Suchoj T-47 (T47-1)

Typ:  pokročilá modifikace přepadového stíhacího letounu typu PT-8 (PT-7)

Určení:  obrana území státu, zejména důležitých průmyslových center, vojenských objektů, pozemních komunikací a komunikačních uzlů, před útokem strategických bombardovacích letounů protivníka

Odlišnosti od letounu typu PT-8 (PT-7):

- nová konstrukce přední části trupu v oblasti před pilotní kabinou – příď trupu tohoto modelu obdržela znatelně větší délku a konstantní průměr po celé délce (v porovnání s přídí paralelně vyvíjeného modelu T-43 alias Su-9 je však kratší a znatelně robustnější)

- nová konstrukce příďového lapače vzduchu – ten má nyní kruhový průřez (na místo ledvinovitého) a rovnou náběžnou hranu (na místo zkosené) a navíc je opatřen regulací v podobě rozměrného pohyblivého kužele

- instalace obou antén dvouanténního střeleckého radaru typu Almaz-7 uvnitř regulačního kužele příďového kruhového vstupu vzduchu (v případě modelu PT-8 obě antény zmíněného radaru ukrývaly dva nestejně velké nad sebou umístěné kónické kryty, které byly vestavěny do horní a spodní části příďového vstupu vzduchu)

- instalace jednoho páru rozměrných obdélníkových panelů z dielektrického materiálu na bocích trupu přímo za příďovým lapačem vzduchu – tento zásah do konstrukce zajišťuje vyhledávací anténě střeleckého radaru typu Almaz-7, který se nachází v horní části regulačního kužele příďového kruhového vstupu vzduchu, identické zorné pole, jako u modelu PT-8

- instalace PVD (s dvojicí křidélek DUAS) v ose hřbetu přídě trupu, přímo nad čelním lapačem vzduchu (u modelu PT-8 byla tato PVD umístěna na špici krytu vyhledávací antény střeleckého radaru typu Almaz-7)

- modifikované křídlo s tzv. psím zubem na náběžné hraně (nevelký zářez zlepšující letové charakteristiky při vzletu a přistání) a modifikovanými křidélky s menší plochou a rozpětím na odtokové hraně (zatímco křidélka předchozího modelu byla protažena až ke koncům křídla, křidélka typu T-47 nikoliv)

- vestavba dvou 30 mm kanónů typu NR-30 do kořenů křídla alá T-3 – v této souvislosti se na bocích trupu v oblasti před kořenem náběžné hrany křídla objevily zaoblené protáhlé ocelové pláty (ty chránily potah boků trupu před horkými povýstřelovými zplodinami)

- začlenění raketových bloků typu ORO-57 na místo PLŘS typu K-7L a K-6V do zbraňového systému – ty se umisťují na závěsníky nacházející se pod náběžnou hranou křídla (zavedení této změny do zbraňového systému si vyžádaly průtahy ve vývoji zmíněných střel)

Historie:  Prakticky paralelně s vývojem přepadového stíhače typu T-43 (budoucí Su-9 Fishpot B), jehož zbraňový systém se sestával z jednoanténního radaru typu CD-30 (budoucí RP-9U Spin Scan) a čtyř krátkodosahových PLŘS typu K-5MS (budoucí RS-2US / AA-1 Alkali), P.O. Suchoj pracoval též na modifikaci tohoto stroje s instalaci silnějšího dvouanténního radaru typu Almaz-7, který spolupracoval s naváděcím systémem krátkodosahových PLŘS typu K-7L a K-6V. Protože uvnitř regulačního kužele příďového kruhového vstupu vzduchu letounu T-43 nebylo dostatek místa pro obě antény radaru typu Almaz-7, zmíněná modifikace tohoto stroje, která vešla ve známost jako T-47, obdržela zcela novou příďovou sekci trupu v oblasti před pilotní kabinou se znatelně větší délkou a průměrem. Zatímco průměr přídě trupu letounu T-43 se plynule zmenšoval směrem od pilotní kabiny k příďovému lapači vzduchu, průměr přídě trupu modelu T-47 se v celé délce shodoval s průměrem střední části trupu. Toto řešení mělo však velmi negativní vliv na aerodynamiku a v neposlední řadě též i na výhled z pilotní kabiny. Protože ale PVO nutně potřebovalo výkonný stíhací letoun, který by dokázal vést boj s americkými výškovými špionážními letouny typu Lockheed U-2, s tímto nedostatkem se bylo ochotno zcela smířit. Vývoj přepadového stíhače typu T-47 se přitom s oficiální zelenou setkal dne 6. srpna 1957. Tomu pak dne 18. prosince toho samého roku následovala objednávka na 10 předsériových strojů. Ty přitom měly být postaveny v průběhu roku 1958 závodem č.153 z Novosibirska. Protože se ale vývoj plánovaných řízených střel v podobě typu K-7L a K-6V nacházel ve skluzu, součástí zbraňového systému těchto 10-ti strojů se měly stát, stejně jako v případě prototypu, dva 30 mm kanóny typu NR-30 a dva raketové bloky typu ORO-57. Prototyp letounu T-47 vznikl v prostorách OKB-51 přestavbou druhého sériového PT-8 pocházejícího z linky novosibirského závodu č.153. Na zkušební základnu nacházející se v Žukovském byl tento stroj přepraven dne 10. prosince toho samého roku. Od vzletové dráhy zmíněného letiště se prototyp T-47 poprvé odlepil dne 6. ledna 1958. Krátce nato ale do Žukovského dorazil též prototyp letounu PT8-4. Ten přitom nebyl ničím jiným než modifikací letounu T-47 s rozšířenou podvěsnou výzbrojí o PLŘS typu K-7L a K-6V. Zpočátku tento stroj kuli nedostupnosti plánovaného 9 200 kp motoru typu AL-7F-1 poháněl 8 950 kp motor typu Al-7F. Protože se dodávka silnějšího motoru AL-7F-1 nacházela v nedohlednu, jeho zdrojem se nakonec stal méně pokročilý prototyp T-47. V této souvislosti se zkušební program tohoto stroje zastavil již na počátku června roku 1958, když měl na svém kontě pouhých 15 zkušebních letů. Toto ale zdaleka nebyl úplný konec tohoto stroje. V září téhož roku totiž prošel v prostorách OKB-51 konverzí na vzdušnou zkušebnu vylepšeného motoru Al-7F-1. Pro tyto účely byl přitom zkušebním institutem LII používán až do roku 1963.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí druhého sériového PT-8) a neznámý počet sériových strojů

Uživatelé:  žádní

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden proudový motor typu Ljulka Al-7F-1 s max. tahem 6 240 kp / 9 200 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        jeden střelecký impulsní dopplerovský radiolokátor typu Almaz-7. Tento typ radaru využívá dvě antény, a to vyhledávací a zaměřovací. Instalace obou těchto antén se přitom nachází uvnitř regulačního kužele příďového kruhového vstupu vzduchu.           

Výzbroj:     dva 30 mm kanóny typu NR-30, vestavěné do kořenů křídla, a dva raketové bloky typu ORO-57 (8 neřízených raket typu ARS-57 ráže 57 mm), přepravované na dvou pylonech nacházejících se pod křídlem (oba podtrupové závěsníky jsou vyhrazeny pro přídavné palivové nádrže)

Poslední úpravy provedeny dne: 29.12.2012