FDW Il-14 (‘Crate’)

Typ:  lehký dopravní letoun; závodem FDW (Flugzeugwerke Dresden) na základě licence vyráběná kopie letounu typu Il-14P (Crate)

Určení:  doprava osob na místních, středních a dálkových linkách

Historie:  První exemplář licenčního Il-14P, který byl zkompletován na lince drážďanského závodu FDW, poprvé vzlétl dne 10. října 1955. Plná produkce tohoto stroje se rozeběhla rok nato. Do konce roku 1959 přitom výrobní halu zmíněného podniku opustilo celkem 80 sériových Il-14P. Prvním domácím provozovatelem dopravního letounu typu Il-14P se stala společnost Deutsche Lufthansa. Zmíněný dopravce přitom své první Il-14P převzal ještě v roce 1955. Od roku 1958 začaly tyto stroje létat též v barvách nově zřízené společnosti Interflug, která původně zajišťovala obsluhu výhradně mezistátních linek. Naproti tomu vnitrostátní linky byly tehdy doménou Deutsche Lufthansa. Tento dopravce totiž měl na západě, v SRN, svého jmenovce. Již dne 1. září 1963 byla ale Deutsche Lufthansa sloučena se společností Interflug, čímž v podstatě zanikla. Od konce 60. let začaly pístové letouny řady Il-14P na inventáři Interflugu nahrazovat turbovrtulové letouny typu An-24V (Coke). V této souvislosti byly tři z nich následně převedeny k výcvikovému útvaru. Poslední Il-14P v barvách Interflugu přitom dolétal dne 6. března 1984. Do výzbroje východoněmeckého vojenského letectva (LSK/LV) byly letouny řady Il-14P zařazeny v roce 1955. LSK/LV přitom převzalo celkem 22 těchto strojů z domácí i sovětské produkce. Vyjma několika exemplářů uzpůsobených pro dopravu VIP osob se uživatelem všech letounů typu Il-14P (v dopravní, transportní, výsadkové, průzkumné a cvičné verzi) stala letka TS-27 (transportní letka) s domovskou základnou Dresden-Klotzsche. Tato letka byla přitom později přejmenována na TS-24. Naproti tomu všechny VIP speciály až do roku 1965 provozovala letka STS-29 (samostatná transportní letka) s domovskou základnou Marxwalde. Z výzbroje LSK/LV byly letouny řady Il-14P masově stahovány od roku 1979. Důvodem tohoto kroku se přitom stalo značné technické opotřebení jejich draků. Poslední Il-14P v barvách LSK/LV dolétal dne 17. prosince 1982. Poté poslání těchto pístových strojů plně převzaly turbovrtulové transportní letouny typu An-26 (Curl A) sovětské výroby.

Verze:

Il-14P – licenční kopie dopravního letounu typu Il-14P se sedadly pro celkem 26 osob (na místo 24-ti) v kabině cestujících. Později, v polovině 60. let, některé Il-14P ze stavu Interflugu ale obdržely pozměněné uspořádání kabiny cestujících se sedadly pro celkem 32 osob. Takto modifikované Il-14P se přitom vyznačovaly odlišným uspořádáním bočních okének. Zatímco na levoboku se jich nacházelo celkem osm (na místo sedmi), přičemž to čtvrté a osmé bylo včleněno do nouzového výstupu (na místo třetího), na pravoboku jich bylo umístěno celkem devět (na místo sedmi), přičemž do nouzového výstupu bylo včleněno to čtvrté a deváté (na místo čtvrtého). Kromě toho 32-ti místné Il-14P zcela postrádaly hřbetní astrokopuli.

Il-14S – vojenská salónní modifikace letounu Il-14P s luxusně zařízeným interiérem určená pro dopravu vysoce postavených vládních úředníků a vyššího velení vzdušných sil NDR. Na tento model byly upraveny dva sériové Il-14P z linky závodu FDW (černá 482 a 485). Druhý z nich (černá 485) přitom obdržel též instalaci dalších dvou hranatých okének na obou bocích trupu. Zatímco na levoboku tohoto stroje se tak nacházelo celkem osm okének (na místo sedmi), přičemž to čtvrté bylo včleněno do nouzového výstupu (na místo třetího), na pravoboku jich bylo umístěno celkem devět (na místo sedmi), přičemž do nouzového výstupu bylo včleněno to čtvrté a šesté (na místo čtvrtého).

Il-14P/T – konvertibilní dopravní/transportní modifikace letounu Il-14P. Tento model se vyznačoval instalací jednodílných nákladových vrat s rozměry 1,6 x 1,9 m, která se vyklápěla směrem ven nahoru, na levém boku zadní části trupu v oblasti za odtokovou hranou křídla. Do zmíněných vrat byly navíc včleněny druhé vstupní dveře alá Li-2T (Cab). V případě sovětského protějšku letounu Il-14P/T v podobě modelu Il-14T se zde nacházela dvoudílná vertikálně dělená vrata s včleněnými druhými přístupovými dveřmi do předního křídla. Konvertibilní Il-14P/T vznikl v počtu nejméně osmi exemplářů. Dva z nich přitom převzalo Východoněmecké vojenské letectvo (černá 405 a 433). Další byl dodán Polskému vojenskému letectvu (rudá 47). Čtyři tyto stroje (DM-SAM až DM-SAO) převzal též civilní dopravce Interflug. Ten je ale později prodal do Egypta a Sýrie. Provozovatelem toho posledního (HA-MAE) se stala maďarská společnost Malév Hungarian Airlines.

Il-14P (vzdušná zkušebna) – speciální modifikace letounu Il-14P zastávající roli aerodynamické zkušebny šípové vodorovné ocasní plochy (VOP) čtyřmotorového proudového dopravního letounu typu Junkers EF158. Zkoušená VOP, která se vyznačovala značným vzepětím, byla přitom ke hřbetu střední části trupu tohoto stroje připevněna za pomoci soustavy vzpěr. Ke spodní ploše této VOP byl nalepen nespočet staniolových pásku, které za letu znázorňovaly obtékání vzduchu. Jejich pohyb byl přitom sledován visuálně skrz demontované přístupové dveře nacházející se na pravém boku trupu v oblasti za odtokovou hranou křídla. Jediný exemplář tohoto speciálu vznikl v roce 1958 konverzí prvního sériového Il-14P (DM-ZZB) z linky závodu FDW.

Il-14F (Il-14PF) – speciální vojenská fotoprůzkumná modifikace letounu Il-14P. Kromě leteckých fotoaparátů tento model obdržel též instalaci robustní gondoly s rozměrným čelním polokulovitým pozorovacím průzorem na břiše střední části trupu. Zmíněný průzor byl přitom opatřen speciálními „okenicemi“, které jej chránily v průběhu vzletu a přistání před štěrkem a kamením. Zde se nacházelo pracoviště operátora fotoaparátů. Ten se ale v průběhu vzletu a přistání z bezpečnostních důvodů nacházel uvnitř kabiny. Na tento model byly upraveny celkem tři sériové Il-14P ze stavu Východoněmeckého vojenského letectva. Zatímco první z nich vznikl v roce 1962 konverzí letounu typu Il-14P s černým trupovým číslem 411, základem zbylých dvou Il-14F, které spatřily světlo světa v roce 1965, se staly letouny typu Il-14P s černými trupovými čísly 416 a 422.

Il-14P (kalibrátor) – speciální modifikace letounu Il-14P určená pro ověřování a kalibrování letištních navigačních systémů v rámci bezpečnosti letového provozu. Tento model létal v barvách Interflugu a spolu s instalací několika nestandardních antén na trupu obdržel též nestandardní oranžový nátěr přídě trupu. Jako první byl na tento speciál upraven letoun Il-14P s registrací DM-SAZ. V roce 1968 jeho poslání převzal obdobně modifikovaný letoun typu Il-14P s registrací DM-SAL (DDR-SAL). Další z těchto speciálů (SP-LNG) provozovalo v letech 1983 až 1989 Polsko (CAA).

Il-14P (cvičný) – speciální vojenská modifikace letounu Il-14 určená pro výcvik navigátorů. Na tento model byl upraven jeden sériový Il-14P (černá 445) ze stavu Východoněmeckého vojenského letectva. Uvnitř bývalé kabiny cestujících tohoto stroje se přitom nacházela pracoviště navigátorů/žáků.

Vyrobeno:  80 sériových strojů

Uživatelé:  Il-14P: ČLR (CAAC), NDR (Deutsche Lufthansa, Interflug a vojenské letectvo), Polsko (LOT, ZrLiLK a Institut Aeronautiky), Rumunsko (TAROM), USA (Air Classic Museum) a Vietnam (Háng Khong Viet Nam); Il-14S: NDR (vojenské letectvo); Il-14P/T: Egypt (vojenské letectvo), NDR (Interflug a vojenské letectvo), Maďarsko (Malév Hungarian Airlines), Polsko (vojenské letectvo) a Sýrie (vojenské letectvo); Il-14F: NDR (vojenské letectvo)

Il-14P

Posádka:    dva piloti, navigátor, radista a stevard

Pohon:       dva pístové motory typu Švecov AŠ-82T s max. výkonem po 1 900 hp

Kapacita:    26 osob

Poslední úpravy provedeny dne: 28.10.2012