Iljušin Il-78 (‘Midas’)

Typ:  speciální modifikace středně těžkého strategického transportního letounu typu Il-76MD (Candid B) zastávající roli vzdušného tankeru

Určení:  primárně poskytování pohonných hmot za letu bojovým letounům (jeden strategický bombardovací nebo dva taktické bojové letouny najednou) za denních i nočních podmínek, sekundárně poskytování pohonných hmot bojovým letounům na zemi (max. čtyři letouny najednou) a přeprava nákladu

Odlišnosti od letounu Il-76MD (Candid B):

- instalace dvou kontejnerů s tankovací jednotkou typu UPAZ-1A Sachalin (s rychlostí čerpání 1 000 až 2 200 l/min) na pylonech, které se nacházejí pod náběžnou hranou vnějších částí křídla. Kontejner typu UPAZ-1A ukrývá naviják s 27,5 m pružnou tankovací hadicí, která je opatřena záchytným „košem“, čerpadlo, generátor elektrické energie a dvojici náporových turbín (zatímco ta první pohání naviják a využívá uzavíratelný lapač vzduchu nacházející se na levoboku, ta druhá pohání generátor elektrické energie, který napájí palivové čerpadlo, a využívá lapač umístěný pod pohyblivou špicí) a na jeho zádi se nachází signalizační světla (ty pilota letounu „příjemce“ informují o stavu doplňování).

- instalace třetí tankovací jednotky toho samého typu na konci pylonu, který je uchycen kolmo k levému boku zádní části trupu (v reakci neblahý vliv turbulentního proudění vzduchu kolem trupu na tankovací hadici byl u pozdějších sériových exemplářů tohoto modelu „rovný“ závěsník prostřední tankovací jednotky zaměněn závěsníkem s tvarem obráceného písmene „L“)

- instalace dvou odnímatelných válcovitých přídavných palivových nádrží, které pojmou celkem 28 000 kg paliva, uvnitř nákladové kabiny (po jejich vyjmutí tento model může zastávat roli transportního stroje)

- instalace pracoviště operátora tankovacího zařízení uvnitř kabiny „ocasního“ střelce, která je vestavěna do odtokové hrany SOP

- instalace polokulovitého aerodynamického krytu na místo ocasního střeliště

- absence výstražného radiolokátoru zadní polosféry typu PRS-4 Krypton (Box Tail) nacházejícího se přímo nad záďovou kabinou střelce (hranatý dielektrický kryt jeho antény proto nahradil znatelně kratší kryt s plochým profilem)

- instalace dvou periskopických pozorovacích přístrojů a dvou reflektorů, které osvětlují břicho zadní části trupu při nočních operacích, pod záďovou kabinou operátora

- instalace dvou reflektorů, které osvětlují prostřední a levou tankovací jednotku, v zadní části levé gondoly hlavního podvozku

- instalace trubic, které slouží pro nouzové vypouštění paliva za letu, na odtokové hraně koncových částí křídla

- instalace radionavigačního systému blízké navigace typu RSBN-7S Vstreča, který slouží k navádění letounů (příjemců) za všech meteorologických podmínek ze vzdálenosti až 300 km (v této souvislosti vzrost počet párových antén nacházejících se na bocích SOP z jedné na tři)

Historie:  Vývojem specializované modifikace středně těžkého transportního letounu typu Il-76 (Candid) zastávající roli vzdušného tankeru byla OKB S.V. Iljušina pověřena již dne 14. března 1968, tj. celé tři roky před zahájením letových zkoušek prvního prototypu tohoto čtyřmotorového proudového stroje. Protože ale z předběžných propočtů vyšlo najevo, že bude tankovací Il-76 (Candid) v požadované vzdálenosti od základny schopen předat jiným letounům za letu pouhých 10 t paliva, od realizace projektu tohoto modelu bylo nakonec zcela opuštěno. Toto totiž nebylo více, než zvládly tankovací verze středního bombardéru typu Tu-16 (Badger A). Na počátku 80. let byla nicméně myšlenka tankovací verze tohoto stroje opět obnovena. Podmětem k tomu se stal tehdy nový model Il-76MD (Candid B). Ten měl totiž v porovnání s modelem Il-76 (Candid A/B) znatelně vyšší vzletovou hmotnost a v neposlední řadě též kapacitu palivových nádrží. V roce 1982 se navíc ve výzbroji Sovětských vzdušných sil již nacházelo okolo 1 100 letounů uzpůsobených pro přijímaní paliva za letu. A nejen to. Přibližně ve stejnou dobu se rozeběhly zkoušky, popř. výroba, hned několika nových bojových letounů vybavených nástavcem pro doplňování paliva za letu. Konkrétně přitom šlo o strategické bombardovací letouny typu Tu-95MS (Bear H), Tu-160 (Blackjack A), DRLO (AWACS) speciál typu A-50 (Mainstay A) a taktický bombardér typu Su-24M (Fencer D). S instalací tankovacího nástavce se ale tehdy výhledově počítalo i u stíhacích 4. generace letounů řady MiG-29 (Fulcrum), MiG-31 (Foxhound) a Su-27 (Flanker). Oficiální zadání na tankovací verzi letounu typu Il-76MD (Candid B) bylo vypsáno dne 10. března 1982. Zmíněný stroj vešel ve známost jako Il-78 (Midas) a byl opatřen, obdobně jako americký typ KC-10A Extender, hned třemi tankovacími jednotkami. Konkrétně přitom šlo o tankovací jednotky typu UPAZ-1A Sachalin z dílny NPO Zvezda, které byly opatřeny 27,5 m dlouhými výsuvnými hadicemi se záchytným košem. Dvě z nich se přitom nacházely pod vnějšími panely křídla a sloužily k předávání paliva taktickým bojovým letounů, jakými jsou typy MiG-31B (Foxhound A), Su-24M (Fencer D), Su-30 (Flanker F variant 1), Su-33 (Flanker D) či Su-34 (Fullback). Ta třetí byla uchycena k levoboku zadní části trupu a byla vyhrazena pro strategické letouny, jakými jsou typy A-50 (Mainstay), Tu-95MS (Bear H), Tu-142 (Bear F) či Tu-160 (Blackjack A). Letoun typu Il-78 (Midas) tedy mohl za letu předávat palivo buďto jednomu strategickému bombardéru nebo dvěma taktickým bojovým letounům. V průběhu zkušebního programu se ale zkoušelo i předávání paliva hned třem taktickým bojovým letounům najednou. U bojových útvarů se však toto nakonec ve větším měřítku nepraktikovalo. Naproti tomu všechny předchozí vzdušné tankery sovětské konstrukce v podobě typu Tu-16Z/N (Badger A), M-4-2 (Bison A), 3MN-2/3MS-2 (Bison B) byly řešeny jako jednobodové a mohly poskytovat palivo pouze strategickým bombardovacím letounům řady Tu-16 (Badger), Tu-22 (Blinder) a Tu-22M (Backfire), těžkým mezikontinentálním bombardovacím letounům řady 3MS/3MN (Bison B), 3MD (Bison C), Tu-95/-142 (Bear) a Tu-160 (Blackjack A) a DRLO (AWACS) speciálům typu Tu-126 (Moss). Tankovací jednotky letounu typu Il-78 (Midas) odebíraly palivo z křídelních nádrží a dvou přídavných nádrží, které byly umístěny uvnitř nákladové kabiny. Ty byly řešeny jako odnímatelné. To samé přitom platilo i pro všechny tři tankovací jednotky. Díky tomu bylo letoun typu Il-78 (Midas) v případě potřeby možné používat i k přepravě nákladu nebo výsadkářů. Zatímco konverze z tankovací konfigurace na transportní zabrala okolo 6-ti h, zpětná konverze z transportní konfigurace na tankovací, včetně následné kontroly zpětně instalovaných tankovacích jednotek, netrvala déle než 10 až 12 h. Oba zmíněné procesy bylo přitom možné provádět silami letištního technického personálu (bez nutnosti přeletu do opravárenského závodu). Palivový systém speciálu typu Il-78 (Midas) umožňoval předávat palivo jiným letounům nejen ve vzduchu, ale i na zemi. K tomu sloužily standardní hadice, které se napojovaly na nádrže umístěné uvnitř nákladového prostoru. Na zemi přitom tankovací speciál typu Il-78 (Midas) mohl předávat palivo hned čtyřem letounům najednou. Prototyp vzdušného tankeru typu Il-78 (Midas) nesl zbarvení Aeroflotu a civilní registraci CCCP-76556 a do oblak se poprvé vydal dne 26. června 1983, z podnikového letiště závodu č.84 z Taškentu, závodu, který zajišťoval produkci všech letounů řady Il-76 (Candid). Závodními zkouškami tento stroj prošel mezi zářím a prosincem toho samého roku. Státní zkoušky prototypu Il-78 (CCCP-76556) se rozeběhly v březnu roku 1984 a byly završeny dne 30. června toho samého roku. Poté byl tento stroj navrácen OKB S.V. Iljušina, aby mohl zastávat roli vzdušné zkušebny. Na zkouškách letounu typu Il-78 (Midas) se ale podílel též upravený letoun Il-76 (CCCP-76501). Ten byl však opatřen pouze křídelními tankovacími jednotkami. Prvních pět sériových Il-78 (Midas) převzalo 610. CBP i PLS (Centrum bojové přípravy) VTA s domovskou základnou Ivanovo-Severnyj. Zatímco první z nich (CCCP-76607) byl 610. CBP i PLS předán dne 19. června 1984, ten poslední, pátý, Il-78 (Midas) do Ivanova dorazil dne 5. ledna 1985. Posláním 610. CBP i PLS se přitom stalo nejen přeškolení letového personálu řadových útvarů na typ Il-78 (Midas), ale i vypracování metodik operačního nasazení těchto strojů. U 610. CBP i PLS letouny typu Il-78 (Midas) létaly pouze do léta roku 1986. Poté byly čtyři z nich předány 409. APSZ (letecký vzdušných tankerů), který operoval z letecké základny Uzin, která se nachází poblíž Kyjeva. Další exemplář tohoto speciálu 610. CBP i PLS (CCCP-76607) skončil u institutu SibNII z Novosibisrka. Za operačně plně způsobilým byl letoun typu Il-78 (Midas) oficiálně prohlášen dne 1. června 1987. Tím samým výnosem byl ale do výzbroje VTA oficiálně zařazen též odvozený model Il-78M (Midas), který se vyznačoval instalací třetí přídavné palivové nádrže uvnitř nákladového prostoru zbaveného možnosti přepravy nákladu a výkonnějších tankovacích jednotek typu UPAZ-1M. Produkci letounů řady Il-78 (Midas) ale již v roce 1991 zastavil rozpad SSSR. Do té doby stihlo brány závodu č.84, který se rozpadem SSSR náhle ocitl na území samostatného Uzbekistánu, opustit pouhých 46 těchto strojů (včetně prototypů), 32 exemplářů modelu Il-78 (Midas), 13 exemplářů modelu Il-78M (Midas) a 1 exemplář modelu Il-78E (Midas). Posledně uvedený model přitom nebyl ničím jiným, než exportní modifikací letounu typu Il-78 (Midas). Jeho provozovatelem se staly, v roce 1989, vzdušné síly Libye. VTA bylo předáno celkem 30 letounů typu Il-78 (Midas) a 12 letounů typu Il-78M (Midas). Zbylé tři letouny řady Il-78 (Midas), prototyp modelu Il-78 (Midas) (CCCP-76566), prototyp modelu Il-78M (Midas) (CCCP-76701) a první sériový Il-78 (Midas) (CCCP-76607), byly ponechány potřebám MAP (Ministerstvo leteckého průmyslu). Provozovatelem letounů řady Il-78 (Midas) se přitom stal 409. APSZ s domovskou základnou Uzin (ten byl až do roku 1986 veden jako 409. pluk těžkých bombardovacích letounů) a 1230. APSZ s domovskou základnou Engels. Zatímco 409. APSZ převzala 23 exemplářů modelu Il-78 (Midas), z toho 19 přímo od výrobce a 4 od 610. CBP i PLS, součástí letadlového parku 1230. APSZ se stalo 7 exemplářů modelu Il-78 (Midas) a 12 exemplářů modelu Il-78M (Midas). Přestože bylo výhradním provozovatelem letounů typu Il-78 (Midas) VTA, téměř všechny exempláře tohoto speciálu měly zbarvení Aeroflotu a civilní registraci. Známa je existence pouhých dvou Il-78 (Midas) s vojenskou šedo-bílou kamufláží (bílá na horních a šedá na spodních plochách). Ne všechny letouny tohoto typu létaly s instalací všech tří tankovacích jednotek. Některé Il-78 (Midas) byly opatřeny jen trupovou, jiné zase létaly pouze s křídelními tankovacími jednotkami. U pozdějších sériových Il-78 (Midas) byla navíc prostřední tankovací jednotka k levoboku trupu uchycena za pomoci pylonu s tvarem obráceného písmene „L“ a nikoliv za pomoci „přímého“ horizontálního pylonu. Toto řešení zamezovalo vlivu turbulentního proudění vzduchu kolem trupu na tankovací hadici. V srpnu roku 1988 byl jeden Il-78 (Midas), spolu s další leteckou technikou VVS, prezentován americké delegaci na letišti Kubinka. Svůj veřejný debut si ale tento speciál odbyl až v dubnu roku 1992, na airshow Kubinka 92. Návštěvníci zmíněné airshow měli přitom možnost shlédnout jeden z těchto strojů ve formaci se strategickým bombardérem typu Tu-95MS (Bear H). Jako první byl letouny typu Il-78 (Midas) vyzbrojen 409. APSZ s domovskou základnou Uzin. První dva letouny typu Il-78 (Midas) přitom do Uzinu dorazily, z Ivanova, dne 25. července 1986. Provoz těchto strojů u 409. APSZ byl zahájen dnem 12. července 1986. Do konce toho samého roku zmíněný pluk převzal ještě devět letounů typu Il-78 (Midas), z toho dva od 610. CBP i PLS a sedm od výrobce. Poslední, 23-tý, Il-78 (Midas) byl 409. APSZ dodán v roce 1989. Letouny typu Il-78 (Midas) ze stavu 409. APSZ zajišťovaly podporu těžkých podzvukových strategických bombardérů typu Tu-95MS (Bear H) ze stavu 1006. TBAP (pluk těžkých bombardovacích letounů) z Uzinu, 182. GTBAP (gardový pluk těžkých bombardovacích letounů) z Mozdoku, 1223. TBAP a 1226. TBAP s domovskou základnou Semipalatinsk-2 a 40. TBAP a 79. GTBAP s domovskou základnou Ukrajinka a nadzvukových taktických bombardérů a průzkumných letounů typu Su-24M/MR (Fencer D/E) ze stavu 947. BAP (bombardovací pluk) z Dubny, 63. BAP z Černjachovska a 2. GBAP (gardový bombardovací pluk) z Džidy. Několikrát ale tyto stroje zavítaly též do Polska, kde operoval 42. GBAP s letouny typu Su-24M (Fencer D). Výcvik řadových posádek letounů typu Tu-95MS (Bear H) a Su-24M/MR (Fencer D/E) v doplňování paliva za letu od vzdušných tankerů řady Il-78 (Midas) byl přitom zahájen v roce 1987. Zmíněné stroje si u posádek bojových letounů velmi brzy vydobyly velkou oblibu, neboť byly jejich tankovací hadice daleko lépe stabilizovány než tankovací hadice všech předchozích vzdušných tankerů ze stavu VTA. Jejich nižší hmotnost navíc významně snižovala riziko poškození potahu při náhodném střetu. Z hlediska techniky pilotáže se navíc vzdušné tankery typu Il-78 (Midas) prakticky nelišily od transportních letounů typu Il-76MD (Candid B) ve všech letových režimech. Spolupráci se vzdušnými tankery řady Il-78 (Midas) ale nacvičovali též posádky středně těžkých nadzvukových strategických bombardérů řady Tu-22M (Backfire), a to i přesto, že byly tyto stroje v rámci plnění smlouvy OSV-2 ze dne 18. června 1979 tankovacích nástavců zbaveny. Vzdušné tankery typu Il-78 (Midas) ze stavu 409. APSZ se ale podílely též celé řadě zkoušek nových bojových letounů opatřených tankovacím nástavcem. Jeden z těchto strojů tak asistoval u dvou zkušebních letů modifikovaného druhého prototypu letounu typu Su-27UB (Flanker C), známého jako T10U-2, na cca 13 400 km dlouhé trase Moskva – Komsomolsk na Amuru – Moskva. Zmíněné dálkové lety byly uskutečněny v červnu roku 1987 a březnu roku 1988 v rámci programu dálkového přepadového stíhače typu Su-30 (Flanker F variant 1), který nebyl ničím jiným, než modifikací letounu typu Su-27UB (Flanker C). V průběhu každého z těchto dvou letů přitom letoun T10U-2 doplnil palivo za letu celkem 4 x, 2 x poblíž Čity a 2 x poblíž Novorosijsku. Služeb letounu typu Il-78 (Midas) ale využil též (2 x) letoun MiG-31 (Foxhound A) (modrá 592) při zkušebním dálkovém na trase Mončegorsk – Severní pól – Anadyr. Zmíněný let se konal dne 30. července 1987 a jeho posláním se stalo prověření činnosti navigačního vybavení. Jeho součástí se ale staly též dva simulované přepady vzdušných cílů. Jeden z nich byl přitom uskutečněn přímo nad Severním pólem. Mezi 21. červnem a 4. srpnem roku 1987 byla prověřována též využitelnost vzdušných tankerů typu Il-78 (Midas) pro zvýšení doletu protiponorkových letounů typu Tu-142M (Bear F). V rámci zmíněných zkoušek byly přitom letouny typu Tu-142M (Bear F) tankovány až do max. letové hmotnosti, která byla vyšší než ta vzletová. V červnu roku 1988 zase tyto stroje zajistily podporu skupiny 12-ti taktických bombardérů typu Su-24M (Fencer D) při zkušebním nasazení. V rámci zmíněné operace tyto stroje vzlétly z Dubny a zamířily nad polygon, který se nacházel na Krymu. Zde provedly útok. Poté se vydaly k polygonu u Krasnoarmejka, kde provedly další útok, a následně se vrátily zpět na svou domovskou základu. Letouny typu Il-78 (Midas) byly ale využívány též k přepravě nákladu. Poměr tankovacích a transportních misí těchto strojů přitom na konci 80. let činil již téměř 50 : 50. Rozpadem SSSR, k němuž došlo v roce 1991, se 21 z 23-ti letounů typu Il-78 (Midas) 409. APSZ náhle ocitlo na území samostatné Ukrajiny (tj. cca polovina produkce). Zbylé dva Il-78 (Midas) 409. APSZ se právě tehdy nacházely na území Ruska, z toho jeden (CCCP-76616) v Taškentu, kde procházel modernizací, a jeden (CCCP-76632) v Ukureji. Protože ale vzdušné síly Ukrajiny neměly pro vzdušné tankery žádné využití, následně všechny letouny tohoto typu nechaly konvertovat, demontáží trupových přídavných palivových nádrží a tankovacích jednotek (i s pylony), na transportní stroje. Zatímco 409. APSZ svůj první Il-78 (Midas) převzal již v roce 1986, do stavu 1230. APSZ z Engelsu byl první letoun tohoto typu zařazen až v roce 1989. Poslední z 19-ti letounů typu Il-78/-78M (Midas) zmíněný pluk převzal v roce 1991. Krátce po rozpadu SSSR, k němuž došlo v roce 1991, sem přibyl ještě jeden letoun typu Il-78 (Midas) ze stavu 409. APSZ. Ten se totiž tehdy nenacházel u své jednotky, která se pádem SSSR náhle ocitla na území samostatné Ukrajiny, ale v Taškentu, kde procházel modernizací. Letouny typu Il-78/-78M (Midas) ze stavu 1230. APSZ zpočátku zajišťovaly takřka výhradně podporu strategických bombardérů typu Tu-95MS (Bear H). S taktickými bombardéry typu Su-24M (Fencer D) tyto stroje prakticky nepřicházely do styku. Protože ale pád SSSR sebou přinesl též významný útlum aktivit Ruských vzdušných sil, což byl jeden z mnoha důsledků těžké ekonomické krize, po roce 1992 byly všechny letouny typu Il-78 (Midas) ze stavu 1230. APSZ konvertovány na transportní stroje. V květnu roku 1993 se nicméně letouny řady Il-78 (Midas) zapojily do manévrů „Voschod-93“. V rámci zmíněného cvičení bylo přitom z evropské části Ruska přelétnuto na Dálný východ, za podpory 13-ti vzdušných tankerů typu Il-78 (Midas) působících ze čtyř leteckých základen, celkem 6 strategických bombardovacích letounů typu Tu-95MS (Bear H), 10 taktických bombardovacích/průzkumných letounů typu Su-24M/MR (Fencer D/E) a 8 přepadových stíhačů typu MiG-31 (Foxhnoud A). V roce 1994 byl 1230. APSZ, jediný provozovatel letounů řady Il-78 (Midas) na území Ruska, přeznačen na 203. OGAP SZ (samostatný gardový pluk vzdušných tankerů). Ten samý rok služeb dvojice letounů typu Il-78 (Midas) využila dvojice strategických bombardérů typu Tu-95MS (Bear H) při přeletu z Mozdoku do USA přes Severní pól, který byl uskutečněn v rámci výměnné návštěvy strategických sil. V roce 1995 se letouny typu Il-78 (Midas) zapojily do zkoušek tankovacích systémů bojových letounů typu MiG-29SM, MiG-31B (Foxhnoud A) a Su-27 (Flanker). V letech 1997 až 1999 se vzdušné tankery typu Il-78 (Midas) podílely prakticky na všech velkých manévrech Ruského VVS. V roce 1999 se navíc flotila těchto strojů 203. OGAP SZ rozrostla o prototyp modelu Il-78 (Midas), který byl předtím využíván výrobcem. Ten se přitom ve službě udržel až do roku 2010. V letech 1999 až 2000 letouny typu Il-78/-78M (Midas) ze stavu 203. OGAP SZ zajistily podporu přeletu osmi nadzvukových strategických bombardérů typu Tu-160 (Blackjack A) z Ukrajiny do Ruska, a to jak v roli vzdušných tankerů, tak i v roli transportních strojů. Zmíněné bombardovací stroje byly přitom Rusům poskytnuty, spolu se třemi podzvukovými strategickými bombardéry typu Tu-95MS (Bear H) a 575-ti řízenými střelami typu Ch-55 (AS-15 Kent), v rámci splátek ukrajinského dluhu. Poté, mezi dubnem a srpnem roku 2000, byla část flotily letounů typu Il-78/-78M (Midas) ze stavu 203. OGAP SZ přesunuta z Engelsu na leteckou základnu Djagilevo, která se nachází poblíž Rjazaně. Od roku 2002 začaly tyto stroje zajišťovat též podporu nadzvukových strategických bombardérů typu Tu-160 (Blackjack A). K prvnímu „suchému“ spojení přitom došlo v červenci. První vzdušné přečerpání paliva bylo uskutečněno v září. První vzdušné přečerpání paliva za nočních podmínek přitom následovalo v srpnu roku 2003. Od počátku prvního desetiletí 21. století VVS začalo vzdušné tankery typu Il-78 (Midas) aktivně využívat též k podpoře DRLO (AWACS) speciálů typu A-50/-50M (Mainstay A/B), protiponorkových speciálů typu Tu-142M (Bear F) a retranslačních speciálů typu Tu-142MR (Bear J). Tyto stroje služeb vzdušných tankerů typu Il-78 (Midas) nevyužívaly dokonce ani před rozpadem SSSR. Další zvýšení intenzity nasazení vzdušných tankerů typu Il-78 (Midas) sebou přinesl rok 2007, kdy bylo obnoveno hlídkování letounů DA nad vodami Severního ledového, Atlantského a Tichého oceánu. Od roku 2008 se tyto stroje staly též pravidelnými účastníky tradičních vojenských přehlídek konaných na Rudém náměstí. V současnosti se v aktivní službě u Ruského VVS nachází 20 letounů řady Il-78 (Midas), 8 letounů typu Il-78 (Midas) a 12 letounů typu Il-78M (Midas). Jinými vzdušnými tankery VVS nyní již nedisponuje. Posledních letounů typu 3MS-2 (Bison B) se totiž zbavilo již v roce 1994. Zmíněné stroje by však mělo do roku 2020 doplnit až 31 zbrusu nových vzdušných tankerů typu Il-78M-90A Kuzneck-2. Produkci tohoto derivátu transportního letounu typu Il-76MD-90A (iz.476) přitom bude zajišťovat závod Aviastar-SP z Uljanovska. Letové zkoušky prvního z nich by se měly rozeběhnout v srpnu roku 2016. Mezitím budou všechny přeživší letouny řady Il-78 (Midas) modernizovány do standardu Il-78M2 Kuzneck.

Verze (SSSR):

Il-78 (Midas) – první sériově vyráběná modifikace letounu typu Il-78 (Midas). Tento model byl vybaven třemi tankovacími jednotkami typu UPAZ-1A (s rychlostí čerpání 2 200 l/min) a po předchozím vyjmutí obou přídavných palivových nádrží z nákladového prostoru mohl zastávat roli transportního stroje. Prototyp letounu typu Il-78 (Midas) se do oblak poprvé vydal dne 26. června 1983. Produkce tohoto modelu podala celkem 32 strojů.

Il-78E (Midas) – exportní modifikace letounu typu Il-78 (Midas). Jediný exemplář tohoto modelu byl postaven v roce 1989. Jeho provozovatelem se stala, na konci roku 1990, Libye. viz. samostatný text

Il-78M (Midas) – pokročilá modifikace letounu typu Il-78 (Midas) s větší zásobou paliva a výkonnějšími tankovacími jednotkami typu UPAZ-1M (s rychlostí čerpání až 2 340 l/min). Tento model není možné, na rozdíl od letounu typu Il-78 (Midas), používat k přepravě nákladu. První prototyp letounu typu Il-78 (Midas) se od vzletové dráhy poprvé odlepil dne 7. března 1987. Produkce tohoto modelu podala celkem 13 strojů. viz. samostatný text

Verze (Rusko):

Il-78MKI (Midas) – konvertibilní exportní modifikace letounu typu Il-78M (Midas) vzešlá ze zadání Indického vojenského letectva (IAF). Letoun typu Il-78MKI je opatřen izraelskými tankovacími jednotkami a francouzskou avionikou a v případě potřeby může zastávat též roli transportního stroje, jako starší model Il-78 (Midas). V letech 2003 až 2004 bylo závodem z Taškentu postaveno a IAF dodáno celkem šest těchto strojů. První z nich se přitom do oblak poprvé vydal dne 22. ledna 2003. viz. samostatný text

Il-78M-90A Kuzneck-2 – speciální modifikace letounu typu Il-76MD-90A zastávající roli vzdušného tankeru. Tento model vznikl jako nástupce letounu typu Il-78M (Midas) a vyznačuje se instalací dodatečných palivových nádrží uvnitř nákladové kabiny a tří tankovacích jednotek, dvou pod vnějšími panely křídla a jedné po levoboku ocasní části trupu. Prototyp letounu typu Il-78M-90A se do oblak poprvé vydal dne 19. ledna 2018. viz. samostatný text

Il-78M2 Kuzneck – pokročilá modifikace letounu typu Il-78M (Midas) s palubním vybavením letounu typu Il-78M-90A Kuzneck-2. Do standardu Il-78M2 budou v blízké budoucnosti dopracovány všechny letouny řady Il-78 (Midas), které se ve výzbroji Ruského VVS udržely do dnešních dnů. První exemplář tohoto modelu se do oblak poprvé vydal dne 26. září 2019. viz. samostatný text

Verze (Ukrajina):

Il-78MP (Midas) – exportní modifikace letounu typu Il-78 (Midas) vzešlá ze zadání vzdušných sil Pákistánu (PAF). Všechny čtyři exempláře tohoto modelu vznikly konverzí sériových Il-78 (Midas) ze stavu vzdušných sil Ukrajiny. PAF byly přitom tyto stroje předány v letech 2009 až 2011. viz. samostatný text

Vyrobeno:  52 exemplářů (32 Il-78, 13 Il-78M, 1 Il-78E a 6 Il-78MKI)

Uživatelé (model Il-78):

Alžír – V roce 1998 vzdušné síly Alžíru podepsaly kontrakt na dodávku šesti nadbytečných letounů typu Il-78 (Midas) ze stavu vzdušných sil Ukrajiny. Alžířanům byly zmíněné letouny dodány v letech 1998 až 2003, jeden v roce 1998 (7T-WIN), dva v roce 1999 (7T-WIF a 7T-WIS), jeden v roce 2002 (7T-WIL) a dva v roce 2003 (7T-WIH a 7T-WIQ). Ještě předtím byly ale upraveny na ryze transportní stroje. Před pádem SSSR přitom zmíněné exempláře letounu typu Il-78 (Midas) nesly registraci, CCCP-76690, -76609, -76662, -76610, -76646, -76653.

Angola – V roce 2003 vzdušné síly Angoly převzaly jeden nadbytečný letoun typu Il-78 (Midas) ze stavu vzdušných sil Ukrajiny. Konkrétně přitom šlo o letoun, který před pádem SSSR nesl registraci CCCP-76721. Ještě před dodáním byl ale přestavěn, vyjmutím všech tří tankovacích jednotek a veškerých vojenských systémů, na ryze transportní stroj. Takto modifikovaný Il-78 (CCCP-76721) je v dokumentech veden jako Il-76TD a létá s civilní registrací D2-FEW v zájmu vlády Angoly.

ČLR – V září roku 2005 si vzdušné síly ČLR (PLAAF) objednaly celkem 34 transportních letounů typu Il-76MD (Candid B) a vzdušných tankerů typu Il-78MK. Posledně uvedené stroje měly přitom zajišťovat podporu flotily víceúčelových bojových letounů typu Su-30MKK (Flanker G) a Su-30MK2 ruské výroby. Jejich tankovací systém totiž není kompatibilní s tankovacím systémem jediného vzdušného tankeru, který se tehdy nacházel na inventáři PLAAF, v podobě letounu typu H-6U (HU-6). S předáním prvních těchto strojů se přitom tehdy počítalo v roce 2008. Zmíněná zakázka ale nakonec nebyla splněna. Jedním z důvodů toho se stala nedostatečná výrobní kapacita uzbeckého závodu TAPO z Taškentu. Tím dalším byla neochota k plnění ze strany vedení tohoto podniku. Krátce nato, dne 20. prosince 2006, byl totiž schválen přesun výroby všech letounů řady Il-76 (Candid) do prostor uljanovského závodu Aviastar-SP, který se nachází na území Ruska. V prosinci roku 2011 si proto PLAAF u ukrajinského Ukroboronpromu objednalo trojici nadbytečných generálkovaných vzdušných tankerů typu Il-78 (Midas) ze stavu vzdušných sil Ukrajiny. Zatímco první z nich měl být Číňanům předán na konci roku 2013, předání zbylých dvou letounů typu Il-78 (Midas) bylo stanoveno na rok 2014. Opravu a zpětné dopracování zmíněných strojů na vzdušný tanker (všechny „ukrajinské“ Il-78 byly na počátku 90. let konvertovány na transportní stroje) přitom dostal na starost Nikolajevský letecký opravárenský závod (NARP), který se nachází na letišti Kulbakino. Výše uvedené termíny se ale nakonec splnit nepodařilo. Jako první do Kulbakina dorazil, z Melitopolu, letoun, který před pádem SSSR nesl registraci CCCP-76744. Tomu se stalo dne 20. června 2012. Ke svému prvnímu letu se generálkovaný Il-78 (20641 / ex CCCP-76744) vydal, z letiště Kulbakino, dne 25. března 2014. Na území ČLR se letoun Il-78 (20641) nachází nejméně od října roku 2014, jak je patrné ze satelitních snímků. Svůj druhý Il-78 (20642 / ex CCCP-76760) PLAAF převzalo v červnu roku 2015. Opravu třetího objednaného Il-78 (CCCP-76689) se podařilo završit v dubnu roku 2016. Do ČLR byl tento stroj přelétnut v červnu toho samého roku. Provozovatelem všech tří zmíněných letounů se stal 38. transportní letecký pluk 13. transportní letecké divize PLAAF. Na konci roku 2021 všechny tři letouny typu Il-78 (Midas) PLAAF prošly konverzí na transportní stroje, a to v souvislosti s příchodem prvních vzdušných tankerů typu YY-20A čínské výroby k 13. transportní letecké divizi. V únoru roku 2022 se na internetu objevila informace, že všechny letouny typu Il-78 (Midas) ze stavu PLAAF údajně obdržely motory typu WS-18 domácí výroby (čínská kopie motoru typu D-30KP-2). V září roku 2023 se na internetu objevila fotografie letounu Il-78 (20642), který byl v rámci údržby v Rusku zpětně přestavěn na vzdušný tanker.

SSSR/Rusko – Součástí letadlového parku Sovětské VTA se stalo celkem 30 exemplářů letounu typu Il-78 (Midas). Rozpadem SSSR, k němuž došlo v roce 1991, ale 21 z nich zůstalo na území samostatné Ukrajiny.

Ukrajina – Vzdušné síly Ukrajiny rozpadem SSSR získaly celkem 21 letounů typu Il-78 (Midas) ze stavu 409. APSZ, která operovala z letecké základny Uzin. Protože vzdušné síly Ukrajiny neměly pro vzdušné tankery žádné využití, následně nechaly všechny letouny tohoto typu upravit, demontáží trupových přídavných palivových nádrží a tankovacích jednotek (i s pylony), na ryze transportní stroje. Zpočátku takto modifikované „ukrajinské“ Il-78 (Midas) postávaly zcela bez využití na letišti v Uzinu. Od roku 1993 nicméně začaly být aktivně používány ke komerční přepravě. Po roce 1994 bylo 18 z nich dokonce pronajato civilním společnostem. Zpočátku tyto stroje provozovaly společnosti BSL Airlines (11 ks), Busol (6 ks) a Atlas (1 ks). Později se ale staly též součástí letadlového parku společností ATI (2 ks) a UATK (3 ks). Do komerčního provozu nebyly uvedeny pouhé tři „ukrajinské“ Il-78 (Midas), a to letouny, které před pádem SSSR nesly registraci CCCP-76464, -76675 a -76736. Jeden z nich (ex CCCP-76736) byl navíc již od 25. března 1993, kdy byl poškozen při rolování, neletuschopný (v roce 2004 byl proto sešrotován). U civilních dopravců si letouny typu Il-78 (Midas) vyzískaly větší oblibu než letouny typu Il-76MD (Candid B), neboť je bylo možné rychleji natankovat a navíc jejich křídelní nádrže pojaly více paliva. Po vyčerpání resursu draků i motorů byly všechny letouny tohoto typu navráceny zpět Ukrajinským vzdušným silám. Nejdéle se letouny typu Il-78 (Midas) udržely v provozu u společnosti UATK (Ukrajinskaja aviacionnaja transportnaja kompannija). Tento státní podnik vojensko-průmyslového komplexu Ukrajiny se přitom stal provozovatelem letounů s registrací UR-UCF (ex CCCP-76412), UR-UCG (ex CCCP-76414) a UR-UCI (ex CCCP-76415). Provoz jednoho z nich (UR-UCI) ale již dne 17. července 1998 ukončila havárie, která se udála poblíž eritrejského hlavního města Asmary. Zbylé dva letouny typu Il-78 (Midas) společnosti UATK byly odstaveny v roce 2006, a to na letišti v Záporoží. Ze státního seznamu civilní letecké techniky byly tyto stroje vyškrtnuty dne 13. srpna 2008. Poté, co byl v roce 2001 pluk z Uzinu zrušen, byly všechny letouny typu Il-78 (Midas), které se tehdy stále ještě nacházely na inventáři Ukrajinských vzdušných sil, přelétnuty na základny Melitopol a Belaja Cerekev. Jelikož Ukrajinské vzdušné síly neměly pro tyto stroje využití, nabídly je k prodeji. Od roku 1999 se přitom Ukrajincům podařilo exportovat celkem 16 letounů typu Il-78 (Midas) v ryze transportní nebo tankovací úpravě, z toho 6 do Alžíru, 1 do Angoly, 4 do Pákistánu (ve verzi Il-78MP), 2 do USA a 3 do ČLR.

USA – Dne 14. července 2005 americká společnost North American Tactical Aviation (NATA) odkoupila od vzdušných sil Ukrajiny jeden letoun typu Il-78 (Midas). Konkrétně přitom šlo o letoun, který před pádem SSSR nesl registraci CCCP-76759. Před předáním zmíněný stroj prošel generální opravou v Nikolajevském leteckém opravárenském závodě (NARP), který se nachází na letišti Kulbakino. Tomu se přitom stalo mezi listopadem roku 2005 a dubnem roku 2006. Dne 31. května toho samého roku tento letoun obdržel americkou registraci N78GF. Dne 7. srpna 2006 se pak stal majetkem společnosti Air Support Systems LLC. Krátce nato, dne 6. září téhož roku, ale opět přešel do vlastnictví společnosti NATA. Zmíněná společnost zamýšlela letoun Il-78 (N78GF) pronajímat vzdušným silám USA a jejim spojencům. Díky absenci zakázek ale tento stroj nakonec celé tři roky postával zcela bez využití na letišti v texaském Grayson Country. Teprve až poté si jej pronajali Pákistánci. Na cestu do Pákistánu se letoun Il-78 (N78GF) vydal, s najatou ukrajinskou posádkou, dne 17. července 2009. Ještě ten samý den byl ale zadržen a exekučně zabaven na michiganském letišti Sawyer International. Důvodem toho se staly dluhy společnosti NATA na poplatcích za téměř tříleté uskladnění tohoto stroje na letišti v Grayson Country. Část najaté ukrajinské posádky letounu Il-78 (N78GF) navíc měla již propadlá víza. Od té doby tento stroj již zřejmě nikdy nevzlétl. V roce 2010 si jej koupila společnost Temco Industries. V roce 2012 se pak stal majetkem Bank of Uhah ze Salt Lake City. Dne 8. února 2010 si společnost North American Tactical Aviation od vzdušných sil Ukrajiny koupila další letoun typu Il-78 (Midas) (ex CCCP-76767). Tento stroj obdržel registraci N78RX a jeho vlastníkem se opět stala, dne 24. března 2010, společnost Air Support Systems LLC (později Il78-2 LCC). Osudy tohoto stroje nejsou bohužel známy. Do provozu však zřejmě nebyl nikdy uveden.

Il-78

Posádka:    dva piloti, navigátor, palubní mechanik a operátor tankovacího zařízení

Pohon:       čtyři dvouproudové motory typu Solovjov D-30KP-2 s max. tahem po 12 500 kp

Radar:        povětrnostní impulsní dopplerovský radiolokátor typu RLS-N Groza, instalovaný uvnitř špice přední části trupu, přímo před kabinou navigátora, a navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu RLS-P Kupol, instalovaný uvnitř polokapkovitého krytu nacházejícího se na břichu přídě trupu, přímo pod kabinou navigátora

Kapacita:    dvě nádrže s 28 000 kg paliva nebo náklad do celkové hmotnosti 48 000 kg, přepravovaný uvnitř nákladové kabiny s rozměry 24,50 m x 3,45 m x 3,40 m. Z celkové zásoby paliva, která činí 112 800 kg (28 000 kg ve dvou demontovatelných nádržích umístěných uvnitř nákladového prostoru + 84 800 kg ve 12-ti integrálních křídelních nádržích) lze za letu bojovým letounů předat 57 720 kg v konfiguraci bez, resp. 85 720 kg v konfiguraci s přídavnými nádržemi. Předávání paliva za letu je přitom realizováno ve výškách 2 000 až 9 000 m při rychlostech 440 až 600 km/h.

* operační rádius tohoto stroje činí 3 700 km při předání 20 t paliva, 2 100 km při předání 40 t paliva, resp. 1 400 km při předání 50 t paliva

Poslední úpravy provedeny dne: 1.10.2023