Typ:  modifikace víceúčelového bojového letounu typu Su-30MKI (Flanker H) pro vzdušné síly Alžíru

Určení:  ničení stíhacích letounů protivníka v manévrovém vzdušném boji, ničení vzdušných cílů na střední a velké vzdálenosti, obrana pozemních jednotek a průmyslových komplexů před napadením ze vzduchu, doprovodné úkoly, ničení pozemních a hladinových cílů za pomoci přesně řízené munice, umlčování radiolokátorů protivníka a výcvik pilotů

Historie:  Třetím provozovatelem těžkého víceúčelového bojového letounu typu Su-30MK (Flanker G/H) v celkovém pořadí se staly vzdušné síly Alžíru. Alžírským vzdušným silám byl přitom nejprve, v roce 2001, neúspěšně nabízen méně pokročilý model Su-30MKK (Flanker G variant 1) z produkce závodu KnAAPO z Komsomolska na Amuru, který vzešel za zadání Čínských vzdušných sil (PLAAF). S kladnou odezvou se setkala až nabídka z roku 2005 pokročilejšího modelu Su-30MKI (Flanker H) z produkce závodu IAPO z Irkutska, který byl zase ušit na míru požadavkům vzdušných sil Indie (IAF). Tomu v březnu roku 2006 následovala objednávka na 28 těchto strojů (s opcí na dalších 16). Zmíněná objednávka byla přitom součástí velkého zbrojního kontraktu, který zahrnoval mimo jiné též objednávku 28-ti letounů typu MiG-29SMT/iz.9.19 (Fulcrum F) a 6-ti letounů typu MiG-29UBT/iz.9.53 (Fulcrum G). Přestože modifikace letounu typu Su-30MKI (Flanker H) pro vzdušné síly Alžíru nese odlišné označení Su-30MKA, od tohoto svého „indického“ protějšku se prakticky neliší. Součástí avioniky tohoto modelu se rovněž staly systémy ruské, francouzské, indické a izraelské provenience. S přihlédnutím na skutečnost, že je letoun typu Su-30MKA (Flanker H) prakticky identický jako letoun typu Su-30MKI (Flanker H), bylo rovnou přikročeno k sériové výrobě, aniž by byl předtím postaven a řádně otestován prototyp. První sériový exemplář letounu typu Su-30MKA (Flanker H) (10MK4101) se do oblak poprvé vydal, z podnikového letiště závodu IAPO Irkutsk-2, dne 23. července 2007. Krátce nato byl zalétán též druhý sériový stroj (10MK4102). Zmíněné letouny tehdy ještě postrádaly kamufláž a byly opatřeny prozatímními kódy „modrá 101“ a „modrá 102“. Dne 11. srpna 2007 byly oba zmíněné stroje přelétnuty na leteckou základnu Vladimírovka, domovskou základnu 929. GLIC (Státní letové testovací centrum) z Achtubinska. Zde následně prošly speciálními testy. Později byl u 929. GLIC testován též letoun Su-30MKA (modrá 309 / 10MK4309). Poté, v listopadu roku 2007, byl letoun Su-30MKA (modrá 101) přelétnut do Žukovského, aby mohl posloužit k přípravě alžírských pilotů. K tomuto účelu byl zde využíván až do ledna roku 2008. Poté se spolu s letounem Su-30MKA (modrá 102) navrátil do Irkutska. Zde pak oba zmíněné stroje obdržely kamuflážní nátěr, aby mohly být předány svému provozovateli. Jako první byl ale vzdušným silám Alžíru dodán třetí a čtvrtý sériový stroj (KF-18 a KF-22). Do Alžíru přitom zmíněné letouny dorazily dne 25. prosince 2007, v útrobách velkokapacitního nákladního letounu typu An-124-100 (Condor) společnosti Volga-Dněpr. Opětovné sestavení a zalétání těchto strojů obstaral ruský personál. Alžírským pilotům byly předány v roce 2008. Před koncem roku 2007 se vzdušným silám Alžíru podařilo dodat ještě dva letouny typu Su-30MKA (Flanker H). Dodávky dalších čtyř těchto strojů byly uskutečněny v březnu a červnu roku 2008. Celý kontrakt na 28 letounů typu Su-30MKA (Flanker H) se podařilo splnit do listopadu roku 2009. Za operačně plně způsobilé byly letouny typu Su-30MKA (Flanker H) prohlášeny v květnu roku 2010. Některé vybavení těchto strojů se ale brzy setkalo s kritikou ze strany provozovatele. To se týkalo konkrétně HUD typu SU967 značky Elbit Systems a podvěsného aktivního RL rušiče typu EL/M-8222 značky Elta Electronics. Nespokojenost vzdušných sil Alžíru se zmíněnými systémy měla ale ryze politické důvody. Společnosti Elbit Systems a Elta Electronics totiž sídlí v Izraeli a Alžír není s tímto státem, stejně jako všechny arabské státy, v přátelském vztahu. Izrael byl navíc podporovatelem hned dvou nepřátel Alžíru, a to Maroka a Berberských separatistů. Přestože vzdušné síly Alžíru nebyly zrovna nadšeny z toho, že jsou některé klíčové komponenty avioniky letounů typu Su-30MKA (Flanker H) vyráběny v nepřátelském Izraeli, v květnu roku 2010 si objednaly dalších 16 těchto strojů. Zmíněné letouny přitom představovaly náhradu za odřeknuté letouny typu MiG-29SMT/iz.9.19 (Fulcrum F) a MiG-29UBT/iz.9.53 (Fulcrum G). Důvodem zrušení kontraktu na tyto stroje byla nevyhovující kvalita některých komponent avioniky a palubního vybavení. První dva letouny typu Su-30MKA (Flanker H) z objednávky z května roku 2010 vzdušné síly Alžíru převzaly dne 25. listopadu 2011. Před koncem toho samého roku bylo Alžírským vzdušným sílám předáno ještě šest těchto strojů. Dodávka zbylých osmi letounů typu Su-30MKA (Flanker H) z objednávky z května roku 2010 byla uskutečněna v roce 2012. Provozovateli všech výše uvedených letounů typu Su-30MKA (Flanker H) se staly 121. EdeCh (stíhací letka), 122. EdeCh a 123. EdeCh. Každé z nich bylo přitom přiděleno 14 těchto strojů. Všechny zmíněné letky operují z obří letecké základny Oum el-Bouaghi, která byla vybudována po roce 2004 na severovýchodě Alžíru, a jsou součástí 12. EDA (letka vzdušné obrany). Dne 11. září 2015 si vzdušné síly Alžíru objednaly dalších 14 letounů typu Su-30MKA (Flanker H), s termínem dodání na léta 2016 až 2017. První z nich se do oblak poprvé vydal dne 10. listopadu 2016. Prvních osm letounů typu Su-30MKA (Flanker H) z kontraktu ze září roku 2015 bylo do Alžíru dopraveno, letounem typu An-124-100 (Condor) společnosti Volga-Dněpr, mezi 15. a 30. prosincem roku 2016. V srpnu roku 2019, na moskevské airshow MAKS 2019, byl podepsán kontrakt na dalších 14 až 16 letounů typu Su-30MKA (Flanker H). Dodávka prvních dvou z nich byla uskutečněna v roce 2021. Většina „alžírských“ Su-30MKA (Flanker H) nese šedý „kabát“. Některé z nich jsou ale opatřeny kamufláží sestávající se z nepravidelných polí šedé a světle modré barvy.

Verze:  -

Vyrobeno:  54 sériových strojů

Uživatelé:  Alžír

Posádka:    pilot a druhý pilot/navigátor/operátor zbraňových systémů nebo pilot/žák a pilot/instruktor

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Ljulka Al-31FP s řízeným vektorem tahu ve vertikální rovině (±15°) a max. tahem po 7 850 kg / 12 500 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:         víceúčelový radiolokátor s pohyblivou (ve vertikální rovině) fázovanou mřížkou a digitálně vychylovaným paprskem typu N011M Bars radiolokačního systému typu RLSU-30MKI se zorným polem ±70° ve vertikální rovině a ±45° v horizontální rovině, instalovaný uvnitř špice trupu. Radar typu Bars je schopen vyhledávat a sledovat vzdušné cíle (včetně těch nacházejících se na pozadí země), pozemní cíle i hladinové cíle. Kromě toho lze za jeho pomoci provádět mapování terénu. Vzdušný cíl typu stíhací letoun je tento typ radaru schopen detekovat na vzdálenost až 120 až 140 km z přední, resp. na vzdálenost 60 km ze zadní polosféry. Najednou dokáže sledovat až 15 vzdušných cílů a na 6 z nich navádět PLŘS. Zatímco železničním most je schopen odhalit na vzdálenost 80 až 120 km, skupinu bojových vozidel dokáže detekovat na vzdálenost 40 až 50 km. Hladinové plavidlo o velikosti torpédoborce je schopen odhalit na vzdálenost 80 až 120 km.

Vybavení:   - zaměřovací: elektro-optický zaměřovací systém typu OLS-30 se zorným polem 120° v horizontální rovině a -15° až +60° ve vertikální rovině. Tento systém v sobě sdružuje IČ senzor s laserovým dálkoměrem a slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů. Vzdušný cíl z přední/zadní polosféry je přitom IČ senzor systému typu OLS-30 schopen detekovat na vzdálenost 50/90 km. Dosah laserového dálkoměru tohoto systému činí 3 km v případě vzdušných, resp. 5 km v případě pozemních cílů. Instalace kopulovité hlavice systému typu OLS-30  se přitom nachází před pilotní kabinou, vpravo od podélné osy trupu. Na jeden ze zbraňových závěsníků tohoto modelu lze navíc umístit podvěsný navigačně-střelecký kontejner typu Litening izraelské značky Rafael, který ukrývá termovizní a TV kamerou a laserový dálkoměr a značkovač cílů.

                  - naváděcí: podvěsný kontejner s datalinkem typu APK-9E. Toto zařízení slouží pro navádění střel a pum s pasivním TV navedením a umisťuje se na zadní centrální trupový zbraňový závěsník.

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu 1410A italské výroby, výstražný RL systém typu Tranquil (Tagang Mk.2) italské výroby, sedm výmetnic 14-ti klamných IČ/RL cílů typu UV-30MKI ruské výroby (ty jsou vestavěny do ocasního žihadla) a podvěsný aktivní RL rušič typu EL/M-8222 izraelské výroby        

Výzbroj:      jeden 30 mm kanón typu GŠ-30-1 se zásobou 150 nábojů, vestavěný do pravého vírového přechodu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 8 000 kg, přepravovaná na dvanácti pylonech (dvou mezi motorovými gondolami, dvou pod motorovými gondolami, šesti pod křídlem a dvou na koncích křídla – ty jsou vyhrazeny pro PLŘS krátkého dosahu) – PLŘS středního dosahu s pasivním IČ navedením typu R-27T1/ET1 (AA-10B/D Alamo B/D) (max. 2 ks), PLŘS středního dosahu s poloaktivním RL navedením typu R-27R1/ER1 (AA-10A/C Alamo A/C) (max. 6 ks), PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu R-77E (AA-12A Adder A) (max. 10 ks), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-73E (AA-11A Archer) (max. 6 ks), protizemní ŘS s poloaktivním laserovým navedením typu Ch-25ML (AS-12B Kegler) (max. 6 ks), Ch-29L (AS-14A Kedge) (max. 6 ks) a S-25L (max. 6 ks), protizemní ŘS s pasivním TV navedením typu Ch-29T (AS-14B Kedge) (max. 6 ks), Ch-59ME (AS-18 Kazoo) (max. 2 ks), protiradiolokační ŘS s pasivním RL navedením typu Ch-31P (AS-17A Krypton) (max. 6 ks), protilodní ŘS s aktivním RL navedením typu Ch-31A (AS-17B Krypton) (max. 6 ks), řízené pumy s poloaktivním laserovým navedením typu KAB-500L (max. 6 ks) a KAB-1500L (max. 3 ks), řízené pumy s pasivním TV navedením typu KAB-500Kr (max. 6 ks) a KAB-1500Kr (max. 3 ks), neřízené pumy o hmotnosti 100 až 500 kg (32 pum typu FAB-100 o hmotnosti 100 kg, 28 pum typu FAB-250 o hmotnosti 250 kg nebo 8 pum typu FAB-500 o hmotnosti 500 kg), 500 kg kontejnerové pumy typu RBK-500 (max. 8 ks), raketové bloky typu B-8M (20 neřízených raket typu S-8 ráže 80 mm) (max. 4 ks) a B-13L (5 neřízených raket typu S-13 ráže 122 mm) (max. 4 ks) a 340 mm neřízené rakety typu S-25 (max. 4 ks)

* 38 800 kg v přetížené konfiguraci

** 5 200 km s jedním doplněním paliva za letu