 nahradit, a nedostatek financí lokálních leteckých dopravců na pořízení nových letounů. Šance letounu typu Il-114-300 na úspěch na světovém civilním trhu je rovněž velmi malá. Hlavními odběrateli tohoto stroje se proto stanou ozbrojené síly a různé vládní organizace. Většina sériových Il-114-300 bude tedy dokončena ve speciálních verzích. V současnosti jsou rozpracovány projekty nejméně dvou speciálních verzí tohoto stroje. První z nich nese označení Il-114P je určena k ostraze pobřeží a ekonomicky využitelných pobřežních oblastí moří a oceánů a ekologickému monitoringu. Zmíněný model se vyznačuje instalací pátracího radiolokátoru uvnitř zvětšeného a směrem dolů skloněného příďového krytu, kulovitého pouzdra elektro-optického pozorovacího systému, který se sestává z TV kamery a IČ senzoru, pod střední částí trupu, dvou závěsníků, z nichž jeden je vyhrazen pro střelecký kontejner SPPU-687 s jedním 30 mm kanónem se zásobou 150 nábojů a ten druhý pro kontejner s pátracím světlometem a reproduktory, pod střední části trupu a čtyř závěsníků pod vnějšími částmi křídla. Ty jsou vyhrazeny pro kontejnery se záchranným vybavením. Kabina speciálu typu Il-114P je rozdělena na dvě oddělení. Zatímco v tom předním lze přepravovat zachráněné osoby nebo náklad do celkové hmotnosti 3 t, ten zadní ukrývá speciální palubní vybavení, pracoviště dvou operátorů a odpočinkový kout pro záložní posádku. Model Il-114MP zase slouží k vyhledávání a ničení ponorkových a hladinových plavidel. K posledně uvedenému přitom slouží dvojice protilodních ŘS typu Ch-35 (AS-20 Kayak). Součástí vybavení tohoto speciálu se proto kromě pátracího radiolokátoru a elektro-optického pozorovacího systému stala též hydroakustická stanice s akustickými bójemi, detektor MAD a stanice radiotechnického průzkumu. Palubní protiponorkový komplex letounu typu Il-114MP je znám jako Kasatka a je intenzivně testován na letounu Il-114LL. Realizace projektu letounu typu Il-114MP je ale více než ve hvězdách. Důvodem toho je nedostupnost dostatečně výkonné turbovrtulové pohonné jednotky domácí konstrukce. Max. vzletová hmotnost tohoto modelu má totiž činit 30 t, zatímco v případě dopravního modelu tomu jest 23,5 t. Řešením by sice mohla být instalace 5 180 hp motorů typu Al-20D. Jejich použití ale vylučuje skutečnost, že jsou vyráběny na Ukrajině, se kterou má Rusko po anexi Krymu velmi napjaté vztahy.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní

 

 

 

Posádka:    dva piloti a palubní průvodčí

Pohon:        dva turbovrtulové motory typu Klimov TV7-117ST-01 s max. výkonem po 2 800 hp

Radar:         povětrnostní radiolokátor neznámého typu, instalovaný uvnitř špice trupu

Kapacita:    64 osob (max. užitečné zatížení tohoto stroje činí 6 500 kg)     

 

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 30,00 m
Délka:   26,88 m
Výška: 9,32 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: 23 500 kg
Max. rychlost: 500 km/h
Praktický dostup:   7 600 m
Max. dolet:    5 200* km

 

 

* 1 900 km s 64-ti pasažéry

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 15.2.2020