Typ:  speciální modifikace středně těžkého transportního letounu typu Il-76MD (Candid A) zastávající roli vzdušného stanoviště řízení a včasné výstrahy (AWACS)

Určení:  vyhledávání a sledování vzdušných cílů, vyhodnocování vzdušné situace a řízení činnosti stíhacích letounů

Odlišnosti od letounu Il-76MD (v provedení bez ocasního střeliště):

- instalace otočného čočkovitého krytu antény letecké verze pozemního radiolokačního systému typu Thomson-CSF Tigre G (s průměrem cca 9 m, širokou „plechovou“ střední části a dielektrickými dvěma protějšími okraji) na vrcholech dvou vysokých obdélníkových pylonů uspořádaných do tvaru obráceného písmene „V“, které jsou uchyceny ke hřbetu trupu, v oblasti za odtokovou hranou křídla

- instalace jednoho páru protáhlých lichoběžníkových stabilizačních ploch po stranách ocasní části trupu, přímo nad nákladovými vraty

- instalace pracoviště operátorů radiolokačního AWACS systému uvnitř nákladové kabiny

Historie:  Prvním AWACS speciálem Iráckých vzdušných sil se stal letoun typu Baghdad-1, který nebyl ničím jiným, než modifikací sovětského proudového transportního letounu typu Il-76MD (Candid A) s instalací letecké verze francouzského pozemního radiolokačního systému typu Thomson-CSF Tigre G v zadní části trupu. Protože radiolokační AWACS systém letounu typu Baghdad-1 měl, díky instalaci antény na zádi trupu, velmi omezené zorné pole (pouze do zadní polosféry), následující dva irácké AWACS speciály, které vešly ve známost jako Adnan-1 a Adnan-2, obdržely instalaci antény radiolokačního AWACS systému uvnitř otočného čočkovitého krytu uchyceného, za pomoci dvou vysokých obdélníkových pylonů, ke hřbetu zadní části trupu, přímo za křídlem. Šlo tedy o obdobné řešení jako u sovětského typu A-50 (Mainstay A). U sovětského typu A-50 (Mainstay A) byla ale „plechová“ střední část hřbetního otočného krytu znatelně užší než u iráckého Adnanu. Kromě výše uvedeného se speciál typu Adnan vyznačoval instalací jednoho páru protáhlých lichoběžníkových stabilizačních ploch po stranách ocasní části trupu, přímo nad nákladovými vraty. Oba exempláře tohoto speciálu, Adnan-1 a Adnan-2, vznikly konverzí sériových Il-76MD (v provedení bez ocasního střeliště) ze stavu vzdušných sil Iráku. Zatímco Adnan-1 byl opatřen bílo-šedým kabátem bez výsostných znaků, Adnan-2 obdržel kamuflážní nátěr sestávající se ze dvou odstínů šedé a výsostné znaky Iráckých vzdušných sil. Svůj bojový křest si oba exempláře tohoto speciálu, spolu s jediným exemplářem speciálu typu Baghdad-1, odbyly v irácké invazi do Kuvajtu, která započala v srpnu roku 1990. Dne 23. ledna 1991 byl ale Adnan-2 zničen při stání na letišti Al Taqqadum leteckým útokem mezinárodní koalice vedené USA, která mezitím přispěchala Kuvajtu na pomoc (operace Desert Storm). Naproti tomu Adnan-1 byl na konci ledna roku 1991, spolu s jediným exemplářem speciálu typu Baghdad-1 a řadou dalších letounů Iráckých vzdušných sil, přelétnut na území sousedního Íránu. Tímto poněkud zoufalým krokem ale Iráčané své letouny nakonec nezachránili. Írán se totiž odmítal na Irácko-Kuvajtském konfliktu jakkoliv podílet a všechny zmíněné stroje zabavil jako součást válečných reparací za Irácko-Íránskou válku (1980 až 1988). Íránské vzdušné síly nakonec zřejmě provozovaly pouze modernější Adnan-1. Ten přitom kromě identifikačního čísla 5-8208 obdržel též nové označení Simorgh. Později byl navíc tento stroj opatřen novým radarovým systémem domácí konstrukce s detekčním dosahem 1 000 km. Na modernizaci tohoto stroje se přitom údajně podíleli též ruští specialisté. Do provozu byl takto modifikovaný Adnan-1 (Simorgh) uveden v dubnu roku 2008. Kariéra tohoto stroje ale nebyla dlouhá. Dne 22. září 2009 totiž havaroval při letecké přehlídce, která se konala k příležitosti oslav 29. výročí od konce Irácko-Íránské války.

Verze:  -

Vyrobeno:  dva exempláře (oba vznikly konverzí sériových Il-76MD)

Uživatelé:  Irák a Írán

Posádka:    dva piloti, navigátor, radista, palubní mechanik a neznámý počet operátorů radiolokačního AWACS systému

Pohon:       čtyři dvouproudové motory typu Solovjov D-30KP-2 s max. tahem po 12 500 kp

Radar:        povětrnostní impulsní dopplerovský radiolokátor typu RLS-N Groza, instalovaný uvnitř špice trupu, navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu RLS-P Kupol, instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu přední části trupu, a radiolokátor systému AWACS, instalovaný uvnitř otočného čočkovitého krytu uchyceného, za pomoci dvou pylonů, ke hřbetu zadní části trupu, v oblasti za křídlem

Výzbroj:     žádná

Poslední úpravy provedeny: 7.2.2016