Typ:  pokročilá modifikace těžkého frontového stíhacího letounu typu Su-27P/UB (Flanker B/C); tento model vzešel z modernizačního programu letounů typu Su-27P/UB (Flanker B/C) vzdušných sil Ukrajiny

Určení:  ničení stíhacích letounů protivníka v manévrovém vzdušném boji, ničení vzdušných cílů na střední a velké vzdálenosti, obrana pozemních jednotek a průmyslových komplexů před napadením ze vzduchu a doprovodné úkoly

Odlišnosti od letounu Su-27P/UB (Flanker B/C):

- instalace modifikovaného radiolokátoru typu N001 Mječ (Slot Back II) s prodlouženým dosahem v režimu zaměření o 30 % a zvýšenou odolností proti elektronickému rušení

- instalace navigačního vybavení splňujícího požadavky mezinárodních vojenských i civilních norem v podobě satelitního přijímače typu SN-3307-02 (anténa tohoto zařízení se nachází na hřbetu trupu, přímo za pilotní kabinou), který je kompatibilní a ruským systémem GLONASS i americkým systémem GPS, kombinovaného ILS/VOR navigačního systému typu Kurs-93M-V, odpovídače typu A511 (verze 30), který splňuje požadavky ICAO, a DME/TACAN přijímače typu MSD-2000V

- instalace varovného systému pilota typu Ekran-02M-3 (u jednomístného modelu Su-27P1M) nebo Ekran-UB-02M-3 (u dvoumístného modelu Su-27UB1M) 

- instalace zapisovače letových dat typu BUR-4-1-10-01, který dokáže nahrávat data ze zařízení SAVR-27U a Ekran-02M-3

- instalace audio- a videozáznamového systému typu SAVR-27U na místo fotokulometu a hlasového zapisovače

- modifikované spojovací vybavení dopracováním radiostanice typu L800L1 Luň-1 na model L800L1M

Historie:  Vojenské letectvo a protivzdušná obrana Ukrajiny na počátku 90. let po Sovětském VVS a PVO zdědila celkem 67 těžkých stíhacích letounů řady Su-27 (Flanker). Přestože se následující dvě desetiletí nesla v duchu masivních redukcí letecké techniky, letouny této řady tvoří páteř vzdušných sil Ukrajiny i v dnešních dnech. V roce 2014 se na inventáři Ukrajinských vzdušných sil stále nacházelo 57 těchto strojů, z toho 40 v jednomístné frontové stíhací verzi Su-27 (Flanker B), 8 v jednomístné přepadové stíhací verzi Su-27P (Flanker B) a 9 v dvoumístné cvičně-bojové verzi Su-27UB (Flanker C). V provozu byla ale tehdy sotva polovina z nich. Zbylé byly trvale uskladněny. Tři letouny typu Su-27 (Flanker B) pak zastávaly roli pozemní školní instruktážní pomůcky. Všechny aktivní Su-27 (Flanker B) se tehdy nacházely u dvou útvarů, a to 831. brigády taktického letectva (brTA) s domovskou základnou Myrhorod a 39. samostatné letky taktického letectva (oaeTA) s domovskou základnou Ozerne. Ruská anexe Krymu, spolu s občanskou válkou, ale již v roce 2014 Ukrajinské vzdušné síly donutila reaktivovat část odstavených letounů řady Su-27 (Flanker). Zmíněné stroje byly přitom uvedeny zpět do provozuschopného stavu buďto přímo u jejich domovských útvarů, tedy pokud byly uskladněny v blízké minulosti, nebo u záporožského státního leteckého opravárenského závodu (ZDARZ), známého jako MiGremont. Do srpna roku 2016 se vzdušných silám Ukrajiny podařilo počet bojeschopných letounů řady Su-27 (Flanker) navýšit na téměř 30 exemplářů. Kromě toho byla dne 5. srpna 2014 schválena modernizace základního vybavení těchto strojů. Díky instalaci požadovaného modernizačního balíčku mělo přitom vybavení letounů řady Su-27 (Flanker) splňovat požadavky mezinárodních vojenských i civilních norem. Základem zmíněného modernizačního balíčku se stal modernizační balíček z dílny závodu ZDARZ, který byl testován od srpna roku 2012 na letounu Su-27UB (modrá 71). Součástí objednaných modernizačních balíčků pro „ukrajinské“ Su-27 (Flanker) se ale nestaly všechny komponenty modernizačního balíčku závodu ZDARZ z roku 2012 (např. střelecký počítač typu VOK-27). Naproti tomu byl do nich nově začleněn zapisovač letových dat typu BUR-4-1-10-01. Zatímco pro takto modernizované jednomístné Su-27 (Flanker B) a Su-27P (Flanker B) bylo vyhrazeno označení Su-27S1M a Su-27P1M, identicky modernizované dvoumístné Su-27UB (Flanker C) obdržely označení Su-27UB1M. Jako první byl závodem ZDARZ modernizován letoun Su-27UB (modrá 71). Zmíněný stroj byl vzdušným silám Ukrajiny, resp. 831. brTA, předán dne 14. října 2015, a to na letišti v Záporoží při slavnostní ceremonii za přítomnosti ukrajinského prezidenta. Jako druhý byl takto modernizován jednomístný Su-27P (modrá 58 / ex modrá 02). Zmíněný stroj do závodu ZDARZ dorazil v říjnu roku 2014 a jeho předchozím provozovatelem byl 39. oaeTA. Modernizované Su-27P1M/UB1M lze přitom od nemodernizovaných Su-27P/UB (Flanker B/C) rozpoznat pouze díky instalaci bílé antény satelitního přijímače na hřbetu trupu, přímo za pilotní kabinou. Svůj veřejný debut si modernizované Su-27P1M/UB1M odbyly dne 19. června 2016 na mezinárodní airshow, která se konala na dánské letecké základně Skrydstrup. Zda byly do standardu Su-27P1M/UB1M modernizovány další letouny typu Su-27P/UB (Flanker B/C) ze stavu vzdušných sil Ukrajiny, není bohužel známo.

Verze:

Su-27P1M – základní jednomístná bojová modifikace letounu typu Su-27P1M

Su-27UB1M – dvoumístná cvičně-bojová modifikace letounu typu Su-27P1M

Vyrobeno:  nejméně jeden exemplář modelu Su-27P1M (vznikl konverzí sériového Su-27P) a nejméně jeden exemplář modelu Su-27UB1M (vznikl konverzí sériového Su-27UB)

Uživatelé:  pouze Ukrajina

Su-27P1M

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Ljulka Al-31F s max. tahem po 7 850 kp / 12 500 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        modifikovaný impulsní dopplerovský radiolokátor typu N001 Mječ (‘Slot Back II’) radiolokačního komplexu typu RLPK-27, instalovaný uvnitř špice trupu. Radar typu Mječ slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů (včetně vzdušných cílů nacházejících se na pozadí země).

Vybavení:  - zaměřovací: elektro-optický zaměřovací systém typu OLS-27 s vyhledávacím dosahem 50 km, zaměřovacím dosahem 15 km, zorným polem v horizontální rovině 60° a zorným polem ve vertikální rovině +60°/-15°. Tento systém sdružuje IČ senzor s laserovým dálkoměrem s dosahem 0,3 až 3 km a slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů. Instalace jeho kopulovité hlavice se přitom nachází přímo před pilotní kabinou.

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu Parol, výstražný RL systém typu SPO-15 Berjoza, 32 výmetnic tří klamných IČ/RL cílů typu APP-50 (ty jsou vestavěny do ocasního žihadla) a aktivní rušič typu SPS-171/L005S Sorbcija-S (dvojici štíhlých válcovitých kontejnerů tohoto systému se zaoblenými dielektrickými kryty na obou koncích lze umístit na konce křídla na místo závěsníků pro PLŘS typu R-73)

Výzbroj:    jeden 30 mm kanón typu GŠ-30-1 se zásobou 150 nábojů, vestavěný do pravého vírového přechodu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 6 000 kg, přepravovaná na deseti pylonech (dvou mezi motorovými gondolami, dvou pod motorovými gondolami, čtyř pod křídlem a dvou na koncích křídla – ty jsou vyhrazeny pro PLŘS krátkého dosahu) - PLŘS středního dosahu s poloaktivním RL/pasivním IČ navedením řady R-27 (AA-10 Alamo) (max. 6 ks) a PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-73 (AA-11 Archer) (max. 6 ks)

Poslední úpravy provedeny dne: 9.10.2016