Typ:  námořní torpédonosná modifikace lehkého frontového bombardovacího letounu typu Il-28 (Beagle)

Určení:  ničení hladinových plavidel protivníka za pomoci torpéd

Odlišnosti od letounu Il-28 (Beagle):

- instalace rozměrného člunovitého krytu na místo standardních dvířek trupové pumovnice (to umožnilo v útrobách trupové pumovnice tohoto modelu přepravovat dvě raketová torpéda typu RAT-52 nad sebou)

- instalace modifikované zadní „plechové“ části polokapkovitého překrytu pilotní kabiny s větší délkou a výklopnými dvířky před hřbetním dielektrickým panelem antény radiokompasu (pod zmíněnými dvířky se nachází úložný prostor pro nafukovací záchranný člun typu LAS-5M)

Historie:  Provozovatelem podzvukových proudových frontových bombardovacích letounů typu Il-28 (Beagle) se stalo též VMF. Své první Il-28 (Beagle) přitom VMF převzalo v srpnu roku 1951, tj. přibližně rok po VVS. U posádek VMF si tyto legendární stroje velmi brzy vydobyly nemalou oblibu, neboť byly lehčí a obratnější než obdobně koncipované bombardovací a torpédo-minonosné letouny typu Tu-14/-14T (Bosun). Mezitím, dne 1. června 1950, byl proto Iljušin pověřen vývojem modifikace letounu typu Il-28 (Beagle) zastávající roli nosiče torpéd. Hlavní zbraní námořní modifikace tohoto stroje se přitom mělo stát vyvíjené raketové torpédo typu RAT-52. Vývoj této zbraně byl zahájen již v roce 1945 a zpočátku probíhal v institutu NII-1 a poté, od roku 1946, v institutu NII-2, později přejmenovaném na GosNII AS (Státní vědecko-výzkumný institut leteckých systémů). Torpédo typu RAT-52 mělo být dle zadání opatřeno naváděcím systémem. Protože byl ale vývoj naváděcího systému pro tuto zbraň nad tehdejší možnosti sovětského průmyslu, nakonec bylo od jeho použití opuštěno. Vzhledem k malému dosahu torpéda typu RAT-52 se použití naváděcího systému beztak jevilo jako neúčelné. Zmíněné torpédo bylo shazováno v průběhu letu rychlostí do 800 km/h ve výškách mezi 1 500 až 4 000 m a bylo opatřeno padákovým brzdícím systémem a křidélky. Ta zajišťovala, že při pádu nevybočilo z kurzu. Před zahájením vlastního útoku operátor nejprve nastavil hloubku. Ta se pohybovala mezi 2 až 8 m, dle ponoru cílového plavidla. Uvolnění torpéda typu RAT-52 zajišťoval automaticky zaměřovač. Krátce po uvolnění byl vypuštěn malý stabilizační padáček. K aktivaci hlavního brzdícího padáku docházelo ve výšce 500 m nad vodní hladinou. Jeho odhoz byl realizován těsně po dopadu. Poté příďové plošky vyvedly torpédo typu RAT-52 z max. hloubky ponoru, která činila 20 m, na zadanou hloubku. Následně byly zmíněné plošky odhozeny a zažehnut 800 až 1 200 kp raketový motor (na TPH). Ten mu udělil rychlost 107 až 130 km/h (rychlost konvenčních torpéd přitom činila pouhých 74 až 83 km/h). K nárazu docházelo po 35-ti sec od okamžiku odhozu (26 sec z toho přitom připadalo na pád na hladinu). Hlavním nedostatkem torpéda typu RAT-52 byla malá výdrž raketového motoru (16 až 19 sec). Díky tomu se dosah této zbraně pohyboval na hranici 550 až 600 m, což vyžadovalo, aby se jeho nosič vystavil účinkům PVO napadeného plavidla. Torpédo typu RAT-52 mělo hmotnost 627 kg (i s padákovým systémem), 243 kg bojovou hlavici, délku 3,897 m a průměr 450 mm. V průběhu zkoušek, které se rozeběhly v září roku 1952 a byly završeny v listopadu toho samého toku, modifikovaný letoun typu Il-28 (Beagle) spolu s torpédo-minonosným letounem typu Tu-14T (Bosun) svrhl celkem 54 torpéd typu RAT-52 za využití standardního optického bombardovacího zaměřovače typu OPB-6SR. S jedním torpédem typu RAT-52 v trupové pumovnici měl přitom letoun typu Il-28 (Beagle) vzletovou hmotnost 18 400 kg, rychlost 906 km/h, dostup 12 500 m a dolet 2 400 km. Do výzbroje VMF bylo torpédo typu RAT-52 oficiálně zařazeno dne 4. února 1953. Zkoušky letounu typu Il-28 (Beagle) v roli nosiče torpéd potvrdily, že je tento stroj schopen zastávat tuto roli. Do útrob pumovnice tohoto stroje se ale vešlo jenom jedno torpédo typu RAT-52. Přitom byl letoun typu Il-28 (Beagle) vytížen z pouhé jedné třetiny. Starší typy torpéd se pak do jeho pumovnice vůbec nevešly. Konstrukční tým Iljušinovi OKB proto u jednoho ze sériových Il-28 (Beagle) standardní dvířka trupové pumovnice nahradil mohutným vystouplým krytem s člunovitým tvarem. To přitom umožnilo do trupové pumovnice tohoto stroje umístit dvě torpéda typu RAT-52 nad sebou. Změn proti modelu Il-28 (Beagle) ale doznal též překryt pilotní kabiny. Jeho zadní „plechovou“ část totiž Iljušinův konstrukční tým prodloužil, aby do ní mohl kromě antény radiokompasu umístit též úložný prostor pro nafukovací záchranný člun. Protože ale tento model nebyl schopen přepravy předválečných torpéd řady 45-36, které se tehdy na inventáři VMF stále ještě nacházely ve velkých počtech, nakonec nepřekročil prototypové stádium.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden exemplář (vznikl konverzí sériového Il-28)

Uživatelé:  žádní

Posádka:    pilot, navigátor/bombometčík a střelec/radista

Pohon:        dva proudové motory typu Klimov VK-1A s max. tahem po 2 700 kp

Radar:        impulsní dopplerovský radiolokátor s kruhovým výhledem typu PSBN-M (Mushroom), instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu trupu, přímo za šachtou příďového podvozku. Tento typ radiolokátoru slouží k navigaci a vyhledávání rozměrných pozemních cílů. Rozlehlý průmyslový objekt je přitom schopen identifikovat na vzdálenost 100 km, velké hladinové plavidlo na vzdálenost 40 až 50 km, železniční most na vzdálenost 30 až 50 km, velký tok na vzdálenost 30 až 40 km.

Výzbroj:     dva 23 mm kanóny typu NR-23 se zásobou 100 nábojů na hlaveň, vestavěné do boků přední části trupu, dva pohyblivé kanóny toho samého typu s odměrem ±70°, elevací +60°, depresí -40° a zásobou 225 nábojů na hlaveň, instalované v ocasním střelišti typu Il-K6, a dvě raketová torpéda typu RAT-52, přepravovaná uvnitř trupové pumovnice

Poslední úpravy provedeny dne: 10.1.2016