Suchoj Su-26M3

Typ:  pokročilá modifikace akrobatického speciálu typu Su-26M

Určení:  předvádění sportovní akrobacie na leteckých přehlídkách, účast na soutěžích v letecké akrobacii a výcvik pilotů v letecké akrobacii

Odlišnosti od letounu Su-26M:

- instalace silnějšího vzduchem chlazeného devítiválce typu M-9F (na místo typu M-14P) v přídi trupu – v této souvislosti tento model obdržel nový vrtulový kužel se znatelně většími rozměry, nové motorové lože, nový chladič oleje, novou motorovou kapotu s vertikální odtokovou hranou (na místo šikmé) a modifikované panely potahu boků přední partie trupu s pozměněným tvarem

- instalace modifikovaného křídla s větším rozpětím, odlišným profilem náběžné hrany a křidélky s větším rozpětím na odtokové hraně

- instalace odlišně tvarované svislé ocasní plochy (SOP) z letounu Su-31

- instalace odlišně tvarovaného jednodílného nevyztuženého průzračného překrytu pilotní kabiny alá Su-31M na místo překrytu dvoudílného sestávajícího se z pevného čelního štítku a odsuvné (směrem dozadu) zadní části

- instalace vystřelovací sedačky typu Zvezda SKS-94M uvnitř pilotní kabiny

Historie:  Letoun typu Su-26M3 vznikl v rámci modernizačního programu jednomístného akrobatického speciálu typu Su-26M. Jeho cílem se přitom stalo zlepšení poměru výkonu a hmotnosti, aerodynamiky a provozní bezpečnosti tohoto prvního sportovního letounu značky „Su“. Jedním z klíčových prvků modernizačního programu Su-26M3 se stala instalace nového 420 hp vzduchem chlazeného devítiválce typu M-9F. Tento motor přitom není ničím jiným, než vývojovým derivátem slabšího 360 hp vzduchem chlazeného devítiválce typu M-14P, pohonné jednotky všech předchozích verzí letounu Su-26M. Díky jeho instalaci letoun typu Su-26M3 může provádět manévry, které do té doby byly schopny provádět pouze letouny opatřené proudovými motory s vektorovatelnými tryskami. Současně letoun typu Su-26M3 obdržel výrazně modifikované křídlo a novou SOP. Ta byla přitom převzata od pokročilejšího akrobatického speciálu typu Su-31. Další předností modernizovaného Su-26M3 před jinými letouny této kategorie se stala instalace vystřelovací sedačky typu Zvezda SKS-94M, vůbec první vystřelovací sedačky na světě vyvinuté speciálně pro sportovní letouny, uvnitř pilotní kabiny. Zavedení tohoto záchranného prvku si ale vyžádalo nahradit původní dvoudílný překryt pilotní kabiny jednodílným nepodobným překrytu pilotní kabiny letounu Su-31M. Obdobný modernizační program přitom JSC P.O. Suchoje zpracovala též pro dvoumístný akrobatický speciál typu Su-29 (model Su-29M) a pokročilejší jednomístný akrobatický speciál typu Su-31M (model Su-31M3). První exemplář letounu Su-26M3 se od vzletové dráhy poprvé odpoutal dne 25. března 2003. Tento stroj (Su-26M2-01) byl přitom postaven speciálně pro ruskou pilotku Světlanu Kapaninovou, držitelku titulu Světové šampiónky v letecké akrobacii. Široké veřejnosti byl letoun typu Su-26M3 poprvé prezentován ještě v srpnu roku 2003 na aerosalónu MAKS 2003, a to v podobě fotografie. Naživo se tento model celému světu poprvé představil až dva roky nato na aerosalónu MAKS 2005. Zde bylo přitom možné shlédnout letoun s registrací RF-00179 a černým trupovým číslem 04, který se vyznačoval instalací „starého“ dvoudílného překrytu pilotní kabiny z modelu Su-26M. Do konce roku 2004 byly pro potřeby ROSTO (Ruský obranný sportovně-technický spolek), ruského nástupce sovětského DOSAAFu (Dobrovolná společnost pro spolupráci s armádou, letectvem a námořnictvem), do standardu Su-26M2 dopracovány dva sériové Su-26M. Oba tyto stroje spolu s dalším Su-26M3, který darovala JSC P.O. Suchoje, následně převzal Ruský národní akrobatický tým. Mezitím, v roce 2003, se piloti zmíněného týmu, Světlana Kapaninová a Viktor Chmalj, se svými letouny typu Su-26M3 zúčastnili Světového mistrovství v letecké akrobacii, které se konalo v USA. Pilotce Světlaně Kapaninové se zde podařilo dokonce vybojovat titul světové šampiónky. Ze 14. Evropského mistrovství v letecké akrobacii, které se konalo v Kaunasu, si pak piloti letounů Su-26M3 Ruského národního akrobatického týmu odvezli celkem 22 medaili ze 24-ti, včetně všech zlatých. Rusové se přitom se svými letouny typu Su-26M3 zúčastnily též 24. Světového mistrovství v letecké akrobacii, které bylo pořádáno v roce 2007 na území Španělska, a 16. Evropského mistrovství v letecké akrobacii. Toto klání leteckých akrobatů se zase konalo v červenci roku 2008 v České republice.

Verze:  -

Vyrobeno:  nejméně tři exempláře (všechny vznikly konverzí sériových Su-26M)

Uživatelé:  pouze Rusko

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden pístový motor Vedenějev M-9F s max. výkonem 420 hp

Poslední úpravy provedeny: 26.1.2013