Iljušin Il-114LL

Typ:  speciální modifikace lehkého regionálního dopravního letounu typu Il-114 zastávající roli vzdušné zkušebny

Určení:  primárně prověřování činnosti vyhledávacího a zaměřovacího vybavení vyvíjeného společností NPP Radar-MMS pro vojenské námořní pilotované i bezpilotní letouny (zařízení pro radiotechnický průzkum, radiolokátory, fotoaparáty, optické senzory a IČ senzory), sekundárně geologický průzkum (vyhledávání ložisek nerostných surovin a zjišťování složení podloží pro potřeby projektování inženýrských staveb), ledovcový průzkum, pátrací a záchranná činnost na moři, zjišťování míry znečištění vodní hladiny ropnými výrobky, detekování ohnisek lesních a stepních požárů, zjišťování jejich rozsahu a monitorování hasebních prací, monitorování rozsahu zatopení krajiny při povodních, vymezování zátopových oblastí, monitorování stavu lesního porostu, zjišťování úniků ropy z potrubí ropovodu, vyhledání podzemních a skrytých (porostem) inženýrských staveb a různých objektů a monitorování distribuce vody v podzemí

Odlišnosti od letounu Il-114:

- zcela nový interiér kabiny cestujících – zde se u tohoto modelu nacházejí pracoviště 12-ti operátorů

- instalace pokročilejších motorů typu TV7-117SM (na místo motorů typu TV7-117S)

- instalace pokročilejšího letového-navigačního komplexu typu CPNK-114M (na místo typu CPNK-114)

- instalace zaobleného polokapkovitého senzorového krytu v ose břicha přední části trupu, přímo za šachtou příďového podvozku (zatímco z čela zmíněného krytu vybíhá ogivální dielektrický kryt aktivní radiolokační naváděcí hlavice typu ARGS-14E protilodní ŘS, na jeho břichu se nacházejí dvoudílná podélně dělená dvířka výsuvné stabilizované kulovité věžičky elektro-optického pozorovacího systému)

- instalace jednoho páru demontovatelných protáhlých člunovitých dielektrických krytů antén radiolokátoru s bočním vyzařováním (SLAR), který pracuje v centimetrovém (typ RLS-80) nebo metrovém (typ RLS-60) pásmu, po stranách břicha střední části trupu, resp. pod kořeny křídla (zmíněné kryty začínají na úrovni druhého a končí na úrovni předposledního páru postranních obdélníkových okének bývalé kabiny cestujících)

- instalace polokulovitého průzoru na místo prvního levého hranatého okénka bývalé kabiny cestujících

- instalace sestavy tří nevelkých tandemově uspořádaných tyčových antén (jedna anténa s tvarem písmene „I“ následovaná jednou anténou s tvarem obráceného písmene „U“ a jednou anténou s tvarem písmene „I“) na hřbetu přední části trupu, přímo nad pilotní kabinou, a na břichu zadní části trupu, na úrovni odtokové hrany křídla

- instalace dvou tandemově uspořádaných zkosených břitových antén na hřbetu trupu, v oblasti před náběžnou hranou křídla

- instalace dvou vedle sebe umístěných zkosených břitových antén na břichu zadní části trupu, přímo za odtokovou hranou křídla, resp. přímo za kryty antén radiolokátoru s bočním vyzařováním

Historie:  Jediný exemplář speciálu typu Il-114LL, který není ničím jiným, než modifikací dvoumotorového turbovrtulového regionálního dopravního letounu typu Il-114, vzešel ze zadání Ruského VMF. Přestože tento stroj zastává roli vzdušné zkušebny vyhledávacího a zaměřovacího vybavení vyvíjeného petrohradskou společností NPP Radar-MMS pro vojenské námořní pilotované i bezpilotní letouny, může sloužit též pro geologický, ekologický a ledovcový průzkum, lesnické hlídkování, pátrací činnost a různorodá vědecké pozorování. Jeho základem se stal sériový Il-114, který byl zkompletován na lince závodu TAPO z uzbeckého Taškentu. Konkrétně přitom šlo o letoun s výrobním číslem 2053800109 a registrací RA-91003. Ten se od všech předtím vyrobených letounů typu Il-114 mírně odlišoval, a to instalací pokročilejších motorů typu TV7-117SM (na místo typu TV7-117S) a pokročilejšího letového-navigačního komplexu typu CPNK-114M (na místo typu CPNK-114). Zmíněný stroj byl postaven speciálně pro potřeby konverze na speciál typu Il-114LL. Společnost NPP Radar-MMS si jej přitom objednala v roce 2004. Rusům byl letoun Il-114 (RA-91003) formálně předán, na podnikovém letišti závodu TAPO, dne 28. dubna 2005. Přestavbu tohoto stroje na speciál typu Il-114LL zajistil institut LII ze Žukovského. Sem přitom dorazil dne 14. května toho samého roku. Předtím se ale zastavil v Pertohradu, kde byl proclen. Přibližně 4 500 km dlouhou trasu Taškent - Petrohrad přitom letoun Il-114 (RA-91003) zalétl bez jediného mezipřistání. Zmíněný let trval okolo osmi hodin a potvrdil kvality letounu typu Il-114 co se týká provozní ekonomiky a spolehlivosti. Svůj veřejný debut si jediný exemplář speciálu typu Il-114LL odbyl v srpnu roku 2005 na moskevské airshow MAKS 2005. Zde přitom debutoval spolu s pro ten samý účel modifikovaným lehkým víceúčelovým vrtulníkem typu Ansat, známým jako Ansat-O. Návštěvníci MAKS 2005 si ale jediný exemplář speciálu Il-114LL mohli prohlédnout bez instalace rozměrných podtrupových krytů antén radiolokátoru s bočním vyzařováním. S instalací zmíněných krytů byl tento stroj poprvé veřejně prezentován na airshow MAKS 2007, která se konala dva roky nato. Vůbec poprvé se mohla širší veřejnost se speciálem typu Il-114LL seznámit v červenci roku 2004, a to na petrohradské mezinárodní výstavě námořní vojenské techniky IMDS-2004. Zde byl ale ještě prezentován pouze ve formě zmenšeného modelu. Jediný exemplář speciálu typu Il-114LL se udržel v provozu do dnešních dnů, a to jako jediný letoun z řady Il-114 nesoucí registraci Ruské federace. V současnosti je tento stroj intenzivně využíván ke zkouškám jednotlivých komponent protiponorkového komplexu typu Kasatka. Ten je vyvíjen od roku 2007 a slouží k vyhledávání a sledování ponorkových a hladinových plavidel a navádění protiponorkových a protilodních zbraní. Zmíněný komplex je vyvíjen ve čtyřech základních verzích, z nichž jedna je určena pro lehké/těžké pilotované letouny (Kasatka-S/-SB), jedna pro lehké/těžké vrtulníky (Kasatka-V/-VB), jedna pro bezpilotní prostředky (Kasatka-BP) a jedna pro aerostaty (Kasatka-A). Komplex typu Kasatka se vyznačuje otevřenou architekturou. Díky tomu bude možné jeho senzorovou sestavu měnit dle přání konkrétního zákazníka. Do sestavy komplexu typu Kasatka bude konkrétně možné začlenit radiolokátor s kruhovým výhledem typu KS-1 (s dosahem 300 km), datalink typu KS-2, elektro-optický systém typu KS-3 (TV kamera, IČ čidlo a laserový dálkoměr), řídící-taktický systém typu KS-7, stanici pro radiotechnický průzkum typu KS-8, radiolokátor s bočním vyzařováním typu KS-9 (s dosahem 50 km), radio-hydroakustický systém typu KS-10, zařízení pro vypuštění akustických bójí typu KS-11 a detektor MAD typu KS-12.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden exemplář (vznikl konverzí sériového Il-114)

Uživatelé:  Rusko (NPP Radar-MMS)

Posádka:    dva piloti a 12 operátorů

Pohon:       dva turbovrtulové motory typu Klimov TV7-117SM s max. výkonem po 2 650 hp

Vybavení:  elektro-optický zaměřovací systém (kulovitá věžička optiky tohoto zařízení se vysouvá z vystouplého polokapkovitého krytu umístěného v ose břicha přední části trupu, přímo za příďovým podvozkem) a fotoaparát

Radar:        povětrnostní radiolokátor neznámého typu, instalovaný uvnitř špice trupu, a radiolokátor s bočním vyzařováním, instalovaný uvnitř dvou protáhlých odnímatelných člunovitých krytů nacházejících se pod kořeny křídla

Poslední úpravy provedeny dne: 3.11.2015