Iljušin Il-24

Typ:  pokročilá modifikace lehkého frontového bombardovacího letounu typu Il-22

Určení:  ničení pozemních cílů nacházejících se v hloubce území protivníka a ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory pozemních jednotek

Odlišnosti od letounu Il-22 (1947):

- instalace čtyř silnějších 2 270 kp motorů typu RD-45F na místo 1 300 kp motorů typu TR-1 (zatímco instalace motorů typu RD-45F se nachází uvnitř dvou širokých křídelních gondol se dvěma kruhovými lapači vzduchu v čele a dvěma kruhovými tryskami na zádi, motory typu TR-1 modelu Il-22 jsou instalovány uvnitř čtyř samostatný křídelních gondol s doutníkovitým tvarem)

- instalace ocasního obranného střeliště typu Il-KU4 se dvěma pohyblivými 23 mm kanóny typu NS-23 na místo střeliště typu Il-KU3 s jedním kanónem toho samého typu

Historie:  Dne 26. června 1946 byl S.V. Iljušin pověřen vývojem modifikace prvního domácího proudového frontového bombardéru v podobě letounu typu Il-22 [Type 10] poháněné dvojicí silnějších 3 300 kp axiálním kompresorem opatřených proudových motorů typu AM-TKDR-1 z dílny A.A. Mikulina. Tomu se přitom stalo ještě v době, kdy se vývoj tohoto čtveřicí 1 500 až 1 600 kp proudových motorů typu TR-1 z dílny A.M. Ljulky poháněného stroje stále ještě nacházel v projektové fázi. Iljušin se přitom do prací na toto téma pustil až v listopadu roku 1946, tj. krátce poté, co se podařilo završit vývoj výchozího modelu Il-22 [Type 10]. Požadovaný letoun vešel ve známost pod označením Il-24 a dle předběžných výpočtů měl dosahovat rychlosti 900 km/h. Jeho dolet se měl pohybovat na hranici 2 000 km. Práce na projektu letounu typu Il-24 se konstrukčnímu týmu Iljušinovi OKB podařilo završit na jaře roku 1947. Šéfkonstruktérem OKB S.V. Iljušina byl projekt tohoto stroje stvrzen dne 16. května téhož roku. Ministerstvo leteckého průmyslu (MAP) další práce na toto téma schválilo výnosem ze dne 30. května 1947. Od svého předchůdce v podobě letounu typu Il-22 [Type 10] se letoun typu Il-24 měl odlišovat nejen instalací dvou motorů typu AM-TKDR-1 (na místo čtyř motorů typu TR-1), ale též účinnějšího ocasního obranného střeliště typu Il-KU4 se dvěma pohyblivými 23 mm kanóny typu NS-23. Naproti tomu ocasní střeliště typu Il-KU3 letounu typu Il-22 [Type 10] bylo osazeno jenom jedním kanónem toho samého typu. Dle výnosu ze dne 11. března 1947 měl být prototyp letounu typu Il-24 ke státním zkouškám předán nejpozději v září roku 1947. Mezitím ale MAP rozhodlo, aby byly prototypy motoru typu AM-TKDR-1 odevzdány konstrukční kanceláři OKB-1, konstrukční kanceláři, ve které působili zajatí němečtí konstruktéři. S motory typu AM-TKDR-1 totiž počítal též křídlem se záporným úhlem šípu opatřený dvoumotorový frontový bombardovací letoun typu „140“ (EF140) z dílny této vězeňské konstrukční kanceláře. Následně proto projekt letounu typu Il-24 musel být přepracován pro slabší 2 270 kp motory typu RD-45F. Tento typ motoru přitom nebyl ničím jiným, než moskevským závodem č.45 vyráběnou kopií britského radiálním kompresorem opatřeného motoru typu RD-45F. Tah těchto pohonných jednotek byl ale nedostatečný pro to, aby mohly pohánět letoun typu Il-24 v počtu dvou exemplářů. Letoun typu Il-24 tedy bylo nutné pojmout jako čtyřmotorový stroj. Toto ale vedlo ke vzrůstu vzletové hmotnosti až na 28 000 kg. Protože pro provoz tak těžkého letounu již byly nezbytné zpevněné VPD a letišť se zpevněnou VPD bylo tehdy na území SSSR velmi málo, dne 21. června 1948 MAP nechalo vývoj letounu typu Il-24 zastavit. To se montáž prototypu tohoto stroje již nacházela ve stádiu 65%-ní technické připravenosti. K tomuto rozhodnutí ze strany MAP ale v neposlední řadě přispěly též rychlé pokroky ve vývoj podstatně modernějšího dvoumotorového proudového frontového bombardéru typu Il-28 (Beagle). Označení Il-24 bylo přitom později použito ještě jednou, a to pro speciální modifikaci turbovrtulového dopravního letounu typu Il-18D (Coot) pro ledovcový průzkum.

Verze:  žádné

Vyrobeno:  jeden prototyp (jeho montáž byla zastavena, když se nacházela ve stádiu 65-ti % technické připravenosti)

Uživatelé:  žádní

Posádka:    dva piloti, navigátor/bombometčík, střelec/radista a střelec

Pohon:       čtyři proudové motory typu Klimov RD-45F (bezlicenční kopie britského typu Rolls-Royce Nene II) s max. tahem po 2 270 kp

Radar:        žádný

Výzbroj:     jeden 23 mm kanón typu NS-23, vestavěný do přední části trupu, dva pohyblivé 20 mm kanóny typu B-20E, instalované ve hřbetní dálkově ovládané střelecké věži nacházející se na úrovni odtokové hrany křídla, dva pohyblivé 23 mm kanóny typu NS-23, instalované v ocasním střelišti typu Il-KU4, a náklad neřízených pum do celkové hmotnosti 2 000 kg až 3 000 kg, přepravovaný uvnitř trupové pumovnice

* pouze vypočtený odhad

Poslední úpravy provedeny dne: 22.11.2015