Suchoj Su-24MP (‘Fencer F’) / T-6MP
Typ: speciální modifikace frontového bombardovacího letounu typu Su-24M (Fencer D) určená pro vedení radioelektonického boje (REB) a radiotechnického průzkumu
Určení: primárně krytí operací bojových skupin taktických bombardovacích letounů řady Su-24 (Fencer) rušením pozemních radiolokačních stanic a spojovacích prostředků systémů protivzdušné obrany (PVO), střeleckých radiolokátorů stíhacích letounů a naváděcích hlavic protiletadlových řízených střel, sekundárně provádění radiotechnického průzkumu
Odlišnosti od letounu Su-24M (Fencer D):
- instalace komplexu pro vedení radioelektronického boje (REB) typu Landyš a navigačního komplexu typu NK-24 na místo navigačního-střeleckého komplexu typu PNS-24M Tygr-NS
- absence přehledového radiolokátoru typu RPO Orion-A (Drop Kick) (jeho instalace se nacházela ve špici trupu přímo nad instalací mapovacího radiolokátoru typu RPS Reljef), laserově-televizního zaměřovače typu LTPS-24 Kajra-24 (hranatý kryt optiky tohoto zařízení se nacházel v ose břicha trupu přímo za šachtou příďového podvozku) a naváděcí povelové jednotky typu Delta N
- nová konstrukce přední části trupu v oblasti před pilotní kabinou se štíhlejším profilem alá Su-24MR, nevelkou dielektrickou špicí (zde se nachází anténa mapovacího radiolokátoru typu RPS Reljef), čtyřmi tandemově uspořádanými páry čtvercových dielektrických panelů na bocích v oblasti přímo před pilotní kabinou (za nimi jsou umístěny antény REB systému typu Landyš) a vstouplým člunovitým krytem na břiše
- instalace silnějšího výměníku tepla, který zajišťuje chlazení avionického vybavení, a silnějšího palubního zdroje elektrické energie
- instalace jednoho páru antén s tvarem obráceného písmene „L“ aktivního rušiče typu SPS-5 Fasol pod postranními vzduchovými přívody přímo před šachtami hlavního podvozku
- menší počet trupových zbraňových pylonů (jeden na místo čtyř – tímto se celkový počet zbraňových závěsníků snížil z osmi na pět)
- rozšířené podvěsné vybavení o kontejnery s aktivním rušičem typu SPS-6 Los, SPS-5 Fasol a Mimosa (ty se umisťují na centrální trupový závěsník)
- zredukované podvěsné vybavení o tankovací kontejner typu UPAZ-1A Sachalin a kontejnery s naváděcí technikou
- instalace přední trojúhelníkové antény identifikačního systému „vlastní-cizí“ typu SRO-1P Parol v ose hřbetu trupu přímo za příďovým krytem radiolokátoru (u předchozího modelu se tato anténa nacházela v ose břicha trupu přímo před šachtou příďového podvozku)
- zredukovaná škála podvěsné výzbroje pouze na PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-60M (AA-8 Aphid) - ty slouží výhradně pro vlastní obranu před vzdušným napadením
Historie: Pro elektronické krytí bojových operací nadzvukových frontových bombardovacích letounů řady Jak-28 (Brewer) VVS již od 60. let používalo odvozené REB speciály typu Jak-28PP (Brewer E). Přestože rušící aparatura Jaku-28PP (Brewer E) vykazovala vysokou účinností, pro podporu nového frontového bombardéru typu Su-24 (Fencer), který se v roce 1971 stal součást výrobního programu závodu č.153 z Novosibirska (NAPO), se tento stroj rozhodně nehodil, neboť vykazoval znatelně nižšími letovými výkony. Z tohoto důvodu byla OKB P.O. Suchoje pověřena vývojem specializované modifikace letounu Su-24 (Fencer) pro vedení REB. Práce na projektu REB modifikace letounu Su-24 (Fencer), která zpočátku nesla označení T-58MP (T-6P) probíhaly paralelně s pracemi na projektu specializované průzkumné modifikace tohoto stroje. Ta byla zase známa pod továrním kódem T-58MR (T-6R) a vznikla jako nástupce letounů typu Il-28R (Beagle), Jak-27R (Mangrove) a Jak-28R (Brewer D). Vzhledem k vytíženosti Suchojovi OKB s vývojem základního bojového modelu úvodní projekty obou dvou zmíněných specializovaných modifikací letounu Su-24 (Fencer), T-58MR (T-6R) a T-58MP (T-6P), nakonec spatřily světlo světa až v roce 1973. Krátce nato ale padlo rozhodnutí, aby se jejich základem stal pokročilejší model Su-24M (Fencer D) s instalací nového navigačně-střeleckého komplexu a obranného komplexu. Úvodní projekty průzkumného a REB speciálu založeného na bázi tohoto vývojového nástupce letounu Su-24 (Fencer), které nesly tovární označení T-6MR a T-6MP a služební označení Su-24MR (Fencer E) a Su-24MP (Fencer F), byly přitom komisí VVS přezkoumány a schváleny v roce 1976. Tři roky nato, v roce 1979, zmíněná komise shlédla též technologické 1:1 makety těchto dvou strojů. Pro potřeby zkušebního programu vznikly cekem dva prototypy REB speciálu typu T-6MP (Su-24MP). Zatímco první z nich (modrá 25) nesl tovární kód T6MP-25 a jeho základem se stal předsériový Su-24M (Fencer D) s továrním kódem T6M-25 a výrobním číslem 0115304 (4. letoun z 1. výrobní série), ten druhý (bílá 35) byl znám jako T6MR-35 a vznikl konverzí sériového Su-24M (Fencer D) s továrním kódem T6M-35. První z nich, T6MR-25, se přitom od vzletové dráhy poprvé odlepil v dubnu roku 1980, čímž o celých pět měsíců předstihl první prototyp průzkumného T-6MR (Su-24MR). Státní zkoušky REB speciálu T-6MP (Su-24MR) a průzkumného speciálu T-6MR (Su-24MR) probíhaly paralelně a byly úspěšně ukončeny v listopadu roku 1982. Součástí výrobního programu novosibirského závodu č.153 (NAPO) se oba tyto modely staly rok nato. Protože ještě nevyladěný komplex REB typu Landyš vykazoval nízkou spolehlivostí a značnou spotřebou elektrické energie a navíc se v podmínkách hroutícího se SSSR nedostávaly finance na dokončení jeho vývoje, linku novosibirského podniku nakonec v průběhu roku 1983 opustilo pouhých 10 sériových Su-24MP (Fencer F). Zatímco dva z nich převzalo centrum bojové přípravy z Lipecka, zbylých osm bylo zařazeno do stavu 118. OAPREB (samostatný regiment pro vedení REB) s domovskou základnou v ukrajinském Čertkově. Všechny sériové Su-24MP (Fencer F), z nichž ten první se do oblak poprvé vydal dne 7. dubna 1983, byly přitom opatřeny identickou kamufláží jako bojové Su-24M (Fencer D). Všechny horní plochy těchto strojů, včetně trupu boků, tedy obdržely šedý nátěr, zatímco všechny spodní plochy spolu se špicí trupu byly bílé. Toto opatření mělo přitom protivníku znesnadnit jejich identifikaci. Rozpadem SSSR, k němuž došlo v roce 1991, se všech osm REB speciálů typu Su-24MP (Fencer F) ze stavu 118. OAPREB náhle ocitlo na území samostatné Ukrajiny.
Verze: -
Vyrobeno: dva prototypy (T-6MP-25 a T-6MP-35 - vznikly konverzí sériových Su-24M - T-6M-25 a T-6M-35) a 10 sériových strojů
Uživatelé: Rusko (na počátku 90. let rozpadem SSSR získány 2 ks), SSSR a Ukrajina (na počátku 90. let rozpadem SSSR získáno 8 ks)
Posádka: pilot a navigátor/operátor elektronických systémů
Pohon: dva proudové motory typu Ljulka Al-21F-3A s max. tahem 7 800 kp / 11 215 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním
Radar: mapovací dopplerovský radiolokátor typu RPS Reljef (jeho instalace se nachází uvnitř špice trupu). Tento typ radiolokátoru slouží pro sledování povrchu země při letu v malých výškách („kopírování terénu“).
Vybavení: - REB: komplex pro vedení radioelektronického boje (REB) typu Landyš (toto zařízení je údajně schopno detekovat, lokalizovat, analyzovat, identifikovat, klasifikovat a rušit všechny známé zdroje elektromagnetického záření), instalovaný uvnitř přední části trupu, a podvěsný kontejner s aktivním rušičem typu SPS-6 Los, SPS-5 Fasol nebo Mimosa, přepravovaný na centrálním trupovém závěsníku
- obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-1P Parol (dvě nevelké antény s tvarem trojúhelníku umístěné po jedné na hřbetu přídě trupu přímo za krytem radiolokátoru a na břichu zádě trupu přímo za postranními kýlovkami), výstražný radiolokační systém typu SPO-15S (L006) Berjoza (dva páry antén s tvarem trojúhelníku umístěné po jednom na bocích postranních lapačů vzduchu přímo před náběžnou hranou křídla a na bocích SOP přímo nad směrovým kormidlem), výstražný IČ systém typu LO-2 Mak-UL (nevelký polokulovitý senzor nacházející se v ose hřbetu střední části trupu), aktivní rušič typu Gardenija (vřetenovité antény umístěné na odtokové hraně SOP přímo nad směrovým kormidlem a přímo pod pouzdrem přistávacího padáku), dvě výmetnice 12-ti klamných IČ/RL cílů typu APP-50 (ty se nacházejí na hřbetu zadní části trupu na úrovni kořenů náběžné hrany VOP)
Výzbroj: jeden 23 mm šestihlavňový rotační kanón typu GŠ-6-23M se zásobou 500 nábojů, instalovaný na břichu trupu vpravo od jeho podélné osy, a dvě PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-60M* (AA-8 Aphid), přepravované na levém vnějším podkřídlovém závěsníku (zatímco centrální trupový závěsník je vyhrazen pro kontejnery s REB vybavením, na oba vnitřní křídelní závěsníky se umisťují přídavné palivové nádrže typu PTB-2000 s objemem 2 000 l nebo PTB-3000 s objemem 3 000 l)
TTD: | |
Rozpětí křídla: | 10,37/17,64 m |
Délka s/bez PVD: | 24,59/22,59 m |
Výška: | 6,19 m |
Prázdná hmotnost: | 21 900 kg |
Max. vzletová hmotnost: | 39 700 kg |
Max. rychlost: | 1 430 km/h |
Praktický dostup: | 17 000 m |
Max. dolet se 2 PTB: | ? |
* tato zbraň slouží pouze pro vlastní ochranu před vzdušným napadením
Poslední úpravy provedeny: 3.2.2012