Suchoj Su-30MK2 (‘Flanker G variant 2’)

Typ:  modifikace těžkého víceúčelového bojového letounu typu Su-30MKK (Flanker G variant 1) vzešlá ze zadání Čínského námořního letectva (PLANAF)

Určení:  ničení stíhacích letounů protivníka v manévrovém vzdušném boji, ničení vzdušných cílů na střední a velké vzdálenosti, obrana pozemních jednotek a průmyslových komplexů před napadením ze vzduchu, doprovodné úkoly, ničení pozemních cílů za pomoci přesně naváděné munice, ničení hladinových cílů, umlčování radiolokátorů protivníka a výcvik pilotů

Odlišnosti od letounu Su-30MKK (Flanker G variant 1):

- instalace radiolokačního komplexu typu RLPK-27VEP, který schopen vyhledávat, sledovat a zaměřovat nejen vzdušné a pozemní cíle, ale i cíle hladinové, na místo radiolokačního komplexu typu RLPK-27VE. Zatímco součástí radiolokačního komplexu typu RLPK-27VEP je radiolokátor typu N001VEP, radiolokační komplex typu RLPK-27VE je vystavěn na radiolokátoru typu N001VE.

- instalace modifikovaného průhledového displeje (HUD) v pilotní kabině

- instalace systému pro ovládání protivzdušných zbraní typu SUV-VEP na místo systému pro ovládání zbraní typu SUV-27VE

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o protilodní ŘS s aktivním RL navedením typu Ch-31A (RS-AS-17B Krypton)

Historie:  Letoun typu Su-30MK2 (Flanker G variant 2) není ničím jiným, než modifikací letounu typu Su-30MKK (Flanker G variant 1), který vzešel ze zadání Čínských vzdušných sil (PLAAF), pro Čínské námořní letectvo (PLANAF). Od svého pozemního protějšku v podobě letounu typu Su-30MKK (Flanker G variant 1) se tento stroj odlišuje zejména instalací radiolokátoru typu N001VEP radiolokačního komplexu typu RLPK-27VEP, který spolupracuje s naváděcím systémem protilodní ŘS s aktivním RL navedením typu Ch-31A (RS-AS-17B Krypton). Objednávka 24-ti letounů typu Su-30MK2 (Flanker G variant 2) pro PLANAF byla podepsána v lednu roku 2003. Prototyp tohoto modelu vznikl konverzí prvního prototypu letounu typu Su-30MKK (Flanker G variant 1) (modrá 501) a byl testován 929. GLIC (Státní letové testovací centrum). Svůj veřejný debut si tento stroj odbyl na airshow MAKS 2005, která se konala v srpnu roku 2005 v Žukovském. Dva roky nato prototyp letounu typu Su-30MK2 (Flanker G variant 2) zavítal též na airshow MAKS 2007. Poté byl použit k statickým zkouškám. Později byl na prototyp tohoto modelu přestavěn ještě druhý a třetí prototyp letounu typu Su-30MKK (Flanker G variant 1) (modrá 502 a 503). Sériová výroba letounu typu Su-30MK2 (Flanker G variant 2) se rozeběhla, na lince závodu KnAAPO z Komsomolska na Amuru, v roce 2004. První sériový exemplář tohoto modelu měl přitom v.č. 79810384716. Prvních šest letounů typu Su-30MK2 (Flanker G variant 2) bylo PLAAF předáno v únoru roku 2004. Dodávka zbylých 18-ti objednaných letounů byla realizována mezi dubnem a srpnem toho samého roku. Zatímco 4 z nich byly posledními letouny 84. výrobní série (předchozích 16 letounů této výrobní série bylo dokončeno ve verzi Su-30MKK pro PLAAF), zbylých 20 letounů typu Su-30MK2 (Flanker G variant 2) vzniklo v rámci 85. výrobní série. Všechny zmíněné stroje se staly součástí letadlového parku 10. regimentu 4. divize PLANAF s domovskou základnou Feidong. U tohoto prvního provozovatele letounů řady Su-27 (Flanker) z řadových útvarů PLANAF přitom letouny typu Su-30MK2 (Flanker G variant 2) nahradily letouny typu J-7EH (Fishcan D). Dne 16. března 2004 byl jeden letoun typu Su-30MK2 (Flanker G variant 2) (81148) ztracen při havárii, kterou měla na svědomí chyba pilota. Zmíněný stroj byl ale následně nahrazen dalším nově vyrobeným letounem typu Su-30MK2 (Flanker G variant 2) z 85. výrobní série. Nakonec bylo tedy pro PLANAF vyrobeno celkem 25 těchto strojů. Další objednávky letounů typu Su-30MK2 (Flanker G variant 2) již nebyly realizovány. Důvodem toho byla skutečnost, že před nákupy bojových letounů ruské výroby dostaly přednost nákupy letounů řady J-11/-16 (Flanker L/N) tuzemské produkce. Od letounů typu Su-30MKK (Flanker G variant 1) ze stavu PLAAF lze letouny typu Su-30MK2 (Flanker G variant 2) snadno rozpoznat díky kamufláži. Zatímco kamuflážní nátěr letounů typu Su-30MKK (Flanker G variant 1) se sestává ze dvou odstínů šedé barvy (světle šedá na spodních plochách a tmavě šedá na horních plochách), letouny typu Su-30MK2 (Flanker G variant 2) mají jednobarevný světle šedý kamuflážní nátěr. Později byly, v rámci modernizačního programu, do zbraňového systému letounů typu Su-30MK2 (Flanker G variant 2) začleněny PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu PL-8B (CH-AA-4B Asp) a PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu PL-12 (CH-AA-7 Adze) čínské výroby. Zatímco s PLŘS typu PL-12 (CH-AA-7 Adze) v podvěsu byl letoun typu Su-30MK2 (Flanker G variant 2) ze stavu PLANAF poprvé spatřen v říjnu roku 2015, první fotografie tohoto stroje s PLŘS typu PL-8B (CH-AA-4B Asp) v podvěsu se na internetu objevila v srpnu roku 2018. Modernizací u těchto strojů ale prošla též avionika. V únoru roku 2021 byl totiž námořní Su-30MK2 (Flanker G variant 2) poprvé viděn s novými anténami identifikačního systému „vlastní-cizí“ s břitovým tvarem. Ty přitom nahradily původní anténní soustavy (Odd Rods), které se sestávaly se ze tří nestejně vysokých tandemově uspořádaných tyčových antén. O řadové službě letounů typu Su-30MK2 (Flanker G variant 2) u PLANAF je toho známo velmi málo. Každopádně s protizemní municí v podvěsu jsou tyto stroje k vidění jen velmi zřídka. Povětšinou tyto letouny zajišťují doprovod námořních bombardovacích letounů, popř. působí v součinnosti s jednomotorovými stíhacími letouny typu J-10AH (Firebird A) ze stavu 4. brigády PLANAF. Od roku 2007 začaly být letouny typu Su-30MK2 (Flanker G variant 2) používány též v roli tzv. agresorů při realistickém výcviku vzdušného boje námořních stíhacích pilotů. Ze snímku, který pochází z dubna roku 2023, je patrné, že byly všechny letouny typu Su-30MK2 (Flanker G variant 2) předány PLAAF. V budoucnosti budou podle všeho všechny námořní Su-30MK2 (Flanker G variant 2), stejně jako všechny pozemní Su-30MKK (Flanker G variant 1), nahrazeny letouny typu J-16 (Flanker N) tuzemské výroby. Mezitím si letoun typu Su-30MK2 (Flanker G variant 2) našel cestu k dalším provozovatelům. Konkrétně se jedná o Indonésii a Ugandu. 

Verze:  -

Vyrobeno: 3 prototypy (všechny vznikly konverzí prototypů letounu typu Su-30MKK) a 40 sériových strojů (25 pro ČLR, 9 pro Indonésii a 6 pro Ugandu)

Uživatelé:

ČLR – Mezi únorem a srpnem roku 2004 bylo ČLR dodáno celkem 24 letounů typu Su-30MK2 (Flanker G variant 2). Provozovatelem všech zmíněných strojů se stalo námořní letectvo (PLANAF). Později byl PLANAF dodán ještě jeden tento letoun jako náhrada za jiný, který byl mezitím zničen při nehodě.

Indonésie – Na základě pozitivních zkušeností s provozem dvojice letounů typu Su-30MK (Flanker G variant 1), který vychází z letounu typu Su-30MKK (Flanker G variant 1), si vzdušné síly Indonésie (TNI-UA) dne 21. srpna 2007, na moskevském aerosalónu MAKS 2007, kromě tří jednomístných letounů typu Su-27SKM (Flanker) objednaly též tři letouny typu Su-30MK2 (Flanker G variant 2). První dva z nich (TS3003  TS3004) přitom na indonéské letiště Iswahyudi dorazily, v útrobách velkokapacitního nákladního letounu typu An-124-100 (Condor) společnosti Volga-Dněpr, dne 26. prosincem 2008. Opětovné sestavení a zalétání těchto strojů obstaral ruský personál. První z nich se z VPD letiště Iswahyudi poprvé odlepil dne 6. ledna 2009. Třetí objednaný Su-30MK2 (Flanker G variant 2) (TS3005) na palubě letounu An-124-100 (Condor) do Indonésie dorazil dne 17. lednem 2009. Indonéským pilotům byl tento stroj předán 25. dne toho samého měsíce. Do výzbroje TNI-UA byly všechny tři zmíněné letouny (TS3003 až TS3005) formálně zařazeny dne 2. února 2009. Tomu dne 29. prosince 2011 následoval podpis objednávky dalších 6-ti letounů typu Su-30MK2 (Flanker G variant 2). Dodávky zmíněných strojů byly uskutečněny dne 22. února (TS3006 a TS3007), 16. května (TS3008 a TS3009) a 4. září (TS3010 a TS3011) roku 2013. Všechny zmíněné stroje byly přitom do Indonésie přepraveny rovněž letounem typu An-124-100 (Condor) společnosti Volga-Dněpr. Mezitím, v roce 2006, byly na standard Su-30MK2 (Flanker G variant 2) dopracovány oba dva letouny typu Su-30MK (Flanker G variant 1) (TS3001 a TS3002), jejichž dodávka byla uskutečněna v roce 2003. V roce 2013 měl být uzavřen kontrakt na dalších 6 letounů typu Su-30MK2 (Flanker G variant 2). K jeho podpisu ale již nedošlo. Důvodem toho bylo ukončení produkce letounů řady Su-27 (Flanker B) a Su-30MK (Flanker G) na lince závodu KnAAPO ve prospěch letounů typu Su-35S (Flanker M). Celkem tedy bylo TNI-UA dodáno 9 letounů typu Su-30MK2 (Flanker G variant 2). Konkrétně se jednalo o letouny 86. a 87. výrobní série. Provozovatelem všech těchto strojů se stala 11. letka (11. SkU) s domovskou základnou Hasanuddin, která se nachází poblíž Makassaru. U zmíněné letky přitom tyto stroje slouží po boku dvou jednomístných letounů typu Su-27SK (Flanker B) (TS2701 a TS2702) a tří jednomístných letounů typu Su-27SKM (Flanker) (TS2703 až TS2705). Součástí zbraňového systému letounů typu Su-30MK2 (Flanker G variant 2) ze stavu TNI-UA se kromě zbraní ruské výroby stala též indonéské kopie americké 227 kg neřízené pumy typu Mk.82.

Uganda – V květnu roku 2009 si vzdušné síly Ugandy (UAAF) objednaly celkem 6 letounů typu Su-30MK2 (Flanker G variant 2) za 327 miliónů USD. První dva z nich (AF011 a AF015) na ugandské mezinárodní letiště Entebbe dorazily, v útrobách velkokapacitního nákladního letounu typu An-124-100 (Condor), na počátku července roku 2011. Opětovné sestavení a zalétání obou zmíněných strojů obstaral ruský personál. První pozemní testy pohonných jednotek „ugandských“ Su-30MK2 (Flanker G variant 2) byly provedeny dne 8. července toho samého roku. První z nich se z VPD letiště Entebbe poprvé odlepil 11. dne téhož měsíce. Ten druhý poprvé vzlétl den nato. Dodávka dalších dvou letounů typu Su-30MK2 (Flanker G variant 2) (AF019 a AF023) následovala dne 16. října toho samého roku. Poslední dva tyto stroje (AF027 a AF031) UAAF převzalo dne 30. května 2012. Všech šest letounů typu Su-30MK2 (Flanker G variant 2) pro UAAF přitom pocházelo z 87. výrobní série. V březnu roku 2014 byly všechny zmíněné stroje přesunuty z Entebbe na leteckou základnu Nakasongola, která se nachází v centrální části Ugandy. Důvodem toho byla skutečnost, že letiště Entebbe nebylo pro jejich provoz vhodné, neboť se jedná o civilní mezinárodní letiště. UAAF přitom letouny typu Su-30MK2 (Flanker G variant 2) primárně používá k ochraně ropných polí, které se nacházejí poblíž Albertova jezera.

Posádka:    pilot a druhý pilot/navigátor/operátor zbraňových systémů nebo pilot/žák a pilot/instruktor

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Ljulka Al-31F s max. tahem po 7 850 kp / 12 500 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        impulsní dopplerovský radiolokátor typu N001VEP Mječ radiolokačního systému typu RLPK-27VEP, instalovaný uvnitř špice trupu. Tento typ radaru slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných, pozemních a hladinových cílů. Kromě toho lze za jeho pomoci provádět mapování terénu. Vzdušné cíle s RCS 3 m² je přitom schopen detekovat na vzdálenost 110 km z přední, resp. 30 až 40 km ze zadní polosféry. Radar typu N001VEP může najednou sledovat až 10 vzdušných cílů a na 2 z nich navádět PLŘS. Zatímco kontrastní pozemní cíle dokáže detekovat na vzdálenost 100 km, velká hladinová plavidla na vzdálenost 350 km, malé čluny na vzdálenost 120 km.

Vybavení:   - zaměřovací: elektro-optický zaměřovací systém typu OLS-30 se zorným polem 120° v horizontální rovině a -15° až +60° ve vertikální rovině. Tento systém v sobě sdružuje IČ senzor s laserovým dálkoměrem a slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů. Vzdušný cíl z přední/zadní polosféry je přitom IČ senzor systému typu OLS-30 schopen detekovat na vzdálenost 50/90 km. Dosah laserového dálkoměru tohoto systému činí 3 km v případě vzdušných, resp. 5 km v případě cílů pozemních. Instalace kopulovité hlavice systému typu OLS-30 se přitom nachází před pilotní kabinou, vpravo od podélné osy trupu.

                  - naváděcí: podvěsný kontejner s datalinkem typu APK-9E. Toto zařízení slouží pro navádění střel a pum s pasivním TV navedením a umisťuje se na zadní centrální trupový zbraňový závěsník.

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“, stanice radiotechnického průzkumu a výstrahy typu L150 Pastel, 32 výmetnic tří klamných IČ/RL cílů typu APP-50R(A) (ty jsou vestavěny do ocasního žihadla) a aktivní RL rušič typu L203IE Gardenija nebo SPS-171 (L005S) Sorbcija-S. Štíhlá válcovitá pouzdra zmíněného rušiče mají zaoblené dielektrické kryty na obou koncích a připevňují se ke koncům křídla, na místo závěsníků pro krátkodosahové PLŘS typu R-73 (RS-AA-11A Archer).

Výzbroj:     jeden 30 mm kanón typu GŠ-30-1 se zásobou 150 nábojů, vestavěný do pravého vírového přechodu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 8 000 kg, přepravovaná na dvanácti pylonech (dvou mezi motorovými gondolami, dvou pod motorovými gondolami, šesti pod křídlem a dvou na koncích křídla – ty jsou vyhrazeny pro PLŘS krátkého dosahu) – PLŘS středního dosahu s pasivním IČ navedením typu R-27T1/ET1 (RS-AA-10B/D Alamo B/D) (max. 2 ks), PLŘS středního dosahu s poloaktivním RL navedením typu R-27R1/ER1 (RS-AA-10A/C Alamo A/C) (max. 6 ks), PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu R-77E (RS-AA-12A Adder A) (max. 10 ks), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-73E (RS-AA-11A Archer) (max. 6 ks), protizemní ŘS s pasivním TV navedením typu Ch-29T (RS-AS-14B Kedge) (max. 6 ks) a Ch-59ME (RS-AS-18 Kazoo) (max. 2 ks), protilodní ŘS s aktivním RL navedením typu Ch-31A (RS-AS-17B Krypton) (max. 6 ks), protiradiolokační ŘS s pasivním RL navedením typu Ch-31P (RS-AS-17A Krypton) (max. 6 ks), řízené pumy s pasivním TV navedením typu KAB-500Kr (max. 6 ks) a KAB-1500Kr (max. 3 ks), neřízené pumy o hmotnosti 100 až 500 kg (32 pum typu FAB-100 o hmotnosti 100 kg, 28 pum typu FAB-250 o hmotnosti 250 kg nebo 8 pum typu FAB-500 o hmotnosti 500 kg), 500 kg kontejnerové pumy typu RBK-500 (max. 8 ks), raketové bloky typu B-8M (20 neřízených raket typu S-8 ráže 80 mm) (max. 4 ks) a B-13L (5 neřízených raket typu S-13 ráže 122 mm) (max. 4 ks) a 340 mm neřízené rakety typu S-25 (max. 4 ks) ***