Suchoj Su-25T/TK (‘Frogfoot C’) / T-8M (Su-34)

Typ:  pokročilá modifikace taktického útočného letounu typu Su-25 (Frogfoot A) optimalizovaná pro boj s tanky a jinou obrněnou technikou protivníka za všech meteorologických podmínek ve dne i noci

Určení:  vyhledávání a ničení tanků a jiné obrněné techniky protivníka a ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory pozemních jednotek

Odlišnosti od letounu Su-25 (Frogfoot A):

- instalace navigačního-střeleckého komplexu typu SUV-25T Voschod (na místo typu KN-23-1)

- výrazně vyvýšený hřbet trupu v oblasti přímo za pilotní kabinou tvarově se shodující s vyvýšeným hřbetem dvoumístného cvičně-bojového modelu Su-25UB – zde se nacházejí bloky navigačního-střeleckého komplexu typu SUV-25T Voschod spolu s další palivovou nádrží (č.3)

- zvětšená vnitřní zásoba paliva z 3 360 l na 4 890 l vestavbou další palivové nádrže do vyvýšeného hřbetu trupu v oblasti za pilotní kabinou (nádrž č.3) a do zadní části trupu (nádrž č.4)

- instalace modifikované svislé ocasní plochy (SOP) s větší výškou (kompenzace narušené stability vyvýšeným hřbetem), výrazně kratším lapačem vzduchu v kořeni náběžné hrany a mohutným válcovitým pouzdrem s obrannými prostředky v kořeni odtokové hrany (až na posledně uvedenou úpravu jde o shodnou konstrukci jako u dvoumístného modelu Su-25UB)

- instalace modifikovaného přerytu pilotní kabiny – ten postrádá instalaci hřbetního periskopu, který pilotovi usnadňuje výhled směrem dozadu, a z konstrukčního hlediska se shoduje s překrytem předního pilotního prostoru dvoumístného modelu Su-25UB

- začlenění hydraulického posilovače do ovládání směrového kormidla (v případě předchozího modelu bylo hydraulickým posilovačem opatřeno pouze ovládání výškových kormidel a křidélek)

- absence integrálního výsuvného přístupového žebříku (ten se nacházel pod potahem levého boku přídě trupu v oblasti přímo před postranním lapačem vzduchu)

- instalace elektro-optického zaměřovacího systému typu I-251 Škval (na místo laserového dálkoměru-značkovače cílů typu Kljon-PS) za hranatým okénkem s výrazně většími rozměry včleněným do seříznuté špice mírně rozšířené a prodloužené přední části trupu – tento systém sdružuje laserový dálkoměr-značkovač cílů typu Pričal s optickým zaměřovačem a TV kamerou a slouží pro vyhledávání a zaměřování malých pohyblivých cílů a navádění protitankových řízených střel typu 9A4172 kompletu 9K121 Vichr (AT-16 Scallion)

- instalace 30 mm kanónu typu GŠ-2-30 v pevné lafetě typu NNPU-8M, která je umístěna pod vystouplým zploštěným krytem nacházejícím se na břiše trupu v oblasti za šachtou příďového podvozku vpravo od jeho podélné osy (u předchozího modelu se tento kanón nacházel v lafetě typu VPU-17A, která byla včleněné do kapoty levoboku břicha přídě trupu) – toto konstrukční řešení usnadnilo údržbu a zároveň omezilo vibrace draku při střelbě, vliv povýstřelových zplodin na chod pohonných jednotek a problémy s posunem těžiště vlivem spotřeby střeliva (hlavním důvodem tohoto zásahu do konstrukce se ale staly značné rozměry zaměřovacího systému typu Škval umístěného ve špici trupu)

- menší zásoba střeliva pro palubní kanón (200 ks munice na místo 250-ti)

- instalace vzpěry příďového podvozku o 222 mm blíže u levoboku trupu (z prostorových důvodů – instalace kanónu na břichu trupu vpravo od jeho podélné osy)

- instalace pohonných jednotek typu R-195 (na místo motorů typu R-95Š) – instalace pohonných jednotek typu R-195 (na místo motorů typu R-95Š) – tyto motory vykazují vyšším výkonem a delším meziopravním resursem a navíc jsou opatřeny systémem chlazení výstupních plynů (díky tomu vykazují nižší IČ emisí) – to se na vnějším vzhledu promítlo přítomnostní nevelkého kapsovitého lapače vzduchu na hřbetu zadní části motorových gondol a kónického krytu uprostřed výtokové trubice trysek (tato úprava byla zavedena do konstrukce též všech od roku 1989 nově vyrobených letounů typu Su-25)

- instalace obranného systému typu Irtyš - jeho součástí se stala stanice radiotechnického průzkumu a výstrahy typu SPO-32/L150 Pastel (antény nacházející se na koncových křídelních gondolách a nad vřetenovitým pouzdrem IČ rušiče), IČ rušič typu L166SI Suchogruz (jeho instalace se nachází uvnitř zadní části vřetenovitého pouzdra vestavěného do kořene odtokové hrany SOP), čtyři výmetnice klamných IČ/RL cílů typu UV-26 (ty jsou umístěny uvnitř přední části pouzdra IČ rušiče), a aktivní RL rušič typu Gardenija-1FU (podvěsný kontejner s tímto systémem se umisťuje na jeden z křídleních zbraňových závěsníků)

- rozšířené podvěsné vybavení o kontejner s TV zaměřovačem typu Merkurij, který pracuje i za nízké úrovně osvětlení – díky tomuto zařízení je letoun typu Su-25T schopen provádět bojovou činnost i za ztížené viditelnosti a v noci (toto zařízení se umisťuje pod střední část trupu přímo mezi šachty hlavního podvozku)

- modifikovaná pilotní kabina – ta je nyní plně hermetizována (díky tomu došlo ke vzrůstu praktického dostupu z 7 000 m na 10 000 m)

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o PTŘS typu 9A4172 raketového kompletu typu 9K121 Vichr (AT-16 Scallion), protizemní ŘS s pasivním TV navedením typu Ch-29T (AS-14B Kedge), řízenou pumu pasivním TV navedením typu KAB-500Kr, protiradiolokační ŘS s pasivním RL navedením typu Ch-58 (AS-11 Kilter) a krátkodosahovou PLŘS s pasivním IČ navedením typu R-73 (AA-11A Archer)

Historie:  Protože byl podzvukový bitevní speciál typu Su-25 (Frogfoot A) uzpůsoben pouze pro vedení útoků na pozemní cíle za denní doby a za dobrých meteorologických podmínek, což značně degradovalo jeho bojovou hodnotu, dne 17. června 1976, tedy ještě předtím, než byl oficiálně schválen pro sériovou výrobu (ta se rozeběhla v roce 1978 na lince závodu č.31 z Tbilisi), dostal sovětský průmysl za úkol vytvořit pro tento stroj nové zaměřovací vybavení, které mu mělo umožňovat vést boj s tanky a jinou obrněnou technikou protivníka za pomocí PTŘS i za ztížených meteorologických podmínek a v noci. OKB P.O. Suchoje přitom na zmíněné zadání zareagovala hned dvěma projekty pokročilých modifikací letounu Su-25 (Frogfoot A). Zatímco zbraňový systém modelu Su-25T měl být vystavěn na elektro-optickém zaměřovacím systému typu Škval bitevního vrtulníku typu V-80 (Ka-50 Hokum A), který spolupracoval s protitankovým raketovým kompletem typu Vichr (AT-16 Scallion), model Su-25V počítal s pilotážně-navigačním komplexem typu Bars. Ten mu měl zase umožňovat provádět bojovou činnost i za ztížených meteorologických podmínek. Později ale padlo rozhodnutí, aby byly schopnosti obou dvou zmíněných verzí letounu Su-25 (Frogfoot A), Su-25T a Su-25V, sloučeny v jeden jediný model. Ten přitom vešel ve známost pod závodním označením T-8M a služebním označením Su-25T (Frogfoot C) a dle zadání měl být schopen operovat za všech meteorologických podmínek ve dne i v noci ve vzdálenosti až do 450 km za bojovou linií ve výškách od 30 až 50 m do 5 000 m. Předběžné základní charakteristiky tohoto modelu prošly schvalovacím procesem v roce 1979. Oficiální byl celý program T-8M (Su-25T Frogfoot C) posvěcen výnosem ze dne 19. listopadu téhož roku. Příslušné technické zadání přitom následovalo v únoru 1981. Protože přetvoření ryze denního bitevníku Su-25 (Frogfoot A) v plnohodnotný víceúčelový bojový letoun se schopností vést útoky na širokou škálu typů pozemích cílů za všech meteorologických podmínek ve dne i noci představovalo rozhodně nelehký úkol, celý program T-8M byl později rozdělen na dvě etapy. Zatímco první vývojová etapa dala za vznik přechodovému modelu Su-25T Frogfoot C (T-8M) s instalací elektro-optického zaměřovacího systému typu Škval, protitankového raketového kompletu typu Vichr (AT-16 Scallion) a TV zaměřovače pracujícího za nízké úrovně osvětlení typu Merkurij, z etapy druhé vzešel konečný model Su-25TM Frogfoot C (T-8TM) s dále rozšířeným zaměřovacím vybavením o radiolokační stanici typu Kinžál a termovizní systém typu Chod. Vývoj posledně uvedeného modelu, Su-25TM Frogfoot C (T-8TM), byl přitom oficiálně schválen v lednu roku 1986. Základem obou dvou zmíněných pokročilých modifikací letounu Su-25 (Frogfoot A), Su-25T (Frogfoot C) a Su-25TM (Frogfoot C), se stal drak paralelně vyvíjeného dvoumístného cvičně-bojového modelu Su-25UB Frogfoot B (T-8UB). Ten se přitom z konstrukčního hlediska od základního bojového modelu známého jako Su-25 (Frogfoot A) odlišoval zejména výrazně vyvýšeným hřbetem trupu v oblasti přímo za pilotní kabinou a instalací svislé ocasní plochy (SOP) se zvětšenou výškou (z 4,80 na 5,20 m). Zatímco vyvýšený hřbet trupu cvičně-bojového Su-25UB (Frogfoot B) ukrýval druhý kokpit s pracovištěm instruktora, v případě bojového modelu Su-25T/TM (Frogfoot C) se zde nacházely bloky avioniky spolu s další palivovou nádrží. Od cvičně-bojového Su-25UB (Frogfoot B) se bojový Su-25T/TM (Frogfoot C) po konstrukční stránce dále odlišoval příďovou partií trupu v oblasti před pilotní kabinou. Ta se vyznačovala mírně větší délkou a šířkou, absencí výřezu pro kanón (ten byl z prostorových důvodů přesunut až za šachtu hlavního podvozku) a znatelně většími rozměry okénka zaměřovací optiky včleněného do seříznuté špice. Dále letoun typu Su-25T/TM (Frogfoot C) obdržel modifikované motory se zvýšeným tahem a sníženou IČ emisí (typ R-195) a rozšířenou zásobu paliva. Původně tento model počítal též se silnějším 45 mm kanónem. Protože se ale zavedení zmíněné zbraně jevilo z hlediska logistického zabezpečení jako velmi nevýhodné, přednost nakonec dostal osvědčený 30 mm dvouhlavňový kanón typu GŠ-2-30. Oba zmíněné letouny, Su-25UB (Frogfoot B) a Su-25T/TM (Frogfoot C), byly přitom z hlediska konstrukce draku a palubních systému identické z celých 85-ti až 90-ti %. To značně urychlilo vývoj, snížilo vývojové náklady a zároveň zjednodušilo a zlevnilo sériovou výrobu. Práce na pokročilém projektu letounu T-8M (Su-25T Frogfoot C) se podařilo završit v listopadu roku 1981. Technologická 1:1 maketa tohoto modelu byla komisí přezkoumána a schválena v dubnu roku 1982. Protože program bojového Su-25T Frogfoot C (T-8M) obdržel vyšší prioritu než program cvičně-bojového Su-25UB Frogfoot B (T-8UB), veškeré práce na tomto dvoumístném derivátu letounu Su-25 (Frogfoot A) byly krátce nato utlumeny na minimum. Rozestavěný první prototyp cvičně-bojového Su-25UB (Frogfoot B), který byl znám jako T8UB-1, se proto následně stal základem prvního prototypu bojového Su-25T (Frogfoot C). Ten přitom obdržel tovární označení T8M-1 a modré trupové číslo 01 a prototypovou dílnu opustil v červnu roku 1984. Poté byl přepraven do Žukovského. Pozemní zkoušky tohoto stroje se rozeběhly v červenci téhož roku. První vysokorychlostní pojížďky následovaly dne 13. srpna 1984. Od vzletové dráhy zmíněného letiště se tento stroj poprvé odlepil dne 17. srpna téhož roku, tj. o celý rok dříve, než prototyp dvoumístného Su-25UB (Frogfoot B). Hlavním posláním prototypu T8M-1 se přitom kromě prověření letových vlastností, stability a ovladatelnosti stalo též prověření činnosti pohonných jednotek typu R-195 (vývojový derivát motoru R-95Š). Z tohoto důvodu postrádal obě dodatečné trupové palivové nádrže (č.3 a č.4) a řadu plánovaných avionických systémů a zpočátku zkušebního programu i palubní kanón (jeho instalaci zaujímala zkušební aparatura). Další dva letové prototypy (T8M-2 a T8M-3) spolu s neletovým exemplářem pro statické zkoušky (T8M-0) vznikly konverzí prvních tří z pěti předsériových Su-25UB (Frogfoot B). Tyto stroje přitom z linky závodu č.99 z Ulan-Ude (U-UAPO) sjely v průběhu roku 1985. Zatímco prototyp T8M-2 (modrá 02) se do oblak poprvé vydal dne 27. července 1985, letové zkoušky prototypu T8M-3 (žlutá 03) se rozeběhly dnem 17. září 1986. Oba tyto stroje se přitom od prototypu prvního (T8M-1) odlišovaly instalací obou plánovaných dodatečných trupových palivových nádrží (č.3 a č.4) a kompletního avionického vybavení. Obranný systém ale obdržel pouze prototyp T8M-3. Tento stroj bylo proto možné od předchozích dvou prototypů (T8M-1 a T8M-2) snadno rozpoznat díky instalaci mohutného vřetenovitého pouzdra na odtokové hraně SOP. To ukrývalo aparaturu IČ rušiče typu L166SI spolu s výmetnicemi klamných cílů. Společným znakem pro všechny tři letové prototypy letounu Su-25T (Frogfoot C) se stal tzv. falešný zadní kokpit, který měl podobu lesklé fólie nalepené na boky hřbetní nástavby v oblasti přímo za pilotní kabinou. Ten měl přitom tento model skrýt před zraky satelitních průzkumných prostředků protivníka. Prototypy letounu Su-25T (Frogfoot C) s takto polepenou hřbetní nástavbou bylo totiž možné velmi snadno zaměnit s dvoumístnými Su-25UB (Frogfoot B). Tovární zkoušky tohoto modelu se ale kuli problémům s palubním vybavením nakonec zatáhly až do června roku 1987. Za celý program závodních zkoušek si přitom všechny tři zmíněné prototypy na své konto připsaly přes 500 zkušebních letů. Práce na dolaďování vlastního zbraňového systému letounu Su-25T (Frogfoot C), který byl vystavěn na elektro-optickém zaměřovači typu Škval, ale pokračovaly ještě další dva roky. Díky tomu se první etapu státních zkoušek tohoto modelu nepodařilo završit dříve než na konci roku 1990. Součástí státních zkoušek letounu Su-25T (Frogfoot C) se staly též střelecké zkoušky. Ty byly realizovány mezi červencem a srpnem roku 1988 na polygonu Prudboj, který se nachází poblíž Volgogradu. Zmíněných zkoušek se přitom zúčastnil prototyp T8M-2 a jejich součástí se staly též střelby z raketových bloků a kanónových kontejnerů. Následně, v srpnu roku 1989, se ten samý stroj spolu s prototypem T8M-3 a několika standardními Su-25 (Frogfoot A) zapojil do praktického cvičení, které se konalo na polygonu Brody nacházejícího se poblíž ukrajinského Lvova. Zmíněné letouny přitom v rámci tohoto cviční dostaly za úkol zneškodnit obrněný konvoj doprovázený dvěma mobilními systémy SAM. Zatímco starší letouny typu Su-25 (Frogfoot A) zcela selhaly, nasazení prototypů letounu Su-25T (Frogfoot C) bylo hodnoceno kladně. Poslední z prototypů, T8M-3, byl mimo jiné vyhrazen též pro potřeby zkoušek obranného systému typu Irtyš a automatického letového systému typu SAU-8. Později, mezi 14. červnem a 29. červencem roku 1989, byla za pomoci tohoto stroje prověřována činnost zmíněného systému (a podvěsného TV zaměřovače typu Merkurij) i za nočních podmínek. Zmíněné zkoušky probíhaly na letecké základně Kirovodskije, která se nachází na poloostrově Krym, poblíž Feodosije. Z této základny přitom ten samý letoun podnikl též několik přepadů hladinových plavidel na Černém moři. Spolu se závěrečnou zprávou z první etapy státních zkoušek, která byla završena, jak již bylo řečeno, v roce 1990, státní komise vydala též předběžnou zprávu, která letounu Su-25T (Frogfoot C) umožnila vstoupit do stádia sériové výroby. Produkcí tohoto modelu byl přitom pověřen závod č.31 z Tbilisi (TAGO), tedy ten samý závod, který se zabýval sériovou výrobou jednomístných Su-25/-25BM (Frogfoot A). Produkci dvoumístných Su-25UB/-25UTG (Frogfoot B/D) naproti tomu zajišťoval závod č.99 z Ulan-Ude (U-UAPO). Vzorem pro sériový Su-25T (Frogfoot C) se přitom stal prototyp T8M-3. První sériový Su-25T (Frogfoot C) vešel ve známost pod továrním kódem T8M-6 a od vzletové dráhy podnikového letiště závodu TAGO se poprvé odlepil dne 26. července 1990. Krátce nato, na konci roku 1991, tento stroj ve zkušebním programu zcela nahradil prototyp T8M-2. Ten byl totiž dne 14. června 1991 zničen za letu explozí submuničního kontejneru typu KMGU zavěšeného pod křídlem. Později, v roce 1992, se do programu státních zkoušek zapojily ještě další tři sériové stroje. Do konce roku 1990 brány závodu TAGO opustily celkem tři sériové Su-25T (Frogfoot C). Sériové exempláře tohoto modelu přitom obdržely identický kamuflážní nátěr jako letouny typu Su-25 (Frogfoot A). Naproti tomu kamufláž každého ze tří prototypů byla originálem. Původní plány přitom počítaly s tím, že typ Su-25T (Frogfoot C) svého předchůdce v podobě letounu typu Su-25 (Frogfoot A) ve výrobním programu závodu TAGO zcela nahradí ještě v průběhu roku 1991. Protože se mezitím rozpadl SSSR, což mělo za následek, že se závod TAGO rázem ocitl na území samostatné Gruzie, v průběhu roku 1991 brány tohoto podniku nakonec opustilo pouhých osm sériových Su-25T (Frogfoot C). Celá produkce tohoto perspektivního nástupce letounu Su-25 (Frogfoot A) se tak omezila na pouhých 11 exemplářů. Základem dvou z nich, T8M-4 a T8M-5, se navíc staly sériové Su-25UB (T8UB-4 a T8UB-5). Kompletaci dalších 12-ti sériových Su-25T (Frogfoot C) se nepodařilo dokončit (tři z nich se později staly základem dvoumístného modelu Su-25U). Protože Rusko navíc postihla těžká ekonomická krize, v prosinci roku 1992 byly státní zkoušky tohoto stroje z podmětu MAP (Ministerstvo leteckého průmyslu) a VVS předčasně ukončeny. Druhou etapu státních zkoušek letounu Su-25T (Frogfoot C) se proto nepodařilo splnit v plném rozsahu. K podpisu příslušné závěrečné zprávy přitom došlo v září roku 1993. Krátce předtím, v říjnu téhož roku, byl zřízen koncern „Šturmoviki Suchogo“, který sdružoval všechny organizace podílející se na vývoji a výrobě palubních systémů tohoto stroje. Ty se totiž rozpadem SSSR najednou ocitly na území hned několika samostatných států. Mezitím, v listopadu roku 1991, si letoun typu Su-25T (Frogfoot C) odbyl svůj mezinárodní debut, a to na Dubajské airshow IDEX 91. Zde bylo přitom možné shlédnout prototyp T8M-3, který předtím speciálně za tímto účelem obdržel standardní „sériovou“ kamufláž a žluté trupové číslo 25. Na MosAeroShow 92, která se konala v srpnu roku 1992, se zase široké veřejnosti představil sériový T8M-10 (modrá 10). S tím samým letounem se bylo možné setkat též na airshow Farnborough International 92 a na moskevské airshow MAKS 93. Zde se přitom tento stroj představil široké veřejnosti v konfiguraci s kontejnerem termovizního zobrazovacího systému typu Chod, který vznikl v rámci programu Su-25TM (Frogfoot C), v podvěsu pod trupem. Oba výše uvedené letouny, T8M-3 a T8M-10, byly ale na zmíněných airshow prezentovány pod exportním označením Su-25TK nebo Su-34. Ruské VVS převzalo v roce 1994 pouhých osm sériových Su-25T (Frogfoot C). Šest z nich bylo přitom následně, v roce 1996, předáno výcvikovému centru z Lipecka. V letech 1999 až 2001 pak čtyři z nich prošly operačními zkouškami v bojových podmínkách druhého ozbrojeného konfliktu v Čečensku. Přestože toto první bojové nasazení letounu Su-25T (Frogfoot C) nepřetržitě sužovaly potíže se spolehlivostí zaměřovacího vybavení, v závěrečné zprávě byl tento stroj hodnocen kladně. Typ Su-25T (Frogfoot C) totiž dokázal na rozdíl od všech ostatních bojových letounů VVS efektivně ničit i malé pohyblivé a silně pancéřované pozemní cíle. Mezitím, v březnu roku 2000, byly dva letouny typu Su-25T (Frogfoot C), které původně provozovalo Lipecké výcvikové centrum, vyvezeny do Etiopie. Vzdušné síly Etiopie se tak staly jediným zahraničním provozovatelem tohoto modelu.

Verze:  -

Vyrobeno:  pět letových prototypů (T8M-1 až T8M-5), jeden neletový prototyp pro statické zkoušky (T8M-0) a 9 sériových strojů (dalších 12 sériových strojů se nepodařilo stavebně dokončit)

Uživatelé:  Etiopie (v roce 2000 dodány „olétané“ 2 ks ze stavu Ruského VVS) a Rusko (v roce 1994 dodáno nově vyrobených 8 ks)

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       dva proudové motory typu Gavrilov R-195 s max. tahem po 4 500 kp

Radar:        žádný

Vybavení:   - zaměřovací: elektro-optický zaměřovací systém typu I-251 Škval sdružující laserový dálkoměr-značkovač cílů typu Pričal (s dosahem 12 km) s optickým zaměřovačem a TV kamerou (jeho instalace je umístěna za nevelkým okénkem s tvarem pětiúhelníku nacházejícím se na seříznuté špici trupu) a TV zaměřovač pracující za nízké úrovně osvětlení typu Merkurij s dosahem 10 km (toho zařízení se nachází uvnitř podvěsného kontejneru, který se umisťuje pod střední část trupu přímo mezi šachty hlavního podvozku)

                   - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-1P Parol-1D (dvě nevelké trojúhelníkovité antény umístěné po jedné na hřbetu přídě trupu přímo před pilotní kabinou a na břichu ocasní části trupu a dva páry drobných zaoblených antén umístěné po jednom na bocích přídě a zádě trupu), stanice radiotechnického průzkumu a výstrahy typu SPO-32/L150 Pastel (antény umístěné na koncových křídelních gondolách a nad vřetenovitým pouzdrem IČ rušiče), IČ rušič typu L166SI Suchogruz (jeho instalace se nachází uvnitř zadní části mohutného vřetenovitého pouzdra včleněného do kořene odtokové hrany SOP), čtyři výmetnice 32-ti klamných IČ/RL cílů typu UV-26 (ty jsou vestavěny do přední části vřetenovitého pouzdra IČ rušiče), dva odnímatelné bloky s dalšími čtyřmi (po dvou v každém bloku) výmetnicemi klamných IČ/RL cílů téhož typu (ty se umisťují na hřbet zadní části motorových gondol) a aktivní RL rušič typu Gardenija-1FU (ten se nachází uvnitř podvěsného kontejneru, který se umisťuje na jeden z křídleních zbraňových závěsníků)

Výzbroj:     jeden dvouhlavňový 30 mm kanón GŠ-2-30 (9A623) se zásobou 200 nábojů, instalovaný v pevné lafetě typu NNPU-8M nacházející se na břiše trupu přímo za příďovým podvozkem, a poděsná výzbroj do celkové hmotnosti 4 360 kg, přepravovaná na deseti křídelních závěsnících (poslední pár těchto závěsníků je vyhrazen pro obranné PLŘS) – osminásobná odpalovací zařízení PTŘS typu 9A4172 raketového kompletu 9K121 Vichr (AT-16 Scallion) (max. 2 ks), protizemní ŘS s poloaktivním laserovým navedením typu Ch-25ML (AS-12B Kegler) (max. 4 ks), Ch-29L (AS-14A Kedge) (max. 2 ks) a S-25L (max. 8 ks), protizemní ŘS s pasivním TV navedením typu Ch-29T (AS-14B Kedge) (max. 2 ks), protiradiolokační ŘS s pasivním RL navedením typu Ch-58 (AS-11 Kilter) (max. 2 ks), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-60/-60M* (AA-8A/B Aphid) (max. 2 ks) a R-73* (AA-11A Archer) (max. 2 ks), raketové bloky typu UB-32A (32 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm) (max. 8 ks), B-8M (20 neřízených raket S-8 ráže 80 mm) (max. 8 ks) a B-13L (5 neřízených raket typu S-13 ráže 122 mm) (max. 8 ks), neřízené 240 mm rakety typu S-24 (max. 8 ks), neřízené 340 mm rakety typu S-25 (max. 8 ks), neřízené konvenční pumy o hmotnosti 100 až 500 kg (32 pum typu FAB-100 s hmotností 100 kg, 10 pum typu FAB-250 s hmotností 250 kg nebo 8 pum typu FAB-500 s hmotností 500 kg), kontejnerové pumy o hmotnosti 250 až 500 kg (8 pum typu RBK-250 s hmotností 250 kg nebo RBK-500 s hmotností 500 kg), 500 kg řízené pumy s poloaktivním laserovým navedením typu KAB-500L (max. 2 ks), 500 kg řízené pumy s pasivním TV navedením typu KAB-500Kr (max. 2 ks), zápalné nádrže typu ZB-500 (max. 8 ks), kanónové kontejnery typu SPPU-22-01 (jeden pohyblivý dvouhlavňový 23 mm kanón typu GŠ-23L s možností vychýlení hlavní směrem dolů pod úhlem 30° a zásobou 250 nábojů) (max. 4 ks) a SPPU-678 (jeden 30 mm kanón typu GŠ-1-30 se zásobou 150 nábojů) (max. 4 ks), submuniční kontejnery typu KMGU-2 (max. 4 ks), 800 l PTB typu PTB-800 (max. 4 ks) a 1 150 l PTB typu PTB-1150 (max. 4 ks)

* tato zbraň slouží pouze pro vlastní ochranu před vzdušným napadením

Poslední úpravy provedeny dne: 18.2.2013