Typ:  civilní nákladní modifikace středně těžkého strategického transportního letounu typu Il-76M (Candid B)

Určení:  přeprava nákladu na velké a střední vzdálenosti

Odlišnosti od letounu Il-76M (Candid B):

- instalace ogiválního aerodynamického krytu na místo ocasního obranného střeliště a záďové přetlakové kabiny střelce

- absence výsadkové vybavení

- absence generátoru inertního plynu (v této souvislosti z čela pravé gondoly hlavního podvozku zmizel lapač vzduchu)

- absence obranného systému (v této souvislosti z přídě a boků trupu zmizely polokapkovité dielektrické kryty antén aktivního rušiče)

Historie:  Projekt středně těžkého čtyřmotorového proudového strategického transportního letounu typu Il-76M (Candid B), který není ničím jiným, než modifikací letounu typu Il-76 (Candid B) se zvětšenou zásobou paliva a zesíleným křídlem, konstrukční tým Iljušinovi OKB zpracoval též v civilní nákladní verzi. Zmíněný model vešel ve známost jako Il-76T (Candid A) a od svého vojenského protějšku se odlišoval zejména absencí ocasního obranného střeliště a záďové kabiny střelce. Prototyp letounu typu Il-76T (Candid A) (CCCP-76511) se do oblak poprvé vydal dne 4. listopadu 1978 z VPD letiště Taškent-Vostočnyj, a to podnikového letiště výrobního závodu č.84 (TAPO) z Taškentu. Do roku 1982 brány závodu č.84 (TAPO) opustilo celkem 37 sériových Il-76T (Candid A). Poté tento stroj ve výrobním programu zmíněného podniku nahradil model Il-76TD (Candid A), který vycházel z výkonnějšího vojenského typu Il-76MD (Candid B). Nejméně jeden další Il-76T (Candid A) (CCCP-76457) vznikl konverzí nadbytečného vojenského Il-76M (Candid B). Zmíněný stroj provozovala ruská pohraniční stráž a jako jediný z letounů typu Il-76T (Candid A) byl opatřen instalací výmetnic klamných cílů typu APP-50.

Verze:

Il-76T (Candid A) – základní výše popsaná modifikace letounu typu Il-76T (Candid A)

Il-76T – provedení letounu typu Il-76T (Candid A) s hranatou kabinou střelce a vřetenovitým krytem výstražného radaru zadní polosféry na zádi trupu, přímo pod směrovým kormidlem alá vojenský Il-76M (Candid B). Přestože byl tento model opatřen kabinou střelce, postrádal střeleckou věž i výstražný radar pro zadní polosféru. Pozici střelecké věže u tohoto modelu zaujímal pouze aerodynamický kryt. To samé přitom platilo i pro dielektrický kryt antény výstražného radaru. U některých exemplářů tohoto modelu byla dokonce okénka záďové kabiny střelce schována pod nátěrem. V tomto provedení byl dokončen pouze malý počet letounů typu Il-76T (Candid A).

Vyrobeno:  37 sériových strojů (nejméně jeden další exemplář tohoto modelu vznikl konverzí vojenského modelu Il-76M)

Uživatelé (vojenští):  Irák (letectvo), Rusko/SSSR (Pohraniční stáž) a UN

Uživatelé (civilní):  Arménie (Ark Airways, Click Airways) Bělorusko (TransAeroExport), Bulharsko (Atlant Aerobatics a Metro Cargo), ČLR (CFTE), Gruzie (Sakaviaservis, Sky Georgia, Skyway a Sun Way), Irák (Iraqi Airways), Írán (Payam), Jordánsko (Royal Jordanian), Kazachstán (Air Almaty, Almaty Aviation, Asia Continental Airlines, ATMA a Eastern Express), Kyrgyzstán (Reem Air, Tenir Airlines a Trast Aero), Laos (Lao Capricorn Air), Libye (Jamahira Air Transport, Libyan African Air Transport, Libyan Arab Air Cargo a Libyan Arab Airlines), Lotyšsko (Inversija), Mali (Air Charter Service), Moldávie (Aerokom, Aerotranscargo, Airline Transport Incorporation a Jet Line International), Rusko/SSSR (Abakan Air, Aeroflot, Aerofreight, Aerostarz, Atran, Atruvera, Aviakon Citotrans, Aviast Air, Aviastar, Bajkal, Elf Air, ELIIP, KrasAir, Il-Avia, LII, MadaganAeroGruz, Moskva, Remeks, Rossija, Royal Flight, Russkoje Nebo, SachAviaTrans, Solnečnyj Veter, SP Air, Suchoj, Tjumenkie Avialinii, TransSuper, UTair, Vladivostok Avia a Volga-Dněpr), Spojené Arabské Emiráty (Aerospace Consorcium, Reliable Unique Services a SkyLink Arabia) a Ukrajina (ZetAvia)

Posádka:    dva piloti, navigátor, radista, palubní mechanik a jeden loadmaster

Pohon:       čtyři dvouproudové motory typu Solovjov D-30KP s max. tahem po 12 000 kp

Radar:        povětrnostní impulsní dopplerovský radiolokátor typu RLS-N Groza, instalovaný uvnitř špice trupu, a navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu RLS-P Kupol, instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu přední části trupu

Kapacita:   náklad do celkové hmotnosti 43 000 kg, přepravovaný uvnitř nákladové kabiny s rozměry 24,50 m x 3,45 m x 3,40 m

Výzbroj:     žádná

* 4 000 km s 43 t nákladu

Poslední úpravy provedeny: 7.2.2016