Iljušin Il-14M (‘Crate’)

Typ:  pokročilá modifikace lehkého dopravního letounu typu Il-14P-24 (Crate)

Určení:  doprava osob na místních linkách

Odlišnosti od letounu Il-14P-24 (Crate):

- modifikovaný trup se zvětšenou délkou (o 1 000 mm) v oblasti před kořeny náběžné hrany křídla, tedy v místě, kde se nachází přední zavazadlový úložný prostor

- instalace jednoho páru drobných obdélníkových okének na bocích trupu přímo před druhým párem standardních hranatých okének, který se nachází na úrovni kořenů náběžné hrany křídla

- instalace nové podlahy v kabině cestujících se zesílenou konstrukcí

- zesílená konstrukce některých konstrukčních celků trupu a křídla (žebra, podélníky a potah)

- instalace modifikovaného elektrického systému (úprava zavedená do konstrukce všech sériových strojů vyrobených od 1. února 1957)

- instalace palubního topení uvnitř pilotní kabiny a na palubním WC (úprava zavedená do konstrukce všech sériových strojů vyrobených od 1. února 1957)

- modifikované vnitřní uspořádání vestavbou nové palubní kuchyňky do zadní části trupu přímo za kabinu cestujících (ta je nyní od zadního vestibulu oddělena závěsem) při současném přemístění zavazadlového úložného prostoru na pravobok přídě trupu přímo před kabinu cestujících (úprava zavedená do konstrukce všech sériových strojů vyrobených od 1. února 1957)

- instalace závěsů u bočních okének kabiny cestujících (úprava zavedená do konstrukce všech sériových strojů vyrobených od 1. února 1957)

Historie:  Odpovědí ze strany S.V. Iljušina na hlavní nedostatek dvoumotorového pístového dopravního letounu typu Il-12 (Coach), který nebyl stejně jako jeho předchůdce v podobě typu Li-2 (Cab) schopen bezpečně dokončit vzletový nebo přistávací manévr po předchozím výpadku jedné z pohonných jednotek, se stal konstrukčně odvozený model Il-14P (Crate) s výrazně upravenou aerodynamikou draku a instalací pohonných jednotek s mírně větším výkonem. Protože byl tento stroj schopen vzlétat i s jedním pracujícím motorem a navíc předchozí model v mnohém překonával, na konci roku 1953 se stal součástí výrobního programu závodu č.84 z Tašklentu. Později, v roce 1956, se produkcí letounu Il-14P začal zabývat též závod č.30 (MMZ) „Znamja Truda“ z Chodynky u Moskvy. Do pravidelného linkového provozu přitom tento stroj vstoupil dnem 30. listopadu 1954. Protože pro letouny typu Il-12 (Coach), z něhož Il-14P vycházel, tehdy stále ještě platil hmotnostní limit, jenž činil 16 100 kg, zpočátku služby tyto stroje létaly, stejně jako jejich předchůdce, v konfiguraci se sedadly pro pouhých 18 osob v kabině cestujících. Protože bylo krátce nato zmíněné omezení zrušeno, některé Il-14P v reakci na rostoucí zájem o leteckou dopravu následně obdržely nové uspořádání kabiny cestujících se sedadly pro 24 osob. První takto modifikovaný Il-14P, který vešel ve známost jako Il-14P-24, se přitom do oblak poprvé vydal ve dni 1. listopadu 1955. Protože se na palubě modelu Il-14P-24 nacházel značně omezený prostor pro uložení zavazadel (a nákladu), krátce nato, dne 22. září 1955, byl S.V. Iljušin pověřen vývojem pokročilé modifikace tohoto stroje se zvětšeným zavazadlovým úložným prostorem. Požadovaný model přitom vešel ve známost jako Il-14M a protože měl vykazovat identickou přepravní kapacitou jako typ Il-14P-24, která činila 24 osob, obdržel prodloužený trup (o 1 000 mm) v oblasti přímo před křídlem, tedy v místě, kde se nacházel přední zavazadlový úložný prostor. Prototyp letounu Il-14M (CCCP-L1629) se od vzletové dráhy poprvé odlepil dne 1. listopadu 1955 a ke státním zkouškám, které probíhaly pod hlavičkou institutu GosNII GA (Státní zkušební institut civilního letectví), byl předán ještě v prosinci toho samého roku. Mezi 14. a 23. dubnem 1956 tento stroj prošel též zkouškami u GK NII VVS (Státní zkušební institut vojenského letectva). Protože „prodloužený“ Il-14M vykazoval větší hmotností, za svým předchůdcem v podobě modelu Il-14P-24 zaostával rychlostí (o 15 km/h) a stoupavostí (o 0,5 m/s). Kromě toho pro vzlet a přistání potřeboval o něco delší rozjezdovou a dojezdovou dráhu. Protože ale na své palubě spolu s 24-ti cestujícími pojal též náklad zavazadel o celkové hmotnosti až 360 kg, výnosem ze dne 18. června 1955 byl následně zařazen do výrobního programu hned dvou závodů, a to závodu č.84 z Taškentu a závodu č.30 z Chodynky u Moskvy. Ve výrobním programu se přitom letoun typu Il-14M udržel až do ledna roku 1958. Ve druhé polovině 50. let Aeroflot pístové stroje typu Il-14M  provozoval stále ještě na všech linkách. Poté co na přelomu 50. a 60. let flotilu zmíněného dopravce rozšířily středně těžké dopravní letouny s turbovrtulovým a proudovým pohonem řady An-10 (Cat), Il-18 (Coot) a Tu-104 (Camel), byly tyto pístové stroje odsunuty na místní linky. Na regionálních linkách by byl totiž provoz tak velkých letounů, jakými jsou typy An-10 (Cat), Il-18 (Coot) a Tu-104 (Camel), zcela neekonomický. V této souvislosti všechny letouny typu Il-14M, které se ještě nacházely v provozu, následně obdržely nové uspořádání kabiny cestujících se sedadly pro 28 (model Il-14M-28), 32 (model Il-14M-32) nebo 36 osob (model Il-14M-36). Obdobnou úpravou přitom prošly též i starší dvoumotorové pístové letouny typu Il-12 (Coach) a Il-14P (Crate). Na regionálních linkách stroje řady Il-14 létaly ještě v průběhu 60. a 70. let. Poté jejich roli plně převzaly nové regionální dopravní letouny s turbovrtulovým nebo proudovým pohonem řady An-24 (Coke) a Jak-40 (Codling). I přesto se jednotlivé exempláře letounu Il-14M v provozu nacházely ještě v 90. letech.

Verze:

Il-14M – první výše popsaná sériově vyráběná modifikace letounu Il-14M uzpůsobená pro dopravu 24-ti osob a 360-ti kg zavazadel. Sedadla cestujících uvnitř kabiny tohoto modelu byla uspořádána po čtyřech do šesti řad alá Il-14P-24. První exemplář letounu Il-14M se od vzletové dráhy poprvé odlepil dne 1. listopadu 1955.

Il-14M-14 – modifikace letounu Il-14M uzpůsobená pro dopravu 14-ti osob a 360-ti kg zavazadel. Uvnitř kabiny tohoto modelu, která navíc obdržela vylepšenou tepelnou a zvukovou izolaci, se nacházelo celkem 14 sedadel. Ty přitom byly uspořádány po dvou do sedmi řad. Dále letoun typu Il-14M-14 obdržel instalaci dodatečných palivových nádrží uvnitř křídla, radiostanic typu RSIU-5 Dub a kyslíkového systému. Změny se přitom dotkly též elektroinstalace, antén a vybavení pracoviště navigátora. Kromě toho letoun typu Il-14M-14 obdržel modifikované přístupové dveře. Ty se nyní otevíraly směrem dovnitř dozadu (na místo ven dopředu).

Il-14M-28 – modifikace letounu Il-14M se zvětšenou přepravní kapacitou. Tento model byl (spolu s modelem Il-14M-32 a Il-14M-36) určen pro dopravu osob na regionálních linkách. Na těchto linkách by totiž bylo nasazení nových středně těžkých čtyřmotorových turbovrtulových dopravních letounů typu An-10 (Cat) a Il-18 (Coot), které začaly od konce 50. let letouny řady Il-12 a Il-14 masově vytlačovat ze středně dlouhých a dálkových linek, značně nerentabilní. Uvnitř kabiny cestujících letounu Il-14M-28 se nacházelo celkem 28 sedadel (na místo 24-ti) uspořádaných po čtyřech do sedmi řad. Vestavba další řady sedadel si přitom vyžádala zmenšit rozchod mezi jednotlivými řadami.

Il-14M-32 – modifikace letounu Il-14M se zvětšenou přepravní kapacitou. Tento model byl (spolu s modelem Il-14M-28 a Il-14M-36) určen pro dopravu osob na regionálních linkách. Na těchto linkách by totiž bylo nasazení nových středně těžkých čtyřmotorových turbovrtulových dopravních letounů typu An-10 (Cat) a Il-18 (Coot), které začaly od konce 50. let letouny řady Il-12 a Il-14 masově vytlačovat ze středně dlouhých a dálkových linek, značně nerentabilní. Uvnitř kabiny cestujících letounu Il-14M-32 se nacházelo celkem 32 sedadel (na místo 24-ti) uspořádaných po čtyřech do osmi řad. Vestavba dalších dvou řad sedadel si přitom vyžádala zmenšit rozchod mezi jednotlivými řadami a zároveň se zcela zřící palubní kuchyňky. Současně byl zvětšen počet bočních hranatých okének o jeden pár.

Il-14M-36 – modifikace letounu Il-14M se zvětšenou přepravní kapacitou. Tento model byl (spolu s modelem Il-14M-28 a Il-14M-32) určen pro dopravu osob na regionálních linkách. Na těchto linkách by totiž bylo nasazení nových středně těžkých čtyřmotorových turbovrtulových dopravních letounů typu An-10 (Cat) a Il-18 (Coot), které začaly od konce 50. let letouny řady Il-12 a Il-14 masově vytlačovat ze středně dlouhých a dálkových linek, značně nerentabilní. Uvnitř kabiny cestujících letounu Il-14M-36 se nacházelo celkem 36 sedadel uspořádaných po čtyřech do devíti řad. Vestavba dalších tří řad sedadel si přitom vyžádala zmenšit rozchod mezi jednotlivými řadami a objem předního zavazadlového úložného prostoru, zhotovit některé komponenty vnitřního zařízení kabiny cestujících z lehčích materiálů a zároveň se zcela zřící palubní kuchyňky. Na tento model byl upraven pouze malý počet letounů typu Il-14M.

Il-14M (polární) – speciální modifikace letounu Il-14M určená pro přepravu osob a materiálu mezi výzkumnými polárními stanicemi. Protože byly zmíněné stanice od sebe značně vzdáleny (řádově několik tisíc km), polární Il-14M obdržel instalaci dalších dvou palivových nádrží uvnitř vnějších částí křídla. Další dvě nádrže bylo pak možné umístit do útrob kabiny. Kabina tohoto modelu obdržela zesílenou tepelnou izolaci a kromě zmíněných přídavných palivových nádrží ukrývala též pomocný benzínový generátor, který zajišťoval napájení palubního osvětlení v době nečinnosti pohonných jednotek. Ten se přitom nacházel v zadní části kabiny a byl opatřen břišní výfukovou trubicí. Pro potřeby Polárního Letectva vzniklo celkem osm těchto speciálů. První z nich přitom v únoru 1956 v rámci zkoušek vykonal non-spot let mezi dvěma stanicemi nacházejícími se na Antarktidě, které byly od sebe vzdáleny celých 4 000 km. Zkoušky polárního speciálu Il-14M v provedení s instalací zatahovatelného lyžového podvozku (na místo kolového) byly realizovány v roce 1962.

Vyrobeno:  ?

Uživatelé:  Afghánistán (vojenské letectvo), Albánie (vojenské letectvo), Bulharsko (TABSO a Balkan Bulgarian Airlines), Irán (vojenské letectvo), Jugoslávie (JAT a vojenské letectvo), Maďarsko (Malév Hungarian Airlines), Mali (Air Mali), Mongolsko (MIAT), Nepál (vládní letka) a SSSR

Il-14M

Posádka:    dva piloti, navigátor, palubní mechanik a stevard

Pohon:       dva pístové motory typu Švecov AŠ-82T s max. výkonem po 1 900 hp

Kapacita:   24 osob

Poslední úpravy provedeny dne: 28.10.2012