Suchoj Su-35UB / T-10UBM

Typ:  pokročilá modifikace exportního víceúčelového bojového letounu typu Su-30MKK (Flanker G variant 1)

Určení:  ničení stíhacích letounů protivníka v manévrovém vzdušném boji, ničení vzdušných cílů na střední a velké vzdálenosti, obrana pozemních jednotek a průmyslových komplexů před napadením ze vzduchu, doprovodné úkoly, ničení pozemních a hladinových cílů za pomoci přesně naváděné munice, umlčování radiolokátorů protivníka a výcvik pilotů

Odlišnosti od letounu Su-30MKK (Flanker G variant 1):

- instalace motorů typu Al-31FP s pohyblivými hydraulicky ovládanými kruhovými tryskami typu AL-100, které lze vychylovat pod úhlem 15° směrem nahoru od sebe nebo dolů k sobě, a systémem řízení typu FADEC na místo motorů typu Al-31F

- instalace nového digitálního elektro-impulsního systému řízení (FBW). V této souvislosti klasický knipl nahradil malý side-stick. Jeho instalace se přitom nachází na pravém bočním pultu.

- modifikované vírové přechody s vetknutým ovladatelným předkřídlem (PGO) s rozpětím 6,43 m, úhlem šípu náběžné hrany 53°30‘ a mezními úhly vychýlení +3°30‘ a -51°30‘. Jedná se o obdobnou konstrukci jako u modelu Su-30MKI (Flanker H), Su-33 (Flanker D) a Su-35/-37 (Flanker E variant 1/2)

- instalace radiolokátoru s pohyblivou (ve vertikální rovině) fázovanou mřížkou a digitálně vychylovaným paprskem typu N011ME Bars, který má vyšší výkonnost, v přídi trupu na místo dopplerovského radiolokátoru s mechanicky natáčenou anténou typu N001VE

Historie:  Těžké stíhací letouny 4. generace řady Su-27 (Flanker) z dílny JSC P.O. Suchoje byly postupně zavedeny do výrobního programu dvou výrobních závodů, a to KnAAPO (č.126) z Komsomolska na Amuru a IAPO (č.39) z Irkutska. Zatímco prvně uvedený podnik se zabýval produkcí všech jednomístných verzí tohoto sovětského protějšku amerického těžkého stíhacího letounu typu F-15 Eagle, včetně „pozemního“ stíhacího modelu Su-27 (Flanker B), palubního stíhacího modelu Su-33 (Flanker D) a víceúčelového bojového modelu Su-35 (Flanker E variant 1), druhý uvedený podnik dostal na starost sériovou výrobu všech dvoumístných modifikací. Konkrétně se přitom jednalo o cvičně-bojový model Su-27UB (Flanker C), dálkový přepadový stíhací model Su-30 (Flanker F variant 1) a exportní víceúčelový bojový model Su-30MK (Flanker G/H). Přestože program víceúčelového bojového modelu Su-30MK (Flanker G/H) Suchojova JSC nepovažovala za prioritní, tento derivát dvoumístného dálkového přepadového stíhacího modelu Su-30 (Flanker F variant 1) nakonec zaznamenal překvapivé úspěchy na mezinárodním trhu. Naproti tomu o jednomístný víceúčelový bojový model Su-35 (Flanker E variant 1), který se stal součástí výrobního programu komsomolského závodu KnAAPO, nebyl zájem ani doma ani v zahraničí. Zatímco Ruské VVS se jej muselo vzdát kuli fatálnímu nedostatku financí, což byl jeden z mnoha důsledků těžké ekonomické krize, která na počátku 90. letech zachvátila všechny státy bývalého SSSR, včetně Ruska, zahraniční zákazníci preferovali již zmíněný dvoumístný model Su-30MK (Flanker G/H). Odpovědí ze strany závodu KnAAPO, který ukončením programu Su-35 (Flanker E variant 1) v podstatě přišel o veškeré zakázky, na obchodní úspěchy dvoumístného modelu Su-30MK (Flanker G/H) se stal dvoumístný víceúčelový bojový model Su-35UB, známý též pod továrním označením T-10UBM. Přestože tento přímý konkurent dvoumístného víceúčelového bojového modelu Su-30MK (Flanker G/H) obdržel označení Su-35UB, s jednomístným modelem Su-35 (Flanker E variant 1) neměl prakticky nic společného. Ve skutečnosti se jednalo o jakéhosi křížence dvoumístného modelu Su-30MK (Flanker G/H) s jednomístným víceúčelovým bojovým modelem Su-37 (Flanker E variant 2), který nebyl ničím jiným, než modifikací letounu typu Su-35 (Flanker E variant 1) s motory typu Al-31FP s řízeným vektorem tahu, modifikovaným elektro-impulsním systémem řízení, který využíval side-stick, a radiolokátorem s pohyblivou fázovanou mřížkou typu N011M Bars. Zatímco s typem Su-30MK (Flanker) letoun typu Su-35UB sdílel řešení přední partie trupu s dvoumístnou tandemově uspořádanou pilotní kabinou, od typu Su-37 (Flanker E variant 2) tento stroj přebíral motory, systém řízení a palubní radiolokátor. Letoun typu Su-35UB tedy měl prakticky identické vzezření jako letoun typu Su-30MKI (Flanker H), který nebyl ničím jiným, než modifikací letounu typu Su-30MK (Flanker G/H) vzešlou ze zadání Indického vojenského letectva (IAF). Jediným vnějším rozpoznávacím znakem se stala SOP s větší tloušťkou a výškou a rovnými (a nikoliv špičatým) vrcholy alá Su-30MKK (Flanker G variant 1). Při návrhu letounu typu Su-35UB inženýři závodu KnAAPO vůbec poprvé využili ve velkém počítačové modelování (CAD/CAM). Za pomoci speciálního software byl přitom zhotoven 3D model celé přední partie trupu tohoto stroje s vnitřní konstrukcí a vybavením. Ten se následně stal podkladem k 1 200 stránkovým výrobním podkladům, které byly vypracovány v elektronické podobě, 3D modelům výrobních přípravků, a uživatelským programům k NC obráběcím strojům na výrobu výrobních přípravků a jednotlivých dílů draku. Za účelem urychlení celého programu Su-35UB bylo rozhodnuto, aby se základem prototypu tohoto stroje (modrá 801), který vešel ve známost jako T10UBM-1, stal osmý sériový exemplář letounu typu Su-30MKK (Flanker G variant 1). Konverzí na prototyp T10UBM-1 přitom zmíněný stroj prošel, v prostorách závodu KnAAPO, v polovině roku 2000. Vzhledem k nedostupnosti plánovaných motorů typu Al-31FN zmíněný stroj obdržel standardní motory typu Al-31F bez vektorovatelných trysek. Od vzletové dráhy podnikového letiště zmíněného závodu se prototyp T10UBM-1 poprvé odlepil dne 7. srpna 2000. V Komsomolsku na Amuru tento stroj vykonal celkem šest zkušebních letů. Poté byl přelétnut na zkušební leteckou základnu Žukovskyj. Závod KnAAPO měl již od počátku v úmyslu se s letounem typu Su-35UB zúčastnit konkurzu Jihokorejského letectva na nový víceúčelový bojový letoun. V rámci zmíněného výběrového řízení prototyp T10UBM-1 vykonal, ke dni 1. listopadu 2000, celkem osmnáct zkušebních letů s celkem pěti jihokorejskými piloty za kniplem. Přestože byl dle neoficiálních zdrojů favoritem konkurzu, Jižní Korea se nakonec rozhodla pro konkurenční typ F-15K Strike Eagle americké společnosti Boeing. K tomuto rozhodnutí přitom údajně přispěl nátlak ze strany americké vlády. Široké veřejnosti se jediný prototyp letounu typu Su-35UB poprvé představil v září roku 2001 na moskevské airshow MAKS 2001. Ten samý rok se závod KnAAPO rozhodl přihlásit tento letoun do konkurzu Brazilského vojenského letectva. Tento záměr ale okamžitě vyvolal roztržku s irkutským závodem IAPO, neboť ten se chtěl do toho samého výběrového řízení zapojit se svým dvoumístným víceúčelovým bojovým letounem typu Su-30MK (Flanker G/H). Protože Ruská vláda neměla zájem o soupeření mezi oběma zmíněnými podniky, krátce nato odkoupila většinový podíl akcií závodu IAPO, které do té doby z větší části drželi soukromí akcionáři, a následně jej začlenila do struktury JSC P.O. Suchoje. Krátce nato padlo rozhodnutí, aby byly letouny řady Su-30MK (Flanker G/H) zavedeny do výrobního programu obou zmíněných podniků, KnAAPO a IAPO. Z tohoto důvodu vývoj modelu Su-35UB nakonec nepřekročil prototypové stádium. Pro jediný dokončený prototyp tohoto stroje se následně našlo využití v roli vzdušné zkušebny nové avioniky. Za jeho pomoci byl mimo jiné odzkoušen radiolokátor typu Žuk-MSE. Na vzdušnou zkušebnu zmíněného radiolokátoru byl přitom prototyp T10UBM-1 upraven v únoru roku 2003. Protože měl radiolokátor typu Žuk-MSE v porovnání s radiolokátorem typu N011ME Bars znatelně menší hmotnost, jeho instalace sebou přinesla zlepšení výkonnostních parametrů. Kromě toho si jediný prototyp letounu typu Su-35UB „zahrál“ ve špionážním thrilleru „Mirror Wars“, který měl premiéru dne 30. srpna 2005. Ve zmíněném snímku přitom tento stroj ztvárnil fiktivní stíhací letoun 5. generace typu Su-XX. V roce 2005 prototyp T10UBM-1 prošel zpětnou konverzí do standardu Su-30MKK (Flanker G variant 1). Někdy před rokem 2010 byl navíc zbaven pohyblivého PGO. Dne 13. července 2013 byl pak umístěn před vstupní bránu závodu KnAAPO.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí sériového Su-30MKK)

Uživatelé:  žádní

Posádka:    pilot/žák a pilot/instruktor nebo pilot a navigátor/operátor zbraňových systémů

Pohon:        dva dvouproudové motory typu Ljulka Al-31FP s řízeným vektorem tahu ve vertikální rovině (±15°) a max. tahem po 7 850 kg / 12 500 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:         víceúčelový radiolokátor s pohyblivou (ve vertikální rovině) fázovanou mřížkou a digitálně vychylovaným paprskem typu N011ME Bars radiolokačního systému typu RLSU-30M, instalovaný uvnitř špice trupu.  Radar typu Bars má zorné pole ±70° ve vertikální rovině a ±45° v horizontální rovině a dokáže vyhledávat a sledovat vzdušné cíle (včetně těch nacházejících se na pozadí země), pozemní cíle i hladinové cíle. Kromě toho lze za jeho pomoci provádět mapování terénu. Vzdušný cíl typu stíhací letoun je tento typ radaru schopen detekovat na vzdálenost až 120 až 140 km z přední, resp. na vzdálenost 60 km ze zadní polosféry. Najednou přitom dokáže sledovat až 15 vzdušných cílů a na 6 z nich navádět PLŘS. Zatímco železničním most je schopen odhalit na vzdálenost 80 až 120 km, skupinu bojových vozidel dokáže detekovat na vzdálenost 40 až 50 km. Hladinové plavidlo o velikosti torpédoborce je schopen odhalit ze vzdálenosti 80 až 120 km.

Vybavení:   - zaměřovací: elektro-optický zaměřovací systém typu OLS-27K s vyhledávacím dosahem 90 km, zorným polem v horizontální rovině 120° a zorným polem ve vertikální rovině +60°/-12°. Tento systém v sobě sdružuje IČ senzor s laserovým dálkoměrem a slouží k vyhledávání a sledování vzdušných cílů. Instalace kopulovité hlavice systému typu OLS-27K se přitom nachází přímo před pilotní kabinou, vpravo od podélné osy trupu.

                   - naváděcí: podvěsný kontejner s datalinkem typu APK-9. Toto zařízení slouží k navádění střel a pum s pasivním TV navedením a umisťuje se na zadní centrální trupový zbraňový závěsník.

                   - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu Parol, stanice radiotechnického průzkumu a výstrahy typu SPO-32 (L150) Pastel, výstražný IČ systém typu L082 Mak (nevelký polokulovitý senzor nacházející se na hřbetu trupu, přímo za pilotní kabinou), výmetnice klamných IČ/RL cílů (ty jsou vestavěny do ocasního žihadla) a aktivní RL rušič typu SPS-171 (L005S) Sorbcija-S. Štíhlá válcovitá pouzdra posledně uvedeného zařízení mají zaoblené dielektrické kryty na obou koncích a připevňují se ke koncům křídla, na místo závěsníků pro krátkodosahové PLŘS typu R-73 (AA-11A Archer).

Výzbroj:    jeden 30 mm kanón typu GŠ-30-1 se zásobou 150 nábojů, vestavěný do pravého vírového přechodu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 8 000 kg, přepravovaná na dvanácti pylonech (dvou mezi motorovými gondolami, dvou pod motorovými gondolami, šesti pod křídlem a dvou na koncích křídla – ty jsou vyhrazeny pro PLŘS krátkého dosahu) – PLŘS středního dosahu s poloaktivním RL/pasivním IČ navedením typu R-27R1/T1 (AA-10A/B Alamo A/B) (max. 8 ks), PLŘS středního dosahu s poloaktivním RL/pasivním IČ navedením typu R-27ER1/ET1 (AA-10C/D Alamo C/D) (max. 8 ks), PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu R-77E (AA-12A Adder A) (max. 10 ks), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-73E (AA-11A Archer) (max. 6 ks), protizemní ŘS s poloaktivním laserovým navedením typu Ch-29L (AS-14A Kedge) (max. 6 ks) a S-25L (max. 6 ks), protizemní ŘS s pasivním TV navedením typu Ch-29T (AS-14B Kedge) (max. 6 ks) a Ch-59ME (AS-18 Kazoo) (max. 2 ks),  protiradiolokační ŘS s pasivním RL navedením typu Ch-31P (AS-17A Krypton) (max. 6 ks), protilodní ŘS s aktivním RL navedením typu Ch-31A (AS-17B Krypton) (max. 6 ks), řízené pumy s poloaktivním laserovým navedením typu KAB-500L (max. 6 ks) a KAB-1500L, řízené pumy s pasivním TV navedením typu KAB-500Kr (max. 6 ks) a KAB-1500Kr, neřízené pumy do hmotnosti 500 kg (36 pum typu FAB-250M54 o hmotnosti 250 kg, 18 pum typu FAB-250M62 o hmotnosti 250 kg, 16 pum typu FAB-500M54 o hmotnosti 500 kg nebo 10 pum typu FAB-500M62 o hmotnosti 500 kg), zápalné nádrže typu ZAB-500 (max. 14 ks), raketové bloky typu B-8M (20 neřízených raket typu S-8 ráže 80 mm) (max. 6 ks) a B-13L (5 neřízených raket typu S-13 ráže 122 mm) (max. 6 ks), 340 mm neřízené rakety typu S-25 (max. 6 ks), submuniční kontejnery typu KMGU (max. 8 ks) a 2 000 l PTB typu PTB-2000 (max. 2 ks)

* 38 800 kg v přetížené konfiguraci

** 5 400 km s jedním doplněním paliva za letu

Poslední úpravy provedeny dne: 25.4.2019