Typ:  speciální meteorologická výzkumná modifikace středně těžkého dopravního letounu typu Il-18V Salon (Coot)

Určení:  ověřování dat získaných meteorologickými satelity typu Meteor, monitorování startů výzkumných meteorologických raket a výzkum turbulencí, bouřek a horních vrstev atmosféry, včetně ozonosféry

Odlišnosti od letounu Il-18V Salon (Coot):

- instalace mohutného protáhlého člunovitého krytu na břichu přední části trupu, přímo mezi příďovým podvozkem a křídlem

- instalace nevelkého kopulovitého dielektrického krytu antény satelitního komunikačního systému na hřbetu střední části trupu, na úrovni křídla

- instalace pracoviště operátorů a speciálního vybavení v prostoru kabiny cestujících

Historie:  Středně těžký čtyřmotorový turbovrtulový dopravní letoun typu Il-18 (Coot) se díky velkému doletu a vytrvalosti, vysoké provozní spolehlivosti, nízkým provozním nákladům, objemné kabině a schopnosti operovat z letišť s relativně krátkou vzletovou a přistávací dráhou stal základem celé řady speciálů. Jedním z nich byl speciál pro meteorologický výzkum typu Il-18V Meteor. Jediný exemplář tohoto speciálu vznikl, v roce 1963, konverzí salónního Il-18V (v.č. 180001902 / CCCP-75716) ze stavu 235. IAD (samostatný vzdušný oddíl), který zastával roli vládní letky. Konverzi letounu Il-18V (CCCP-75716), který byl předtím využíván sovětským vůdcem N.S. Chruščovem, na speciál typu Il-18V Meteor přitom zajistil moskevský výrobní závod č.30, závod, který se zabýval produkcí všech letounů řady Il-18 (Coot). Provozovatelem jediného exempláře speciálu Il-18V Meteor se stala Centrální meteorologická observatoř (CAO), divize Státního výboru pro hydrometeorologii a monitorování životního prostředí (Goskomgidromet). Na palubně tohoto stroje se přitom nacházelo speciální měřícího vybavení o celkové hmotnosti okolo 4 t. Zpočátku byl letoun Il-18V Meteor (CCCP-75716) využíván k ověřování dat naměřených meteorologickými družicemi řady Meteor. Meteorologické družice totiž tehdy byly úplnou novinkou, a tak se nevědělo, nakolik spolehlivé informace poskytují. V době, kdy již bylo zřejmé, že jsou satelity spolehlivým zdrojem meteorologických údajů, CAO začala speciál Il-18V Meteor (CCCP-75716) používat k jiným úkolům. Prvním z nich se přitom stalo monitorování startů výzkumných meteorologických raket v severských oblastech. Při těchto misích se na palubě letounu Il-18V Meteor (CCCP-75716) často nacházeli i zahraniční výzkumníci. Později byl tento stroj využíván též k výzkumu turbulencí, bouřek a horních vrstev atmosféry, včetně ozonosféry. V průběhu provozu speciální přístrojové vybavení letounu Il-18V Meteor (CCCP-75716) procházelo obměnou, podle toho, k jakému účelu byl tento stroj momentálně využíván. Obměna speciálního palubního vybavení tohoto stroje byla prováděna na různých místech, včetně letiště zkušebního institutu LII Žukovskyj, testovacího letiště moskevského závodu č.30 Luchovice-Tretjakovo a letecké základny Čkalovsk. V roce 1968 byl letoun Il-18V Meteor (CCCP-75716) formálně předán Aeroflotu, resp. 63. letce CUMVS (Centrální direktorát pro obsluhu mezinárodních linek) s domovským letištěm Moskva-Šeremetjevo. Jeho skutečným vlastníkem a provozovatelem ale ve skutečnosti byl GosNII GA (Státní zkušební institut civilního letectva). Ten jej přitom nadále aktivně využíval k meteorologickému výzkumu. V březnu roku 1974 byl letoun Il-18V Meteor (CCCP-75716) zbaven charakteristického mohutného břišního člunovitého krytu. Ten totiž ukrýval vybavení využívané v rámci programu, který právě tehdy skončil. V roli vzdušné meteorologické laboratoře byl tento letoun využíván až do roku 1976. Poté jeho poslání zcela převzal obdobně upravený letoun Il-18D (CCCP-75598), známý jako Il-18D Meteor. Na palubu tohoto stroje bylo přitom nainstalováno speciální vybavení, které bylo předtím demontováno přímo z letounu Il-18V Meteor (CCCP-75716). Po ukončení kariéry v roli meteorologického výzkumného speciálu byl letoun Il-18V (CCCP-75716) předán Uljanovské vyšší letecké škole. Zde přitom sloužil, od 24. října 1977 do roku 1980, k výcviku pilotů.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden exemplář (vznikl konverzí sériového Il-18V)

Uživatelé:  SSSR

Posádka:    dva piloti, navigátor, palubní mechanik, radista a neznámý počet operátorů speciálního vybavení

Pohon:        čtyři turbovrtulové motory typu Ivčenko Al-20K s max. výkonem po 4 000 hp

Radar:         povětrnostní impulsní dopplerovský radiolokátor typu RPSN-2 Emblema (Toadstool), instalovaný uvnitř špice trupu

poslední úpravy provedeny dne: 8.3.2015