Typ:  experimentální modifikace námořního protiponorkového letounu typu Il-38 (May A)

Určení:  prověření možnosti prodloužení doletu a vytrvalosti protiponorkových letounů typu Il-38 (May A) za pomoci zařízení pro doplňování paliva za letu

Odlišnosti od letounu Il-38 (May A):

- instalace pevného nástavce pro doplňování paliva za letu přímo před pilotní kabinou, vlevo od podélné osy trupu (úprava zavedená pouze do konstrukce jediného exempláře letounu Il-38M)

- instalace dalších palivových nádrží a tankovací jednotky typu UPAZ-38 s rychlostí čerpání 1 000 l/min uvnitř trupových pumovnic (úprava zavedená pouze do vybavení jediného exempláře letounu Il-38MZ)

- instalace radionavigačního systému blízké navigace (SHORAN) typu RSBN-20V

Historie:  Dne 30. dubna 1969 byla OKB S.V.Iljušina pověřena vývojem hned dvou verzí čtyřmotorového turbovrtulového protiponorkového letounu typu Il-38 (May A). Zatímco jedna z nich měla být vybavena nástavcem pro doplňování paliva za letu, ta druhá měla zastávat poslání vzdušného tankeru. První uvedená modifikace letounu typu Il-38 (May A) vešla ve známost jako Il-38M a byla opatřena pevným tankovacím nástavcem. Jeho instalace se přitom nacházela před pilotní kabinou, vlevo od podélné osy trupu. Tankovací Il-38 (May A) zase obdržel označení Il-38MZ a vyznačoval se instalací dalších palivových nádrží a tankovací jednotky typu UPAZ-38 z dílny OKB-918 G.I. Severina, která byla schopna přečerpávat palivo rychlostí 1 000 l/min, uvnitř trupových pumovnic. Zmíněné tankovací zařízení bylo řešeno jako demontovatelné a jej bylo možné umístit do trupové pumovnice jakéhokoliv letounu typu Il-38 (May A). To samé přitom platilo i pro přídavné palivové nádrže. Společným znakem obou zmíněných verzí letounu typu Il-38 (May A), Il-38M a Il-38MZ, se pak stala instalace radionavigačního systému blízké navigace (SHORAN) typu RSBN-20V. Ten usnadňoval vzájemné sbližování letounů typu Il-38M a Il-38MZ za ztížených meteorologických podmínek. Prototypy obou zmíněných strojů vznikly konverzí sériových Il-38 (May A). Prototyp Il-38M byl opatřen kresbami černých kalibračních značek na bocích přední a zadní části trupu a na bocích vnitřního páru křídelních motorových gondol a státními zkouškami prošel u filiálky Státního zkušebního institutu vojenského letectva (GK NII VVS) z Feodosie. Zatímco první etapa státních zkoušek tohoto stroje se rozeběhla v říjnu roku 1974 a byla završena v červnu roku 1975, druhou etapou státních zkoušek letoun typu Il-38M prošel mezi listopadem roku 1976 a květnem roku 1977. Za chodu obou etap státních zkoušek přitom jediný prototyp letounu typu Il-38M vykonal 117 letů s celkovou délkou trvání 271 hodin. V průběhu státních zkoušek byla mimo jiné hledána ideální pozice tankovacího nástavce a vyvíjena technika doplňování. Součástí státních zkoušek letounu typu Il-38M  se ale staly též simulace různých poruch na tankovacím zařízení. Doplňování paliva bylo přitom prováděno při různých rychlostech, v různých výškách a za různých meteorologických podmínek ve dne i v noci. Prototyp Il-38M se tak stal vůbec prvním letounem sovětské konstrukce, který byl schopen doplňovat palivo za letu i za nočních podmínek. Doplněním paliva za letu bylo možné hmotnost tohoto stroje navýšit až na 69 t. Max. vzletová hmotnost letounu typu Il-38M přitom činila 66 t. To přitom sebou přineslo prodloužení vytrvalosti o 1,5 až 2 h. I přesto tankovacím systémem nebyl opatřen žádný další letoun typu Il-38 (May A) ze stavu VMF. Oficiálním důvodem k tomu se stala neochota VMF trvale uvolnit část již tak nepočetné flotily těchto strojů pro plnění funkce vzdušných tankerů. Ve skutečnosti se ale o zrušení modernizačního programu Il-38M zasadilo vlivné vedení OKB A.N. Tupoleva. Tupolev se totiž obával toho, že by instalace tankovacího nástavce z letounu typu Il-38 (May A) učinila nebezpečného konkurenta jeho pro dálkový protiponorkový letoun typu Tu-142 (Bear F).

Verze:

Il-38M – experimentální modifikace letounu typu Il-38 (May A) s instalací zařízení pro doplňování paliva za letu

Il-38MZ – experimentální modifikace letounu typu Il-38 (May A) zastávající roli vzdušného tankeru

Vyrobeno:  jeden exemplář modelu Il-38M a jeden exemplář modelu Il-38MZ (oba tyto stroje vznikly konverzí sériových Il-38)

Uživatelé:  žádní

Il-38M

Posádka:    dva piloti, navigátor, palubní mechanik, radista a dva operátoři zbraňových systémů

Pohon:       čtyři turbovrtulové motory typu Ivčenko Al-20M s max. výkonem po 4 250 hp

Radar:        pátrací impulsní dopplerovský radiolokátor typu Berkut (Wet Eye I) s kruhovým výhledem. Tento typ radaru disponuje dosahem 280 km a slouží k navigaci, vyhledávání hladinových cílů a příjímání signálu z vypuštěných akustických bójí. Jeho instalace se přitom nachází uvnitř kopulovitého krytu, který je umístěn na břichu trupu, přímo za šachtou příďového podvozku.     

Výzbroj:     podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 8 000 kg (včetně nákladu akustických bójí), přepravovaná v zadní trupové pumovnici (přední trupová pumovnice je vyhrazena pro náklad cca 30-ti akustických bójí)

Poslední úpravy provedeny dne: 14.2.2016