Iljušin Il-18GrM

Typ:  nákladní modifikace středně těžkého dopravního letounu typu Il-18V/D (Coot)

Určení:  přeprava nákladu na středně dlouhé vzdálenosti

Odlišnosti od letounu Il-18D/V (Coot):

- modifikovaný interiér kabiny v oblasti za pilotním prostorem. Zde se u tohoto modelu nachází nákladová a nikoliv osobní kabina se zesílenou podlahou, do které jsou vetknuty válečkové dopravníky a nákladové úchyty. Kabina tohoto modelu navíc postrádá, z hmotnostních důvodů, zvukovou izolaci.

- instalace jednodílných výklopných (směrem nahoru ven) hydraulicky ovládaných (za pomoci jednoho hydraulického zvedáku) 3,500 m x 1,825 m nákladových vrat se včleněnými standardními přístupovými dveřmi (ty se nyní nacházejí blíže u přídě trupu než u dopravního modelu Il-18V/D) na levoboku trupu, na místo prvních třech kulatých okének (to si vyžádalo zesílit konstrukci levoboku trupu, v oblasti za pilotní kabinou, vetknutým hranatého plátu)

- absence druhého a třetího pravého postranního kulatého okénka (z pevnostních důvodů)

Historie:  Středně těžké čtyřmotorové turbovrtulové dopravní letouny řady Il-18 (Coot) bylo v případě potřeby možné používat též k přepravě nákladu. Sedačky cestujících těchto strojů byly totiž navrženy tak, aby je bylo možné snadno sejímat. Demontáž sedaček z kabiny cestujících letounů řady Il-18 (Coot) přitom nezabrala více než 30 až 40 minut. Takto upravené letouny řady Il-18 (Coot) bylo nicméně možné používat pouze k přepravě nákladu, který prošel standardními přístupovými dveřmi pro cestující, popř. vraty podpalubních zavazadlových úložných prostor. Kabina takto upravených letounů řady Il-18 (Coot) navíc nebyla využitelná v plném objemu, neboť část její útrob nadále zabíraly palubní toalety a šatny spolu s palubním bufetem. S myšlenkou plnohodnotné nákladní modifikace letounu typu Il-18 (Coot) opatřené rozměrnými postranními přetlakovými nákladovými vraty konstrukční tým OKB S.V. Iljušina přišel teprve až na konci 60. let, tedy v době, kdy brány závodu č.30 opouštěly poslední sériové exempláře tohoto stroje. Projekt nákladního Il-18 (Coot) spatřil světlo světa na počátku 70. let. Realizace se ale tehdy tento model nedočkal. Domácí Aeroflot totiž o nákladní Il-18 (Coot) tehdy nejevil zájem, neboť již disponoval početnou flotilou čtyřmotorových turbovrtulových nákladních letounů řady An-12 (Cub), které se navíc stále ještě nacházely ve výrobě. Kromě toho se do středu pozornosti této společnosti mezitím dostal tehdy zcela nový čtyřmotorový proudový transportní letoun typu Il-76 (Candid). Zájem o nákladní Il-18 (Coot) s rozměrnými postranními nákladovými vraty sice projevili někteří provozovatelé letounů této řady ze zemí východní Evropy, OKB S.V. Iljušina byla nicméně tehdy vytížena jinými projekty a navíc společnost Aviaexport, která měla na starosti vývoz sovětských letounů do zahraničí, jim za takové přestavby vystavila tak vysoký účet, že se nakonec raději spokojili s úpravami svých Il-18 (Coot) ve stylu Il-18Gr. To ale pro nákladní Il-18 (Coot) zdaleka neznamenalo úplný konec. Na konci 80. let totiž OKB S.V. Iljušina ideu nákladního Il-18 (Coot) s rozměrnými postranními nákladovými vraty opět vzkřísila. Přelom 80. a 90. let totiž sebou přinesl těžké ekonomické problémy země, které znamenaly konec pro velké státní zakázky. Sovětské letecké konstrukční kanceláře se tedy tehdy byly nuceny více orientovat na zákazníky ze zahraniční. Tehdejší politické změny jim navíc umožnily komunikovat přímo se zahraničními zákazníky a samostatně plnit jejich požadavky. Tomu do té doby zcela bránilo až přehnané tajení. Projektové práce na nákladním Il-18 (Coot), který vešel ve známost pod neoficiálním označením Il-18GrM, byly realizovány v letech 1990 až 1991. Nákladní Il-18GrM samozřejmě neměly pocházet z novovýroby. Vždyť se taky letouny typu Il-18 (Coot) již dvě desetiletí nevyráběly. Nákladní Il-18GrM tedy měly vznikat konverzemi dopravních Il-18 (Coot) potenciálních zákazníků. Součástí takové přestavby dopravního Il-18 (Coot) na nákladní Il-18GrM se přitom stala demontáž veškerého vybavení kabiny cestujících, včetně sedaček, stopních polic pro příruční zavazadla, přepážek oddělujících od sebe navzájem jednotlivá oddělení, palubních toalet, palubních šaten a palubního bufetu, a většiny zvukové izolace (kuli redukci hmotnosti). Úprava horní paluby na nákladový prostor se ale neobešla též bez náležitého zesílení podlahy. Do té navíc konstrukční tým Iljušinovi OKB vetknul válečkové dopravníky a nákladové úchyty. Pro instalaci přetlakových nákladových vrat se našlo místo na levoboku přídě trupu, přímo za pilotní kabinou. Nákladová vrata tohoto stroje měla rozměry 3,500 x 1,825 m a konstrukční tým Iljušinovi OKB jimi nahradil první tři kulatá okénka, která se nacházela na levoboku. Přední vstupní dveře se u modelu Il-18GrM staly součástí nákladových vrat a byly umístěny blíže u přídě než u výchozího dopravního modelu. Vestavba rozměrných nákladových vrat do levoboku přední části trupu, v oblasti za pilotní kabinou, se ale neobešla bez náležitého zesílení konstrukce této partie trupu. Toho konstrukční tým Iljušinovi OKB docílil vetknutím hranatého plátu do přiléhajícího potahu. Z toho samého důvodu byl letoun Il-18GrM zbaven druhého a třetího pravého kulatého okénka. Startovacím zákazníkem nákladního Il-18GrM se stala německá společnost BerLine, která zdědila celkem pět letounů typu Il-18V/D (Coot) po východoněmeckém Interflugu. Zmíněná společnost přitom projevila zájem o přestavbu dvou z těchto strojů na nákladní model Il-18GrM. První z nich, Il-18D (v.č. 188010805 / D-AOAS), do Žukovského dorazil v září roku 1992. Konverzi letounu Il-18D (D-AOAS) na nákladní stroj se podařilo završit v průběhu čtyř měsíců. Protože bylo u tohoto stroje ponecháno zadní osobní oddělení s palubní toaletou, mohl sloužit též ke smíšení přepravě nákladu a cestujících. Jako druhý konverzí na nákladní model Il-18GrM prošel letoun Il-18V (v.č. 185008404 / D-AOAP). Zmíněný stroj do Žukovského dorazil v únoru roku 1993 a svému provozovateli byl navrácen v červnu toho samého roku. Zmíněné stroje byly přitom neoficiálně nazývány též jako Il-18V/F (SCD) a Il-18D/F (SCD), podle toho z jaké verze letounu typu Il-18 (Coot) vycházely. Kariéra druhého z nich, Il-18GrM (D-AOAP), ale nebyla dlouhá. Dne 17. prosince 1997, krátce poté, co změnil majitele (ruská společnost Ramaer) a registraci (RA-75554), byl totiž neopravitelně poškozen, když v důsledku přetížení přejel při vzletu VPD letiště Johanesburg-International. Tři roky nato pak skončil v železném šrotu. Ponechána byla pouze nákladová vrata. Druhým zájemcem o nákladní Il-18GrM se stala rumunská společnost Romavia. Zmíněná společnost konkrétně projevila zájem o konverzi dvou Il-18D (Coot) na tento model. První z nich (v.č. 187009802 / YR-IMZ č.2) byl do Žukovského přelétnut v prosinci roku 1994. Konverzi zmíněného letounu na nákladní stroj se přitom podařilo završit dnem 27. března 1995. Druhý letoun typu Il-18D (Coot) společnosti Romavia (v.č. 187009904 / YR-IMM) měl konverzí na nákladní Il-18GrM projít v průběhu roku 1995. Z toho ale nakonec sešlo. Jako čtvrtý a zároveň poslední v celkovém pořadí konverzí na nákladní Il-18GrM prošel, mezi 1. a 3. březnem roku 2001, letoun Il-18D (v.č. 187010403 / EX-75466) kyrgyzské společnosti Phoenix Aviation. Ke konverzi tohoto letounu na nákladní stroj byla přitom využita nákladová vrata ze zrušeného druhého exempláře letounu typu Il-18GrM (RA-75554 / D-AOAP).

Verze:  -

Vyrobeno:  čtyři exempláře (vznikly konverzí tří Il-18D a jednoho Il-18V)

Uživatelé:  Bulharsko (Air Zory), Džibutsko (Daallo Airlines), Německo (Berliner Special Flug a German European Airlines), Kuba (Aero Caribbean), Kyrgyzstán (Anikay Air, Botir-Avia, Max-Avia/Phoeinx Aviation a S-Group Aviation), Rumunsko (Romavia), Rusko (Ramaer) a Sry Lanka (Expo Aviation),

Posádka:    dva piloti, navigátor, palubní mechanik a radista

Pohon:       čtyři turbovrtulové motory typu Ivčenko Al-20K s max. výkonem po 4 000 hp nebo Al-20M s max. výkonem po 4 250 hp

Radar:        povětrnostní impulsní dopplerovský radiolokátor typu RPSN-2 Emblema (Toadstool), instalovaný uvnitř špice trupu

Kapacita:   náklad do celkové hmotnosti 13 500 kg, přepravovaný uvnitř trupového nákladového prostoru a dvou podpalubních úložných prostorů

poslední úpravy provedeny dne: 8.3.2015