Iljušin Il-28LL č.418

Typ:  speciální modifikace lehkého frontového bombardovacího letounu typu Il-28 (Beagle) zastávající roli vzdušné zkušebny

Určení:  prověření činnosti tankovacího systému kategorie „hadice – žerď“ z dílny OKB-918 S.M. Alexejeva

Odlišnosti od letounu Il-28 (Beagle):

- absence zbraňového systému, včetně obou příďových a záďových kanónů

- instalace navijáku s tankovací hadicí uvnitř trupové pumovnice (to si vyžádalo odstranit zadní část dvířek pumovnice)

- instalace ovládacího pultu tankovacího zařízení (s malým joystickem) uvnitř záďové kabiny střelce

- instalace filmových kamer, které pořizují záznam zkušebních spojení, na křídle a na zádi trupu, na místo kanónů

Historie:  V roce 1957 byl jeden podzvukový frontový bombardovací letoun typu Il-28 (Beagle) přestavěn na vzdušnou zkušebnu tankovacího systému kategorie „hadice – žerď“ z dílny OKB-918 S.M. Alexejeva. Zmíněný speciál vešel ve známost jako Il-28LL č.418 a jeho základem se stal letoun Il-28 (v.č. 2402101 / rudá 01). Jediný exemplář speciálu typu Il-28LL č.418 se vyznačoval instalaci bubnu s 5 mm ocelovým lanem, ke kterému bylo připevněno nestabilizované kuželovité záchytné zařízení s průměrem 640 mm, uvnitř trupové pumovnice. Při zkušebních letech bylo přitom zmíněné lano odvíjeno tak, aby se kuželovité záchytné zařízení nacházelo ve vzdálenosti 42 m za zádí trupu. Později však obdržel skutečnou tankovací hadici se stabilizovaným záchytným zařízením. Ke konci zmíněné hadice, která měla délku 23 m a průměr 65 km, byl přitom připevněn 60° experimentální stavitelný stabilizační kužel s průměrem 600 mm, k jehož základně byl uchycen 100 mm široký prstenec se shodným průměrem. Max. úhel vychýlení zmíněného kužele přitom činil ±14°, a to ve vertikální i horizontální rovině. Ovládání stabilizačního kužele zajišťoval, za pomoci malého joystisku, operátor ze záďové kabiny střelce. Tankovací hadici letounu typu Il-28LL č.418 bylo v případě nouze možné odhodit. Zmíněná hadice nicméně nebyla napojena na palivový systém. Jediným posláním letounu typu Il-28LL č.418 se totiž stal vývoj metodiky vzdušného spojení. Odvinutí makety tankovacího zařízení tohoto stroje za letu bylo poprvé provedeno dne 28. srpna 1957, a to ve výšce 7 000 m a při rychlostech 400, 450, 500 a 550 km/h. Prvním „příjemcem“ experimentálního imitátoru vzdušného tankeru typu Il-28LL č.418 se stal upravený frontový stíhač typu MiG-19 (Farmer A) (v.č. N59210110 / rudá 10). Zmíněný experimentální stroj se vyznačoval instalací čtyř maket tankovacího nástavce na různých pozicích a zkouškami úspěšně prošel v průběhu toho samého roku (viz.: ruslet.webnode.cz/technika/ruska-technika/letecka-technika/lii/mig-19-s-maketami-ifr-/). Poté, v letech 1958 až 1959, byl imitátor vzdušného tankeru typu Il-28LL č.418 využit ke zkouškám tankovacího nástavce navrženého pro letouny řady Il-28 (Beagle). Role „příjemce“ se v tomto případě zhostil letoun Il-28 (rudá 08).

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden exemplář (vznikl konverzí sériového Il-28)

Uživatelé:  žádní (pouze výzkumný stroj)

Posádka:    pilot, navigátor a operátor tankovacího systému

Pohon:       dva proudové motory typu Klimov VK-1A  s max. tahem po 2 700 kp

Radar:        impulsní dopplerovský radiolokátor s kruhovým výhledem typu PSBN-M (Mushroom), instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu trupu, přímo za šachtou příďového podvozku. Tento typ radiolokátoru slouží k navigaci a vyhledávání rozměrných pozemních cílů. Rozlehlý průmyslový objekt je přitom schopen identifikovat na vzdálenost 100 km, velké hladinové plavidlo na vzdálenost 40 až 50 km, železniční most na vzdálenost 30 až 50 km, velký tok na vzdálenost 30 až 40 km.

Výzbroj:     žádná

Poslední úpravy provedeny dne: 10.1.2016