Typ:  těžký strategický transportní letoun

Určení:  přeprava objemného nákladu a vojáků na velké vzdálenosti a odsun raněných

Historie:  V období tzv. studené války byla takřka výhradním dodavatelem transportních letounů pro VVS OKB O.K. Antonova. V podstatě všechny transportní letouny se záďovou nájezdovou rampou, které byly zařazeny do výzbroje Sovětského VVS, měly značku „An“. Čestnou výjimkou toho byl letoun typu Il-76 (Candid) z dílny OKB S.V. Iljušina. Rozpadem SSSR, k němuž došlo v roce 1991, se ale OKB O.K. Antonova náhle ocitla na území samostatné Ukrajiny. Tímto se VVS stalo prakticky zcela závislé na dodávkách transportních letounů a náhradních dílů pro ně ze zahraničí, což vždy sebou přináší nemalá rizika. Spolupráci ruského a ukrajinského leteckého průmyslu navíc již od počátku nebylo možné považovat za ideální. Aby toho nebylo málo, tak v roce 2004, po tzv. Oranžové revoluci, se Ukrajina stala politicky velmi nestabilní. Definitivní konec spolupráce ruského a ukrajinského leteckého průmyslu ale sebou přinesla až revoluce, která na konci roku 2013 vyústila pádem proruské vlády a následně celou zemi uvrhla do zdlouhavé občanské války, spolu s ruskou anexí Krymu a ruskou podporou proruských ukrajinských separatistů. To vše zcela pohřbilo nejen program nového takticko-strategického transportního letounu typu An-70 s nosností 47 t, ale i plány na obnovu sériové výroby těžkého strategického transportního letounu typu An-124 (Condor A) s nosností 120 až 150 t. Produkce tohoto stroje se přitom měla rozeběhnout, na lince uljanovského závodu Aviastar-SP, v roce 2016. Aby toho nebylo málo, tak provozuschopnost nepočetné flotily letounů typu An-124 (Condor A) Ruského VVS následně začala rapidně klesat v důsledku nedostatku náhradních dílů a vysoké intenzity nasazení. Z 26-ti letounů typu An-124 (Condor A), které se v roce 2018 stále ještě nacházely na inventáři VVS, byly přitom tehdy údajně provozuschopné již jen 4, a to ještě díky „kanibalizaci“ odstavených strojů. Za své přitom vzaly též úvahy ohledně možnosti výroby letounu typu An-124 (Condor A) na území Ruska bez ukrajinské asistence. Jediný motor ruské výroby, který by teoreticky mohl tento stroj pohánět, v podobě typu NK-32, pohonné jednotky nadzvukového bombardovacího letounu typu Tu-160 (Blackjack A), byl totiž shledán jako zcela nevhodný pro tento účel. Zmíněný motor má totiž v porovnání s ukrajinským motorem typu D-18T, pohonnou jednotkou letounu typu An-124 (Condor A), znatelně menší průměr (1,78 m vs 2,33 m) a současně znatelně větší délku (7,40 m vs 5,40 m). Proti motoru typu NK-32 ale hovořil též nízký obtokový poměr, který činí 1.4. Díky tomu totiž má v porovnání s motorem typu D-18T, u kterého obtokový poměr dosahuje hodnoty 5.6, více než dvojnásobnou spotřebu paliva. Z tohoto důvodu by bylo nutné pro letoun typu An-124 (Condor A) vyvinout nový motor, který by využíval pouze vysokotlakou část motoru typu NK-32. A vývoj takového motoru byl shledán jako ne o mnoho jednodušší než vývoj motoru kvalitativně nové konstrukce. V září roku 2015 byla proto JSC S.V. Iljušina pověřena zpracováním návrhu zcela nového strategického transportního letounu. Práce na toto téma se v JSC S.V. Iljušina údajně rozeběhly již v roce 2013 a probíhají v rámci programu PAK-VTA (Perspektivnyj Aviacionnyj Komplex - Vojenno-Transportnoj Aviacii = perspektivní letecký komplex vojenského transportního letectva) pod kódovým názvem Jermak. Dle zadání má tento stroj být schopen přepravy veškeré techniky výsadkových vojsk na úrovni divize. Samozřejmostí je schopnost vzletu a přistání na nezpevněné VPD. K přistání na nezpevněné VPD s vojáky na palubě mu přitom má postačovat dráha s délkou pouhých 1 200 m. Dle původních plánů se základem letounu typu PAK-VTA měl stát nerealizovaný projekt transportního letounu typu Il-106 z 80. let 20. století, který měl ve výzbroji VVS nahradit lehčí strategické transportní letouny typu An-22 (Cock) s nosností 60 t. Zmíněný stroj byl přitom koncipován jako konvenčně řešený čtyřmotorový hornoplošník se zavalitým vřetenovitým trupem, šípovým křídlem s motorovými gondolami pod náběžnou hranou a klasicky koncipovanými ocasními plochami. Pohon letounu typu Il-106 měly obstarávat 18 000 kp prop-fanové motory typu NK-92. Každý z nich měl přitom roztáčet dvojici zaplášťovaných protiběžných vrtulí. Z nákresů, které byly zveřejněny na konci roku 2022 a byly součástí patentu podaného v květnu toho samého roku Ministerstvem obrany Ruska, je ale patrné, že letoun typu PAK-VTA bude nakonec podle všeho řešen jako čtyřmotorový hornoplošník se zavalitým vřetenovitým trupem, šípovým křídlem s motorovými gondolami pod náběžnou hranou a ocasními plochami uspořádanými do tvaru písmene „T“ alá americký C-5 Galaxy a že jeho nákladový prostor budou zpřístupňovat nejen záďová nákladová vrata, ale i výklopná (směrem nahoru) špice trupu alá An-124 (Condor A). Nerealizovaný letoun typu Il-106 přitom počítal pouze ze záďovými nákladovými vraty. Dle nákresů ze zmíněného patentu bude příďový podvozek tohoto stroje opatřen dvěma dvoukolovými pojezdy, které se budou nacházet vedle sebe, zatímco oba hlavní podvozky, které se budou zatahovat do postranních trupových gondol, se budou sestávat ze čtyř tandemově uspořádaných dvoukolových pojezdů. Jeho nákladový prostor má přitom mít rozměry nejméně 27,5 x 5,8 x 4,4 m, zatímco rozměry nákladového prostoru letounu typu An-124 (Condor A) činí 36,48 x 6,40 x 4,40 m. Vzhledem k značné vytíženosti Iljušinovi konstrukční kanceláře vývojem taktických transportních letounů typu Il-112V (LVTS) a Il-276 (SVTS), které měly ve výzbroji VVS nahradit letouny typu An-12 (Cub), An-26 (Curl A) a An-72 (Coaler C), a obnovou sériové výroby středně těžkého strategického transportního letounu typu Il-76 (Candid), ale práce na letounu typu PAK-VTA již od počátku postupovaly velmi pomalým tempem. Práce na projektu letounu typu PAK-VTA přitom probíhají v kooperaci s institutem CAGI (Centrální institut aero- a hydrodynamiky) a experimentálním závodem EMZ V.M. Mjasiščeva. Letoun typu PAK-VTA ponese služební označení Il-100, jak zaznělo v reportáži ruské TV stanice Zvezda ze dne 4. listopadu 2023. Ve zmíněné reportáži přitom guvernér Uljanovské oblasti prozradil, že letoun typu Il-100 bude mít přepravní kapacitu 100 t a že je pro tento stroj nyní v areálu závodu Aviastar budována výrobní hala. Krátce předtím, v říjnu toho samého roku, se ruský ministr obrany S.K. Šojgu při návštěvě závodu Aviastar před objektivem kamery zeptal velitele vojenského transportního letectva a vedoucího korporace UAC (United Aircraft Corporation) V. Benediktova, zda budou „stovku“ pohánět motory typu D-18T. Ten mu odpověděl, že zmíněný stroj budou pohánět buďto modernizované motory typu D-18T nebo motory nové konstrukce. Tím Šojgu nepřímo veřejně potvrdil existenci programu Il-100. V případě „nového“ motoru, o kterém, hovořil Benediktov, se podle všeho bude jednat o vyvíjený motor typu PD-35 s projektovaným tahem 35 000 kp (nebo nějaký jeho derivát), který byl původně určen pro rusko-čínský velkokapacitní dopravní letoun typu CR929. V prosinci roku 2021 bylo oznámeno, že první testy jádra motoru typu PD-35 budou realizovány v říjnu roku 2023. Testy demonstrátoru celého motoru měly být dle tehdejších plánů zahájeny na počátku roku 2024. Produkce motoru typu PD-35 se měla rozeběhnout v roce 2027 nebo 2028. Tyto plány ale vzaly za své. Důvodem toho se staly sankce ze strany západních zemí za ruskou invazi do Ukrajiny, v Rusku oficiálně nazývanou „speciální vojenská operace“, která započala dne 24. února 2022. Součástí zmíněných sankcí se totiž mimo jiné stalo zastavení podpory provozu importovaných dopravních letounů u ruských aerolinek. Z 1 003 dopravních a nákladních letounů, které se tehdy nacházely na inventáři ruských aerolinek, bylo přitom hned 706 od západních společností Boeing nebo Airbus. V této souvislosti před vývojem motoru typu PD-35 obdržel vyšší prioritu vývoj a výroba motorů typu PD-8, PD-14 a PS-90A, které jsou určeny pro středně těžké dopravní letouny typu SuperJet New, MS-21-310RUS a Tu-214. Dalším důvodem upozadění vývoje motoru typu PD-35 se ale stalo též odstoupení Ruska od programu CR929. Dostupný přitom momentálně není ani modernizovaný motor typu D-18T. Zmíněný motor byl totiž vyprojektován a vyráběn subjekty, které se po rozpadu SSSR ocitly na území Ukrajiny. Zde přitom až do roku 2014, kdy byl ukrajinskou vládou v přímé reakci na Ruskou podporu proruských ukrajinských separatistů a anexi Krymu vydán zákaz vývozu vojenského materiálu do Ruska, probíhaly též generální opravy těchto pohonných jednotek. Teprve až v roce 2016 si opravy motorů typu D-18T osvojil závod UZGA z Jekatěrinburgu, včetně výroby některých komponent této pohonné jednotky. Pro letoun typu Il-100 tedy není momentálně dostupná ani jedna ze zvažovaných pohonných jednotek. A kdy budou zmíněné motory dostupné, je více než ve hvězdách.

Verze:  žádné

Vyrobeno:  -

Uživatelé:  žádní

poslední úpravy provedeny dne: 9.2.2024