Iljušin Il-80M Zveno-2S
Typ: pokročilá modifikace vzdušného velitelského stanoviště a komunikačního centra strategických vojsk typu Il-80 Zveno-S (Maxdome)
Určení: řízení činnosti sovětských/ruských jaderných sil (pozemních i námořních) v případě národního ohrožení nebo destrukce pozemních velitelských stanovišť
Odlišnosti od letounu Il-80 Zveno-S (Maxdome):
- instalace modifikovaného palubního komunikačního vybavení z dílny NPP Polet vzešlého z OKR (zkušebně-konstruktérské práce) Zveno-2S
- instalace řady drobných břitových antén v ose hřbetu trupu, přímo za člunovitým krytem antény SATCOM, na místo sestavy několika rozměrných břitových antén
- instalace jedné rozměrné antény s tvarem obráceného písmene „L“ v ose hřbetu trupu přímo, před protáhlými hřebenovitými kryty nacházejícími se přímo před kořenem náběžné hrany SOP
- instalace jednoho páru rozměrných antén s tvarem obráceného písmene „L“ po stranách břicha přední části trupu, přímo před křídlem
- absence dvou vedle sebe umístěných podlouhlých hřebenovitých krytů antén nacházejících se na břichu zadní části trupu, přímo mezi šachtami hlavního podvozku a zadními přístupovými dveřmi
Historie: Dne 10. července 1991 byl institut NPP Polet pověřen, v rámci OKR Zveno-2S, vývojem vylepšeného palubního komunikačního systému pro speciál typu Il-80 (Maxdome), který nebyl ničím jiným, než modifikací čtyřmotorového proudového velkokapacitního dopravního letounu typu Il-86 (Camber A). Zmíněný stroj zastával roli vzdušného velitelského stanoviště a komunikačního centra strategických vojsk a do výzbroje VVS byl zařazen v počtu čtyř exemplářů (RA-86146 až -86149). Do celého programu Zveno-2S, který dal za vznik modelu Il-80M, ale neblaze zasáhl rozpad SSSR, k němuž došlo v roce 1991, spolu s těžkou ekonomickou krizí Ruska. Práce na toto téma se proto značně zatáhly proti původním plánům. Závodní zkoušky prvního letounu typu Il-80 (Maxdome) modernizovaného na standard Il-80M, kterým se stal druhý exemplář tohoto speciálu v celkovém pořadí (RA-86147), proto nakonec nebyly zahájeny dříve než v roce 2007. Státní zkoušky letounu Il-80M (RA-86147) se rozeběhly v roce 2010 a byly završeny dne 1. prosince 2015. Mezitím, v roce 2013, tento stroj obdržel novou registraci RF-93645. Později dopracováním do standardu Il-80M prošel ještě třetí Il-80 (RA-86148), v roce 2013 přeregistrovaný na RF-93642. Ještě předtím, než byly oba zmíněné letouny modernizovány v rámci programu Zveno-2S, prošly generální opravou, v rámci které přišly o znaky a loga Aeroflotu.
Verze: -
Vyrobeno: dva exempláře (oba vznikly konverzí operačních Il-80)
Uživatelé: Rusko (VVS)
Posádka: dva piloti, palubní mechanik a neznámý počet operátorů
Pohon: čtyři dvouproudové motory typu Kuzněcov NK-86 s max. tahem po 13 000 kp
Radar: povětrnostní impulsní dopplerovský radiolokátor typu Groza, instalovaný uvnitř špice trupu
TTD: | |
Rozpětí křídla: | 48,60 m |
Délka: | 59,94 m |
Výška: | 15,81 m |
Prázdná hmotnost: | ? |
Max. vzletová hmotnost: | 215 000 kg |
Cestovní rychlost: | 850 km/h |
Praktický dostup: | 11 000 m |
Max. dolet: | ? |
Poslední úpravy provedeny dne: 2.6.2016