Iljušin Il-28N (‘Beagle’)

Typ:  speciální modifikace lehkého frontového bombardovacího letounu typu Il-28 (Beagle) zastávající roli nosiče taktické jaderné pumy typu RDS-4 Taťjana (8U68)

Určení:  ničení významných pozemních cílů za pomoci jaderné pumy typu RDS-4 Taťjana (8U68)

Odlišnosti od letounu Il-28 (Beagle):

- modifikovaná trupové pumovnice zavedením tepelné izolace a elektrického ohřevu

- instalace zařízení pro monitorování činnosti palubních systémů jaderné pumy

- instalace výsuvných „okenic“ uvnitř kokpitů, které chrání posádku před oslněním jaderným výbuchem

- instalace radiolokátoru typu RBP-3 (Look Two) na místo radiolokátoru typu PSBN-M (Mushroom) pod znatelně větším polokapkovitým krytem tvarově prakticky identickým s krytem antény radaru typu Kurz (Shore Score) letounu typu Il-28R, který se nachází za šachtou příďového podvozku (zadní polovina krytu radaru typu RBP-3 je navíc „plechová“, zatímco kryty antény radiolokátorů typu PSBN-M (Mushroom) a Kurz (Shore Score) jsou kompletně zhotoveny z dielektrického materiálu)

- instalace radiostanice typu RSIU-5V Dub-5 (R-802V) na místo typu RSIU-3M

- instalace přijímače typu US-8 na místo typu US-P

- instalace radiovýškoměru typu RV-18 na místo typu RV-10

- modifikovaný elektrický systém instalací dvou 3 kV měničů střídavého proudu, jednoho hlavního PO-3000 a jednoho záložního PO-3000A (ty napájí radar typu RBP-3, avioniku a elektrické vytápění pumovnice)

Historie:  Vývoj taktických jaderných pum byl v SSSR zahájen krátce po skončení druhé světové války. Práce na toto téma přitom probíhaly v konstrukční kanceláři KB-11 (konstrukční kancelář laboratoře č.2 Sovětské akademie věd), která sídlila v Sarově, pod vedením J.B. Charitona. První jaderná puma z dílny KB-11 nesla označení RDS-1, měla sílu ekvivalentní 22 kt TNT a poprvé byla odpálena dne 29. srpna 1949, na polygonu v kazašském Semipalatinsku. První sériově vyráběnou taktickou jadernou pumou sovětské konstrukce se ala stala až 30 kt puma typu RDS-4 Taťjana (8U68). Speciálně pro potřeby zkoušek této zbraně byly v roce 1953 OKB-30, konstrukční kanceláří moskevského výrobního závodu č.30, upraveny dva dvoumotorové proudové frontové bombardéry typu Il-28 (Beagle). Zmíněná úprava přitom spočívala zejména v zavedení tepelné izolace a elektrického ohřevu trupové pumovnice. Chlad a vlhkost totiž působí neblaze na palubní systémy jaderné pumy a může vést až k její detonaci uvnitř pumovnice. Součástí palubního vybavení obou zmíněných letounů se ale stalo též speciální zařízení pro monitorování palubních systémů jaderné pumy a v neposlední řadě též měřící a záznamová aparatura. Posláním posledně uvedeného zařízení se stalo měření parametrů jaderného výbuchu, včetně vlivu tlakové vlny a radiace na drak vlastního letounu. Záznam vývoje jaderného hřibu zase zajišťovaly filmové kamery. První shoz 1 200 kg jaderné pumy typu RDS-4 z pumovnice takto modifikovaného letounu typu Il-28 (Beagle) byl uskutečněn dne 23. srpna 1953, na polygonu v Semipalatinsku. Dle některých zdrojů tehdy puma typu RDS-4 ještě nebyla opatřena jadernou náloží, ale vysoce explozivní konvenční náloží (a senzory a datalinkem). Zmíněný shoz byl uskutečněn z výšky 11 000 m. K explozi přitom došlo ve výšce 600 m. V průběhu celého zkušebního programu bylo uskutečněno 50 letů a 15 shozů pumy typu RDS-4. V rámci zmíněných letů byla mimo jiné prověřena též bezpečnost přistání s nepoužitou pumou typu RDS-4 v trupové pumovnici. Operační verze letounu typu Il-28 (Beagle) zastávající roli nosiče zmíněné pumy vešla ve známost jako Il-28N (Beagle) (neoficiálně však byla nazývána též jako Il-28A) a kromě modifikované pumovnice s tepelnou izolací, elektrickým ohřevem a zařízením pro kontrolu palubních systémů jaderné pumy obdržela též instalaci jiného typu radiolokátoru. Konkrétně přitom šlo o radiolokátor typu RBP-3 (Look Two) z dílny OKB-483. Ten státními zkouškami úspěšně prošel v roce 1954. Provozovatelem nosičů typu Il-28N (Beagle) se stalo VVS i VMF. Do výzbroje VMF byly přitom tyto stroje zařazeny v roce 1954. Na inventáři VMF se nosiče typu Il-28N (Beagle) nacházely do počátku 60. let. Poté jejich poslání převzaly těžší a výkonnější nosiče jaderných pum typu Tu-16A (Badger A). Poprvé byly nosiče jaderných pum typu Il-28N (Beagle) do bojové pohotovosti uvedeny v roce 1955. Tehdy totiž USAF přesunulo na turecké letiště Incirlik, které se nachází u Adany, údernou skupinu jaderných bombardérů. Na to Sovětské vedení zareagovalo vysláním tří letounů typu Il-28N (Beagle) a dvou jaderných pumy typu RDS-4 do Záporoží. Jejich primárním cílem se stalo zmíněné letiště Incirlik. V případě sekundárního cíle volba padla na přístav Istambul. Kuli utajení byly letouny typu Il-28N (Beagle) dislokované v Záporoží skryty pod stany a nepřetržitě hlídány. V případě, že by tyto stroje byly tehdy vyslány na svou misi, k čemuž naštěstí nedošlo, pro jejich posádky by to byla mise poslední. Krátce nato, v roce 1962, bylo 6 jaderných nosičů typu Il-28N (Beagle), spolu s 33-ti torpédonosnými speciály typu Il-28T (Beagle) a 3 cvičnými speciály typu Il-28U (Mascot), dočasně dislokováno, v rámci operaci Anadyr, na Kubě (tzv. Kubánský krize). Ani zde ale k jejich ostrému nasazení naštěstí nedošlo.

Verze:  -

Vyrobeno:  ?

Uživatelé:  pouze SSSR

Posádka:    pilot, navigátor/bombometčík a střelec/radista

Pohon:       dva proudové motory typu Klimov VK-1A  s max. tahem po 2 700 kp

Radar:        impulsní dopplerovský radiolokátor s kruhovým výhledem typu RBP-3 (Look Two), instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu trupu, přímo za šachtou příďového podvozku. Tento typ radiolokátoru slouží k navigaci a vyhledávání rozměrných pozemních cílů. Rozlehlý objekt, jakým je např. město, je přitom schopen identifikovat na vzdálenost 100 km, velké hladinové plavidlo na vzdálenost 50 km a velký tok na vzdálenost 40 km. Vzdálenost cíle radar typu RBP-3 dokáže změřit ze vzdálenosti 30 km s odchylkou ±100 m.

Vybavení:  - zaměřovací: jeden optický bombardovací zaměřovač typu OPB-6SR (jeho instalace se nachází za plochým oválným břišním okénkem příďové kabiny navigátora), jeden střelecký kolimátor typu PKI-1 (jeho instalace se nachází v kabině pilota) a jeden střelecký zaměřovač typu ASP-3P (jeho instalace se nachází v záďové kabině střelce)

                  - průzkumné: jeden fotoaparát pro šikmé snímkování typu AFA-BA, instalovaný (pod sklonem 8°, 15° nebo 30° vůči horizontální rovině) za dvoudílnými horizontálně dělenými dvířky nacházejícími se levoboku zadní části trupu, na úrovni VOP

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu Barij-M (toto zařízení využívá jednu drobnou tyčovou anténu nacházející se na břichu zadní části trupu, na úrovni VOP), SRO (toto zařízení využívá jednu drobnou tyčovou anténu nacházející se na břichu zadní části trupu, na úrovni VOP) nebo SRZO-2M Chrom-Nikl (Odd Rods) (toto zařízení využívá dvě sestavy tří břišních nestejně velkých drobných tandemově uspořádaných tyčových antén, z nichž jedna se nachází přímo před příďovým podvozkem a jedna na úrovni VOP), dle výrobní série

Výzbroj:     dva 23 mm kanóny typu NR-23 se zásobou 100 nábojů na hlaveň, vestavěné do boků přední části trupu, dva pohyblivé kanóny toho samého typu s odměrem ±70°, elevací +60°, depresí -40° a zásobou 225 nábojů na hlaveň, instalované v ocasním střelišti typu Il-K6, a jedna 1 200 kg jaderná puma typu RDS-4 Taťjana (8U68) o síle 30 kt, přepravovaná uvnitř trupové pumovnice

Poslední úpravy provedeny dne: 10.1.2016