Iljušin Il-28/VK-5E

Typ:  pokročilá modifikace lehkého frontového bombardovacího letounu typu Il-28 (Beagle)

Určení:  ničení pozemních cílů nacházejících se v hloubce území protivníka a ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory pozemních jednotek

Odlišnosti od letounu Il-28 (Beagle):

- instalace silnějších 3 100 kp motorů typu VK-5E na místo 2 700 kp motorů typu VK-1A uvnitř křídelních gondol s modifikovaným motorovým ložem, snímatelnými prstencovitými díly kapoty, lapači chladícího vzduchu, vnitřní konstrukcí zadních částí v oblasti výtokových trubic a rozvody elektroinstalace, novým požárním systémem a novými mřížkami zamezujícími nasátí cizorodých předmětů s protinámrazovým systémem (z vnějšku lze motorové gondoly tohoto modelu snadno rozpoznat díky instalaci dalšího, třetího, drobného kruhového lapače vzduchu pod kuželem vetknutým do vertikální dělící přepážky vstupu vzduchu)

- instalace dvou demontovatelných štíhlých doutníkovitých kontejnerů s 950 l palivovými nádržemi z průzkumného modelu Il-28R na koncích křídla. Koncové křídelní nádrže tohoto modelu nesou navigační světla a v případě nouze (např. asymetrický odběr paliva) je lze odhodit (přistání s jednou plnou a jednou prázdnou koncovou křídelní nádrží totiž není, kuli nedostatečné účinnosti křidélek při nízkých rychlostech, vůbec možné).

- modifikované zasklení pilotní kabiny instalací nového čelního štítku s hranatým profilem, plochým opticky čistým čelním okénkem s lichoběžníkovým tvarem (na místo oválného) a dvěma plochými opticky čistými trojúhelníkovými postranními okénky (na místo zaoblených)

- modifikovaný hlavní podvozek instalací větších kol z průzkumného modelu Il-28R (1 260 x 390 mm vs 1 150 x 355 mm); úprava zavedená pouze do konstrukce druhého prototypu

- instalace akumulátorových baterií typu 12-SAM-25 na místo typu 12-A-30 (jejich instalace se navíc nachází v přídi trupu, přímo před palubním radiolokátorem, a nikoliv ve střední části trupu - kuli zachování pozice těžiště)

Historie:  Na počátku 50. let se S.V. Iljušin pustil do prací na modifikaci frontového bombardovacího letounu typu Il-28 (Beagle), frontového průzkumného letounu typu Il-28R (Beagle) a torpédo-minonosného letounu typu Il-28T poháněné motorem typu VK-5E. Zmíněný motor přitom nebyl ničím jiným, než derivátem motoru typu VK-1A, pohonné jednotky letounů řady Il-28 (Beagle). Přestože měl prakticky identické rozměry a hmotnost, disponoval vyšším tahem (3 100 kp vs 2 700 kp) a nižší spotřebu paliva. Jako první se realizace dočkala motory typu VK-5E poháněná modifikace průzkumného letounu typu Il-28R (Beagle), která vešla ve známost jako Il-28RM. Průzkumné letouny totiž tehdy měly vysokou prioritu, neboť žádný z průzkumných letounů sovětské konstrukce té doby neměl požadovaný dolet. Jako druhá přišla na řadu motory typu VK-5E poháněná modifikace bombardovacího letounu typu Il-28 (Beagle). Vývojem takto modifikovaného frontového bombardéru typu Il-28 (Beagle) byl přitom S.V. Iljušin oficiálně pověřen dne 29. prosince 1952. Oba prototypy letounu typu Il-28/VK-5E vznikly konverzí sériových Il-28 (Beagle). Zatímco základem prototypu prvního se stal letoun s v.č. 52003701, druhý prototyp letounu typu Il-28/VK-5E (č.17) vznikl konverzí letounu s v.č. 52003719. Zatímco zkoušky prvního prototypu letounu typu Il-28/VK-5E probíhaly u institutu LII ze Žukovského, druhý prototyp tohoto stroje byl předán, v dubnu roku 1953, Státnímu zkušebnímu institutu vojenského letectva (GK NII VVS). Zde následně prošel zkouškami státními. Kromě modifikovaných křídelních gondol s motory typu VK-5E identické konstrukce, jakou měly motorové gondoly letounu typu Il-28RM, oba prototypy letounu typu Il-28/VK-5E obdržely též křídlo z průzkumného modelu Il-28R (Beagle) s koncovými úchyty pro přídavné palivové nádrže. Druhý prototyp ale od průzkumného Il-28R (Beagle) přebíral též kola hlavního podvozku, která se vyznačovala většími rozměry. Závěrečná zpráva ze závodních zkoušek letounu typu Il-28/VK-5E byla podepsána dne 28. dubna 1953. K podpisu závěrečné zprávy ze státních zkoušek tohoto modelu došlo dne 10. září toho samého roku. Přestože státní zkoušky letounu typu Il-28/VK-5E zakončilo kladné hodnocení, sériové výroby se nedočkal. Výkonnostními parametry totiž standardní Il-28 (Beagle) překonával jen nepatrně. Dalším důvodem neúspěchu tohoto modelu se stala skutečnost, že jeho pohon obstarávaly motory, které se nedočkaly sériové výroby. Vývoj letounů, pro které byl motor typu VK-5E primárně určen, byl totiž mezitím zastaven. Konkrétně přitom šlo o frontové bombardéry typu Il-28S (derivát letounu typu Il-28 Beagle s šípovým křídlem na místo křídla přímého) a Tu-93 (derivát letounu typu Tu-14 Bosun s robustnějším trupem s objemnějšími palivovými nádržemi). Z toho samého důvodu nepřekročil prototypové stádium ani motory typu VK-5E poháněný průzkumný model Il-28R (Beagle) (Il-28RM) a torpédo-minonosný model Il-28T (Il-28TM). Později, mezi 3. a 10. říjnem roku 1953, na jednom z prototypů letounu typu Il-28/VK-5E prošla pozemními zkouškami modifikovaná vystřelovací sedačka navigátora letounu typu Il-28 (Beagle). Zkoušky zmíněné vystřelovací sedačky byly přitom realizovány u GK NII VVS a byly završeny kladným hodnocením.

Verze:  -

Vyrobeno:  dva prototypy (oba vznikly úpravou sériových Il-28)

Uživatelé:  žádní

Il-28/VK-5E (1. prototyp)

Posádka:    pilot, navigátor/bombometčík a střelec/radista

Pohon:        dva proudové motory Klimov typu VK-5E  s max. tahem po 3 100 kp

Radar:        impulsní dopplerovský radiolokátor s kruhovým výhledem typu PSBN-M (Mushroom), instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu trupu, přímo za šachtou příďového podvozku. Tento typ radiolokátoru slouží k navigaci a vyhledávání rozměrných pozemních cílů. Rozlehlý průmyslový objekt je přitom schopen identifikovat na vzdálenost 100 km, velké hladinové plavidlo na vzdálenost 40 až 50 km, železniční most na vzdálenost 30 až 50 km, velký tok na vzdálenost 30 až 40 km.

Výzbroj:     dva 23 mm kanóny typu NR-23 se zásobou 100 nábojů na hlaveň, vestavěné do boků přední části trupu, dva pohyblivé kanóny toho samého typu s odměrem ±70°, elevací +60°, depresí -40° a zásobou 225 nábojů na hlaveň, instalované v ocasním střelišti typu Il-K6, a náklad neřízených pum do celkové hmotnosti 1 000 kg až 2 000 kg, přepravovaný uvnitř trupové pumovnice

* se dvěma PTB na koncích křídla a 2 t pumovým nákladem; resp. 1 298 km bez PTB a 1 t pumovým nákladem

Il-28/VK-5E (2. prototyp)

Posádka:    pilot, navigátor/bombometčík a střelec/radista

Pohon:       dva proudové motory Klimov typu VK-5E  s max. tahem po 3 100 kp

Radar:        impulsní dopplerovský radiolokátor s kruhovým výhledem typu PSBN-M (Mushroom), instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu trupu, přímo za šachtou příďového podvozku. Tento typ radiolokátoru slouží k navigaci a vyhledávání rozměrných pozemních cílů. Rozlehlý průmyslový objekt je přitom schopen identifikovat na vzdálenost 100 km, velké hladinové plavidlo na vzdálenost 40 až 50 km, železniční most na vzdálenost 30 až 50 km, velký tok na vzdálenost 30 až 40 km.

Výzbroj:     dva 23 mm kanóny typu NR-23 se zásobou 100 nábojů na hlaveň, vestavěné do boků přední části trupu, dva pohyblivé kanóny toho samého typu s odměrem ±70°, elevací +60°, depresí -40° a zásobou 225 nábojů na hlaveň, instalované v ocasním střelišti typu Il-K6, a náklad neřízených pum do celkové hmotnosti 1 000 kg až 2 000 kg, přepravovaný uvnitř trupové pumovnice

* se dvěma PTB na koncích křídla a 2 t pumovým nákladem; resp. 1 309 km bez PTB a 1 t pumovým nákladem

Poslední úpravy provedeny dne: 10.1.2016