Iljušin Il-76M (‘Candid B’)

Typ:  pokročilá modifikace středně těžkého strategického transportního letounu typu Il-76 (Candid B)

Určení:  doprava nákladu a vojáků do blízkosti fronty, přeprava a shoz výsadku, shoz nákladu na padácích a odsun raněných

Odlišnosti od letounu Il-76 (Candid B):

- zesílená konstrukce torzní skříně křídla (to sebou přineslo vzrůst max. vzletové hmotnosti ze 157-ti t na 170 t a nosnosti nákladu ze 33-ti t na 43 t)

- zvětšená zásoba paliva na 84 840 kg (104 171 l) vetknutím dalších integrálních nádrží do střední části křídla (to sebou přineslo vzrůst doletu v konfiguraci s max. zatížením z 3 650-ti km na 4 000 km)

- instalace výmetnic 96-ti klamných IČ/RL cílů typu APP-50 v zadní části postranních trupových gondol hlavního podvozku (jejich instalaci obdržely, po roce 1984, pouze letouny nasazené v Afghánistánu)

Historie:  Dne 6. března 1970 byl konstrukční tým OKB S.V. Iljušina pověřen vývojem pokročilé modifikace středně těžkého čtyřmotorového proudového strategického transportního letounu typu Il-76 (Candid B) se zvýšenou vzletovou hmotností. U požadovaného modelu, který vešel ve známost jako Il-76M (Candid B), se přitom konstrukčnímu týmu Iljušinovi OKB podařilo max. vzletovou hmotnost navýšit až na 170 t (ze 157-ti t), a to zesílením konstrukce torzní skříně křídla. To přitom umožnilo nejen zvýšit nosnost ze 33-ti t na 43 t, ale i zásobu paliva na 84 840 kg (104 171 l), což sebou přineslo vzrůst doletu. Zatímco dolet modelu Il-76 (Candid B) s max. užitečným zatížením činil 3 650 km, v případě modelu Il-76M (Candid B) tomu bylo 4 000 km. Z hlediska vnějšího vzhledu se model Il-76M (Candid B) od modelu Il-76 (Candid B) nikterak nelišil. Jediným vnějším rozpoznávacím znakem se stal nápis „Il-76M“ na bocích přídě trupu a modrý (černý, zelený nebo tmavě červený u odvozeného civilního modelu Il-76T Candid A), nátěr pylonů motorových gondol v oblasti odtokové hrany, potahu spodní plochy křídla v oblasti vnějšího páru motorů a potahového panelu na boku levé podvozkové gondoly, v oblasti za výfukem APU. Důvodem zavedení těchto kosmetických doplňků se stala značná kouřivost motorů typu D-30KP. Prototyp letounu typu Il-76M (Candid B) (CCCP-86728) se do oblak poprvé vydal dne 24. března 1978 z VPD letiště Taškent-Vostočnyj, podnikového letiště výrobního závodu č.84 (TAPO) z Taškentu. Svého předchůdce v podobě modelu Il-76 (Candid B) ve výrobním programu zmíněného podniku letoun typu Il-76M (Candid B) nahradil ještě v říjnu toho samého roku. Produkce letounu typu Il-76M (Candid B) se zastavila na 131-ti exemplářích. Poté tento model ve výrobním programu závodu č.84 nahradil vylepšený odvozený typ Il-76MD (Candid B). Prvním provozovatelem letounu typu Il-76M (Candid B) se stal, na podzim roku 1978, 128. GVTAP (gardový vojenský transportní letecký pluk) z Panevežesu.

Verze:

Il-76M (Candid B) – základní výše popsaná modifikace letounu typu Il-76M (Candid B)

Il-76M – provedení letounu typu Il-76M (Candid B) s instalací ogiválního aerodynamického krytu na místo ocasního obranného střeliště a záďové přetlakové kabiny střelce alá civilní Il-76T (Candid A). Kromě výše uvedeného se tento model vyznačoval též instalací záslepky na lapači vzduchu generátoru inertního plynu vetknutého do čela pravé podvozkové gondoly. V tomto provedení byly dokončeny nejméně čtyři letouny typu Il-76M (CCCP-86879, CCCP-86891, YK-ATC a YK-ATD).

Vyrobeno:  131 sériových strojů

Uživatelé (vojenští):  Arménie (letectvo), Libye (letectvo), Rusko/SSSR (VVS a MVD) a Ukrajina (letectvo)

Uživatelé (civilní):  Gruzie (Air West Georgia), Guinea (GR Avia), Kazachstán (Bejbars, East Wing a GST Aero), Libye (Buraq Air Cargo, Jamahira Air Transport, Libyan Arab Air Cargo a Libyan Arab Airlines), Rusko/SSSR (LII, Transaero, Veteran Avialinii), Súdán (Air Cess) a Sýrie (Syrian Arab Airlines)

Posádka:    dva piloti, navigátor, radista, palubní mechanik, střelec a jeden loadmaster

Pohon:       čtyři dvouproudové motory typu Solovjov D-30KP s max. tahem po 12 000 kp

Radar:        povětrnostní impulsní dopplerovský radiolokátor typu RLS-N Groza, instalovaný uvnitř špice trupu, navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu RLS-P Kupol, instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu přední části trupu, a výstražný radiolokátor zadní polosféry typu PRS-4 Krypton (Box Tail) s vyhledávacím dosahem 7,4 km a zaměřovacím dosahem 5,3 km, instalovaný uvnitř válcovitého krytu umístěného nad kabinou střelce

Vybavení:   - zaměřovací: jeden optický bombardovací zaměřovač (jeho instalace se nachází v kabině navigátora) a jeden střelecký zaměřovač (jeho instalace se nachází v záďové kabině střelce)

                   - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-2M Chrom (Odd Rods) (toto zařízení využívá dvě sestavy tří drobných nestejně velkých tandemově uspořádaných tyčových antén instalované po jedné před zasklením pilotní kabiny a pod záďovou kabinou střelce), výstražný RL systém typu S-3M Sirena-2 (antény tohoto zařízení se nacházejí na bocích přídě a zádě trupu a na koncích křídla), aktivní rušič* (antény tohoto zařízení se nacházejí pod dvěma drobnými zaoblenými kryty, které jsou uchyceny k rámování čelního zasklení příďové kabiny navigátora, a tři páry nevelkých polokapkovitých krytů, z nichž dva se nacházejí na bocích přední části trupu, přímo pod pilotní kabinou, a jeden na bocích zadní části trupu, přímo nad nákladovými vraty) a výmetnice 96-ti klamných IČ/RL cílů typu APP-50** (ty jsou vestavěny do zadní části gondol hlavního podvozku)

Kapacita:    145 vojáků, 126 výsadkářů nebo náklad do celkové hmotnosti 43 000 kg, přepravovaný uvnitř nákladové kabiny s rozměry 24,50 m x 3,45 m x 3,40 m

Výzbroj:     dva 23 mm pohyblivé dvouhlavňové kanóny typu GŠ-23, instalované v ocasní střelecké věži typu UKU-9K-502-1

* instalací aktivního byly opatřeny pouze některé exempláře tohoto letounu 

** instalaci výmetnic klamných cílů obdržely, po roce 1984, pouze letouny nasazené v Afghánistánu

*** 4 000 km s 43 t nákladu

Poslední úpravy provedeny: 7.2.2016