Iljušin Il-112V (LVTS)

Typ:  lehký taktický transportní letoun

Určení:  doprava nákladu a vojáků do blízkosti fronty, přeprava a shoz výsadku, shoz nákladu a bojové techniky na padácích a odsun raněných

Historie:  V roce 1994 se JSC S.V. Iljušina z vlastní iniciativy pustila do prací na projektu perspektivního nástupce dvoumotorových turbovrtulových dopravních a transportních letounů řady An-24 (Coke) a An-26 (Curl). Zmíněný stroj vešel ve známost jako Il-112 v dopravní, resp. Il-112T v transportní verzi, a byl řešen jako hornoplošník s robustním doutníkovitým trupem s nájezdovou rampou na zádi (ve verzi Il-112T), přímým křídlem s motorovými gondolami pod náběžnou hranou a ocasními plochami uspořádanými do tvaru písmene „T“. V případě pohonných jednotek volba padla na turbovrtulové motory typu TV7-117S opatřené „tichými“ šestilistými vrtulemi typu SV-34. V konstrukci letounů řady Il-112 našla uplatnění některá technická řešení regionálního dopravního letounu typu Il-114. To přitom mělo vést k urychlení a zlevnění vývoje. U letounů této řady se navíc již od počátku počítalo se systémem údržby dle momentálního stavu. To zase mělo jejich provoz oprostit od nákladných pravidelných generálních oprav. Životnost letounů řady Il-112 byla stanovena na 35 let provozu, resp. 45 000 letových hodin, resp. 30 000 letů. JSC S.V. Iljušina měla v úmyslu vývoj letounu typu Il-112/-112T financovat z tržeb dceřiné společnosti AO Il-Baškirija, založené speciálně za tímto účelem. Produkce tohoto stroje měla probíhat v prostorách závodu KumAP z Kumertau, který se tehdy zabýval produkcí vrtulníků značky Kamov. Tyto plány ale zcela pohřbila těžká ekonomická krize, která na počátku 90. let zachvátila všechny postsovětské republiky, včetně Ruska. Práce na projektu letounu typu Il-112 byly nicméně v roce 2002 opět obnoveny, a to v přímé reakci na specifikace Ministerstva obrany Ruska na nástupce taktických transportních letounů řady An-26 (Curl) Ruského VVS. Dle zadání, které bylo vypsáno dne 2. července 2002 v rámci programu LVTS (Ljogkij Vojenno-Transportnyj Samoljot = lehký vojenský transportní letoun), měl být požadovaný letoun schopen přepravy 5 000 až 6 000 kg nákladu, 60 vojáků nebo 37 ležících raněných. Požadavek na dolet s 6 000 kg nákladu (při cestovní rychlosti 650 až 700 km/h) zněl 3 000 km. Protože měl letoun LVTS sloužit též k vysazování speciálních jednotek, délka rozjezdu při vzletu s 26-ti výsadkáři na palubě tohoto stroje neměla přesahovat 280 m. Zmíněný stroj se měl ale stát též základem celé řady speciálů, včetně vzdušného velitelského stanoviště, vzdušné retranslační stanice, speciálu pro vedení REB a ELINT speciálu. Do zmíněného výběrového řízení se kromě JSC S.V. Iljušina přihlásila též JSC A.N. Tupoleva (s projektem letounu typu Tu-136T s nosností 5 t), RSK MiG (s projektem letounu typu MiG-110VT s nosností 5,5 t), JSC P.O. Suchoje (s projektem letounu typu S-80TD s nosností 3,5 t) a EMZ V.M. Mjasiščeva (s projektem letounu typu M-60LVTS). Dne 8. dubna 2003 byl za vítěze ve výběrovém řízení v rámci programu LVTS vyhlášen právě projekt letounu typu Il-112. Díky nedostatečnému financování se ale JSC S.V. Iljušina úvodní projekt tohoto stroje, který byl mezitím přeznačen na Il-112V, spolu s 1:1 maketou nepodařilo Ministerstvu obrany Ruska představit dříve než v prosinci roku 2004. Se zahájením letových zkoušek prvního prototypu se tehdy počítalo v roce 2006. Dodávky sériových strojů VVS se měly rozeběhnout dva roky nato. Práce na projektových dokumentacích letounu typu Il-112V byly zahájeny v březnu roku 2005. Přibližně ve stejnou dobu byl projekt letounu typu Il-112V začleněn do programu „Nákupu výzbroje do roku 2015“. To přitom JSC S.V. Iljušina, která se do té doby musela při vývoji tohoto stroje plně spoléhat na vlastní zdroje, přineslo určitý přísun státních financí. Příděl státních financí byl ale velmi nestabilní. Aby toho nebylo málo, tak bylo nezbytné změnit dodavatele pilotážně-navigačního komplexu. Problémy ale provázel též vývoj pohonné jednotky letounu typu Il-112V v podobě motoru typu TV7-117ST. JSC S.V. Iljušina se navíc přísunu státních financí netěšila příliš dlouho. Již v květnu roku 2010 bylo totiž financování vývoje letounu typu Il-112V ze strany státu pozastaveno s tím, že si JSC S.V. Iljušina má prostředky na stavbu čtyř prototypů, dvou letových a dvou neletových, opatřit sama. V této souvislosti se krátce nato, v srpnu toho samého roku, veškeré práce na programu Il-112V zastavily. V květnu roku 2011 přišla pro program Il-112V další rána, neboť se Ministerstvo obrany Ruska rozhodlo od plánovaného pořízení letounů tohoto typu opustit ve prospěch nákupu ukrajinských transportních letounů typu An-140T. Tento stroj přitom nebyl ničím jiným, než modifikací tehdy již sériově vyráběného regionálního dopravního letounu typu An-140. V této souvislosti byla krátce nato, dne 20. července téhož roku příprava výrobní linky v prostorách závodu VASO z Voroněže, který byl produkcí letounů typu Il-112V pověřen v lednu roku 2000, pozastavena. K tomuto dni se přitom podařilo vyhotovit cca 95% konstrukčních dokumentů, cca 24 % výrobních přípravků a cca 21 % součástek prvního prototypu. V říjnu roku 2013 ale Ministerstvo obrany Ruska svůj předchozí postoj k typu Il-112V znovu přehodnotilo. Důvodem toho se stala nejen revoluce na Ukrajině, která vedla ke svržení proruské vlády a následně celou zemi uvrhla do zdlouhavé občanské války, ale též změna ve vedení Ministerstva obrany Ruska. Předchozí vedení Ministerstva obrany totiž nebylo typu Il-112V příliš nakloněno. Příslušná smlouva byla nicméně podepsána až dne 14. listopadu 2014. Součástí nového zadání k letounu typu Il-112V se přitom stal též požadavek, aby bylo jeho spojovací a obranné vybavení a částečně též pilotážně-navigační vybavení v maximální míře unifikováno s čtyřmotorovým transportním letounem typu Il-76MD-90A (Candid). Finální montáž letounu typu Il-112V, spolu s výrobou jednotlivých sekcí trupu, křídla, ocasních ploch a motorových gondol, dostal na starost závod VASO z Voroněže. Na produkci tohoto stroje ale se bude podílet též závod Aviastar-SP z Uljanovska, dodávkami potahových panelů trupu, servisních krytek a dveří, závod KAPO-Kompozit z Kazaně, dodávkami aerodynamických brzd, interceptorů, aerodynamických krytů mechanizace vztlakových klapek, potahových panelů odtokové části křídla, křidélek a vyvažovacích plošek kormidel, AO Aviaagregat ze Samary, dodávkami podvozkových nohou a hydraulických válců, a dalších více než 30 subdodavatelů. Závodu VASO byla kromě vlastní produkce svěřena též kompletace dvou prototypů, jednoho pro letové zkoušky (01-01 / RF-41400) a jednoho pro statické a únavové zkoušky (0102). K podpisu příslušné smlouvy mezi závodem VASO a JSC S.V. Iljušina ale došlo až dne 25. března 2015. Projekt letounu typu Il-112V, spolu s 1:1 maketou kokpitu, Ministerstvo obrany schválilo dne 11. června 2015. Termín zahájení letových zkoušek prototypu Il-112V (01-01) byl stanoven na 30. červen 2017. Pozemní zkoušky pohonné jednotky tohoto stroje v podobě motoru typu TV7-117ST se rozeběhly v září roku 2016. Testy zmíněného motoru na vzdušné zkušebně v podobě letounu typu Il-76LL započaly v září roku 2017. Zatímco závod VASO s výrobou dílů prototypu Il-112V (01-01) započal na konci léta roku 2015, závod Aviastar-SP se do stavby tohoto stroje zapojil v lednu roku 2016. První potahové panely trupu prototypu Il-112V (01-01) z Uljanovska do Voroněže dorazily v květnu toho samého roku. Finální montáž prototypu Il-112V (01-01) byla zahájena na konci ledna roku 2017. Díky průtahům s dodávkami některých nasmlouvaných komponent a nutnosti vnést některé změny do konstrukčních dokumentací si tento stroj svůj slavnostní „roll-out“ nakonec odbyl až dne 27. listopadu 2018. Krátce nato, v prosinci toho samého roku, byl dokončen též neletový exemplář (01-02), který byl vyhrazen pro statické a únavové zkoušky. Těmi přitom prototyp Il-112V (01-02) prochází v institutu CAGI (Centrální institut aero- a hydrodynamiky), do kterého byl přepraven, po silnici, v prosinci roku 2018. První pojížďku po VPD podnikového letiště závodu VASO prototyp Il-112V (01-01) vykonal dne 27. prosince toho samého roku. Ke své druhé pojížďce se tento stroj vydal měsíc nato. Tomu přecházelo dolaďování palubních systémů. Další sérii pojížděk po VPD prototyp Il-112V (01-01) vykonal v polovině března roku 2019. Do oblak se tento stroj napoprvé vydal dne 30. března toho samého roku, jako vůbec první transportní letoun vyvinutý v Rusku po pádu SSSR. Při svém prvním letu byl přitom prototyp Il-112V (01-01) doprovázen jediným exemplářem letounu typu Il-114LL. Zmíněný let trval 42 min a obešel se bez problémů. Dle původních plánů měl prototyp Il-112V (01-01) na jaře roku 2019 nejprve vykonat nevelký počet letů ve Voroněži. Poté měl být přelétnut do Žukovského. Zde se mělo ve zkouškách tohoto stroje pokračovat. Tomu ale zabránila rekonstrukce VPD podnikového letiště závodu VASO. Rekonstrukce podnikového letiště tohoto závodu byla zahájena v dubnu roku 2019 a nakonec se zatáhla až do podzimu roku 2020. Tato perioda byla přitom využita k úpravám konstrukce draku, doladění pohonného systému a dovybavení. Pozemní zkoušky pohonného systému prototypu Il-112V (01-01) byly obnoveny na počátku podzimu roku 2020. Ještě předtím, v létě toho samého roku, tento stroj obdržel šedý finální nástřik. Předtím byl testován pouze v základové barvě. Znovu na VPD podnikového letiště závodu VASO byl prototyp Il-112V (01-01) vytažen ve druhé polovině března roku 2021. Ke svému druhému letu, který trval okolo půlhodiny, se tento stroj vydal dne 30. března toho samého roku. Tomu předcházela další série pojížděk po VPD. Další tři lety prototyp Il-112V (01-01) vykonal dne 4. a 6. dubna roku 2021. Krátce nato, v červenci toho samého roku, si tento stroj odbyl svůj veřejný debut na moskevské airshow MAKS 2021, která se konala v Žukovském. Dne 13. srpna 2021 byl prototyp Il-112V (01-01) opět přelétnut z Voroněže do Žukovského, tentokrát za účelem příprav k účasti na výstavě Armija 2021. V průběhu jednoho z cvičných letů, který se konal 17. dne toho samého měsíce, ale došlo k vzplanutí jeho pravého motoru. Posádka prototypu Il-112V (01-01) se proto pokusila provést nouzové přistání na letišti Kubinka. Když ale pilot tento stroj při přibližování na přistání uvedl do ostré pravotočivé zatáčky, překročil mezní úhel náklonu. Následkem toho prototyp Il-112V (01-01) spadl do vývrtky a narazil do země. Přitom byl zcela zničen. Jeho posádka nepřežila. Celá kariéra prototypu Il-112V (01-01) se proto nakonec omezila na pouhých 17 letů. Ministerstvo obrany Ruska přitom plánovalo pro VVS pořídit 48 těchto strojů. První dva z nich (01-03 a 01-04) si závazně objednalo dne 25. srpna 2020 na výstavě Armija 2020, která se konala na letišti Kubinka. Oba zmíněné letouny ale ve skutečnosti měly být dalšími prototypy a nikoliv regulérními sériovými stroji. VVS měly být přitom předány do konce roku 2021. Druhý a třetí prototyp letounu typu Il-112V byl konkrétně vyhrazen pro program státních zkoušek. Zmíněné stroje se přitom měly od prototypu Il-112V (01-01) odlišovat zejména odlehčenou konstrukcí draku (cca o 2 t). V průběhu vývoje totiž max. vzletová hmotnost letounu typu Il-112V vzrostla z 19,7-ti t na celých 21 t. Toto byl přitom důsledek odlivu vývojových kapacit, který sebou přinesla „chudá“ 90. léta, a nedostatku zkušených pracovníků. Díky tomu se výkon motorů typu TV7-117ST, který činí 2 800 hp, stal absolutně nedostatečným. Z tohoto důvodu prototyp Il-112V (01-01) za požadavky technického zadání zaostával nejen doletem, ale i nosností. Jeho dolet s max. užitečným zatížením totiž činil pouhých 1 200 km na místo požadovaných 3 000 km. Nosností, která dosahovala 5 000 kg, za požadavkem technického zadání zaostával o celých 1 000 kg. Díky tomu mohl uvnitř nákladového prostoru přepravovat jen 50 vojáků, resp. 26 výsadkářů, resp. 23 raněných na nosítkách. Letoun typu Il-112V měl přitom v porovnání s letounem typu An-26 (Curl), kterého měl nahradit, mít cca 2,4 x vyšší provozní efektivitu a cca 0,5 x vyšší nosnost. Kromě toho jej měl výrazně překonávat letovými charakteristikami a výkony. Zatímco v případě rychlosti to mělo být o cca 100 km/h, dolet letounu typu Il-112V měl být téměř dvojnásobný. Ani těchto parametrů samozřejmě prototyp Il-112V (01-01), díky přetížené konstrukci, nedosahoval. Komplexní plán na snížení hmotnosti draku letounu typu Il-112V byl přitom schválen v roce 2018 a počítal s přepracováním některých konstrukčních prvků draku, zvýšením podílu kompozitních materiálů na úkor kovových a modernizací a překomponováním palubních systémů a vybavení. Změnami u druhého a třetího prototypu letounu typu Il-112V měla konkrétně projít konstrukce motorových gondol, nákladové rampy, dveří, průlezů, krytů hlavních podvozků a aerodynamického přechodu křídla v trup (který měl být kompletně zhotoven z kompozitu). Zmíněné stroje měly ale obdržet též modernější elektro-instalaci mající nižší hmotnost. Kromě toho měla v jejich konstrukci najít uplatnění moderní lehká slitina hliníku a lithia. Dle původních plánů měl být některými odlehčenými komponentami draku a novými palubními agregáty s nižší hmotností zpětně opatřen i první letový prototyp. K tomu samozřejmě nedošlo, neboť byl zmíněný stroj mezitím, jak již bylo uvedeno, ztracen při havárii. Se završením státních zkoušek a zahájením dodávek regulérních sériových strojů VVS se před nehodou prototypu Il-112V (01-01) počítalo v roce 2023. Kuli nehodě zmíněného stroje se ale tento termín stal praktiky nereálným. Dne 9. února 2022 navíc padlo rozhodnutí, aby byl celý program Il-112V pozastaven až do úplného vyšetření nehody prototypu Il-112V (01-01). V této souvislosti byla následně pozastavena i kompletace druhého a třetího prototypu tohoto stroje. Výrobní kapacity závodu VASO měly přitom postačovat na kompletaci až 12-ti letounů typu Il-112V ročně. Kromě VVS měl tento stroj najít uplatnění též u řady dalších vládních organizací, včetně FSB a MČS. Výrobce přitom odhadoval poptávku po nejméně 200 letounech tohoto typu do roku 2030 ze strany různých ruských vládních agentur. Vývojové plány ale počítaly též s civilní nákladní modifikací. Civilní nákladní verze letounu typu Il-112V měla přitom nést označení Il-112T. Nic z toho ale nebylo a ani nebude realizováno. Dle posledních zpráv, které pocházejí z října roku 2023, bude totiž letoun typu Il-112V přepracován ještě daleko radikálněji, než se předtím počítalo. V nové podobě bude tento stroj nést nové typové označení Il-212 a bude poháněn dvěma 7 900 kp dvouproudovými motory typu PD-8. Jejich instalace se přitom bude nacházet nad křídlem alá An-72/-74 (Coaler), což má zamezit nasátí cizorodých předmětů při provozu přífrontových leteckých základen s nezpevněnou VPD. Záměna motorů typu TV7-117ST motory typu PD-8 se ale neobejde bez zásahů do konstrukce křídla, podvozku, palivového systému a hydraulického systému. Naproti tomu trup, avioniku a ostatní palubní systémy bude letoun typu Il-212 s letounem typu Il-112V sdílel bez zásadních změn. Nosnost tohoto stroje by měla činit 17 t. V březnu roku 2024 bylo ruským ministrem obrany S.K. Šojguem oznámeno, že bude prototyp letounu typu Il-212 dokončen před koncem roku 2026.

Verze: žádné

Vyrobeno:  jeden letový prototyp a jeden neletový prototyp pro statické zkoušky; rozpracovány draky dvou sériových strojů

Uživatelé:  žádní

 

 

 

Posádka:    dva piloti, navigátor a loadmaster

Pohon:       dva turbovrtulové motory typu Klimov TV7-117ST s max. výkonem po 2 800 hp

Radar:        povětrnostní radiolokátor, instalovaný uvnitř špice trupu

Kapacita:   50 vojáků, 26 výsadkářů, 23 raněných na nosítkách nebo náklad do celkové hmotnosti 5 000 kg, přepravovaný uvnitř nákladové kabiny s rozměry 8,40 m (13,33 m i s prostorem nad nákladovou rampou) x 2,45 m x 2,42 m

Výzbroj:     žádná

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 27,60 m
Délka:   24,15 m
Výška: 8,89 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: 21 000 kg
Max. rychlost: 500 km/h
Praktický dostup:   7 600 m
Max. dolet:    4 100* km

 

* 2 400 km s 3,5 t nákladu; resp. 1 200 km s 5 t nákladu

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 5.3.2024