Iljušin Il-76 AWACS/KLDR

Typ:  speciální modifikace středně těžkého transportního letounu typu Il-76MD (Candid A) zastávající roli vzdušného stanoviště řízení a včasné výstrahy (AWACS)

Určení:  vyhledávání a sledování vzdušných cílů, vyhodnocování vzdušné situace, předávání získaných informací pozemním velitelstvím PVO v reálném čase a řízení činnosti stíhacích letounů

Odlišnosti od letounu Il-76MD (Candid A) v provedení bez záďového střeliště:

- instalace radarového systému AWACS neznámého typu, který využívá anténu s pevnou fázovanou mřížkou a digitálně vychylovaným paprskem (AESA). Zmíněná anténa se sestává ze tří plošných modulů, které jsou uspořádány do tvaru trojúhelníku (s úhlem hran 120° a vrcholem ve směru ocasní části trupu). Pevný (nepohyblivý) kryt antény radarového systému tohoto stroje má přitom podobu disku s plechovým „středem“ s tvarem trojúhelníku a dielektrickými „okraji“. Zmíněný kryt je uchycen k hřbetu zadní partie trupu, v oblasti před SOP, za pomoci dvou vysokých pylonů s tvarem obdélníku, které při pohledu zepředu zaujímají vzájemné uspořádání ve tvaru obráceného písmene „V“.

- instalace pracovních konzol operátorů a bloků radiolokačního systému AWACS uvnitř bývalého nákladového prostoru

- absence záďových nákladových vrat s nájezdovou rampou

- instalace dvou hranatých kýlových stabilizačních ploch po stranách břicha ocasní části trupu. Jejich instalace kompenzuje negativní vliv rozměrného krytu antény radaru systému AWACS na stabilitu.

Historie:  První indicie k tomu, že v KLDR probíhá stavba vzdušného stanoviště řízení a včasné výstrahy (AWACS), pochází z prosince roku 2023. Tedy byl totiž vyfotografován, komerčním satelitem, čtyřmotorový proudový transportní letoun typu Il-76MD (Candid A) ruské výroby za vysokým plotem nacházejícím se vedle údržbářského hangáru na mezinárodním letišti Pyongyang s nástavbou, která se podobala nosným pylonům diskovitého krytu antény systému AWACS, na hřbetu zadní části trupu, přímo za křídlem. Jednalo se jeden ze tří letounů typu Il-76MD (Candid A) v provedení bez záďového obranného střeliště státní letecké společnosti Air Koryo. Zmíněná společnost tyto stroje provozuje v zájmu armády, přičemž jeden z nich byl v minulosti dokonce dočasně opatřen vojenskou kamufláží. Později, podle všeho v listopadu roku 2024, byl zmíněný letoun odtažen do hangáru. Zde se nacházel až do konce února roku 2025, kdy byl vyfotografován, komerčním satelitem, před hangárem s diskovitým krytem antény nad trupem. Tím se definitivně potvrdilo, že v KLDR skutečně pracují na svém AWACS speciálu. Dne 14. března toho samého roku byl tento stroj zachycen ve vleku za letištním tahačem na jedné z drah Pyongyangského letiště. První oficiální fotografie severokorejského AWACSu na bázi letounu typu Il-76MD (Candid A), jehož označení není zatím známo, byly zveřejněny dne 27. března 2025. To již měl tento stroj za sebou první let. Zmíněné fotografie přitom pocházely z prezentace tohoto stroje severokorejskému vůdci Kim Čong-unovi. Zmíněný stroj nese podobný šedo-bílý „kabát“, jaký mají ruské AWACSy řady A-50 (Mainstay), které rovněž vycházejí z letounu typu Il-76MD (Candid). Ty jsou ale opatřeny otočným krytem antén AWACS systému, který je vyjma úzké středové části kompletně zhotoven z dielektrického materiálu. Naproti tomu kryt antén radarového systému severokorejského AWACSu je pevný (neotočný) a má plechový „střed“ s tvarem trojúhelníku (s vrcholem ve směru ocasní části trupu) a dielektrické „okraje“. To dokládá, že zmíněný systém využívá trojici anténních modulů s pevnou fázovanou mřížkou a digitálně vychylovaným paprskem (AESA). Jedná se o podobné řešení jako u „indického“ AWACSu typu A-50EI (Maindome) a čínského AWACSu typu KJ-2000 (Mainring). S posledními dvěma uvedenými letouny, které rovněž vycházejí z transportního letounu typu Il-76MD (Candid), má přitom severokorejský AWACS společnou též instalaci zdvojené kýlovky pod zádi trupu. Naproti tomu postrádá hřbetní kryt antény SATCOM. Kromě toho je prost jakýchkoliv dalších antén či nástaveb. Ze zveřejněných fotografií je ale též patrné, že se uvnitř bývalého nákladového prostoru tohoto stroje nachází nejméně sedm pracovních konzol operátorů. Ty doplňují ploché obrazovky na bočních stěnách a na přední přepážce. Interiér severokorejského AWACSu přitom nápadně připomíná interiér „indického“ AWACSu typu A-50EI (Maindome). O radarovém systému tohoto stroje není nic známo. Lze se však domnívat, že se na jeho vývoji mohl podílet ruský nebo čínský průmysl. Podle všeho bude ale za podobnými radiolokačními systémy ruské a čínské výroby zaostávat. I přesto bude zmíněný stroj pro severokorejské vzdušné síly představovat nemalý přínos, neboť bude moci detekovat případnou hrozbu v podobě pilotovaných a bezpilotních letadel a střel s plochou dráhou letu na větší vzdálenosti než radiolokátory pozemní, do jejichž zorného pole navíc zasahují různé terénní nerovnosti v podobě pohoří. V případě pozemních radiolokátorů severokorejských ozbrojených sil se navíc jedná o zastaralé konstrukce sovětské nebo čínské výroby. Efektivnímu využití AWACS speciálu bude ale severokorejským vzdušným silám bránit absence datalinku pro přenos dat mezi letadly v reálném čase. Vzhledem k tomu, že žádné letadlo nemůže být ve vzduchu nepřetržitě, vzdušné síly KLDR navíc nebudou za pomoci tohoto speciálu moci monitorovat vzdušný prostor nepřetržitě. K tomu by dle západních expertů byly zapotřebí nejméně čtyři takové AWACS speciály. Tolika letouny typu Il-76MD (Candid A) ale KLDR nedisponuje. Kdyby byly navíc na AWACS speciály přestavěny zbývající dva letouny typu Il-76MD (Candid A) společnosti Air Koryo, značně by utrpěly již tak omezené vzdušné přepravní kapacity severokorejských vzdušných sil. V případném konfliktu s Jižní Koreou by se navíc tento AWACS speciál zajisté stal jedním z primárních cílů. Jeho životnost ve skutečném válečném konfliktu by tedy byla jen velmi krátká. Zmíněný speciál bude tedy prakticky využitelný pouze k monitorování příhraničních oblastí v době míru.

Verze:  žádné

Vyrobeno:  jeden exemplář (vznikl konverzí sériového Il-76MD)

Uživatelé:  KLDR

Posádka:   ?

Pohon:       čtyři dvouproudové motory typu Solovjov D-30KP-2 ruské výroby s max. tahem po 12 500 kp          

Radar:        povětrnostní impulsní dopplerovský radiolokátor typu RLS-N Groza, instalovaný uvnitř špice trupu, přímo před kabinu navigátora, navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu RLS-P Kupol (Sock Eye), instalovaný uvnitř polokapkovitého krytu nacházejícího se na břichu přídě trupu, přímo pod kabinou navigátora, a radiolokátor systému AWACS s elektronickým formováním a vychylováním paprsků (AESA) neznámého typu, instalovaný uvnitř pevného čočkovitého radomu uchyceného, za pomoci dvou pylonů, k hřbetu zadní části trupu, v oblasti za odtokovou hranou křídla