Iljušin Il-28TM

Typ:  pokročilá modifikace námořního torpédonosného letounu typu Il-28T (č.1)

Určení:  vyhledávání a ničení hladinových plavidel protivníka a kladení námořních min

Odlišnosti od letounu Il-28T (č.1):

- instalace silnějších 3 100 kp motorů typu VK-5E na místo 2 700 kp motorů typu VK-1A uvnitř křídelních gondol s modifikovaným motorovým ložem, snímatelnými prstencovitými díly kapoty, lapači chladícího vzduchu, vnitřní konstrukcí zadních částí v oblasti výtokových trubic a rozvody elektroinstalace, novým požárním systémem a novými mřížkami zamezujícími nasátí cizorodých předmětů s protinámrazovým systémem (z vnějšku lze motorové gondoly tohoto modelu snadno rozpoznat díky instalaci dalšího, třetího, drobného kruhového lapače vzduchu pod kuželem vetknutým do vertikální dělící přepážky vstupu vzduchu)

- modifikovaný palivový systém vestavbou další, sedmé, palivové nádrže (č.3b) do útrob trupu

- modifikovaný hlavní podvozek instalací větších kol z průzkumného modelu Il-28R (1 260 x 390 mm vs 1 150 x 355 mm)

- instalace lahví se stlačeným kyslíkem na jiné pozici

- instalace druhého 23 mm kanónu na pravoboku přídě trupu

Historie:  Na počátku 50. let se S.V. Iljušin pustil do prací na modifikaci frontového bombardovacího letounu typu Il-28 (Beagle), frontového průzkumného letounu typu Il-28R (Beagle) a torpédo-minonosného letounu typu Il-28T poháněné motorem typu VK-5E. Zmíněný motor přitom nebyl ničím jiným, než derivátem motoru typu VK-1A, pohonné jednotky letounů řady Il-28 (Beagle). Přestože měl prakticky identické rozměry a hmotnost, disponoval vyšším tahem (3 100 kp vs 2 700 kp) a nižší spotřebu paliva. Jako první se realizace dočkala motory typu VK-5E poháněná modifikace průzkumného letounu typu Il-28R (Beagle), která vešla ve známost jako Il-28RM. Průzkumné letouny totiž tehdy měly vysokou prioritu, neboť žádný z průzkumných letounů sovětské konstrukce té doby neměl požadovaný dolet. Jako druhá přišla na řadu motory typu VK-5E poháněná modifikace bombardovacího letounu typu Il-28 (Beagle). Obdobně modifikovaný torpédonosný Il-28T se dočkal realizace jako poslední. Vývojem motory typu VK-5E poháněného torpédonosného Il-28T byl S.V. Iljušin oficiálně pověřen dne 22. května 1953. Prototyp takto modifikovaného torpédonosného Il-28T, který vešel ve známost jako Il-28TM, měl být přitom dle zmíněného zadání ke státním zkouškám předán pouhý měsíc nato. Základem prototypu letounu typu Il-28TM (rudá 4) se stal první prototyp letounu typu Il-28T, prvního letounu s tímto označením. Ten byl opatřen delší pumovnicí, koncovými křídelními palivovými nádržemi alá průzkumný Il-28R (Beagle) a modifikovanými překryty kabiny pilota a navigátora. V rámci přestavby na prototyp modelu Il-28TM přitom tento stroj kromě modifikovaných křídelních gondol s motory typu VK-5E obdržel též instalaci další palivové nádrže uvnitř trupu, druhého příďového 23 mm kanónu a větších kol hlavního podvozku z průzkumného modelu Il-28R (Beagle). Do oblak se prototyp Il-28TM (rudá 4) poprvé vydal dne 22. června 1953. Závodní zkoušky tohoto stroje zabraly pouhý týden. Příslušná závěrečná zpráva byla podepsána dne 30. června toho samého roku. Státními zkouškami prototyp Il-28TM (rudá 4) prošel, u institutu NII-15 (námořní protějšek institutu GK NII VVS), v červenci roku 1953. K podpisu závěrečné zprávy ze státních zkoušek tohoto modelu došlo dne 1. srpna toho samého roku. Přestože státní zkoušky letounu typu Il-28TM zakončilo kladné hodnocení, sériové výroby se nedočkal. Výkonnostními parametry totiž standardní Il-28T překonával jen nepatrně. Dalším důvodem neúspěchu tohoto modelu se stala skutečnost, že jeho pohon obstarávaly motory, které se nedočkaly sériové výroby. Vývoj letounů, pro které byl motor typu VK-5E primárně určen, byl totiž mezitím zastaven. Konkrétně přitom šlo o frontové bombardéry typu Il-28S (derivát letounu typu Il-28 Beagle s šípovým křídlem na místo křídla přímého) a Tu-93 (derivát letounu typu Tu-14 Bosun s robustnějším trupem s objemnějšími palivovými nádržemi). Z toho samého důvodu nepřekročil prototypové stádium ani motory typu VK-5E poháněný průzkumný model Il-28R (Beagle) (Il-28RM) a bombardovací model Il-28 (Beagle).

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí prvního prototypu letounu typu Il-28T č.1)

Uživatelé:  žádní

Posádka:    pilot, navigátor/bombometčík a střelec/radista

Pohon:       dva proudové motory typu Klimov VK-5E  s max. tahem po 3 100 kp

Radar:        impulsní dopplerovský radiolokátor s kruhovým výhledem typu PSBN-M (Mushroom), instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu trupu, přímo za šachtou příďového podvozku. Tento typ radiolokátoru slouží k navigaci a vyhledávání rozměrných pozemních cílů. Rozlehlý průmyslový objekt je přitom schopen identifikovat na vzdálenost 100 km, velké hladinové plavidlo na vzdálenost 40 až 50 km, železniční most na vzdálenost 30 až 50 km, velký tok na vzdálenost 30 až 40 km.

Výzbroj:     dva 23 mm kanóny typu NR-23 se zásobou 100 nábojů na hlaveň, vestavěné do boků přední části trupu, dva pohyblivé kanóny toho samého typu s odměrem ±70°, elevací +60°, depresí -40° a zásobou 225 nábojů na hlaveň, instalované v ocasním střelišti typu Il-K6, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 1 000 kg až 3 000 kg, přepravovaná uvnitř trupové pumovnice – raketová torpéda typu RAT-52 (max. 1 ks), torpéda typu 45-36AMV (max. 2 ks), 45-36MAN (max. 2 ks), TAS (max. 1 ks) a TAV (max. 1 ks), námořní miny typu AMD-4-500 (max. 4 ks), AMD-4-1000 (max. 1 ks), AMD-M (max. 1 ks), Serpey (max. 2 ks), Lyra (max. 2 ks) a Děsna (max. 2 ks), 3 000 kg pumy typu FAB-3000M-46 (max. 1 ks), 1 500 kg pumy typu FAB-1500M-46 (max. 1 ks), 500 kg pumy typu FAB-500M-46 (max. 4 ks), 250 kg pumy typu FAB-250M-46 (max. 8 ks) a 100 kg pumy typu OFAB-100 (max. 12 ks)

* se dvěma PTB na koncích křídla a jedním torpédem typu 45-36MAV v trupové pumovnici

Poslední úpravy provedeny dne: 10.1.2016