Suchoj Su-57 (‘Felon’/‘Frazor’) / T-50 Stolitsa-1 (PAK-FA)

Typ:  středně těžký víceúčelový bojový letoun 5. generace se sníženou zjistitelností (stealth)

Určení:  vybojování vzdušné převahy v prostoru linie, přepadové stíhání v rámci protivzdušné obrany (ničení vzdušných cílů na krátké i střední vzdálenosti), útoky na pozemní a námořní cíle a umlčování radiolokátorů protivníka

Historie:  Odpovědí na americký program stíhacího letounu 5. generace ATF (Advanced Tactical Fighter), který dal za vznik těžkému stíhači typu Lockheed F-22 Raptor, ze strany SSSR se stal program MFI (Mnogofunkcionalnyj Frontovoj Istrebitěl = víceúčelový frontový stíhač). Zmíněný program byl zahájen v 80. letech a dal za vznik letounu typu MiG-39 (iz.1.42). Do vývoje tohoto stroje ale neblaze zasáhl rozpad SSSR, k němuž došlo v roce 1991, spolu s těžkou ekonomickou krizí, která na počátku 90. let zachvátila všechny postsovětské republiky, včetně Ruska. Protože si VVS za těchto podmínek nemohlo tak těžký bojový letoun, jakým byl typ MiG-39, rozhodně dovolit, vývoj tohoto stroje se nakonec zastavil ve stádiu zkoušek zjednodušeného technologického demonstrátoru 1.44 (Flatpack). Shodný osud přitom potkal i letoun typu Su-47/S-37 (Firkin), na kterém z vlastní iniciativy prakticky paralelně pracovala JSC P.O. Suchoje. Jelikož si VVS bylo plně vědomo, že stíhací letouny 4. generace řady MiG-29 (Fulcrum) a Su-27 (Flanker), nebudou moci dlouho efektivně zastávat své poslání, v dubnu roku 1999 vypsalo, v rámci programu LFS, specifikace na kvalitativně nový bojový letoun 5. generace. Zatímco program MFI počítal s letounem, který se hmotnostně a rozměrově blížil těžkým stíhačům typu MiG-31 (Foxhound) a Su-27 (Flanker), program LFS měl dát za vznik podstatně menšímu, lehčímu a cenově dostupnějšímu bojovému letounu 5. generace. Na zmíněné zadání přitom kromě již řadu let zavedených a patřičně zkušených konstrukčních kanceláří RSK MiG, JSC P.O. Suchoje a AOOT A.S. Jakovleva se svým projektem zareagovala též zcela nová konstrukční kancelář F. Muchamedova. Program LFS byl ale ještě ten samý rok zastaven ve prospěch programu PAK-FA (Perspektivnyj Aviacionnyj Komplex Frontovoj Aviacii = perspektivní letecký komplex frontového letectva). Ten přitom již od počátku počítal se strojem hmotnostně a rozměrově odpovídajícímu letounu typu Su-27 (Flanker), který tehdy tvořil a tvořil páteř stíhacích letek VVS. Definitivní podoba technického zadání k letounu PAK-FA byla schválena v dubnu roku 2001. Zatímco JSC P.O. Suchoje na specifikace PAK-FA zareagovala projektem letounu typu T-50, který svým vzezřením připomínal jakéhosi křížence amerických stíhačů typu F-22 Raptor a YF-23 s domácím typu Su-27 (Flanker), RSK MiG předložila projekt letounu typu E-721. Ten byl zase pojat jako „bezocasá kachna“ s mohutný deltakřídlem, zdvojenou SOP zaujímající sklon směrem od podélné osy trupu a motory uvnitř dvou samostatných gondol instalovaných pod vírovými přechody křídla. Zatímco konvenčněji pojatý typ T-50 byl svou hmotností blízký těžkému stíhači typu Su-27 (Flanker), hmotnost modelu E-721, který počítal s dvojicí motorů typu Klimov VK-10M s tahem řádu 10 000 kp, odpovídala posledním verzím lehčího MiGu-29 (Fulcrum). Naproti tomu AOOT A.S. Jakovleva se rozhodla do program PAK-FA vstoupit pouze s nabídkou technické asistence při vývoji palubní modifikace vítězného stroje se zkráceným vzletem. Za vítěze zmíněného výběrového řízení byl přitom dne 26. dubna 2002 vyhlášen projekt letounu typu T-50 z dílny JSC P.O. Suchoje. Protože tento stroj měl značnou vzletovou hmotnost, AOOT A.S. Jakovleva později nabídku technické pomoci při návrhu palubní verze letounu PAK-FA stáhla. Důvodem volby právě typu T-50 se přitom kromě nižšího technického rizika stala též lepší ekonomická situace JSC P.O. Suchoje. Díky nemalým exportním úspěchům víceúčelových bojových letounů řady Su-30MK (Flanker G/H) byla totiž tato společnost schopna, na rozdíl od RSK MiG, vývoj letounu PAK-FA částečně financovat z vlastních zdrojů. RSK MiG se ale nenechala tímto neúspěchem odradit a následně projekt letounu typu E-721 nabídla VVS jako levnější doplněk vítězného typu T-50. Zmíněná nabídka se ale setkala s odmítavým postojem. Velení VVS totiž zastávalo názor, že pro tuto roli budou plně postačovat již dostupné bojové letouny 4. generace typu Su-30SM (Flanker H) a Su-35S (Flanker M), které vycházejí z osvědčeného typu Su-27 (Flanker). Vývoj letounu typu T-50 byl oficiálně objednán dne 21. července 2003 a probíhal v rámci OKR (zkušebně-konstrukční práce) Stolitsa-1. Úvodní projekt tohoto stroje byl představitelům VVS představen v říjnu roku 2004. Schvalovacím procesem úvodní letounu typu T-50 prošel v prosinci toho samého roku. Práce na technickém návrhu tohoto stroje se podařilo završit v roce 2006. Kompletaci prototypů letounu T-50, která se rozeběhla v roce 2007, stejně jako sériovou výrobu tohoto stroje dostal na starost závod KnAAZ (KnAAPO) z Komsomolska na Amuru. První dokončený exemplář letounu typu T-50 vešel ve známost jako T-50-0 a byl vyhrazen pro únavové zkoušky. Ty se přitom rozeběhly v létě roku 2009. Za pomoci druhého exempláře letounu typu T-50, který obdržel označení T-50-KNS, byly zase realizovány pozemní zkoušky palubních systémů, včetně systému řízení typu KSU-50, motorů typu Al-41F-1 (iz.117), hydraulického systému a palivového systému. Později ale tento stroj posloužil též k realizaci prvních pojížděcích zkoušek. Ty se přitom rozeběhly dne 23. prosince 2009. První letový prototyp letounu typu T-50 (modrá 051) vešel ve známost jako T-50-1 a brány závodu KnAAZ (KnAAPO) opustil měsíc po neletovém exempláři T-50-KNS. Pojížděcí zkoušky prototypu T-50-1 se rozeběhly dne 21. ledna 2010. Ten samý den se od vzletové dráhy institutu LII ze Žukovského poprvé odlepil speciálně upravený letoun T10M-10/Su-35 (Flanker E variant 1), který zastával poslání vzdušné zkušebny motoru typu Al-41F-1 (iz.117). Do oblak se prototyp T-50-1 poprvé vydal dne 29. ledna 2010. Dle plánů z roku 2004 se tomu přitom mělo stát v roce 2008. Rychlost zvuku tento stroj poprvé překročil dne 9. března 2010. Ke dni 26. března toho samého roku se prototyp T-50-1 od VPD podnikového letiště závodu KnAAZ (KnAAPO) odlepil celkem šestkrát. Poté, dne 8. dubna 2010, byl spolu s neletovým prototypem T-50-KNS přepraven, za pomoci velkokapacitního nákladního letounu typu An-124 (Condor A) do Žukovského. Dne 17. června téhož roku byl prototyp T-50-1 prezentován za letu V.V. Putinovi, který tehdy zastával post ministra. Dne 31. srpna 2010 jej shlédla za letu indická delegace. Dne 3. března 2011 se realizací svého prvního letu do zkušebního programu zapojil též druhý letový prototyp T-50-2 (modrá 052). V srpnu toho samého roku se první dva letové prototypy letounu typu T-50, T-50-1 a T-50-2, představily za letu široké veřejnosti na moskevské airshow MAKS 2011. Po prezentaci na zmíněné airshow byly ale na draku prototypu T-50-1 nalezeny strukturní defekty. Následně byl proto odstaven a odeslán k opravě. Opravu a lokální zesílení konstrukce tohoto stroje se přitom nepodařilo završit dříve než v září roku 2012. Ani prototyp T-50-2 neměl na MAKS 2011 mnoho štěstí. Při pokusu o vzlet mu totiž vypověděl službu pravý motor v důsledku pumpáže kompresoru. Ke dni 3. listopadu 2011 oba zmíněné stroje dohromady vykonaly 100 zkušebních letů. Dne 22. listopadu 2011 se od vzletové dráhy podnikového letiště závodu KnAAZ (KnAAPO) poprvé odlepil třetí letový prototyp T-50-3 (modrá 053). Tento stroj byl přitom jako první z řady T-50 opatřen instalací radiolokačního systému typu N036 Bjelka. Ten využívá soustavu pěti antén kategorie AESA, z nichž jedna se nachází ve špici trupu, dvě na bocích přídě trupu a dvě v náběžné hraně křídla. Prototyp T-50-3 ale obdržel pouze zjednodušenou zkušební verzi tohoto systému postrádající všechny čtyři postranní antény. V Komsomolsku prototyp T-50-3 vykonal jen čtyři zkušební lety. Poté, 28. prosince toho samého roku, byl přepraven, za pomoci letounu typu An-124 (Condor A), do Žukovského. Tomu následovaly pozemní zkoušky. Ty ale nakonec zabraly, spolu s odstraňováním zjištěných nedostatků, celých pět měsíců. Od vzletové dráhy zkušební letecké základny Žukovskyj se proto prototyp T-50-3 nakonec poprvé dolepil až dne 21. června 2012. Ve vzduchu byl radarový systém typu N036 prototypu T-50-3 poprvé aktivován při následujícím zkušebním letu, který se konal 24. dne toho samého měsíce. Tomu předcházely pozemní zkoušky. Role cíle v rámci pozemních zkoušek radiolokačního systému typu N036 se přitom zhostil letoun T10M-10/Su-35 (Flanker E variant 1). Dne 3. srpna 2012 bylo s prototypem T-50-2 uskutečněno, v průběhu jediného letu, několik přiblížení ke vzdušnému tankeru typu Il-78 (Midas) a devět vzájemných spojení (bez předání paliva). Záznam těchto prvních zkoušek systému pro doplňování paliva za letu letounu typu T-50 byl přitom pořizován za pomoci kamery instalované na palubě doprovodného bitevního letounu typu Su-25UB (Frogfoot B). Pojížděcí zkoušky dalšího letového prototypu letounu typu T-50, T-50-4 (modrá 054), se rozeběhly dne 10. prosince 2012. Do oblak se tento stroj poprvé vydal dva dny nato, tedy 12. prosince. Z Komsomolska do Žukovského se tento stroj vydal, na rozdíl od předchozích tří letových prototypů letounu typu T-50, které sem byly dopraveny transportním letounem typu An-124 (Condor A), po vlastní ose. Zmíněný přelet prototyp T-50-4 podnikl mezi 15. a 17. prosincem roku 2012. Přitom urazil vzdálenost cca 7 000 km. V srpnu roku 2013 se prototypy T-50-1, T-50-2 a T-50-3 zúčastnily airshow MAKS 2013. Pátý letový prototyp letounu typu T-50, T-50-5 (modrá 055), se do oblak poprvé vydal dne 27. října 2013. Do Žukovského byl tento stroj přelétnut mezi 18. a 20. listopadem toho samého roku. Dne 21. února 2014 byl prototyp T-50-2 přelétnut na leteckou základnu Vladimirovka, domovskou základu 929. GLIC (Státní letové testovací centrum) z Achtubinska. V prosinci toho samého roku sem dorazil i prototyp T-50-3. Mezitím, dne 14. srpna 2014, byl v rámci programu T-50 proveden jubilejní 500. zkušební let. Dne 10. června toho samého roku drak prototypu T-50-5 (modrá 055) utrpěl vážné poškození od požáru pravého motoru. K jeho vzplanutí přitom došlo při přistání v Žukovském v rámci demonstrace před indickou delegací. Oprava prototypu T-50-5 byla realizována v prostorách závodu KnAAZ (KnAAPO) a zabrala 16 měsíců. K renovaci tohoto stroje byly přitom využity konstrukční celky rozestavěného šestého prototypu T-50-6. Opravený prototyp T-50-5 obdržel pozměněné označení T-50-5R a do oblak se poprvé vydal, z VPD podnikového letiště závodu KnAAZ (KnAAPO), dne 16. října 2015. Jako náhrada za prototyp T-50-6 byly postaveny hned dva prototypy, a to neletový prototyp T-50-6-1, který byl vyhrazen pro pozemní zkoušky, a letový prototyp T-50-6-2 (šedá 056). Prototypy T-50-6-1 a T-50-6-2 jsou prvními zkušebními exempláři tzv. druhé fáze projektu. Ty by přitom již měly mít blízko k budoucímu sériovému modelu. Prototypů tzv. druhé fáze si Ministerstvo obrany objednalo, v říjnu roku 2012, celkem šest. Do oblak se prototyp T-50-6-2 poprvé vydal dne 27. dubna 2016, a to z podnikového letiště závodu KnAAZ (KnAAPO). Svůj druhý let tento stroj vykonal dne 19. května toho samého roku v Žukovském. Sem byl přitom přepraven těžkým transportním letounem typu An-124-100. Mezitím, v březnu roku 2016, byl v rámci programu T-50 údajně proveden první odpal řízené střely z vnitřní zbraňové šachty. Dnem 17. listopadu 2016 se rozeběhly též letové zkoušky sedmého letového prototypu T-50-8. Osmý letový prototyp T-50-9 (šedá 509), který je zároveň prvním prototypem tzv. druhé etapy, se do oblak poprvé vydal dne 24. dubna 2017. Zmíněný stroj je již vybaven kompletní avionikou a je schopen provádět ostré střelby. Všechny předchozí prototypy byly opatřeny buďto jenom některými komponentami zbraňového systému nebo pouze jejich maketami. Z Komsomolska na Amuru do Žukovského byl prototyp T-50-9 (šedá 509) přelétnut dne 12. května toho samého roku. Zmíněný přelet přitom absolvoval v konfiguraci s PTB pod křídlem. To je vůbec první známé použití PTB na letounu typu T-50. Dne 6. srpna 2017 se rozeběhly letové zkoušky devátého letového prototypu T-50-11 (šedá 511). Tento stroj se jako první z řady T-50 z hlediska konstrukce draku plně shoduje s budoucím předsériovým modelem. Do Žukovského prototyp T-50-11 (šedá 511) dorazil dne 10. září toho samého roku. Krátce nato, dne 23. prosince 2017, se rozeběhly letové zkoušky dalšího, desátého, prototypu T-50-10 (šedá 510). Produkce letounu typu T-50 by se měla rozeběhnout v roce 2019. Sériové T-50 přitom nesou služební označení Su-57. Plány z roku 2010, kdy se rozeběhly zkoušky prvního letového prototypu, počítaly se zahájením státních zkoušek v roce 2013 a dodávek sériových strojů v roce 2015. Splnit se přitom nepodařilo ani pozdější plány, které počítaly s dosažením počáteční operační způsobilosti ke dni 31. prosince 2016 a pořízením 55-ti sériových strojů do roku 2020. VVS navíc přestalo na nákup letounů typu Su-57 (Felon) spěchat a raději si začalo pořizovat ve velkém bojové letouny 4. generace typu Su-30SM (Flanker H), Su-34 (Fullback) a Su-35S (Flanker M). Letoun typu Su-57 (Felon) totiž v současné podobě má před posledně uvedeným letounem navrch prakticky pouze v charakteristikách stealth. Kromě toho je dražší. Některé plánované systémy tohoto stroje, včetně motorů, navíc nejsou stále ještě k dispozici. Motor typu Al-41F-1 (iz.117), který není ničím jiným, než derivátem motoru typu Al-31F, pohonné jednotky letounů řady Su-27 (Flanker), je totiž již od počátku považován pouze za prozatímní řešení na období, než se podaří dokončit vývoj kvalitativně nového motoru typu Al-51F-1 (iz.30), který má kromě vyššího tahu (16 000 až 17 000 kp) mít též nižší hmotnost, menší počet dílů a menší provozní náklady. Instalace motorů typu Al-51F-1 (iz.30) navíc letounu typu Su-57 (Felon) zajistí požadovanou schopnost letu nadzvukovou rychlostí bez přídavného spalování (supercruise), které má značný demaskující efekt a velkou spotřebu paliva. A produkce této pohonné jednotky nebude zahájena dříve než v roce 2023. Pozemní zkoušky prvního exempláře motoru typu Al-51F-1 (iz.30) se totiž rozeběhly až dne 11. listopadu 2016, zatímco letové zkoušky na vzdušné zkušebně v podobě upraveného prototypu T-50-2 byly zahájeny až dne 5. prosince 2017. Z tohoto důvodu pozdější plány počítaly s pořízením pouhé jedné letky letounů typu Su-57 (Felon) pro potřeby operačních zkoušek. Dne 22. srpna 2018, na mezinárodní výstavě Armija-2018 konající se v Kubince, byla podepsána závazná objednávka na první dva sériové stroje (T-50S-1 a T-50S-2) s termínem dodání na léta 2019 až 2020. Tomu měl v roce 2020 následovat podpis kontraktu na dalších 13 sériových strojů s termínem dodání do roku 2025. Pohon části z nich přitom již měly obstarávat motory typu Al-51F-1 (iz.30). Zmíněné stroje měly posloužit k operačním zkouškám, vývoji taktiky bojového nasazení a výcviku prvních pilotů. Přestože to vypadalo, že se plná produkce letounů typu Su-57 (Felon) rozeběhne nejdříve v roce 2026 a stane se tak součástí Státního programu zbrojení (GVP) na léta 2026 až 2035, „plná“ produkce tohoto stroje byla nakonec zahájena poněkud dříve. Dne 27. června 2019, na výstavě Armija 2019, byl totiž podepsán kontrakt na 76 letounů typu Su-57 (Felon) za 170 miliard rublů s termínem dodání do roku 2028 (do tohoto čísla jsou přitom započteny i oba letouny z objednávky z roku 2018). To je přitom dostatečný počet pro kompletní přezbrojení tří pluků, resp. šesti letek. Součástí každé letky totiž obvykle bývá 12 letounů. Zbývající 4 letouny ze zmíněné objednávky budou podle všeho sloužit k výcviku. Zmíněný kontrakt je přitom údajně největším jednorázovým nákupem bojových letounů pro VVS za posledních 40 let. Krátce nato, v srpnu roku 2019, byly na moskevské airshow MAKS 2019 prezentovány za letu hned čtyři prototypy letounu typu Su-57 (Felon), a to T-50-1, T-50-3, T-50-4 a T-50-5R. Kromě toho zde bylo možné shlédnout neletový prototyp T-50-KNS, který „suploval“ plánovaný exportní model Su-57E. Dne 16. května 2020 bylo oznámeno, že byl letoun typu Su-57 (Felon) poprvé odzkoušen v bezpilotním režimu. V průběhu zmíněných testů se sice na jeho palubě nacházel pilot, ten měl však pouze funkci kontrolní. Do konce roku 2020 všech deset prototypů letounu Su-57 (Felon) uskutečnilo více než 4 200 letů. Se završením státních zkoušek tohoto stroje se tehdy počítalo v roce 2021. Ten samý rok ale měly být též ukončeny zkoušky zbraní, které byly vyvinuty speciálně pro letoun typu Su-57 (Felon). Konkrétně se má jednat se o kvalitativně nové zbraně, které bude tento stroj moci přepravovat uvnitř zbraňových šachet. Mezitím, v závěru roku 2019, byl dokončen první sériový exemplář letounu Su-57 (Felon), T-50S-1 (v.č.51001 / modrá 01). Dne 24. prosince toho samého roku ale zmíněný stroj havaroval 111 km severně od podnikového letiště závodu KnAAZ, Dzemgi. Za zmíněnou nehodu, které se udála v průběhu jednoho ze zkušebních letů, přitom mohl výpadek systému řízení. Ke zmíněnému výpadku došlo ve výšce okolo 10 000 m. Následkem toho se plovoucí VOP přestavily do vzájemně opačné polohy, což vedlo k úplné ztrátě ovladatelnosti. Díky tomu se letoun T-50S-1 ve výšce okolo 8 000 m dostal do vývrtky, ze které již nebylo návratu. Pilot zmíněného stroje se proto ve výšce okolo 1 500 m katapultoval. Letoun T-50S-1 byl přitom zcela zničen. VVS měl být letoun Su-57 předán dne 25. prosince 2019. Dva dny nato měl být tento stroj slavnostně představen veřejnosti. Přímou reakcí na tuto skutečnost byly velké personální změny ve vedení společnosti Suchoj. Aby toho nebylo málo, tak zmíněná společnost musela druhý sériový stroj vyrobit na své vlastní náklady. Druhý letoun typu Su-57 (Felon) z objednávky ze dne 22. srpna 2018, T-50S-2 (v.č.51002 / modrá 01), se do oblak poprvé vydal dne 14. října 2020. Provozovatelem tohoto stroje se stalo 929. GLIC z Achtubinska. Do Achtubinska byl přitom přelétnut dne 25. prosince toho samého roku. VVS letoun T-50S-2 oficiálně přijalo dne 29. ledna 2021. Tímto se tento stroj stal prvním bojovým letounem 5. generace Ruského VVS. 929. GLIC má přitom letoun T-50S-2 mimo jiné využívat k testování nových leteckých hypersonických řízených střel. Dne 20. ledna 2022 VVS oficiálně převzalo třetí a čtvrtý sériový stroj (rudá 02 a 52). Zmíněné letouny byly vyrobeny v roce 2021 a podle všeho mají tovární označení T-50S-3 a T-50S-4. Provozovatelem letounu Su-57 (rudá 02) se zřejmě stalo 929. GLIC. To přitom dokládá přítomnost znaku zmíněného testovacího střediska na bocích přední části trupu tohoto stroje. Letoun Su-57 (rudá 52) byl zase údajně předán 4. CBP i PLS (Centrum bojové přípravy) z Lipecka. V květnu roku 2022 byly VVS předány další dva sériové Su-57 (Felon). Konkrétně se jedná o letouny Su-57 (rudá 53 / RF-81777) a Su-57 (rudá 54 / RF-81778) s rokem výroby 2022, které podle všeho mají tovární označení T-50S-5 a T-50S-6. Jejich provozovatelem se nejspíš stalo rovněž 4. CBP i PLS z Lipecka. Tomu dne 28. prosince toho samého roku následovala dodávka dalších čtyř sériových strojů. Další letouny typu Su-57 (Felon) byly Ruskému VVS předány dne 28. září a 27. prosince roku 2023. Počet letounů ve zmíněných dodávkách ale nebyl zveřejněn. V průběhu roku 2023 mělo být však VVS údajně dodáno celkem 11 letounů typu Su-57 (Felon). Další dodávka těchto strojů byla oznámena dne 12. září 2024, opět bez uvedení počtu. Dle neoficiálních zdrojů se mělo jednat o tři letouny. Dle vyjádření generálního ředitele konsorcia UAC výrobní plány na rok 2024 počítaly s více než 20-ti letouny typu Su-57 (Felon). Tyto plány se ale splnit nepodařilo. V říjnu roku 2024 se navíc objevily zprávy, že byla produkce tohoto stroje pozastavena. Důvodem toho měla být nedostupnost některých komponent pro výrobu v důsledku sankcí, které byly uvaleny na Rusko za invazi na Ukrajinu, v Rusku oficiálně nazývanou „speciální vojenská operace“, která byla zahájena dne 24. února 2022. V konstrukci a vybavení prakticky veškeré ruské letecké techniky totiž našly uplatnění importované komponenty a součástky. To se přitom týká zejména elektroniky. Kromě toho se zde výroba letadel neobejde bez západního strojního zařízení. A letoun typu Su-57 (Felon) v tomto ohledu rozhodně není výjimkou. Dne 11. listopadu 2024 byla nicméně ohlášena dodávka dalších letounů typu Su-57 (Felon) Ruskému VVS, podle všeho tří exemplářů. Nejméně jeden z nich měl přitom pod křídlem dvojici zbraňových závěsníků typu AKU-58U, které slouží k odpalování různých typů řízených střel. Všechny letouny typu Su-57 (Felon) dodané od počátku roku 2024 již mají navíc údajně pohánět motory typu Al-51F-1 (iz.30). Zda tomu tak skutečně je, není ale známo. Provozovatelem prvních sériových Su-57 (Felon) se měla stát 6. armáda VVS a PVO Západního vojenského okruhu (ZVO), která zajišťuje ochranu vzdušného prostoru Ruska před státy NATO. Toto rozhodnutí přitom představovalo přímou reakci na nákupy evropských zemí amerických bojových letounů 5. generace typu F-35 Lightning II. Svůj křest ohněm si letoun typu Su-57 (Felon) dobyl v protiteroristické operaci v Sýrii. Zmíněná operace byla oficiálně zahájena vládním výnosem ze dne 30. září 2015 a jejím posláním se stala podpora vládních vojsk při boji proti ISIL a dalším islámským protivládním vzbouřencům. Nasazení těchto strojů v Sýrii mělo ale ryze zkušební a částečně též marketingový charakter. Nejprve zde přitom, mezi 21. a 23. únorem roku 2018, působily prototypy T-50-9 a T-50-11. V rámci zmíněného zkušebního nasazení tyto stroje operovaly ze syrské základny Khmeimim. Při nasazení letounů T-50-9 a T-50-11 v Sýrii údajně došlo též na použití perspektivní protizemní řízené střely typu Ch-69 (Ch-59MK2). Na konci roku 2019 se blíže neurčené prototypy letounu typu Su-57 (Felon) objevily ve vzdušném prostoru Sýrie ještě jednou. Dle Britského ministerstva obrany VVS letouny typu Su-57 (Felon) nejméně od června roku 2022 zapojuje do invaze na Ukrajinu. Dle nejmenovaného zdroje z ruského obranného průmyslu měly však tyto stroje být do zmíněné operace nasazovány už pouhé dva až tři týdny po jejím zahájení. Nasazení letounů typu Su-57 (Felon) v rámci tzv. „speciální vojenské operace“ se ale podle všeho omezuje pouze na útoky za pomoci řízených střel velkého doletu z ruského vzdušného prostoru. Přímo do vzdušného prostoru Ukrajiny tyto stroje podle všeho nepronikají (aby se v případě sestřelení nebo havárie nedostaly do rukou protivníka). Ze satelitních snímků letecké základny Vladimirovka z Achtubinska, které byly pořízeny dne 7. a 8. června roku 2024, lze vyvodit, že byl nejméně jeden letoun typu Su-57 (Felon) některý z těchto dvou dnů poškozen, zřejmě ukrajinským dronovým útokem. Mezitím se rozeběhly práce na projektu vylepšené modifikace letounu typu Su-57 (Felon), která je známa též jako „Su-57 2. etapy“. Zmíněný model má kromě výše uvedených motorů typu Al-51F-1 (iz.30) obdržet též inovovanou avioniku a palubní systémy. Bez motorů typu Al-51F-1 (iz.30) přitom letoun typu Su-57 (Felon) není schopen letu nadzvukovou rychlostí bez přídavného spalování (supercrusie), což je jeden ze znaků bojových letounů 5. generace, jakými jsou americké typy F-22 Raptor a F-35 Lightning II. Přídavné spalování má přitom silný demaskující efekt a vysokou spotřebu paliva. Letoun typu Su-57 (Felon) ale za svými západními protějšky zaostává též „stealth“ charakteristikami. Charakteristiky stealth tohoto stroje totiž znatelně degraduje řešení přívodních vzduchových kanálů pohonných jednotek. Při čelním pohledu na lapače vzduchu jsou totiž vidět lopatky kompresorů, které jsou z hlediska RCS (efektivní radiolokační odrazivá plocha) významným demaskujícím prvkem. Neblahý vliv na hodnotu RCS má ale též použití rozměrných trysek s kruhovým průřezem. Typ Su-57 (Felon) lze tedy pouvažovat spíše na bojový letoun generace 4+ než generace 5. Zmíněný stroj navíc podle všeho nemá mnoho předností před staršími a levnějšími bojovými letouny typu Su-34 (Fullback) a Su-35S (Flanker M). U letounu typu Su-57 2. etapy má mimo jiné dojít též k záměně hydraulických akčních členů ovládacích ploch elektrickými, což má sebou přinést vyšší odolnost v boji. Kromě toho má tento model obdržet nové zobrazovací prvky. U letounu typu Su-57 2. etapy má být ale též rozšířen sortiment podvěsné výzbroje. Dle zpráv z prosince roku 2021 jsou navíc pro tento model zvažovány též ploché „stealth“ trysky. Vývoj letounu typu Su-57 2. etapy probíhá v rámci zkušebně-konstrukčních prací (OKR) s šifrou Megapolis, které byly objednány dne 29. října 2018. Dokončení OKR Megapolis bylo přitom stanoveno do konce roku 2024. Se zahájením letových zkoušek prototypu letounu typu Su-57 2. etapy se počítalo v létě roku 2022. K záletu zmíněného stroje ale zatím ještě nedošlo. VVS přitom mělo první exempláře tohoto modelu převzít v roce 2027. Prvních cca 25 modernizovaných strojů má být zahrnuto do kontraktu z června roku 2019 na 76 letounů typu Su-57 (Felon). V současnosti ale probíhají též projektové práce na dvoumístné modifikaci letounu typu Su-57 (Felon) se zdvojeným řízením. Dvoumístný Su-57 (Felon) by přitom měl být vyráběn hned ve třech subverzích, a to cvičně-bojové, útočné a specializované subverzi pro řízení činnosti skupiny těžkých bezpilotních vzdušných prostředků. Z paluby dvoumístného Su-57 (Felon) by mělo být možné řídit činnosti až čtyř bezpilotních vzdušných prostředků. Díky instalaci dodatečných palivových nádrží by měl navíc dvoumístný Su-57 (Felon) mít v porovnání se základním jednomístným modelem o nějakých 10 % větší dolet. Dvoumístná verze tohoto stroje přitom představuje přímou reakci na skutečnost, že je provádění pilotáže a obsluhy senzorů a přesných zbraní či řízení činnosti UAV zcela nad možnosti jednoho člověka. Zda se obě výše uvedené verze letounu typu Su-57 (Felon) dočkají realizace, je ale za současné situace více než ve hvězdách. Prvním zahraničním zájemcem o letounu typu Su-57 (Felon) se staly vzdušné síly Indie (IAF). Do středu pozornosti IAF se přitom tento stroj dostal již na počátku roku 2007. Tomu dne 18. října toho samého roku následoval podpis rámcové mezistátní smlouvy o společném postupu při financování vývoje tohoto nástupce letounů řady Su-27 (Flanker). Vývojové náklady měly být přitom rozděleny mezi obě participující strany rovným dílem. Zpočátku, za chodu prací na předběžném návrhu, byla modifikace letounu typu Su-57 (Felon) vzešlá ze specifických požadavků IAF známa jako FGFA (Fifth Generation Fighter Aircraft). Později se pro tento model začalo používat označení PMF (Perspective Milti-role Fighter). Na vývoji modelu PMF (FGFA) se podílela ruská společnost JSC P.O. Suchoje a indické konsorcium HAL (Hindustan Aeronautics Ltd.). Kontrakt na zpracování předběžného návrhu letounu typu PMF (FGFA) byl zástupci společností Rosoboronexport, JSC P.O. Suchoje a HAL podepsán v prosinci roku 2010. Tehdejší plány počítaly se završením prací na toto téma do 18-ti měsíců. V lednu roku 2012 bylo speciálně za tímto účelem do Ruska vysláno 40 indických vývojářů. Současně do Indie odcestovala skupina ruských specialistů. Se zmenšeným modelem letounu typu PMF (FGFA) se široká veřejnost mohla poprvé seznámit v únoru roku 2013 na mezinárodní airshow AERO India 2013. Práce na předběžném návrhu tohoto stroje byly završeny v červenci roku 2013. Původní plány IAF počítaly s pořízením 214-ti letounů typu PMF (FGFA), 166-ti v jednomístné bojové verzi a 48-ti ve dvoumístné cvičně-bojové verzi. Zatímco všech 166 jednomístných letounů typu PMF (FGFA), které se měly od letounů typu Su-57 (Felon) odlišovat pouze softwarovým vybavením, mělo být vyrobeno v Rusku, kompletaci všech dvoumístných letounů typu PMF (FGFA) měl zajistit závod konsorcia HAL z Nasiku. Dodávky těchto strojů k bojovým útvarům IAF se přitom měly rozeběhnout v roce 2017. V říjnu roku 2012 byl ale plánovaný počet letounů typu PMF (FGFA) z ekonomických důvodů snížen na pouhých 144 strojů v jednomístné verzi. Od pořízení dvoumístné verze bylo tedy zcela opuštěno. V srpnu roku 2015 bylo ohlášeno, že si IAF pořídí dokonce jen 65 letounů typu PMF (FGFA), z toho 54 pro tři eskadry a zbytek pro výcvikové letky. Redukcí objednávky letounů typu PMF (FGFA) IAF údajně zamýšlelo ušetřit finanční prostředky na nákup a licenční výrobu 126-ti francouzských víceúčelových bojových letounů 4,5 generace typu Rafale v rámci programu MMRCA (Medium Multi-Role Combat Aircraft), která nakonec nebyla uskutečněna. Následující plány IAF nicméně počítaly se 154-ti letouny typu PMF (FGFA). Část z nich měla být navíc dodána ve dvoumístné verzi. Objednávka na 154 letounů typu PMF (FGFA) měla být podepsána v listopadu roku 2015. Do konce toho samého roku měla být uzavřena smlouva na uskutečnění OKR (zkušebně-konstruktérské práce). Dle původních plánů měla ale k tomu dojít již na konci roku 2014. Se zahájením letových zkoušek prototypu letounu typu PMF (FGFA) se tehdy počítalo v roce 2018. Nic z toho ale nebylo uskutečněno. Na místo toho totiž v roce 2018 Indové od programu PMF (FGFA) odstoupili. Jedním z důvodů toho byly průtahy s vývojem výchozího modelu Su-57 (Felon). Program PMF (FGFA) ale též pohřbily vzájemné neshody mezi oběma participujícími stranami. Indové totiž požadovali transfer veškerých technologií, včetně zdrojového kódu k řídícímu softwaru, na což nebyli Rusové ochotni přistoupit. Terčem kritiky se ale stal též vlastní letoun. Stížnosti byly přitom vzneseny zejména k motorům typu Al-41F-1, radiolokátoru a nevyhovujícím charakteristikám stealth. Kritiku ale sklidily též zvyšující se náklady na vývoj a vrůstající pořizovací cena. Před programem PMF (FGFA) proto nakonec dostal přednost vývoj bojového letounu 5. generace vlastní konstrukce v podobě typu HAL AMCA (Advanced Medium Combat Aircraft). Vývoj zmíněného stroje byl přitom zahájen již v roce 2010, tedy ještě za chodu prací na programu PMF (FGFA). V srpnu roku 2019, na moskevské airshow MAKS 2019, byla široké veřejnosti poprvé prezentována exportní modifikace základního modelu Su-57 (Felon), která obdržela označení Su-57E. Výrobce měl přitom v úmyslu s tímto strojem na mezinárodním trhu konkurovat americkému letounu typu F-35 Lightning II a čínskému letounu typu FC-31. Letoun typu Su-57E (Felon) byl nabízen několika potenciálním zájemcům, včetně Turecka, které Američani po nákupu ruských protiletadlových raketových kompletů typu S-400 (RS-SA-21 Growler) vyloučili z programu F-35 Lightning II. Důvodem toho byly obavy z toho, že by se do rukou Rusů mohly dostat utajované informace o letounu typu F-35 Lightning II, které by následně mohli využít při vývoji efektivní taktiky boje s těmito stroji. Turecko ale před nákupem letounů typu Su-57E (Felon) nakonec dalo přednost bojovému letounu 5. generace vlastní konstrukce v podobě typu TAI Kaan, jehož vývoj byl zahájen již v roce 2010. Určitý zájem o letoun typu Su-57E (Felon) projevil též Vietnam. Zda si Vietnam letouny typu Su-57E (Felon) skutečně pořídí je ale více než ve hvězdách, neboť by jejich nákup mohl nabourat snahy o sblížení s Evropou a USA. Další státy, včetně Spojených Arabských Emirátů, pak jakýkoliv podíl na programu Su-57E (Felon) odmítly v obavách z hrozby sankcí podle amerického zákona o boji proti americkým protivníkům prostřednictvím sankcí CAATSA (Coutering America’s Adversaries Through Sancion Act) z roku 2017, které Američané udělují za nákup vojenské techniky od nepřátelských států. Tím by se totiž zcela připravily o podporu provozu americké vojenské techniky, kterou již mají v hojných počtech ve výzbroji. První kontrakt na letouny typu Su-57E (Felon) se podařilo uzavřít se vzdušnými silami Alžíru. Na konci roku 2019 bylo přitom oznámeno, že si vzdušné síly tohoto státu objednaly celkem 14 letounů typu Su-57E (Felon). Součástí zmíněného kontraktu byla též objednávka 14-ti stíhacích-bombardovacích letounů typu Su-34ME (Fullback) a 14-ti víceúčelových bojových letounů typu Su-35S (Flanker M). Se splněním celého tohoto kontraktu se počítalo do roku 2025. Později však Alžír od pořízení letounů typu Su-35SE (Flanker M) odstoupil, pravděpodobně kuli úsporám prostředků na nákup dalších letounů typu Su-57E (Felon). Zmíněný kontrakt ale nebyl realizován do dnešních dnů. Alžír nicméně za objednané stroje již zaplatil zálohy, a proto bude s největší pravděpodobností trvat na jejich dodání. Protože je ale ruský letecký průmysl vytížen doplňováním ztrát bojových letadel VVS ve „speciální vojenské operaci“ a navíc je zatížen západními sankcemi, které byly uvaleny na Rusko za invazi na Ukrajinu, splnění alžírského kontraktu je více než ve hvězdách. Další kontrakt na letouny typu Su-57E (Felon) s blíže neuvedeným zákazníkem byl oznámen na Airshow China 2024, která se konala v listopadu roku 2024 v Zhuhai. Na zmíněné airshow přitom exportní model Su-57E (Felon) suploval neletový exemplář T-50-7, který byl zde prezentován na statické ukázce, a prototyp T-50-4. Ten si zase návštěvníci zmíněné airshow mohli prohlédnout za letu. Letoun typu Su-57 (Felon) zde ale sklidil posměch ze strany Číňanů, a to kuli špatnému dílenskému zpracování výše uvedených prototypů. Potahové panely těchto strojů jsou totiž ke kostře připevněny obyčejnými šrouby, které vystupují z obrysu a navíc mají různé typy hlav. Kromě toho se na nich nacházejí různé prohlubně. Lícování jednotlivých potahových panelů těchto strojů je navíc velmi nedbalé. To vše jsou přitom nedostatky, které zásadně zvyšují hodnotu RCS.

Popis:  Letoun typu Su-57 je řešen jako jednomístný dvoumotorový středoplošník s trupem plynule přecházejícím v křídlo. Přední mírně směrem dolů skloněná partie trupu tohoto stroje má průřez ve tvaru pětiúhelníku a svým vzezřením se nápadně podobá příďové sekci trupu amerického letounu typu YF-23. Špici trupu letounu typu Su-57 tvoří dielektrický kryt příďové antény víceúčelového radiolokačního systému typu N036 Bjelka (N036-01-1). Kromě radiolokátoru příďová sekce trupu tohoto stroje ukrývá též jednomístnou přetlakovou pilotní kabinu. Pilotní kabina letounu typu Su-57 je opatřena vystouplým dvoudílným polokapkovitým průzračným překrytem, který se sestává z pevného čelního štítku a odsuvné (směrem dozadu) zadní části. Zatímco zasklení čelního štítku je řešeno jako nedělené, zasklení odsuvného krytu je rozděleno, jednou podélnou výztuhou, na dva díly. Pilot letounu typu Su-57 sedí na vystřelovací sedačce typu K-36D-5 a má k dispozici přetlakový oblek typu PKK-7 a helmu typu ZŠ-10. Ve všech třech případech přitom jde o produkty společnosti Zvezda navržené speciálně pro tento typ letounu. Zatímco před překrytem pilotní kabiny, vpravo od podélné osy trupu, se nachází polokulovitý kryt elektro-optického zaměřovacího systému typu 101KS-V, vlevo od pilotní kabiny je umístěna instalace výsuvného nástavce pro doplňování paliva za letu. Do spodní poloviny boků příďové partie trupu letounu typu Su-57, v oblasti před pilotní kabinou, jsou zase včleněny postranní antény radiolokačního systému typu N036 Bjelka (N036B-01-1). Další antény tohoto systému jsou vetknuty do náběžné hrany křídla (N036L-01-1). Přímo za pilotní kabinou se trup letounu Su-57 plynule rozšiřuje v mohutné vírové přechody s ostrou lomenou náběžnou hranou. Přední část náběžné hrany těchto vírových přechodů je řešena jako sklopitelná a zastává funkci ovladatelného předkřídla (PGO). Na rozdíl od klasických PGO tato sklopitelná náběžná hrana nemá negativní vliv na aerodynamický odpor a efektivní radiolokační odrazovou plochu (RCS). Přímo pod vírovými přechody se nacházejí protáhlé motorové gondoly alá Su-27 (Flanker). Zatímco v jejich čele, přímo za sklopitelnou náběžnou hranou vírových přechodů, jsou umístěny mohutné lapače vzduchu s tvarem kosočtverce, na jejich zádi se nacházejí kruhové trysky s měnitelným průřezem. Systém regulace lapačů vzduchu pohonných jednotek letounu typu Su-57 využívá horizontální klíny (ty jsou včleněny do jejich horní plochy) a připouštěcí klapky. Ty se zase nacházející na bocích motorových gondol, přímo za čelními lapači vzduchu. Horní a vnitřní boční náběžná hrana vzduchových lapačů je mírně odsazena od spodní plochy výrových přechodů a boků střední části trupu a sama o sobě zastává funkci dělící desky nežádoucí mezní vrstvy. Navazující přívodní vzduchové kanály jsou kuli redukci čelní RCS řešeny tak, aby byly lopatky kompresorů pohonných jednotek, které jsou výrazným demaskujícím konstrukčním prvkem, z větší části skryty. Pohon letounu Su-57 obstarává dvojice dvouproudových motorů typu Al-41F-1 (iz.117) se systémem pro řízení vektoru tahu. Ten přitom využívá pohyblivé trysky ve vertikální i horizontální rovině. Uvnitř střední a zadní části trupu, přímo mezi oběma motorovými gondolami, je umístěna dvojice tandemově uspořádaných zbraňových šachet s délkou cca 4,4 a šířkou cca 0,9 m. Záď trupu letounu Su-57 v oblasti za zmíněnými zbraňovými šachtami přechází v koncový kryt svým plochým profilem nápadně připomínající bobří ocas. Ten ukrývá bloky komplexu pro vedení REB typu L402 Gimalaj a výmetnice klamných cílů typu UV-50-1. Na jeho hřbetu se navíc nachází výsuvné pouzdro brzdícího padáku. Pod vnějšími částmi vírových přechodů, vně motorových gondol, se nachází jeden pár vystouplých protáhlých hranatých krytů. Ten ukrývá šachty s vypouštěcími lištami krátkodosahových PLŘS. Středoplošně uspořádané lichoběžníkové křídlo letounu typu Su-57 se nápadně podobá křídlu amerického letounu typu F-22 Raptor, stejně jako lichoběžníková plovoucí VOP, která se nachází přímo za ním (ve stejné rovině). Naproti tomu řešení zdvojené SOP je velmi originální. SOP letounu typu Su-57 se totiž sestává z pevných kořenů, do jejichž náběžné hrany jsou vetknuty lapače vzduchu, a nevelkých plovoucích (pohyblivých) vnějších lichoběžníkových částí, které zastávají zároveň funkci směrového kormidla a aerodynamických brzd. Kromě toho se vyznačuje relativně malou plochou a výrazným sklonem vně podélnou osu trupu alá SOP amerického letounu typu YF-23. Její instalace se nachází vně motorových gondol na úrovni náběžné hrany o poznání větší plovoucí VOP. Vzletové a přistávací zařízení letounu typu Su-57 tvoří zatahovatelný tříbodový podvozek příďového typu. Zatímco zdvojené kolo příďového podvozku se zatahuje (proti směru letu) pod podlahu pilotní kabiny, kola hlavního podvozku se zasouvají (naplocho proti směru letu) do rozšířených boků motorových gondol. Výzbroj letounu typu Su-57 se sestává z jednoho 30 mm kanónu, který je vestavěn do pravého boku trupu, v oblasti za pilotní kabinou, a podvěsné výzbroje. Ta je přepravována uvnitř čtyř výše uvedených zbraňových šachet a na čtyřech demontovatelných křídelních závěsnících.

Verze:

T-50-0 (T-50-KPO) – neletový exemplář letounu typu Su-57 pro únavové zkoušky. Kompletace tohoto stroje byla dokončena v prosinci roku 2008.

T-50-KNS – neletový exemplář letounu typu Su-57 zastávající roli pozemní zkušebny palubních systémů. Kompletace tohoto stroje byla dokončena v roce 2009. V srpnu roku 2019 byl prototyp T-50-KNS prezentován na statické ukázce moskevské airshow MAKS 2019 pod označením Su-57E.

T-50-1 – první letový prototyp letounu typu Su-57. Posláním tohoto stroje se stalo prověření ovladatelnosti. Z tohoto důvodu postrádá zbraňový systém. Do oblak se prototyp T-50-1 poprvé vydal dne 29. ledna 2010.

T-50-2 – druhý letový prototyp letounu typu Su-57. Posláním tohoto stroje se stalo prověření činnosti základních palubních systémů, včetně mechanismu pro otvírání dvířek zbraňových šachet a zařízení pro doplňování paliva. Z tohoto důvodu postrádá, stejně jako prototyp první, zbraňový systém. Do oblak se prototyp T-50-2 poprvé vydal dne 3. března 2011.

T-50-3 – třetí letový prototyp letounu typu Su-57. Tento stroj je na rozdíl od předchozích prototypů vybaven radarovým systémem typu N036 Bjelka (ve zjednodušené verzi bez všech čtyř postranních antén) a některými senzory elektro-optického systému typu 101KS Atoll. Do „ocasního“ krytu prototypu T-50-3 je navíc vestavěna trojice výmetnic klamných cílů typu UV-50-1. Kromě výše uvedeného se tento stroj od předchozích prototypů odlišuje pozměněným tvarováním koncových křídelních oblouků a lapačů vzduchu vetknutých do kořenů náběžné hrany zdvojené SOP. Do oblak se prototyp T-50-3 poprvé vydal dne 22. listopadu 2011.

T-50-4 – čtvrtý letový prototyp letounu typu Su-57. Tento stroj je rovněž vybaven nekompletním radarovým systémem typu N036 Bjelka (bez čtveřice postranních antén). Od prototypu třetího se prototyp T-50-4 odlišuje zejména mírně pozměněnou instalací senzorů elektro-optického systému typu 101KS Atoll. Do ocasní část trupu tohoto stroje je navíc údajně vestavěn REB systém typu L402 Gimalaj. Do oblak se prototyp T-50-4 poprvé vydal dne 12. prosince 2012.

T-50-5 – pátý letový prototyp letounu typu Su-57. Tento stroj je rovněž vybaven nekompletním radarovým systémem typu N036 Bjelka (bez čtveřice postranních antén). Od prototypu čtvrtého se prototyp T-50-5 odlišuje zejména odlišným uspořádáním senzorů elektro-optického systému typu 101KS Atoll. Prototyp T-50-5 postrádá příďový senzor výstražného UV protiraketového systému typu 101KS-U. Naproti tomu je opatřen dvojicí a nikoliv jednou hlavicí laserového rušiče pasivních IČ naváděcích hlavic PLŘS typu 101KS-O. Kromě toho tento stroj obdržel odlišnou kamufláž. Do oblak se prototyp T-50-5 poprvé vydal dne 27. října 2013.

T-50-5R – pozdější úprava pátého letového prototypu letounu typu Su-57. V této podobě se pátý prototyp letounu typu Su-57 do oblak poprvé vydal dne 16. října 2015.

T-50-6-1 – druhý neletový prototyp letounu typu Su-57 pro pozemní zkoušky

T-50-6-2 – šestý letový prototyp letounu typu Su-57. Tento stroj je prvním letovým prototypem tzv. druhé fáze projektu. Protože letové zkoušky prvních prototypů sužovaly potíže se strukturními defekty, vnitřní konstrukce draku prototypu T-50-6-2 má zesílenou konstrukci. Část kovových potahových panelů byla navíc u tohoto stroje nahrazena kompozitními. Kromě toho prototyp T-50-6-2 obdržel odlišně tvarované koncové křídelní oblouky a prodlouženou zadní část trupu. Ta nyní ukrývá prostředky REB. Všechny výše uvedené úpravy přitom vedly ke vzrůstu délky z cca 19,7 m na cca 20,1 m a rozpětí z cca 14,0 m na cca 14,10 m. Do oblak se prototyp T-50-6-2 poprvé vydal dne 27. dubna 2016.

T-50-7 – neletový prototyp letounu typu Su-57 pro statické zkoušky. Kompletace tohoto stroje byla završena v prosinci roku 2014.

T-50-8 – sedmý letový prototyp letounu typu Su-57. Tento stroj se do oblak poprvé vydal dne 17. listopadu 2016.

T-50-9 – osmý letový prototyp letounu typu Su-57. Tento první prototyp tzv. druhé etapy je již vybaven kompletní avionikou a je schopen provádět ostré střelby. Do oblak se tento stroj poprvé vydal dne 24. dubna 2017.

T-50-11 – devátý letový prototyp letounu typu Su-57. Prototyp T-50-11 je prvním prototypem letounu typu T-50, jehož drak se shoduje s drakem budoucího předsériového modelu. Do oblak se prototyp T-50-11 poprvé vydal dne 6. srpna 2017.

T-50-2LL – speciální modifikace letounu T-50-2 zastávající roli vzdušné zkušebny motoru typu Al-51F-1 (iz.30). Speciál T-50-2LL se vyznačuje instalací testovaného motoru na místo pravého motoru typu Al-41F-1. Do oblak se jediný exemplář tohoto modelu napoprvé vydal, z VPD letecké základny Žukovskyj, dne 5. prosince 2017. Do konce roku 2019 přitom vykonal celkem 16 zkušebních letů.

T-50-10 – desátý letový prototyp letounu typu Su-57. Tento stroj se do oblak poprvé vydal dne 23. prosince 2017.

T-50-3LL – speciální modifikace letounu T-50-3 zastávající roli vzdušné zkušebny letového a navigačního komplexu typu KPNO-70B a příslušného softwarového vybavení technologického demonstrátoru UCAV typu Suchoj S-70 Ochotnik, S-70B-1, za reálných podmínek. Jediný exemplář tohoto speciálu vznikl v listopadu roku 2018 konverzí prototypu T-50-3. viz. samostatný text

Su-57 (T-50S) – sériová modifikace letounu typu Su-57. Tento model byl zatím objednán v počtu 76-ti exemplářů. První z nich (T-50S-1) brány závodu KnAAZ (KnAAPO) opustil na konci roku 2019. Zmíněný stroj byl ale ještě předtím, než mohl být předán VVS, zničen při nehodě. Druhý sériový exemplář letounu typu Su-57 (T-50S-2) VVS oficiálně převzalo dne 29. ledna 2021.

T-50 (?) – prototyp vylepšené modifikace letounu typu Su-57 s motory typu Al-51F-1 (iz.30). Prototyp T-50-11 (modrá 511) vznikl konverzí prototypu T-50-10 a ke svému prvnímu 56 min dlouhému letu se vydal dne 21. října 2022, z VPD letiště Žukovskij.

Vyrobeno:  deset letových prototypů (T-50-1, T-50-2, T-50-3, T-50-4, T-50-5, T-50-6-2, T-50-8, T-50-9, T-50-10 a T-50-11), jeden neletový prototyp pro únavové zkoušky (T-50-0), jeden neletový prototyp pro statické zkoušky (T-50-7), dva neletové prototypy pro pozemní zkoušky (T-50-KNS a T-50-6-1) a cca 25 sériových strojů; objednáno 76 sériových strojů

Uživatelé:  Rusko (VVS)

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Saturn Al-41F-1 (iz.117) s řízeným vektorem tahu a max. tahem po cca 9 000 kp / 14 500 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním (v případě prototypů a letounů z prvních výrobních sérií) nebo dva dvouproudové motory typu Saturn/Saljut iz.30 s řízeným vektorem tahu (v případě letounů z pozdějších výrobních sérií)

Radar:        víceúčelový radiolokační systém typu N036 Bjelka. Toto zařízení je (spolu se systém pro vedení REB typu L402 Gimalaj) jednou z komponent víceúčelového integrovaného radio-elektronického systému typu Š121 (MIRES) a využívá pětici antén s pevnou fázovanou mřížkou a digitálně vychylovaným paprskem (AESA). Konkrétně přitom jde o jednu anténu pro X pásmo typu N036-01-1, instalovanou uvnitř špice trupu, dvě antény pro pásmo X typu N036B-1-01, vestavěné do boků přídě trupu (v oblasti před pilotní kabinou), a dvě antény pro pásmo L typu N036L-1-01, vestavěné do náběžné hrany křídla. Zatímco postranní antény typu N036B-1-01 rozšiřují zorné pole příďové antény typu N036-01-1 v azimutu z cca ±60° na ±135° v módu pro vyhledávání vzdušných i pozemních cílů, křídelní antény typu N036L-1-01 slouží k detekování a identifikování (za spoluúčasti IFF systému typu N036Š Pokosnik) vzdušných cílů. Radiolokační systém typu N036 je schopen sledovat celkem 30 vzdušných cílů najednou.

Vybavení:   - zaměřovací: elektro-optický zaměřovací systém typu 101KS-V elektro-optického systému typu 101KS Atoll. Systém typu 101KS-V se sestává z IČ lokátoru, laserového dálkoměru a TV zaměřovače a slouží pro vyhledávání, identifikování, sledování a měření koordinát vzdušných cílů. Polokulovitý kryt optiky tohoto zařízení se nachází přímo před pilotní kabinou, vpravo od podélné osy trupu. Součástí vybavení tohoto stroje by se ale měl stát též IČ senzor typu 101KS-P usnadňující pilotáž v malých výškách a přiblížení na přistání (jeho instalace by se údajně měla nacházet v čele jednoho z krytů křídelních zbraňových šachet) a kontejnerový elektro-optický zaměřovací systém typu 101KS-N (ten by měl sloužit k navigaci a zaměřování pozemních cílů)

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu N036Š Pokosnik (anténa nacházející se v ose hřbetu trupu, přímo za příďovým krytem radiolokátoru), optický rušič pasivních IČ naváděcích hlavic PLŘS na bázi laseru typu 101KS-O (po jednom nevelkém průzračném kulovitém krytu s otočným zrcátkem na hřbetu trupu, přímo za pilotní kabinou, a na břichu přední části trupu, na úrovni čelního štítku překrytu pilotní kabiny), výstražný UV protiraketový systém (jeden senzor typu 101KS-U/02 na hřbetu „ocasního“ žihadla a dva senzory typu 101KS-U/01 na bocích přední části trupu, přímo za kokpitem), komplex pro vedení radioelektronického boje (REB) typu L402 Gimalaj (ten může využívat buďto antény radiolokačního komplexu typu N036, pokud pracuje na stejné frekvenci, nebo vlastní antény, pokud pracuje na jiné frekvenci) a tři výmetnice 14-ti klamných cílů ráže 50 mm typu UV-50-1 (ty jsou vestavěny do „ocasního“ žihadla a kromě konvenčních klamných IČ nebo RL cílů mohou vystřelovat též programovatelné ECM vysílače)

Výzbroj:    jeden 30 mm kanón typu GŠ-30-1 (9A1-4071K) se zásobou 150 nábojů, vestavěný do pravého boku trupu, v oblasti za pilotní kabinou, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 7 000 až 8 000 kg, přepravovaná uvnitř dvou rozměrných tandemově uspořádaných zbraňových šachet (s délkou cca 4,4 m a šířkou cca 0,9 m) nacházejících se přímo mezi motorovými gondolami (do každé z nich lze umístit dvě vypouštěcí lišty typu UVKU-50L s nosností po 300 kg nebo jednu vypouštěcí lištu typu UVKU-50U s nosností 700 kg), uvnitř dvou nevelkých šachet umístěných pod vystouplými hranatými kryty nacházejícími se pod kořeny křídla (do každé z nich lze umístit, na vypouštěcí lištu typu VPU-50, jednu PLŘS krátkého dosahu typu K-74M2) a na šesti odnímatelných vnějších závěsnících, dvou pod motorovými gondolami a čtyřech pod křídlem:

- PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-74M (RS-AA-11B Archer) – max. 4 ks (na křídelních závěsnících)

- PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu K-74M2 – max. 6 ks (2 ks uvnitř zbraňových šachet nacházejících se v kořenech křídla a 4 ks na křídelních závěsnících)

- PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu R-77-1 (RS-AA-12B Adder B) – max. 4 ks (na křídelních závěsnících)

- PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu K-77M (RS-AA-X-12C) – max. 10 ks (po 2 ks uvnitř trupových zbraňových šachet, 2 ks na závěsnících pod motorovými gondolami a 4 ks na křídelních závěsnících)

 - PLŘS velkého dosahu s aktivním/poloaktivním RL navedením typu K-BD/iz.810 (RS-AA-X-14)

 - protizemní ŘS řady Ch-38M

 - hypersonická protizemní ŘS typu Ličinka-MD

 - protizemní a protilodní ŘS s aktivním RL navedením typu BrahMos-NG

 - protilodní ŘS s aktivním RL navedením typu Ch-31AM (RS-AS-17D Krypton)

 - protilodní ŘS s aktivním RL navedením typu Ch-35U (RS-AS-20 Kayak)

 - protiradiolokační ŘS s pasivním RL navedením typu Ch-31PM (RS-AS-17C Krypton)

 - protiradiolokační ŘS s pasivním RL navedením typu Ch-58UŠK (RS-AS-11 Kilter)

 - řízená puma typu KAB-1500 o hmotnosti 1500 kg

 - řízená puma typu KAB-500 o hmotnosti 500 kg

 - řízená puma typu KAB-250 o hmotnosti 250 kg

* zatím vyvíjená zbraň. Zmíněnou střelu bude tento stroj moci přepravovat uvnitř trupových zbraňových šachet.

Poslední úpravy provedeny dne: 16.11.2024