VZLÚ Il-28 (vzdušná zkušebna)

Typ:  speciální modifikace lehkého frontového bombardovacího letounu typu Il-28 (Beagle) zastávající roli vzdušné zkušebny

Určení:  prověření činnosti proudových motorů typu Walter M701, Ivčenko Al-25V a APU typu Microturbo Safír za reálných podmínek

Odlišnosti od letounu Il-28 (Beagle):

- absence zbraňového systému, včetně obou příďových i záďových kanónů

- instalace 3 m dlouhé kónické gondoly testovaného motoru na místo zadní kabiny s pracovištěm střelce a ocasního střeliště (testovaný motor využívá kruhovou trysku nacházející se na zádi gondoly a rozměrný kapsovitý lapač vzduchu umístěny na břichu gondoly, na úrovni bývalé kabiny střelce)

- instalace palivové nádrže testovaného motoru a testovací a záznamové aparatury v útrobách trupové pumovnice

- instalace ovládacího pultu testovaného motoru v příďové kabině navigátora (v příďové kabině tohoto modelu se tísní navigátor se zkušebním technikem)

Historie:  V roce 1958 byl jeden z dvoumotorových podzvukových frontových bombardovacích letounů typu Il-28 (Beagle) ze stavu ČSLA předán VZLÚ (Výzkumný a zkušební letecký ústav) z Letňan, aby zde prošel konverzí na vzdušnou zkušebnu 890 kp proudového motoru typu Walter M701, pohonné jednotky cvičného letounu typu Aero L-29 Delfín (Maya). Konkrétně přitom šlo o letoun s trupovým číslem 6915, který předtím provozoval útvar z Mladé. Ještě předtím, než byl tento stroj přelétnut z Mladé do Kbel, jeho drak byl podroben předběžným měřením. Odborníci VZLÚ přitom testovaný motor umístili do protáhlé konické gondoly, kterou po předchozí demontáži zadní kabiny s pracovištěm střelce a obranného střeliště připevnili k zadní části trupu. Díky tomu délka trupu letounu Il-28 (černá 6915) vzrostla o celé 3 m. Zatímco pro palivovou nádrž a testovací a záznamovou aparaturu odborníci VZLÚ našli místo v útrobách trupové pumovnice, pracoviště zkušebního technika byly nuceni, vzhledem k absenci kabiny střelce, v jejíž prostoru se nyní nacházelo motorové lože, umístit do příďové kabiny. Zde se zkušební technik tísnil s navigátorem. Ten navíc neměl, na rozdíl od navigátora, k dispozici vystřelovací sedačku. Druhou vystřelovací sedačku totiž nebylo do příďové kabiny možné umístit, neboť by pak navigátor neměl dostatek prostoru pro svou činnost. Z tohoto důvodu každý zkušební let speciálu Il-28 (černá 6915) sebou přinášel nemalé riziko. Odbornou konzultaci při konverzi zmíněného letounu na vzdušnou zkušebnu motoru typu M701 pracovníkům VZLÚ průběžně poskytovalo Vojenské zkušební středisko 031 (VZS) a vojenský Výzkumný ústav (VÚ 030), který sídlil na letišti Kbely. Zmíněnou přestavbu se podařilo završit v říjnu roku 1959. Do oblak se tento stroj poprvé vydal, z VPD letiště Kbely, dne 28. listopadu toho samého roku. Motor typu M701 byl poprvé spuštěn již při prvním letu, a to ve výšce 4 000 m. Posláním prvního letu se ale stalo prověření chování letounu Il-28 (černá 6915) v různých letových režimech. Protože se letiště Kbely pro zkoušky letounu Il-28 (černá 6915) nehodilo, díky příliš krátké VPD, následně byl tento stroj přelétnut zpět na letiště Mladá. Zkoušky letounu Il-28 (černá 6915) se neobešly bez problémů. Asi nejvíce závažný incident se udál dne 31. prosince 1959. Tehdy se totiž testovaný motor vznítil a takto vzniklý požár neuhasil ani hasící systém. Pilot se proto rozhodl požár testovaného motoru uhasit náporem vzduchu a ve výšce 6 000 m letoun Il-28 (černá 6915) převedl do střemhlavého letu. Toto naštěstí pomohlo, a tak mohl být tento stroj po opravě opět uveden do provozu. Tomu se stalo dne 7. dubna 1960. Vzhledem k tomu, že se motor typu M701 ukázal být velmi spolehlivým, letoun typu L-29 Delfín (Maya), resp. třetí prototyp tohoto stroje, se za jeho pomoci od vzletové dráhy poprvé odlepil již dne 25. července 1960. Předchozí dva prototypy tohoto letounu poháněly importované britské jednotky typu Bristol Siddeley Viper Mk.20. Počínaje tímto dnem byl motor typu M701 testován souběžně na letounu typu L-29 Delfín (Maya) a na vzdušné zkušebně Il-28 (černá 6915). Ke svému poslednímu letu s motorem typu M701 se tento stroj vydal v říjnu roku 1965. Později, ve druhé polovině roku 1967, byl speciál Il-28 (černá 6915) upraven k testování 1 500 kp motoru typu Ivčenko Al-25V, pohonné jednotky modernějšího cvičného letounu typu Aero L-39 Albatros. Instalace motoru typu Al-25V (s v.č. 2) do zádě letounu Il-28 (černá 6915) byla provedena na jaře roku 1968. Do oblak se takto modifikovaný speciál Il-28 (černá 6915) poprvé vydal v červnu toho samého roku. Posláním zmíněného letu se přitom stalo základní ověření testovaného motoru. Na speciálu Il-28 (černá 6915) byl motor typu Al-25V testován do konce roku 1970. Poté byla tato pohonná jednotka již zkoušena přímo na letounech typu Aero L-39 Albatros. Ještě později byla na letounu Il-28 (černá 6915) testována palubní pomocná energetická jednotka (APU) typu Safír francouzské značky Microturbo. S licenční kopií této APU se totiž počítalo pro letouny typu Aero L-39 Albatros. Protože z průběhu testů APU typu Safír na letounu Il-28 (černá 6915) vyšlo najevo, že nesplňuje požadavky, následně musela projít úpravami. Ty do konstrukce tohoto zařízení vnesl přímo francouzský výrobce. Poté byla APU typu Safír zavedena do výrobního programu závodu z Brna. Poté, co letoun Il-28 (černá 6915) splnil poslání motorové zkušebny, byl nějakou dobu využíván k testování padáků. Předtím byla ale z jeho pumovnice vyjmuta palivová nádrž a testovací aparatura. S ní byly nyní shazovány figuríny, které byly naplněny pískem, s testovanými padáky. Naproti tomu záďový motorový kryt byl zachován, s tím že byl zbaven břišního lapače vzduchu a opatřen záslepkou trysky. Poté, co letoun Il-28 (černá 6915) splnil i tuto funkci, byl navrácen ČSLA. Další osudy tohoto stroje nejsou bohužel známy.

s motorem typu M701

s motorem typu Al-25V

jako vzdušná zkušebna padáků

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden exemplář (vznikl konverzí sériového Il-28)

Uživatelé:  žádní (pouze výzkumný stroj)

Posádka:    pilot, navigátor a zkušební technik

Pohon:       dva proudové motory typu Klimov VK-1A s max. tahem po 2 700 kp a jeden proudový motor typu Walter M701 s max. tahem 890 kp nebo jeden proudový motor typu Ivčenko Al-25V s max. tahem 1 500 kp

Radar:       impulsní dopplerovský radiolokátor s kruhovým výhledem typu PSBN-M (Mushroom), instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu trupu, přímo za šachtou příďového podvozku. Tento typ radiolokátoru slouží k navigaci a vyhledávání rozměrných pozemních cílů. Rozlehlý průmyslový objekt je přitom schopen identifikovat na vzdálenost 100 km, velké hladinové plavidlo na vzdálenost 40 až 50 km, železniční most na vzdálenost 30 až 50 km, velký tok na vzdálenost 30 až 40 km.

Výzbroj:     žádná