Suchoj T10-25 (experimentální)

Typ:  experimentální modifikace těžkého frontového stíhacího letounu typu Su-27 (Flanker B)

Určení:  prověření způsobilosti letounu Su-27 pro činnost z paluby letadlové lodě projektu 1143.5 (Kuznetsov class)

Odlišnosti od letounu Su-27 (T10-25):

- instalace modifikovaného podvozku se zesílenou konstrukcí

- instalace hydraulicky ovládaného sklápěcího přistávacího háku na břiše ocasního žihadla

- instalace modifikovaný flaperonů s větší plochou na odtokové hraně křídla (ty simulují činnost šterbinových vztlakových klapek letounu Su-33)

Historie:  Na programu palubní přepadové stíhací modifikace těžkého frontového stíhače typu Su-27 (Flanker B), která vešla ve známost jako Su-33 (Flanker D) nebo též jako Su-27K (T-10K), se podílelo hned několik experimentálních letounů. Konkrétně způsobilost tohoto stroje pro činnost z paluby letadlových lodí projektu 1143.5 (Kuznetsov class) byla prověřována za pomoci třetího prototypu letounu T-10 Flanker A (T10-3), dvou předsériových exemplářů letounu Su-27 Flanker B (T10-24 a T10-25) a druhého prototypu letounu Su-27UB Flanker C (T10U-2). Zkoušky zmíněných letounů přitom probíhaly na cvičné rampě typu T-1 nebo T-2 komplexu NITKA (Výzkumný, vývojový a výcvikový komplex), který byl vybudován na letecké základně Novofjodorovka. Ta se nachází na Krymu, poblíž Saki. Druhá uvedená cvičná rampa, T-2, byla přitom přesnou 1:1 maketou vzletové paluby budoucích letadlových lodí VMF projektu 1143.5 (‘Kuznetsov’ class). Jako první se do programu Su-33 (Flanker D) zapojil letoun T10-3. Za jeho pomoci byla nejprve prověřována způsobilost letounu Su-27 vzlétat z paluby opatřené tzv. skokanským můstkem. V této fázi zkoušek ale zmíněný stroj ještě postrádal instalaci přistávacího háku. Ten obdržel až před zahájením druhé etapy zkušebního programu, která byla zaměřena na prověření způsobilosti letounu Su-27 zkráceného přistání na lodní palubě. Protože značné technické opotřebení tehdy letounu T10-3 již nedovolovalo létat, činnost zmíněného záchytného systému brzdícího lana byla nakonec za jeho pomoci prověřována pouze v průběhu pojíždění po přistávací dráze. Z tohoto důvodu tento stroj následně zcela nahradil modifikovaný letoun T10-25 (modrá 25). Ten se přitom, obdobně jako letoun typu T10-24, od sériových Su-27 (Flanker B) odlišoval instalací zdvojené SOP s horizontálně „seříznutými“ vrcholovými dielektrickými kryty a štíhlými tělesy „anti-flutter“ závaží na náběžné hraně. Ještě předtím, než se zapojil do programu Su-33 (Flanker D), navíc obdržel instalaci zesíleného podvozku, hydraulicky ovládaného sklápěcího přistávacího háku a flaperonů s větší plochou. Svůj první zkrácený vzlet ze „skokanského můstku“ cvičné rampy typu T-2 přitom takto modifikovaný letoun T10-25 vykonal dne 25. srpna 1984. Zkušební program tohoto stroje ale již dne 23. listopadu téhož roku předčasně ukončila nehoda. Její příčinnou se přitom stala závada na systému řízení. Do tohoto data stihl v rámci programu Su-33 (Flanker D) uskutečnit celkem 160 přiblížení na přistání (včetně 44-ti v automatickém módu), při kterých se na krátkou dobu dotkl svým podvozkem přistávací dráhy, 9 zkrácených přistání za pomoci záchytného háku a 16 zkrácených vzletů ze „skokanského můstku“ cvičné rampy typu T-2.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden exemplář (vznikl konverzí letounu T10-25 – jeden z předsériových Su-27)

Uživatelé:  žádní (pouze výzkumný stroj)

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Ljulka Al-31F s max. tahem po 7 850 kp / 12 500 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním               

Radar:        pravděpodobně žádný

Výzbroj:     pravděpodobně žádná

Poslední úpravy provedeny dne: 25.3.2013