Suchoj Su-29

Typ:  dvoumístná cvičná modifikace sportovního akrobatického speciálu typu Su-26M

Určení:  výuka vyšší pilotáže a sportovní akrobacie a elementální a základní výcvik vojenských pilotů

Odlišnosti modelu Su-29 od letounu Su-26M:

- instalace dvoumístné tandemově uspořádané pilotní kabiny se sedadlem žáka vpředu a sedadlem instruktora vzadu na místo kabiny jednomístné uvnitř modifikované střední části trupu se zvětšenou délkou (o 400 mm) – to si vyžádalo rozdělit zadní nosník křídla na dva díly uchycené ke kostře trupu s trubkové příhradoviny (zadní nosník křídla modelu Su-26M byl jednodílný a procházel trupem skrz na skrz)

- instalace modifikovaného průzračného překrytu s novou zadní částí – ta je nyní výrazně delší a navíc se vyklápí směrem do strany (na místo směrem dozadu)

- instalace plně zdvojeného řízení

- menší výška hřbetu zadní části trupu v oblasti za pilotní kabinou (to zajistilo lepší výhled z pilotní kabiny směrem dozadu)

- nová konstrukce zadní části trupu v oblasti za kokpitem – tu nyní tvoří nosný potah (u modelu Su-26M konstrukci zadní části trupu tvořila, stejně jako v případě přední části trupu, příhradovina, která byla svařena z ocelových trubek a potažena nenosným potahem)

- instalace nové požární přepážky uvnitř trupu přímo za motorem – ta je nyní zhotovena ze slitin titanu (požární přepážka model Su-26M byla zhotovena z duralu)

- instalace nových vzpěr hlavního podvozku – ty jsou nyní zhotoveny svařováním a navíc mají dutý profil (vzpěry hlavního podvozku modelu Su-26M byly naproti tomu zhotoveny z pružných titanových desek)

- instalace modifikovaného křídla s větší plochou a větším rozpětím (o 400 mm) – toho bylo docíleno zavedením zvětšených koncových oblouků (pozice křidélek při zůstala bez změn – ty proto nyní nezasahují až ke koncovým obloukům)

Historie:  Protože jsou úspěchy pilotů jednomístných akrobatických speciálů typu Su-26M na mezinárodních soutěžích v letecké akrobacii přímo úměrné efektivitě výcviku, v roce 1990, tedy krátce poté, co byl tento stroj zaveden do výrobního programu závodu AO „Peredovye technologii Suchogo“, se JSC P.O. Suchoje z vlastní iniciativy pustila do vývoje jeho dvoumístné cvičné modifikace se zdvojeným řízením. Dvoumístný Su-26M přitom vešel ve známost pod označením Su-29 a se svým jednomístným protějškem sdílel konstrukci draku z pouhých 65-ti %. Protože se kompozitní materiály na hmotnosti vnitřní konstrukce draku tohoto dvoumístného stroje podílely ještě ve větší míře než u modelu Su-26M (z celých 60-ti %), i přes instalaci druhého pilotního prostoru byl v porovnání s tímto svým jednomístným protějškem těžší o pouhých 60 kg. Díky tomu vykazoval prakticky totožnými letovými charakteristikami jako jednomístný Su-26M. Práce na projektu letounu Su-29 nezabraly ani rok. Kompletaci prvního prototypu tohoto stroje (černá 01) se proto podařilo dokončit již na počátku června roku 1991. Od vzletové dráhy se první prototyp letounu Su-29 poprvé odlepil dne 9. srpna toho samého roku. Ještě předtím se ale představil celému světu na statické ukázce Pařížské Air Show. Na podzim roku 1991 se realizací svého prvního letu do zkušebního programu zapojil též prototyp druhý. Závodní zkoušky tohoto stroje byly úspěšně ukončeny ještě v prosinci téhož roku. Krátce nato, na jaře roku 1992, brány závodu AO „Peredovye technologii Suchogo“ opustil též třetí letový prototyp (černá 03) spolu s prvními dvěma sériovými stroji. Tyto tři letouny se přitom od předchozích dvou prototypů mírně odlišovaly. Konkrétně obdržely modifikovaný překryt pilotní kabiny s odlišně tvarovanou zadní partií a snížený hřbet zadní části trupu v oblasti mezi překrytem pilotní kabiny a SOP. Díky tomu jejich kabina poskytovala lepší výhled směrem dozadu. Mezitím, v roce 1992, si dvoumístný Su-29 odbyl svůj soutěžní debut, a to na Mistrovství světa v letecké akrobacii, které se konalo ve francouzském Le Havre. Certifikát o letové způsobilosti dle ruské normy AP-23 byl přitom tomuto stroji vystaven dne 7. července 1994. Prototypy letounu Su-29 spolu s prvními sériovými stroji byly postaveny závodem AO „Peredovye technologii Suchogo“, tedy tím samým závodem, který se zabýval sériovou výrobou jednomístných akrobatických speciálů řady Su-26M. V roce 1994 byla však produkce tohoto dvoumístného letounu přesunuta do prostor Dubninského strojařského závodu (DMZ). Zde ale letoun typu Su-29 vznikl jen v několika exemplářích. Krátce nato byla totiž výrobní linka tohoto dvoumístné stroje přestěhována do prostor závodu LMZ z Luchovic, který náležel konsorciu RSK MiG. Do roku 1994 se přitom podařilo do celého světa prodat více než 40 sériových Su-29. Mnoho z nich skončilo na území USA. Zde prodej těchto dvoumístných strojů zajišťoval, stejně jako v případě jednomístných akrobatických speciálů řady Su-26M, floridský prodejce Pompano Air Center. V letech 1992 až 1994 se přitom podařilo Američanům přes zmíněnou společnost prodat celkem 25 dvoumístných Su-29 (8 v roce 1992, 10 v roce 1993 a 7 v roce 1994). Do roku 1998 brány všech tří výše uvedených podniků opustilo celkem 60 sériových Su-29. Zatímco dvaapadesát z nich odpovídalo základní akrobatické modifikaci, zbylých osm vzniklo ve vojenské cvičné verzi. Provozovatelem všech osmi vojenských Su-29, které vešly ve známost jako Su-29AR, se přitom stalo Argentinské vojenské letectvo. Mezitím, v roce 1996, si dvoumístný Su-29 spolu s odvozeným jednomístným modelem Su-31 vyzkoušelo též Ruské VVS. Ruské vzdušné síly totiž právě tehdy hledaly náhradu za počtenou flotilu stárnoucích pístových cvičných letounů typu Jak-52. Cílem zmíněných zkoušek se tedy stalo prověření způsobilosti letounů typu Su-29 a Su-31 zastávat roli vojenského základového cvičného letounu. Vojskové zkoušky zmíněných strojů byly přitom realizovány na letišti Drakino, domovské základně ROSTO (Ruský obranný sportovně-technický spolek), ruského nástupce sovětského DOSAAFu (Dobrovolná společnost pro spolupráci s armádou, letectvem a námořnictvem), a zúčastnilo se jich celkem osm pilotů. Přestože byl letoun typu Su-29 vojenskými piloty hodnocen nanejvýš kladně, VVS jej nakonec nepřijalo. Jednotlivé exempláře sériových Su-29 se přitom od sebe navzájem odlišovaly v některých detailech. Převážná většina těchto strojů byla opatřena třílistou vrtulí typu MTV-9. Nejméně jeden z nich (v.č. 75-04) obdržel dvoulistou vrtuli typu V-530TA-D12, která se vyznačovala absencí vrtulového kužele. Tento konkrétní exemplář letounu Su-29 se široké veřejnosti se poprvé představil v srpnu roku 1993 na airshow MAKS 93 a kromě zmíněné vrtule byl opatřen též nestandardním podvozkem s nevelkými blatníčky. Ty se přitom objevily i na jiných letounech této řady. Na airshow MAKS 95, která se konala dva roky nato, bylo zase možné shlédnout letoun typu Su-29 (v.č. 79-05) s instalací třílisté vrtule typu MTV-3B/V/L250-21. Jednotlivé exempláře sériových Su-29 se přitom od sebe navzájem odlišovaly nejen instalací různých typů vrtulí, ale i počtem koncových křídleních referenčních trojúhelníků a řadou dalších detailů, jakými jsou např. antény.

Verze:

Su-29 – základní 360 hp pístovým motorem typu M-14P poháněná modifikace letounu Su-29. Tento model byl postaven v letech 1992 až 1997 v počtu 52-ti exemplářů.

Su-29AR – exportní modifikace letounu Su-29 určená pro výcvik vojenských pilotů. Cvičný speciál Su-29AR vznikl na základě zadání Argentinského vojenského letectva. Vzdušné síly Argentiny přitom mezi zářím 1997 a březnem 1998 převzaly celkem osm těchto strojů. viz. samostatný text

Su-29KS – speciální modifikace letounu Su-29 zastávající roli vzdušné zkušebny lehké vystřelovací sedačky typu Zvezda SKS-94, první vystřelovací sedačky na světě navržené speciálně pro sportovní akrobatické letouny. Jediný exemplář tohoto modelu vznikl v roce 1994 konverzí sériového Su-29. viz. samostatný text

Su-29 (modifikovaný) – pokročilá modifikace letounu Su-29 s protaženými křidélky až ke koncovým křídelním obloukům. Zmíněná úprava tomuto modelu zajistila lepší obratnost a lepší letové kvality. Jako první byl prodlouženými křidélky opatřen letoun typu Su-29 s černým trupovým číslem 03 (3. prototyp letounu Su-29). Existence takto modifikovaného Su-29 (černá 03) je přitom známa od roku 1999. Mezi další letouny typu Su-29, které byly opatřeny prodlouženými křidélky, lze řadit letouny s registrací OK-HXA, RF-00333 a RF-1234.

Su-29M – pokročilá modifikace letounu Su-29 s instalaci silnější 420 hp pístové pohonné jednotky typu M-9F. Tento motor přitom není ničím jiným, než vývojovým derivátem slabšího 360 hp vzduchem chlazeného devítiválce typu M-14P, pohonné jednotky všech předchozích verzí letounu Su-29. Model Su-29M vznikl v roce 1999 v rámci modernizačního programu letounu Su-29. Obdobný modernizační program přitom JSC P.O. Suchoje zpracovala též pro jednomístné akrobatické speciály typu Su-26M (model Su-26M3) a Su-31M (model Su-31M3). Nejméně tři letouny typu Su-29M jsou provozovány na území Velké Británie (RA-01607, RA-01609 a RA44547).

Vyrobeno:  pět prototypů (tři letové a dva neletové pro statické zkoušky) a 60 sériových strojů všech verzí (52 Su-29 a 8 Su-29AR)

Uživatelé:  Argentina, Austrálie, Česká Republika, Francie, Itálie, JAR, Litva, Rusko, Slovensko, Spojené Arabské Emiráty, Švýcarsko, USA a Velká Británie

Su-29

Posádka:    pilot/žák a pilot/instruktor nebo jeden pilot*

Pohon:       jeden pístový motor typu Vedenějev M-14P s max. výkonem 360 hp

* při jednočlenném obsazení pilot sedí vždy na zadní sedačce (kuli zachování polohy těžiště)

Poslední úpravy provedeny: 26.1.2013