Typ:  exportní konvertibilní modifikace vzdušného tankeru typu Il-78M (Midas) vzešlá ze zadání Indického vojenského letectva (IAF)

Určení:  primárně poskytování pohonných hmot za letu bojovým letounům (dva až tři taktické bojové letouny najednou) za denních i nočních podmínek, sekundárně poskytování pohonných hmot bojovým letounům na zemi (max. čtyři letouny najednou) a přeprava nákladu

Odlišnosti od letounu Il-78M (Midas):

- instalace demontovatelných přídavných palivových nádrží (na místo pevných) a zařízení pro manipulaci s nákladem uvnitř nákladové kabiny a záďových nákladových vrat s nájezdovou rampou (díky tomu lze tento model používat i pro přepravu nákladu)

- instalace tankovacích jednotek izraelské výroby na místo tankovacích jednotek typu UPAZ-1M ruské výroby

- modifikované avionické vybavení (jeho součástí se staly též systémy francouzské výroby)

Historie:  Protože dodávky vzdušných tankerů typu Il-78M (Midas) pro VVS již v roce 1991 zcela zastavil rozpad SSSR, na počátku 90. let se výrobce tohoto stroje v podobě závodu z Taškentu (TAPO) začal poohlížet po alternativním odběrateli. Zájem ze strany zahraničních zákazníků na sebe nenechal dlouho čekat. Již v roce 1993 se totiž tento stroj dostal do středu pozornosti Indického vojenského letectva (IAF). Tehdejší plány počítaly s tím, že IAF do roku 1998 převezme čtyři letouny typu Il-78M (Midas). Nakonec si ale objednalo šest těchto strojů, v konvertibilní verzi, známé jako Il-78MKI. Příslušná mezistátní dohoda mezi Uzbekistánem a Indií byla podepsána dne 23. února 2001. Podpis závazné objednávky následoval v prosinci toho samého roku. Dodávky všech šesti Il-78MKI byly přitom rozplánovány tři roky. S předáním prvních dvou z nich tehdy se počítalo do konce roku 2002. Všech šest objednaných exemplářů letounu typu Il-78MKI (RK3449 až RK3454) ale brány taškentského závodu TAPO nakonec opustilo až v letech 2003 až 2004. První z nich se do oblak poprvé vydal dne 22. ledna 2003 a svému provozovateli v podobě IAF byl předán dne 3. března toho samého roku. Ten poslední byl IAF odevzdán dne 14. prosince 2004. Provozovatelem všech šesti vzdušných tankerů typu Il-78MKI se stala 78. letka vzdušných tankerů „Valorous MARS (Mid-Air Refuelling System)“ s domovskou základnou Agra. Svůj veřejný debut si letoun typu Il-78MKI odbyl na letecké přehlídce, která se konala dne 8. října 2003. IAF přitom za pomoci těchto strojů zajišťuje podporu nejen víceúčelových bojových letounů typu Su-30MKI (Flanker H) ruské konstrukce, ale i britských stíhacích-bombardovacích letounů řady Jaguar. Letoun typu Il-78MKI se stal též účastníkem konkurzu Ministerstva obrany Indie z roku 2007 na šest vzdušných tankerů. Ve zmíněném výběrovém řízení se přitom měl utkat s evropským Airbusem A330MRTT a americkým Boeingem KC-767AT. Boeing ale krátce nato od indického konkurzu odstoupil. Přestože ze zmíněného výběrového řízení vyšel jako vítěz typ A330MRTT, ministerstvo obrany Indie nákup tohoto stroje zamítlo. Důvodem toho se stala vysoká pořizovací cena. V září roku 2010 byl však vypsán nový konkurz. Na zmíněné zadání nejprve zareagoval pouze ruský Rosoboronexport s typem Il-78MKI. Na konci ledna roku 2011 se nicméně přihlásil též evropský Airbus s typem A330MRTT. Tomu následovaly intenzivní porovnávací zkoušky, které byly realizovány nejen na území Indie (včetně velehorských oblastí), ale i na území Ruska a Španělska. Součástí zmíněných zkoušek se stala též vzdušná spojení s letouny typu Su-30MKI (Flanker H), MiG-29 (Fulcrum) a Mirage 2000. Za vítěze byl přitom opět vyhlášen, v říjnu roku 2012, evropský typ A330MRTT, a to i přes vyšší pořizovací cenu. Proti ruskému typu Il-78MKI přitom hovořila zejména značná spotřeba paliva a vysoké náklady na údržbu.

Verze:  -

Vyrobeno:  6 sériových strojů

Uživatelé:  Indie (vojenské letectvo)

Posádka:    dva piloti, navigátor, palubní mechanik a operátor tankovacího zařízení

Pohon:       čtyři dvouproudové motory typu Solovjov D-30KP-2 s max. tahem po 12 500 kp

Radar:        povětrnostní impulsní dopplerovský radiolokátor typu RLS-N Groza, instalovaný uvnitř špice přední části trupu, přímo před kabinou navigátora, a navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu RLS-P Kupol, instalovaný uvnitř polokapkovitého krytu nacházejícího se na břichu přídě trupu, přímo pod kabinou navigátora

Kapacita:    tři nádrže s 36 000 kg paliva náklad do celkové hmotnosti 48 000 kg, přepravované uvnitř nákladového prostoru; z celkové zásoby paliva, která činí 120 800 kg (36 000 kg ve třech nádržích umístěných uvnitř nákladového prostoru + 84 800 kg ve 12-ti integrálních křídelních nádržích) lze za letu bojovým letounům předat 105 720 kg (předávání paliva za letu je realizováno ve výškách 2 000 až 9 000 m při rychlostech 440 až 600 km/h)

* operační rádius tohoto stroje činí 3 000 km při předání 40 t paliva, 2 000 km při předání 56 t paliva, resp. 1 000 km při předání 74 t paliva

Poslední úpravy provedeny dne: 22.10.2015