Typ:  speciální modifikace středně těžkého transportního letounu typu Il-76 (Candid B)

Určení:  výcvik kosmonautů a prověřování činnosti různých palubních systémů kosmických plavidel při stavu beztíže

Odlišnosti od letounu Il-76 (Candid B):

- modifikovaný interiér nákladové kabiny. Podlaha, boční stěny i strop nákladové kabiny tohoto modelu je obložen silnou vrstvou měkkého pěnového materiálu. K oběma bočním stěnám jsou navíc připevněny tři řady madel. Zmíněné řady madel jsou umístěny nad sebou a táhnou se po celé délce nákladového prostoru. Pod jeho stropem se navíc nachází větší počet světel. V  přední části nákladové kabiny tohoto modelu je zase umístěno pracoviště velitele zkušební skupiny, technika a dvou lékařů.

- zesílená konstrukce trupu a křídla

- modifikovaný palivový a hydraulický systém zavedením palivových a olejových akumulačních nádrží (díky tomu palivový a hydraulický systém tohoto modelu dokáže pracovat i při stavu beztíže)

- modifikované přístrojové vybavení pilotní kabiny instalací ovladačů akumulátorů paliva a oleje a dvou indikátorů stavu beztíže majících podobu odměrky s glycerolem (průhledné a jantarové barvy)

- instalace kontejneru se záchranným protivývrtkovým padákem na místo ocasního střeliště (později ale bylo od použití tohoto záchranného systému opuštěno)

Historie:  Nedílnou součástí výcviku každého budoucího sovětského kosmonauta byla příprava na činnost při stavu beztíže. K tomu přitom sloužily speciální vodní nádrže s maketou kosmické lodi na dně a speciální letoun. Prvním takovým speciálem se stal letoun typu Tu-104AK. Zmíněný stroj nebyl ničím jiným, než modifikací dvoumotorového proudového dopravního letounu typu Tu-104A (Camel A), do služby byl zaveden na počátku 60. let v počtu tří exemplářů. Letový profil letounu typu Tu-104AK měl tvar sinusoidy. Stav beztíže uvnitř kabiny tohoto stroje vznikal v okamžiku přechodu ze strmého výstupu velkou rychlostí do rychlého strmého klesání, a to po dobu 15 až 16 sekund. Vzhledem k tomu, že útroby kabiny letounu typu Tu-104AK neposkytovaly pro některé činnosti dostatek prostoru, na počátku 70. let se do středu pozornosti CKP (Centrum přípravy kosmonautů) dostal středně těžký čtyřmotorový proudový transportní letoun typu Il-76 (Candid B). Vývojem specializované verze tohoto prvního proudového transportního letounu sovětské konstrukce pro výcvik kosmonautů při stavu beztíže byla přitom OKB S.V. Iljušina oficiálně pověřena dne 24. července 1972. Požadovaný speciál vešel ve známost jako Il-76KT z hlediska vnějšího vzhledu se od standardního transportního Il-76 (Candid B) prakticky nijak nelišil. Změny se však dotkly nákladového prostoru a celé řady palubních systémů. Palubní systémy letounu typu Il-76 (Candid B) totiž nebyly projektovány pro činnost za stavu beztíže. Toto se přitom týkalo zejména palivového a hydraulického systému. Kromě toho bylo u speciálu typu Il-76KT nezbytné zesílit konstrukci draku. Drak tohoto stroje totiž musel odolávat podstatně většímu přetížení než drak standardního Il-76 (Candid B). Nákladový prostor speciálu typu Il-76KT měl využitelný objem 235 m³ a byl kompletně obložen měkkým pěnovým materiálem. K jeho postranním stěnám byly navíc uchyceny tři řady madel. Změn doznalo též osvětlení. První exemplář speciálu typu Il-76KT vznikl konverzí letounu Il-76 (v.č.073409232 / CCCP-86638) a do oblak se poprvé vydal dne 2. srpna 1981. Následně byly na tento speciál upraveny ještě letouny Il-76 (v.č.073410279 / CCCP-86723) a Il-76 (v.č.083410300 / CCCP-86729). Všechny tři exempláře speciálu typu Il-76KT provozoval 70. OITAPON (samostatný zkušebně-výcvikový letecký pluk zvláštního určení) s domovskou základnou Čkalovsk v zájmu CKP (Centrum přípravy kosmonautů) J.A. Gagarina. Při operačních letech se speciály typu Il-76KT pohybovaly ve výškách mezi 6 500 m a 9 500 až 10 000 m. Při přechodu ze strmého výstupu (pod úhlem 50°) do střemhlavého sestupu (pod úhlem 40°) vznikal uvnitř jejich kabiny stav beztíže po dobu 20 až 22 s (dle jiných zdrojů po dobu 23 až 25 s nebo dokonce 25 až 30 s). Bezprostředně za sebou bylo možné provést tři výstupy a sestupy. Poté bylo nezbytné s letounem typu Il-76KT setrvat po dobu 3 až 5 min v horizontále, aby se opět zaplnily akumulační nádrže paliva a oleje. V průběhu jednoho operačního letu, který zpravidla trval okolo 1,5 h, posádka tohoto speciálu okusila stav beztíže až 10 x. K získání základních dovedností při práci ve stavu beztíže musel každý budoucí kosmonaut absolvovat 10 až 12 takových letů. Uvnitř nákladového prostoru speciálu typu Il-76KT bylo ale možné nasimulovat též gravitaci na Měsíci nebo na Marsu, a to změnou profilu letu. Do jeho útrob bylo navíc možné umístit maketu návratového modulu kosmické lodě nebo testovací zařízení do celkové hmotnosti až 6 t. Vzhledem k tomu, že v průběhu misí na konstrukci letounů typu Il-76KT působila značná přetížení, technická životnost těchto speciálů byla v porovnání se standardního transportními Il-76 (Candid B) více než 10 x nižší. Zcela na odpis byly tyto stroje po vykonání pouhých 120-ti letů. Letoun Il-76KT (CCCP-86638) se ke svému poslednímu operačnímu letu vydal dne 14. prosince 1988. Poté byl předán Permskému VATU (vojenské letecké technické učiliště). Zde pak sloužil jako pozemní instruktážní pomůcka. V roce 2001 tento stroj skončil v železném šrotu. Naproti tomu letouny Il-76KT (CCCP-86723) a Il-76KT (CCCP-86729) byly, v roce 1997, prodány civilním dopravcům. Předtím, v roce 1994, ale obdržely novou registraci RA-76372 a RA-76430.

Verze: -

Vyrobeno:  tři exempláře (všechny vznikly konverzí sériových Il-76)

Uživatelé:  pouze SSSR

Posádka:    dva piloti, navigátor, radista, palubní mechanik, vedoucí zkušební skupiny, technik, dva lékaři a až čtyři kosmonauti

Pohon:       čtyři dvouproudové motory typu Solovjov D-30KP s max. tahem po 12 000 kp

Radar:        povětrnostní impulsní dopplerovský radiolokátor typu RLS-N Groza, instalovaný uvnitř špice trupu, a navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu RLS-P Kupol, instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu přední části trupu

Kapacita:   maketa kosmické lodě nebo testovací zařízení do celkové hmotnosti 6 000 kg, přepravované uvnitř nákladové kabiny s rozměry 24,50 m x 3,45 m x 3,40 m

Výzbroj:     žádná

Poslední úpravy provedeny: 7.2.2016