Suchoj UTB-2P

Typ:  speciální modifikace cvičného bombardéru typu UTB-2

Určení:  výcvik pilotů střemhlavých bombardovacích letounů

Odlišnosti od letounu UTB-2:

- instalace jednoho páru výsuvných roštů, které zastávají funkci aerodynamických brzd, na spodní ploše vnějších částí křídla přímo vedle motorových gondol

- instalace speciálního autopilota pro střemhlavý let typu AP-3

- instalace elektricky ovládaného zařízení pro shoz pum typu ESBR-3 (spouštěcí tlačítko se nachází na kniplu v kabině pilota)

- zredukovaný počet členů posádky ze čtyř osob (jeden nebo dva piloti, jeden nebo dva navigátoři a jeden radista/střelec) na tři osoby (dva piloti a jeden navigátor)

Historie:  Zadání na specializovanou modifikaci cvičného bombardéru typu UTB-2, který z konstrukčního hlediska vycházel z dvoumotorového pístového frontového bombardovacího letounu typu Tu-2S (Bat) z dílny A.N. Tupleva, pro výcvik bombardování při střemhlavém letu OKB-134 P.O. Suchoje obdržela dne 11. března 1947. Předání prototypu střemhlavého UTB-2 ke zkouškám bylo přitom zmíněným výnosem stanoveno na říjen toho samého roku. Schopnost bezpečného střemhlavého letu s úhlem snosu 40° až 80° měla takto specializovanému UTB-2, který později vešel ve známost jako UTB-2P, kromě speciálního přístrojového vybavení zajistit též instalace křídelních brzdících roštů. Úvodní projekt střemhlavého UTB-2P byl dokončen a představitelům VVS předložen k posouzení na konci března 1947. Schválení se přitom dočkal na konci června toho samého roku. Jediný prototyp cvičného střemhlavého bombardéru typu UTB-2P vznikl v prostorách Suchojova experimentálního závodu č.134 konverzí čtvrtého sériového UTB-2 (v.č.381004), který byl v srpnu roku 1947 speciálně za tímto účelem odebrán VVS. Od vzletové dráhy se tento stroj poprvé odlepil dne 16. listopadu téhož roku. V rámci závodních zkoušek, které byly ukončeny dnem 25. prosince 1947, přitom jediný prototyp letounu UTB-2P vykonal celkem 8 zkušebních letů s celkovou délkou trvání 6 hod a 30 min. Krátce nato, dne 31. prosince téhož roku, byl předán Státnímu zkušebnímu institutu vojenského letectva (GK NII VVS) za účelem realizace státních zkoušek. Ty bylo ale nezbytné hned dvakrát přerušit kuli odstranění zjištěných závad, kterých nebylo málo. Z tohoto důvodu se státní zkoušky tohoto stroje nakonec zatáhly až do 23. července 1948. V rámci státních zkoušek se přitom jediný prototyp letounu UTB-2P odlepil od vzletové dráhy celkem 42 x a nalétal cekem 49 hod a 20 min. Kromě toho uskutečnil více jak 200 střemhlavých letů s úhlem snosu 40° až 70°. Max. dosažená rychlost v průběhu střemhlavého letu (s 1 700 až 2 000 m výškovým poklesem) přitom činila 630 km/h. Takový střemhlavý let ale nebylo možné bezpečně vybrat ve výšce menší než 600 m. Protože jediný prototyp letounu UTB-2P nedosahoval zadaných výkonnostních parametrů a navíc jeho olejový systém nedokázal zajistit dostatečný přísun oleje k pohonným jednotkám při vysokém záporném přetížení, které provázalo střemhlavý let, státními zkouškami neprošel. K podpisu příslušné závěrečné zprávy přitom došlo dne 30. dubna 1948. V dalších pracích na toto téma se již nepokračovalo, protože byl cvičný střemhlavý bombardér krátce nato, v červnu téhož roku, v rámci rozsáhlých redukcí vývojových programů zcela vyškrtnut z vývojových plánů na rok 1948. V prosinci roku 1949 byl pak jediný prototyp letounu UTB-2P v souvislosti s likvidací OKB-134 P.O. Suchoje odepsán.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí 4. sériového UTB-2)

Uživatelé:  žádní

Posádka:    pilot/žák, pilot/instruktor a navigátor

Pohon:       dva pístové motory typu Švecov AŠ-21 s max. výkonem po 700 hp

Výzbroj:     dvě 100 kg cvičné pumy nebo čtyři 50 kg cvičné pumy, přepravované na pylonech nacházejících se na břiše střední části trupu

Poslední úpravy provedeny dne: 9.11.2012