Typ:  civilní nákladní modifikace středně těžkého strategického transportního letounu typu Il-76 (Candid B)

Určení:  přeprava nákladu na velké a střední vzdálenosti

Odlišnosti od letounu Il-76 (Candid B):

- instalace ogiválního aerodynamického krytu na místo ocasního obranného střeliště a záďové přetlakové kabiny střelce

- absence výsadkové vybavení

- absence generátoru inertního plynu (v této souvislosti z čela pravé gondoly hlavního podvozku zmizel lapač vzduchu)

- absence obranného systému (v této souvislosti z přídě a boků trupu zmizely polokapkovité dielektrické kryty antén aktivního rušiče)

Historie:  Aeroflot na konci 60. let k přepravě nákladu do odlehlých a pozemní cestou prakticky nedostupných oblastí SSSR, jakou byl např. Dálný východ nebo Sibiř, využíval turbovrtulové vojenské transportní letouny typu An-12 (Cub) a An-22 (Cock), které si zapůjčoval přímo od VTA. Jelikož toto řešení stále rostoucí poptávky na přepravě objemného nákladu na velké vzdálenosti rozhodně nemohlo být považováno za ideální, na počátku 70. let se do středu pozornosti Aeroflotu dostal čtyřmotorový proudový transportní letoun typu Il-76 (Candid B). Vývojem civilní nákladní modifikace tohoto stroje byla přitom OKB S.V. Iljušina pověřena dne 6. března 1970. Požadovaný model vešel ve známost jako Il-76MGA (Candid A) a od vojenského Il-76 (Candid B) se odlišoval zejména absencí ocasního obranného střeliště a záďové kabiny střelce. Pořízení prvních Il-76MGA (Candid A) přecházela série demonstračních letů. Ty podnikl, počínaje dnem 13. května 1975, první sériový Il-76 (CCCP-76500) s posádkou Iljušinovi OKB v kokpitu. V rámci demonstračních letů přitom tento stroj přepravil náklad na ropné naleziště v Samotloru a naleziště zemního plynu v Nadymu nacházející se v západní části Sibiře. Tomu následovaly provozní zkoušky. Provozní zkoušky byly realizovány za pomoci prvního prototypu tohoto stroje (CCCP-86712) u Tjumenského CAD (civilní letecký direktorát). Ten jej přitom převzal v prosinci toho samého roku. Ještě předtím ale zmíněný stroj obdržel standardní zbarvení Aeroflotu používané od roku 1973 a, kuli lepší vizualizaci námrazy, černý nátěr náběžné hrany křídla, ocasních ploch a lapačů vzduchu pohonných jednotek. V rámci provozních zkoušek u Aeroflotu prototyp Il-76 (CCCP-86712) vykonal, mezi 22. prosincem 1975 a 7. únorem 1976, celkem 60 letů z Tjumenu do Nižnevartovska, Surgutu a Nadymu. Přitom přepravil 1 700 t nákladu. Součástí nákladu tohoto letounu se přitom tehdy staly i stroje, které byly pro turbovrtulový typ An-12 (Cub) příliš velké a těžké, včetně 35 t buldozeru americké značky Caterpillar, maďarského autobusu typu Ikarus 250 a 26 t východoněmeckého vyklápěcího nákladního automobilu typu Magirus-Deutz 290D-26K. V rámci provozních zkoušek u Aeroflotu prototyp Il-76 (CCCP-86712) bez větších obtíží operoval i z letišť se zasněženou VPD a při teplotách pohybujících se hranici -40°C. Svůj první Il-76MGA (Candid A) (CCCP-76502) Aeroflot převzal dne 22. prosince 1976. Provozovatelem zmíněného letounu se stalo Tjumenské CAD. Zpočátku však tento stroj létal u GosNII GA (Státní zkušební institut Civilního letectva). V průběhu provozních zkoušek, které byly završeny na jaře roku 1977, přitom letoun Il-76MGA (CCCP-76502) vykonal, spolu s druhým sériovým Il-76MGA (Candid A) (CCCP-76503), celkem 722 letů s celkovou délkou 1 007 hodin. Poté byl druhý z nich, Il-76MGA (CCCP-76503), předán CUMVS (Centrální direktorát pro obsluhu mezinárodních linek). Ke svému prvnímu letu do zahraničí, a to do Sofie, se tento stroj vydal dne 7. dubna 1977. Na jeho palubě se přitom tehdy nacházelo 38 t zeleniny. Dne 11. května 1978 ten samý letoun přepravil z Varšavy do kazašské Alma-Aty šest traktoru typu Ursus. Mezitím, v průběhu roku 1977, Aeroflot převzal další čtyři letouny typu Il-76MGA (Candid A). Jejich provozovatelem se stal opět Tjumenský CAD. První z nich (CCCP-76504) byl přitom do linkového provozu zaveden dne 26. září 1977. Tomu v roce 1978 následovala dodávka ještě tří letounů typu Il-76MGA (Candid A). Zatímco dva z nich skončily v Krasnojarsku, domovskou základnou dalšího se stalo letiště Šeremetjevo. Aeroflot zpočátku proudovými letouny typu Il-76MGA (Candid A) nahrazoval turbovrtulové letouny typu An-12 (Cub), které zajišťovaly obsluhu Sibiře a Dálného východu. Teprve až poté začal s těmito stroji létat do Evropy. Dne 10. července 1979 se jeden z letounů typu Il-76MGA (Candid A) Aeroflotu, resp. CUMVS, vydal též ke svému prvnímu transatlantickému letu. Jeho cílem se přitom tehdy stala Kuba. Produkce letounu typu Il-76MGA (Candid A) se nakonec omezila na deset exemplářů. Prvním civilním modelem z řady Il-76 (Candid), který se dočkal většího rozšíření, se stal až typ Il-76T (Candid A). Ten přitom vycházel z vylepšenému vojenského modelu Il-76M (Candid B) a součástí výrobního programu závodu č.84 (TAPO) z Taškentu se stal v roce 1978.

Verze:  -

Vyrobeno:  10 sériových strojů

Uživatelé:  SSSR

Posádka:    dva piloti, navigátor, radista, palubní mechanik a jeden loadmaster

Pohon:       čtyři dvouproudové motory typu Solovjov D-30KP s max. tahem po 12 000 kp

Radar:        povětrnostní impulsní dopplerovský radiolokátor typu RLS-N Groza, instalovaný uvnitř špice trupu, a navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu RLS-P Kupol, instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu přední části trupu

Kapacita:   náklad do celkové hmotnosti 33 000 kg, přepravovaný uvnitř nákladové kabiny s rozměry 24,50 m x 3,45 m x 3,40 m

Výzbroj:     žádná

Poslední úpravy provedeny: 7.2.2016