Suchoj Su-30K (‘Flanker F variant 1’) / T-10PK

Typ:  exportní modifikace dálkového přepadového stíhacího letounu typu Su-30 (Flanker F variant 1)

Určení:  ničení stíhacích letounů protivníka v manévrovém vzdušném boji, ničení vzdušných cílů na střední a velké vzdálenosti, obrana pozemních jednotek a průmyslových komplexů před napadením ze vzduchu, doprovodné úkoly, ničení pozemních a hladinových cílů za pomoci neřízené munice a výcvik pilotů

Odlišnosti od modelu Su-30 (Flanker F variant 1):

- instalace mírně pozměněného avionického vybavení

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o neřízené pumy a neřízené rakety

Historie:  Protože těžká ekonomická krize, do které se v 90. letech ponořilo Rusko, sebou přinesla seškrtání prakticky všech zakázek ze strany Ministerstva obrany, JSC P.O. Suchoje si tehdy musela pro své produkty najít odběratele v zahraničí. To se mimo jiné týkalo i dvoumístného dálkového přepadového stíhacího letounu typu Su-30 (Flanker F variant 1). Exportní modifikace letounu typu Su-30 (Flanker F variant 1) obdržela služební označení Su-30K a tovární označení T-10PK a od výchozího modelu, který byl určen pro PVO, se odlišovala pouze drobnými změnami v avionickém vybavení. Prototyp letounu typu Su-30K (Flanker F variant 1) (modrá 56) vešel ve známost jako T10PK-1 a vznikl konverzí letounu Su-30 (v.č. 96310104003), který nebyl dodán PVO. Konverzí na prototyp exportního modelu Su-30K (Flanker F variant 1) zmíněný stroj prošel v prototypové dílny JSC P.O. Suchoje, kam byl přelétnut, z irkutského závodu IAPO, v dubnu roku 1993. Prototyp Su-30K (T10PK-1) byl následně po dobu dvou let využíván k demonstracím na různých airshow a výcviku zahraničních pilotů. V rámci návštěvy JAR tento stroj dokonce podnikl i simulovaný vzdušný souboj s letouny Mirage 2000 a Atlas Cheetah jihoafrických vzdušných sil. Poté prošel konverzí na jeden z prototypů víceúčelového bojového letounu typu Su-30MKI (Flanker H), který vzešel ze zadání indických vzdušných sil (IAF). Právě IAF se stalo prvním a zároveň jediným zájemcem o tento model. IAF si ale letoun typu Su-30K (Flanker F variant 1) zvolilo jen jako prozatímní řešení na období, než bude k dispozici již zmíněný víceúčelový bojový model Su-30MKI (Flanker H). Prvních osm letounů typu Su-30K (Flanker F variant 1) si IAF objednalo, spolu s prvními 32-ti letouny typu Su-30MKI (Flanker H), dne 30. listopadu 1996. Tomu dne 16. prosince 1998 následovala objednávka dalších deseti těchto strojů. Tato dodatečná objednávka letounů typu Su-30K (Flanker F variant 1) přitom představovala přímou reakci na průtahy v programu Su-30MKI (Flanker H), které byly důsledkem zejména nerozhodnosti indické strany s výběrem avioniky. První čtyři sériové exempláře letounu typu Su-30K (Flanker F variant 1) se závodu IAPO z Irkutska podařilo dokončit do poloviny března roku 1997. První z nich se přitom do oblak poprvé vydal dne 19. prosince 1996. Do Indie bylo prvních osm letounů typu Su-30K (Flanker F variant 1) přepraveno, po dvou exemplářích, dne 15. března, 26. března, 9. dubna a 15. dubna 1997 velkokapacitními nákladními letouny typu An-124 (Condor A). Jejich opětovné sestavení a zalétání zde zajistil personál irkutského závodu IAPO. Teprve až poté byly tyto stroje předány Indům. Mezitím, mezi lednem a dubnem roku 1997, byla na letecké základně Žukovskyj na typ Su-30K (Flanker F variant 1) zaškolena první skupina letového a pozemního personálu IAF. Na konci března toho samého roku si navíc přišla výrobní linku letounů typu Su-30K (Flanker F variant 1) prohlédnout indická armádní delegace. Prvních osm těchto strojů (SB001 až SB008) bylo do výzbroje IAF oficiálně zařazeno při slavnostní ceremonii, která se konala dne 11. června 1997. Provozovatelem všech osmi zmíněných strojů se stala 24. eskadra „Hunting Hawks“ 2. křídla IAF s domovskou základnou Lohegaon, nacházející se poblíž Pune (později byla tato letka přesunuta na základnu Baksi-ka-Talab, nacházející se poblíž Bareilly). Široké veřejnosti se letouny typu Su-30K (Flanker F variant 1) ze stavu IAF poprvé představily dne 15. srpna 1997 na tradiční vojenské přehlídce, která se konala v ulicích New Delhi. Krátce nato, dne 22. března 1998, se tři letouny typu Su-30K (Flanker F variant 1) zúčastnily vojenského cvičení Shakti-98. V rámci zmíněného cvičení přitom zneškodnily celkem 11 cílů, včetně vzletové dráhy (za pomoci neřízených pum). Zbylých 10 objednaných letounů typu Su-30K (Flanker F variant 1) (SB009 až SB018) do Indie dorazilo mezi červnem a prosincem roku 1999. Tyto stroje byly zařazeny rovněž do stavu 24. eskadry 2. křídla. Původně měly všechny „indické“ Su-30K (Flanker F variant 1) kamufláž sestávající z nepravidelných polí dvou odstínů modré barvy. Nejméně tři z nich nicméně později, před první veřejnou prezentací, obdržely zbarvení v národních barvách. Původní plány počítaly s tím, že bude později všech 18 Su-30K (Flanker F variant 1) ze stavu IAF dopracováno, v rámci modernizačního programu, do standardu Su-30MKI (Flanker H). Nakonec ale tyto letouny byly navráceny závodu IAPO z Irkutska. Přestavba zmíněných letounů na model Su-30MKI (Flanker H) byla totiž shledána jako ekonomicky velmi nevýhodná. Aby se závod IAPO vyhnul placení cla, všech 18 navrácených letounů typu Su-30K (Flanker F variant 1) nechal uskladnit v prostorách 558. leteckého opravárenského závodu (ARZ) z běloruského Baranoviče. Sem tyto stroje dorazily v červenci roku 2011. Přitom byly nadále majetkem závodu IAPO. Zatímco 12 z nich bylo v letech 2017 až 2019 dodáno vzdušným silám Angoly, provozovatelem zbylých šesti odstavených letounů typu Su-30K (Flanker F variant 1) se podle všeho stanou vzdušné síly Etiopie.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí sériového Su-30) a 18 sériových strojů

Uživatelé:

Angola – Vzdušné síly Angoly (FANA) si v říjnu roku 2013 objednaly 12 letounů typu Su-30K (Flanker F variant 1). Konkrétně se jednalo o letouny, které předtím létaly u vzdušných sil Indie (IAF) a které se od roku 2011 nacházely v prostorách 558. leteckého opravárenského závodu (ARZ) z běloruského Baranoviče. Opětovné zprovoznění zmíněných letounů, stejně jako jejich modernizaci, dostal na starost závod 558. ARZ. Dle původních plánů mělo být jejich předání uskutečněno v listopadu roku 2015. Později byl však tento termín posunut na konec roku 2016. Ani to se ale splnit nepodařilo. První zrenovovaný a modernizovaný Su-30K (Flanker F variant 1) se totiž nakonec do oblak poprvé vydal až dne 1. února 2017. První dva letouny tohoto typu do Angoly dorazily v září toho samého roku. V průběhu roku 2018 byla uskutečněna dodávka dalších čtyř těchto strojů. Zbylých šest letounů typu Su-30K (Flanker F variant 1) bylo dodáno v roce 2019. Poslední čtyři z nich byly přitom do Angoly přepraveny, dvěma transportními letouny, v dubnu roku 2019. Zbraňový systém letounů typu Su-30K (Flanker F variant 1) vzdušných sil Angoly je dopracován do úrovně blízké zbraňovému systému víceúčelového bojového modelu Su-30SM (Flanker H). Zmíněné stroje mají dvanáct (a nikoliv deset) zbraňových závěsníků. Jejich zbraňový arsenál je rozšířen o PLŘS středního dosahu typu R-77E (AA-12A Adder A), protiradiolokační ŘS typu Ch-31P (AS-17A Krypton) a protilodní ŘS typu Ch-31A (AS-17B Krypton). Součástí vybavení „angolských“ Su-30K (Flanker F variant 1) se navíc stal podvěsný aktivní RL rušič typu Satelit z dílny 558. ARZ, který má pracovní frekvenci 8 až 12 GHz a slouží k rušení samonaváděcích hlavic PLŘS.

Etiopie – Dne 16. ledna 2024 byly do výzbroje vzdušných sil Etiopie oficiálně zařazeny dva letouny typu Su-30K (Flanker F variant 1) (černá 2401 a 2402), které předtím létaly u vzdušných sil Indie (IAF). To dokládá, že se výrobci podle všeho podařilo najít odběratele pro zbylých šest z 18-ti letounů typu Su-30K (Flanker F variant 1), které byly v roce 2011 uskladněny v prostorách 558. leteckého opravárenského závodu (ARZ) z běloruského Baranoviče, poté, co byly vyřazeny ze stavu IAF.

Indie – Vzdušné síly Indie (IAF) se staly provozovatelem 18-ti letounů typu Su-30K (Flanker F variant 1). IAF si přitom zmíněné stroje pořídilo pouze na překlenutí období, než budou zahájeny dodávky pokročilejších bojových letounů typu Su-30MKI (Flanker H). Všechny 18 letouny typu Su-30K (Flanker F variant 1) byly IAF předány v letech 1997 až 1999. V roce 2011 IAF všechny zmíněné stroje navrátilo výrobci, který je následně přeprodal do Angoly a Etiopie.

Posádka:    pilot a druhý pilot/navigátor/operátor zbraňových systémů nebo pilot/žák a pilot/instruktor

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Ljulka Al-31F s max. tahem po 7 850 kp / 12 500 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        impulsní dopplerovský radiolokátor typu N001 Mječ (Slot Back 2) radiolokačního komplexu typu RLPK-27, instalovaný uvnitř špice trupu. Radiolokátor typu Mječ umožňuje vyhledávat a sledovat vzdušné cíle, včetně těch, které se nacházejí na pozadí země. Vzdušné cíle s RCS cca 3 m² je přitom schopen sledovat na vzdálenost 80 až 100 km z přední, resp. 30 až 40 km ze zadní polosféry. Najednou zmíněný radiolokátor dokáže sledovat až 10 vzdušných cílů a na 2 z nich navádět PLŘS.

Vybavení:   - zaměřovací: elektro-optický zaměřovací systém typu OLS-27 s vyhledávacím dosahem 50 km, zaměřovacím dosahem 15 km, zorným polem v horizontální rovině 60° a zorným polem ve vertikální rovině +60°/-15°. Zmíněný systém v sobě sdružuje IČ senzor s laserovým dálkoměrem (s dosahem 0,3 až 3 km) a slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů. Instalace kopulovité hlavice tohoto zařízení se přitom nachází přímo před pilotní kabinou.

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu Parol, výstražný RL systém typu SPO-15 Berjoza, 32 výmetnic tří klamných IČ/RL cílů typu APP-50 (ty jsou vestavěny do ocasního žihadla) a aktivní RL rušič typu SPS-171 (L005S) Sorbcija-S (štíhlé válcovité kontejnery tohoto systému se zaoblenými dielektrickými kryty na obou koncích lze připevnit ke koncům křídla na místo závěsníků pro PLŘS typu R-73)

Výzbroj:     jeden 30 mm kanón typu GŠ-30-1 se zásobou 150 nábojů, vestavěný do pravého vírového přechodu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 4 000 kg, přepravovaná na deseti pylonech (dvou mezi motorovými gondolami, dvou pod motorovými gondolami, čtyřech pod křídlem a dvou na koncích křídla – ty jsou vyhrazeny pro PLŘS krátkého dosahu) – PLŘS středního dosahu s poloaktivním RL/pasivním IČ navedením řady R-27R1/T1 (AA-10A/B Alamo A/B) (max. 6 ks), PLŘS středního dosahu s poloaktivním RL/pasivním IČ navedením řady R-27ER1/ET1 (AA-10C/D Alamo C/D) (max. 6 ks) a PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-73E (AA-11A Archer) (max. 6 ks), neřízené pumy o hmotnosti 100 až 500 kg, raketové bloky typu B-8M (20 neřízených raket typu S-8 ráže 80 mm) a B-13L (5 neřízených raket typu S-13 ráže 122 mm), 340 mm neřízené rakety typu S-25 (max. 4 ks) a submuniční kontejnery typu KMGU

* 5 200 km s jedním doplněním paliva za letu

Poslední úpravy provedeny dne: 17.1.2024