Iljušin Il-103

Typ:  lehký víceúčelový letoun

Určení:  základní výcvik pilotů, sportovní akrobacie, přeprava osob a přeprava lehkého nákladu

Historie:  V roce 1988 DOSAAF (Dobrovolná společnost pro spolupráci s armádou, letectvem a námořnictvem) vyhlásilo konkurz na nový letoun pro základní výcvik pilotů. Zadání k požadovanému stroji vyšlo v květnovém časopise „Kryljev Rodiny“ a obsahovalo pouze základní specifikace, což konstruktérům dávalo nemalou svobodu ohledně volby celkového uspořádání. Součástí zadání se ale stal též požadavek na jednoduchou konstrukci a nízké nároky na výrobu. Na zmíněné zadání se rozhodli z vlastní iniciativy zareagovat též mladí konstruktéři vedení A.V. Pupkovem, kteří působili při OKB S.V. Iljušina. Protože byl termín odevzdání projektu požadovaného cvičného letounu stanoven již na říjen roku 1988, konstrukční tým A.V. Pupkova květnovým specifikacím přizpůsobil lehký letoun, který tehdy ve své volném čase uvnitř své garáže sestavoval A.I. Prostakov z dílů vyrabovaných z vyřazených dopravních letounů. Zmíněný cvičný letoun vešel ve známost jako Il-103 a byl řešen jako jednomotorový dolnoplošník s přímým křídlem, klasicky koncipovanými ocasními plochami a pevným tříbodovým podvozkem příďového typu. Protože byl opatřen čtyřmístnou kabinou se dvěma sedadly vpředu a jednou dvoumístnou lavicí vzadu, kromě výcviku pilotů mohl zastávat též celou řadu dalších úkolů. Ve zmíněné soutěži se utkalo více než 100 projektů. Projekt letounu Il-103 se přitom stal jedním z 21-ti projektů oceněných porotou. Jelikož projekt tohoto stroje v sobě skrýval nemalý obchodní potenciál, již od počátku byl součástí oficiálních vývojových plánů Iljušinovi OKB. Vždyť se letoun této kategorie v tuzemsku tehdy vůbec nevyráběl a početná fotila lehkých víceúčelových letounů značky Pieper, které byly provozovány na území USA, měla již tehdy značné stáří. Jelikož domácí normy pro letouny této kategorie tehdy ještě neexistovaly, konstrukční tým Iljušinovi OKB se rozhodl letoun typu Il-103 vyprojektovat dle požadavků americké normy FAR-23. Dalším problémem, se kterým se museli konstruktéři tohoto stroje vypořádat, se stala nedostupnost vhodného motoru domácí výroby. Vedení OKB S.V. Iljušina proto na počátku 90. let oslovilo americké firmy Teledyne Continental a Lycoming. Ke spolupráci na projektu Il-103 se vedení Iljušinovi OKB nakonec podařilo přemluvit prvně uvedenou firmu. Pohonnou jednotkou tohoto stroje se tak stal 210 hp plochý pětiválec typu Teledyne Continental IO-360-ES. Široké veřejnosti byl projekt letounu typu Il-103 poprvé prezentován v srpnu roku 1992 na MosAeroShow 92 ve formě 1:1 makety. První ze tří prototypů letounu typu Il-103 (RA-10300) se od vzletové dráhy poprvé odlepil dni 17. května 1994, tj. s ročním zpožděním proti původnímu plánu. Do konce roku 1995 všechny tři prototypy tohoto stroje dohromady vykonaly 414 letů. Mezitím byl tento stroj zaveden do výrobního programu závodu LAPIK z Luchovic. První sériový Il-103 se do oblak poprvé vydal dne 30. ledna 1995. Certifikát o letové způsobilosti dle ruské normy AP-23 byl tomuto stroji vystaven dne 15. února 1996. Dne 9. prosince 1998 letoun typu Il-103 obdržel též certifikát dle americké normy FAR-23, což mu otevřelo cestu na mezinárodní trh. Do dnešních dnů brány luchovického závodu LPIK opustilo celkem 66 sériových Il-103, z toho 2 v roce 1996, 5 v roce 1997, 2 v roce 1998, 6 v roce 1999, 5 v roce 2000, 0 v roce 2001, 0 v roce 2002, 1 v roce 2003, 6 v roce 2004, 19 v roce 2005, 0 v roce 2006 a 1 v roce 2007. Na XV. Fóru mezinárodní spolupráce Ruska a Kazachstánu, které se konalo v listopadu roku 2018 v Petropavlovsku, byla podepsána smlouva o zřízení společného podniku na výrobu vylepšené modifikace letounu typu Il-103 v podobě modelu Il-103M. Zmíněný podnik měl být přitom vybudován v roce 2019 na území Kazachstánu. Se zahájením dodávek sériových Il-103M zákazníkům se počítalo v roce 2022. K tomu ale nedošlo. Nakonec bude totiž modernizovaný Il-103M vyráběn, na základě licenční smlouvy ze dne 17. března 2021, maďarskou společností Aviation Engineering, dceřinou společností Magnus Aircraft.

Popis:  Lehký jednomotorový pístový víceúčelový letoun typu Il-103 je řešen jako dolnoplošník s klasicky koncipovanými ocasními plochami. Aerodynamicky vytříbený trup tohoto stroje má celokovovou poloskořepinovou konstrukci a oválný průřez. Podstatnou část trupu letounu typu Il-103 okupuje klimatizovaná čtyřmístná kabina se dvěma sedadly vpředu a jednou dvoumístnou lavicí vzadu. Pilot sedí vlevo vpředu. Ostatní místa jsou vyhrazena pro cestující. Opěradla předních sedadel lze sklápět, což usnadňuje nastupování k zadní lavici. Po předchozím vyjmutí zadní lavice lze uvnitř kabiny tohoto stroje přepravovat drobný náklad. Zasklení kabiny letounu typu Il-103 poskytuje posádce vynikající výhled a sestává se ze dvou rozměrných zaoblených čelních okének, která vystupují nad obrys hřbetu špice trupu, a dvou párů rozměrných postranních okének. Přední pár postranních okének je součástí výklopných (směrem nahoru) přístupových dveří. Za zadními sedadly se nachází zavazadlový úložný prostor. Ten je přístupný z levoboku, nevelkými obdélníkovými dvířky nacházejícími se přímo pod zadním okénkem. Špice trupu letounu typu Il-103 v oblasti před kabinou posádky ukrývá motorovou sekci. Pohon tohoto stroje obstarává 210 hp vzduchem chlazený plochý šestiválec typu IO-360-ES americké značky Teledyne Continental. Ten je opatřen kapotou sestávající se ze dvou odnímatelných laminátových dílů (horního a doplního) a roztáčí 1,93 m kovovou dvoulistou vrtuli typu BHC-C2YF-1BF/F8459A-8R značky Hartzell. Součástí palivového systému letounu typu Il-103 se staly dvě křídelní nádrže s celkovým objemem 250 l a jedna trupová spotřební nádržka. Doplnoplošně uspořádané křídlo letounu typu Il-103 má rozpětí 10,56 m a plochu 14,71 m², kladné vzepětí a půdorys ve tvaru lichoběžníku. Křídlo tohoto stroje je zhotoveno převážně ze sklolaminátu. Jeho odtokovou hranu okupují v celém rozpětí jednodílné vztlakové klapky a jednodílná křidélka. Do náběžné hrany je zase vetknuta dvojice PVD a dvojice pozičních světel. Ocasní plochy letounu typu Il-103 se sestávají z jedné šípové svislé plochy (SOP) a jedné lichoběžníkové vodorovné plochy (VOP). VOP tohoto stroje je uchycena k bokům ocasní části trupu a má nulové vzepětí. Zatímco na odtokové hraně SOP se nachází jednodílné směrové kormidlo, odtokovou hranu VOP tohoto stroje okupuje dvojice výškových kormidel. Směrové i obě výšková kormidla letounu typu Il-103 jsou opatřena rohovými odlehčovacími ploškami a jsou zhotovena ze sklolaminátu. Vzletové a přistávací zařízení tohoto stroje tvoří pevný (nezatahovatelný) tříbodový kolový podvozek příďového typu. Vzpěry příďového i hlavního podvozku letounu typu Il-103 mají podobu nekapotovaných listových pružin a jsou uchyceny k břichu střední části trupu. Podvozková kola tohoto stoje jsou opatřena hydraulickými diskovými brzdami.

Verze:

Il-103-01 – základní víceúčelová modifikace letounu typu Il-103 určená pro domácí trh. Tento model se vyznačuje instalací avioniky ruské provenience.

Il-103-10 – exportní modifikace letounu typu Il-103-01. Tento model se vyznačuje instalací avionického vybavení značky Bendix/King. Díky tomu může létat i na mezinárodních linkách.

Il-103-11 – modifikace letounu typu Il-103-10 uzpůsobená pro činnost pouze na místních linkách. Tento model se vyznačuje instalací zjednodušeného avionického vybavení značky Bendix/King.

Il-103 (pro ekologický monitoring) – speciální modifikace letounu typu Il-103 používaná Vládním ekologickým fondem pro ekologický monitoring. Tento model se vyznačuje instalací senzorového vybavení uvnitř zavazadlového úložného prostoru. Jediný exemplář tohoto modelu vznikl úpravou sériového Il-103 (v.č. 0205) a široké veřejnosti se poprvé představil v srpnu roku 1999 na moskevské airshow MAKS 99. Zpočátku zmíněný stroj létal bez jakékoliv registrace. Později však obdržel registraci „01577 FLARF“

Il-103SCh – speciální jednomístná modifikace letounu typu Il-103-01 určená pro kultivaci zemědělských ploch chemickým postřikem. Nádrž pracovní látky tohoto modelu měla objem 200 l byla umístěna přímo za pilotním sedadlem, na pozici zadních sedadel výchozího modelu Il-103-01. Pilotní prostor letounu typu Il-103SCh byl řešen jako přetlakový a od nádrže pracovní látky byl hermeticky oddělen přepážkou. Ventilační systém tohoto stroje využíval nevelký kapsovitý lapač vzduchu, který se nacházel na pravoboku motorové kapoty, a jeho součástí se stal filtr. Kromě výše uvedeného se letoun typu Il-103SCh vyznačoval instalací rozptylovacího zařízení pod odtokovou hranou křídla a zesíleného podvozku s většími koly. Díky tomu jej bylo možné provozovat i z letištních ploch s nezpevněným povrchem. Za jeden operační let byl přitom tento stroj schopen ošetřit 100 ha oseté plochy. Zemědělský speciál typu Il-103SCh byl nabízen výrobcem jako náhrada za zemědělské verze obstarožního dvouplošníku typu An-2 (Colt). Jediný prototyp tohoto modelu se do oblak poprvé vydal dne 29. března 2000 z VPD podnikového letiště závodu LAPIK a široké veřejnosti se poprvé představil v srpnu roku 2001 na moskevské airshow MAKS 2001. Mezitím, na konci roku 1999, o zemědělský speciál Il-103SCh projevil zájem Uzbekistán. Uzbecká vláda přitom zvažovala pořízení hned 100 těchto strojů. Nakonec ale vývoj tohoto modelu nepřekročil prototypové stádium.

Il-103LL – speciální modifikace letounu typu Il-103 zastávající roli vzdušné zkušebny nového avionického vybavení, zejména zobrazovacích zařízení. Jediný exemplář speciálu typu Il-103LL vznikl konverzí třetího prototypu letounu typu Il-103 (RA-10303) pro potřeby GosNII AS (Státní výzkumný institut leteckých systémů) a svůj veřejný debut si odbyl v srpnu roku 2003 na moskevské airshow MAKS 2003. Od standardního Il-103 jej lze přitom rozpoznat díky instalaci druhého páru PVD na náběžné hraně křídla, na místo pozičních světel.

T-103 – vojenská cvičná modifikace letounu typu Il-103. Tento model vzešel ze zadání vzdušných sil Jižní Koreje (ROKAF). ROKAF od července roku 2004 převzalo celkem 23 těchto strojů jako náhradu za letité letouny typu Cessna T-41D Mescalero americké výroby. Zmíněná dodávka byla přitom uskutečněna v rámci umoření Ruského druhu.

Vyrobeno:  tři prototypy a 66 sériových strojů

Uživatelé:  Bělorusko (4 ks), Jižní Korea (vojenské letectvo - od července roku 2004 dodáno 23 ks cvičného modelu T-103), Laos (vojenské letectvo - v roce 2002 dodány 3 ks), Peru (vojenské námořnictvo - dodáno 6 ks ve cvičném provedení) a Rusko (30 ks)

Il-103-01

Posádka:    jeden pilot (v turistickém provedení) nebo pilot/žák a pilot/instruktor (ve cvičném provedení)

Pohon:       jeden pístový motor typu Teledyne Continental IO-360-ES americké výroby s max. výkonem 210 hp

Kapacita:   3 až 4 osoby nebo náklad do celkové hmotnosti 395 kg

Poslední úpravy provedeny dne: 20.3.2021