Suchoj Su-27UBM1

Typ:  víceúčelová bojová modifikace těžkého cvičně-bojového stíhacího letounu typu Su-27UB (Flanker C); tento model vznikl v rámci modernizačního programu

Určení:  ničení stíhacích letounů protivníka v manévrovém vzdušném boji, ničení vzdušných cílů na střední a velké vzdálenosti, obrana pozemních jednotek a průmyslových komplexů před napadením ze vzduchu, doprovodné úkoly, ničení pozemních a hladinových cílů za pomoci přesně naváděné munice, umlčování radiolokátorů protivníka a výcvik pilotů

Odlišnosti od letounu Su-27UB (Flanker C):

- instalace modifikovaného radiolokátoru typu N001 s rozšířenými schopnostmi o vyhledávání a sledování pozemích a hladinových cílů

- instalace nového přístrojového vybavení uvnitř pilotní kabiny – jeho součástí se staly též dva multifunkční displeje (po jednom v každém kokpitu)

- instalace modifikovaného navigačního komplexu

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o PLŘS středního dosahu typu R-77 (AA-12 Adder), protizemní ŘS typu Ch-25ML (AS-12B Kegler) a Ch-29L/T (AS-14A/B Kedge), protiradiolokační ŘS typu Ch-31P (AS-17A Krypton), protilodní ŘS typu Ch-31A (AS-17B Krypton), řízené pumy typu KAB-500Kr/L, neřízené pumy, submuniční kontejnery a neřízené rakety

- instalace modifikovaného zařízení pro záznam letových dat a výstrahu posádky – ten zajišťuje přenos informací o činnosti veškerých palubních systémů prostřednictvím digitálního datalinku pozemním vyhodnocovacím stanovištím v reálném čase

Historie:  Běloruské vojenské letectvo rozpadem SSSR, k němuž došlo v roce 1991, získalo celkem 28 těžkých frontových stíhačů řady Su-27 (Flanker), 23 jednomístných Su-27 (Flanker B) a 5 dvoumístných Su-27UB (Flanker C). Tímto se stalo hned po Rusku a Ukrajině třetím největším provozovatelem těchto výkonných bojových letounů z řad států bývalého SSSR. Všechny běloruské Su-27/-27UB (Flanker B/C), tedy vyjma jednoho dvoumístného Su-27UB (Flanker C), byly dislokovány na 61. základně stíhacích letounů (IAB), která se nachází v Baranoviči. V roce 1996 se ale havárií jednoho jednomístného Su-27 (Flanker B) flotila Běloruských stíhacích Suchojů zredukovala na 27 exemplářů. Zatímco další tři jednomístné Su-27 (Flanker B) odkoupila v roce 1998 Angola, další tento stroj byl v roce 2001 prodán přes Ukrajinu do Velké Británie. V roce 2006 však na inventáři Běloruských vzdušných sil přibylo celkem 18 ex-indických dálkových stíhačů typu Su-30K Flanker F variant 1 (exportní modifikace letounu Su-30 Flanker F variant 1). Mezitím padlo rozhodnutí, aby byly všechny dvoumístné cvičně-bojové Su-27UB (Flanker C) podrobeny obdobnému modernizačnímu programu, jakým mezitím prošly lehčí jednomístné frontové stíhače typu MiG-29 (Fulcrum C). Cílem zmíněného modernizačního programu, který dal za vznik modelu Su-27UBM1, se mimo jiné stalo přetvoření těchto ryze stíhacích letounů v plnohodnotné víceúčelové bojové stroje disponující schopností vést útoky na pozemní cíle za pomoci přesně naváděné munice. Do standardu Su-27UBM1 bylo přitom v prostorách leteckého opravárenského závodu 558. ARZ z Baranoviče dopracováno celkem pět letounů typu  Su-27UB Flanker C (černá 60 až 64) ze stavu Běloruského vojenského letectva. Na modernizačním programu Su-27UBM1 se ale podílela též ruská společnost Rossijskaja avionika. Ta přitom při modernizaci běloruských Su-27UB (Flanker C) plně zužitkovala zkušenosti, které mezitím nabyla v průběhu prací na obdobném modernizačním programu letounů typu Su-27UB Flanker C (model Su-27UBM) a Su-30 Flanker F variant 1 (Su-30M2) Ruského VVS. Letové zkoušky prvního do standardu Su-27UBM1 dopracovaného letounu typu Su-27UB (Flanker C) byly realizovány v roce 2004. Široká veřejnost se mohla s modernizovaným Su-27UBM1 poprvé seznámit v květnu roku 2005 na mezinárodní výstavě vojenské techniky MILEX 2005, která se konala v Minsku. V rámci zmíněné prezentace přitom dva tyto stroje (černá 62 a 64) uskutečnily též útoky na pozemní cíle za pomoci 500 kg řízených pum s poloaktivním laserovým navedením typu KAB-500L a 80 mm neřízených raket typu S-80. Dne 30. srpna 2009 byl jeden Su-27UBM1 ztracen při havárii, které se udála v průběhu předváděcího letu na polské airshow Radom Air Show 2009. Všechny letouny řady Su-27 (Flanker) byly z výzbroje Běloruských vzdušných sil vyřazeny dne 7. prosince 2012. Tehdy se přitom na inventáři vzdušných sil Běloruska kromě cca 17-ti jednomístných Su-27 (Flanker B) nacházely též 4 dvoumístné Su-27UBM1. Mezitím se modernizační program Su-27UBM1 stal základem obdobného modernizačního programu letounů typu Su-27UB (Flanker C) ze stavu Kazašských vzdušných sil (model Su-27UBM2).

Verze:  -

Vyrobeno:  pět exemplářů (všechny vznikly úpravou sériových Su-27UB)

Uživatelé:  pouze Bělorusko

Posádka:    pilot a druhý pilot/navigátor/operátor zbraňových systémů nebo pilot/žák a pilot/instruktor

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Ljulka Al-31F s max. tahem po 7 850 kp / 12 500 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        modifikovaný impulsní dopplerovský radiolokátor typu N001 Mječ (‘Slot Back II’) radiolokačního komplexu typu RLPK-27, instalovaný uvnitř špice trupu. Radar typu Mječ je schopen vyhledávat a sledovat vzdušné cíle (včetně těch nacházejících se na pozadí země), pozemní cíle i hladinové cíle. Kromě toho lze za jeho pomoci provádět mapování terénu. Vzdušné cíle s RCS cca 3 m² dokáže odhalit na vzdálenost 80 až 100 km z přední, resp. 30 až 40 km ze zadní polosféry. Najednou je schopen sledovat až 10 vzdušných cílů a na 2 z nich navádět PLŘS. Zatímco menší pozemní cíl o velikosti bojového vozidla tento typ radaru dokáže identifikovat na vzdálenost 40 km, větší pozemí cíl, jakým je např. most, na vzdálenost 100 km, velké hladinové plavidlo na vzdálenost 350 km.

Vybavení:   - zaměřovací: elektro-optický zaměřovací systém typu OLS-27 s vyhledávacím dosahem 50 km, zaměřovacím dosahem 15 km, zorným polem v horizontální rovině 60° a zorným polem ve vertikální rovině +60°/-15°. Tento systém sdružuje IČ senzor s laserovým dálkoměrem s dosahem 0,3 až 3 km a slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů. Instalace jeho kopulovité hlavice se přitom nachází přímo před pilotní kabinou.

                    - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu Parol, výstražný RL systém typu SPO-15 Berjoza, 32 výmetnic tří klamných IČ/RL cílů typu APP-50 (ty jsou vestavěny do ocasního žihadla) a aktivní rušič typu SPS-171/L005S Sorbcija-S (dvojici štíhlých válcovitých kontejnerů tohoto systému se zaoblenými dielektrickými kryty na obou koncích lze umístit na konce křídla na místo závěsníků pro PLŘS typu R-73)

Výzbroj:      jeden 30 mm kanón typu GŠ-30-1 se zásobou 150 nábojů, vestavěný do pravého vírového přechodu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 6 000 kg přepravovaná na deseti pylonech (dvou mezi motorovými gondolami, dvou pod motorovými gondolami, čtyř pod křídlem a dvou na koncích křídla – ty jsou vyhrazeny pro PLŘS krátkého dosahu) - PLŘS středního dosahu s poloaktivním RL/pasivním IČ navedením typu R-27R/T/ER/ET (AA-10 Alamo), PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu R-77 (AA-12 Adder), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-73 (AA-11 Archer), protizemní ŘS s poloaktivním laserovým navedením typu Ch-25ML (AS-12B Kegler) a Ch-29L (AS-14A Kedge), protizemní ŘS s pasivním TV navedením typu Ch-29T (AS-14A Kedge), protiradiolokační ŘS s pasivním RL navedením typu Ch-31P (AS-17A Krypton), protilodní ŘS s aktivním RL navedením typu Ch-31A (AS-17B Krypton), řízené pumy s poloaktivním laserovým navedením typu KAB-500L, řízené pumy s pasivním TV navedením typu KAB-500Kr, neřízené pumy o hmotnosti 100 až 500 kg, raketové bloky typu B-8M (20 neřízených raket typu S-8 ráže 80 mm) a B-13L (5 neřízených raket typu S-13 ráže 122 mm), neřízené 340 mm rakety typu S-25 a submuniční kontejnery typu KMGU

Poslední úpravy provedeny dne: 15.3.2015