Suchoj Su-24M (‘Fencer D’) / T-6M

Typ:  pokročilá modifikace frontového bombardovacího letounu typu Su-24 (Fencer C)

Určení:  primárně ničení důležitých pozemních cílů nacházejících se v hloubce území protivníka v rámci průnikových operací za pomoci řízené i neřízené munice, sekundárně poskytování paliva za letu letounům řady Su-24M

Odlišnosti od letounu Su-24 (Fencer C):

- instalace pokročilejšího navigačního-střeleckého komplexu typu PNS-24M Tygr-NS, který je vystavěn na střeleckém počítači typu CVU-10-058K Orbita-10 (na místo komplexu typu PNS-24 Puma vystavěném na méně výkonném počítači typu CVU-10-58 Orbita-10)

- nová konstrukce přední části trupu v oblasti před dvoumístnou kabinou posádky s větší délkou (o 776 mm) a mírným sklonem směrem dolů (tento zásah do konstrukce si vyžádaly větší rozměry navigačního-střeleckého komplexu typu Tygr-NS)

- instalace jednoho páru mohutných aerodynamických hřebenů na horní ploše pevné střední části křídla – ty přitom plynule navazují na vnitřní pár zbraňových závěsníků, který se nachází pod náběžnou hranou (úprava zavedená do konstrukce pouze letounů typu Su-24M z prvních a posledních výrobních sérií)

- instalace výsuvného nástavce pro doplňování paliva s tvarem obráceného písmene „L“ typu FPŠ-5M přímo před kabinou posádky – za jeho pomoci lze doplňovat palivo za letu (rychlostí 1 500 l/min) od letounů typu Su-24M s tankovacím kontejnerem typu UPAZ-1A Sachalin v podvěsu pod trupem a od specializovaných vzdušných tankerů řady Il-78 (Midas)

- instalace laserově-televizního zaměřovače typu LTPS-24 Kajra-24 na místo elektro-optického zaměřovače typu Čajka-2 a IČ lokátoru typu TP-23E – v této souvislosti oba vystouplé hranaté kryty (s dvojicí hranatých okének v čele) umístěné po jednom na hřbetu přídě trupu přímo za příďovým krytem radiolokátorů (TP-23E) a na břichu trupu přímo před příďovým podvozkem (Čajka-2) nahradil jeden v ose břicha trupu přímo za šachtou příďového podvozku umístěný vystouplý hranatý kryt s více zploštělým profilem (a jedním obdélníkovým okénkem v čele)

- absence pevně zabudovaného pasivního lokátoru typu Filin-N (toto zařízení využívalo antény nacházející se na špici příďového krytu radiolokátorů a na břichu podtrupového krytu zaměřovače typu Čajka-1 a sloužilo pro vyhledávání radiolokačních stanic protivníka a navádění protiradiolokačních řízených střel) – jeho poslání zcela převzaly podvěsné kontejnery s pasivním lokátorem typu L080/081 Fantasmagorija-A/-B

- instalace obranného komplexu typu BKO-2 Karpaty (na místo výstražného RL systému typu SPO-15 Berjoza a aktivního rušiče typu SPS-161 Geraň-F) – jeho součástí se stal číslicový počítač typu Neon-F (za jeho pomoci je řízeno vypouštění klamných cílů), výstražný RL systém typu SPO-15S (L006) Berjoza (dva páry antén s tvarem trojúhelníku umístěné po jednom na bocích postranních lapačů vzduchu přímo před náběžnou hranou křídla a na bocích SOP přímo nad směrovým kormidlem), výstražný IČ systém typu LO-2 Mak-UL (nevelký polokulovitý senzor nacházející se v ose hřbetu střední části trupu), aktivní rušič typu Gardenija (vřetenovité antény umístěné na odtokové hraně SOP přímo nad směrovým kormidlem a přímo pod pouzdrem přistávacího padáku) a dvě výmetnice 12-ti klamných IČ/RL cílů typu APP-50 (ty se nacházejí na hřbetu zadní části trupu na úrovni kořenů náběžné hrany VOP)

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o protizemní řízené střely s poloaktivním laserovým navedením typu S-25L, řízené pumy s poloaktivním laserovým navedením typu KAB-500L a KAB-1500L, protizemní řízené střely s pasivním TV navedením typu Ch-59 (AS-13 Kingbolt) a Ch-59M (AS-18 Kazoo), řízené pumy s pasivním TV navedením typu KAB-500Kr a KAB-1500Kr, protilodní řízené střely s aktivním RL navedením typu Ch-31A (AS-17 Krypton) a protiradiolokační řízené střely s pasivním RL navedením typu Ch-31P (AS-17 Krypton)

- instalace přímé PVD typu PVD-18G-5M na špici příďového krytu radiolokátorů na místo PVD s tvarem obráceného zkoseného písmene „L“ (s anténou systému Pion na nosném rameni)

- modifikované spojovací vybavení instalací radiostanic typu R-862 a R-864G (na místo radiostanic typu R-832M Evkalipt-SM a R-847)

- modifikované navigační vybavení instalací automatického letového systému typu SAU-6M (na místo typu SAU-6), radionavigačního systému blízké navigace typu A321 Klistron (na místo typu RSBN-6S Romb-1K), radionavigačního systému dálkové navigace typu A711 (na místo typu RSDN-10 Skip-2), navigačního odpovídače typu SO-69 (na místo typu SO-63B), radiokompasu typu ARK-15M Tobol (na místo typu ARK-10), radiovýškoměru typu RV-21 Impuls (na místo typu RV-18A1 Krona) a gyroskopu typu MS-11M

- instalace anténního zářiče (zařízení slučující vysílací a přijímací antény několika palubních systémů v jeden celek) typu Pion-GT6-M9 na místo typu Pion-GT6 (toto zařízení využívá antény nacházející se na špici příďového krytu radarů a na odtokové hraně SOP přímo mezi směrovým kormidlem a pouzdrem brzdícího padáku)

- rozšířené podvěsné vybavení o tankovací kontejner typu UPAZ-1A Sachalin (ten se umisťuje na zadní centrální trupový zbraňový závěsník) – tento kontejner ukrývá naviják s 27,5 m pružnou tankovací hadicí, která je opatřena záchytným „košem“, čerpadlo se standardní rychlostí čerpání 1 000 l/min, generátor elektrické energie a dvojici náporových turbín (zatímco ta první pohání naviják a využívá uzavíratelný lapač vzduchu nacházející se na levoboku, ta druhá pohání generátor elektrické energie, který napájí palivové čerpadlo, a využívá lapač umístěný pod pohyblivou špicí) a na jeho zádi se nachází signalizační světla (ty pilota letounu „příjemce“ informují o stavu doplňování)

- instalace kanónu typu GŠ-6-23M, který vykazuje vyšší kadencí (o 20%), na místo kanónu typu GŠ-6-23 (úprava zavedená do konstrukce až pozdějších sériových strojů)

Historie:  Nadzvukový frontový bombardér typu Su-24 (Fencer), který nebyl ničím jiným, než vývojovým derivátem STOL letounu typu T6-1, byl do výzbroje VVS oficiálně zařazen výnosem ze dne 4. února 1975. Zmíněný výnos ale obsahoval též specifikace na pokročilou modifikaci tohoto nástupce frontových bombardérů řady Il-28 (Beagle) a Jak-28 (Brewer). Požadovaná modifikace letounu Su-24 (Fencer) přitom obdržela označení T-6M (Su-24M) a představovala přímou reakci nejen na stále vyšší efektivitu systémů protivzdušné obrany států NATO, kterou měl tento průnikový bombardovací stroj v průběhu bojových operací překonávat, ale i na rychlé pokroky v domácím vývoji na poli přesně naváděné taktické protizemní munice. Součástí palubního vybavení letounu T-6M (Su-24M) se kromě nového navigačního-střeleckého komplexu typu Tygr-NS, který byl vystavěn zejména na číslicovém počítači typu CVU-10-058K a laserově-televizním zaměřovači typu Kajra-24, stal též obranný komplex typu Karpaty. Prvně uvedený komplex měl přitom před svým předchůdcem v podobě navigačního-střeleckého komplexu typu Puma navrch zejména ve vyšší přesnosti navedení. Kromě toho spolupracoval s naváděcím systémem daleko většího počtu typů řízené protizemní munice (model Su-24 pro navádění řady typů řízené protizemní munice využíval podvěsné kontejnery s příslušnou naváděcí technikou). Obranný komplex typu Karpaty zase v sobě sdružuje aktivní a pasivní prostředky rušení. Kromě toho tento stroj obdržel výsuvný nástavec pro doplňování paliva za letu. Zatímco úvodní projekt vylepšené modifikace bombardéru Su-24 s instalací nástavce pro doplňování za letu spatřil světlo světa v roce 1971, úvodní projekt tohoto letounu s instalací elektro-optického zaměřovače typu Kajra-24 (a rozšířeným podvěsným vybavením o kontejner s naváděcím systémem střel s TV navedením typu Tekon) OKB P.O. Suchoje zpracovala v roce 1973. První prototyp letounu T-6M (Su-24) vešel ve známost pod továrním kódem T6M-8 a vznikl konverzí letounu s továrním kódem T6-8D (druhý sériový Su-24 s instalací motorů typu R-29T-300). Protože hlavním posláním prototypu T6M-8 se stalo prověření vlivu nové příďové partie trupu na stabilitu a ovladatelnost, tento stroj zcela postrádal instalaci zbraňového systému. Vestavba pokročilejšího navigačního-střeleckého komplexu typu Tygr-NS na místo komplexu typu Puma si totiž vyžádala zvětšit délku přídě trupu (o 776 mm). Kuli zachování dobrého výhledu z pilotní kabiny navíc takto prodloužená příď trupu letounu T-6M (Su-24M) obdržela mírný sklon směrem dolů. Od vzletové dráhy se přitom tento stroj poprvé odlepil dne 24. června 1977. Mezitím, v prosinci roku 1976, se rozeběhly zkoušky laserově-televizního zaměřovače typu Kajra-24, který nebyl ničím jiným, než modifikací zaměřovače typu Kajra-23 lehčího stíhacího-bombardovacího MiGu-27K (Flogger J2), na speciálně upraveném letounu T6-22 (jeden ze sériových Su-24). Ten přitom vešel ve známost jako T6M-22 a vyznačoval se instalací mohutného nestandardního krytu zmíněného zaměřovače pod prodlouženou a mírně směrem dolů skloněnou přídí trupu v oblasti přímo před příďovým podvozkem. Naproti tomu u prototypu T6M-8 se kryt Kajry-24 nacházel, stejně jako u budoucího sériového modelu Su-24M (Fencer D), až za příďovým podvozkem (a navíc tolik nevystupoval nad obrys břicha trupu). Přestože příď trupu prototypu T6M-22 obdržela větší délku, svým tvarem se shodovala s přídí trupu staršího modelu Su-24 (Fencer A). Za pomoci tohoto stroje byly přitom odzkoušeny též různé typy podvěsných kontejnerů se zaměřovacím vybavením a různé typy pasivních lokátorů, které sloužily pro navádění protiradiolokačních řízených střel. Se zahájením letových zkoušek prototypu T6M-22 se zároveň rozeběhly státní zkoušky letounu T-6M (Su-24). Prototypy s továrním kódem T6M-20 a T6M-21, které vznikly konverzí sériových Su-24 (Fencer A) s továrním kódem T6-20 a T6-21, byly zase vyhrazeny pro zkoušky systému pro doplňování paliva za letu a těžké protizemní řízené střely s pasivním TV navedením typu Ch-59 (AS-13 Kingbolt). Zmíněný tankovací systém nejprve ale prošel zkouškami na třech speciálně upravených exemplářích přepadového stíhače typu Su-15/-15T (Flagon A/D). Naproti tomu letouny s továrním kódem T6M-23 a T6M-24 byly již postaveny závodem č.153 z Novosibirska (NAPO). Zatímco první z těchto dvou předsériových exemplářů letounu T-6M (Su-24M) se do oblak poprvé vydal dne 17. prosince 1977, zkoušky toho druhého byly zahájeny v lednu roku 1978. Do první etapy státních zkoušek, která byla ukončena v listopadu roku 1979, se zapojily letouny s továrním kódem T6M-22 a T6M-27. Poté, co druhý z nich havaroval, byl ve zkušebním programu nahrazen letounem s továrním kódem T6-6I (poslední letový prototyp letounu Su-24). Na zkušebním programu letounu T-6M se přitom podílel též letoun s továrním kódem T6-9 (třetí sériový Su-24). Prakticky souběžně s první etapou státních zkoušek probíhal speciální zkušební program. Ten byl zakončen předběžnou zprávou, která letounu T-6M umožnila vstoupit do stádia sériové výroby. Zmíněný speciální zkušební program se přitom podařilo úspěšně završit ještě před ukončením první etapy státních zkoušek. První sériový T-6M (Su-24M), který byl znám též pod továrním kódem T6M-29, se proto od vzletové dráhy poprvé odlepil již dne 20. června 1979. Druhá etapa státních zkoušek letounu T-6M (Su-24M) se rozeběhla v březnu roku 1980 a byla ukončena v květnu roku 1981. Do této části zkušebního programu, která byla zamřena zejména na prověření bojových schopností letounu T-6M (Su-24M) a charakteristik navigačně-střeleckého komplexu typu Tygr-NS, se přitom zapojilo hned sedm zkušebních letounů, a to T6M-23, T6M-24, T6M-28, T6M-29, T6M-30, T6M-31 a T6M-32. Za celý program státních zkoušek všechny zkušební exempláře letounu T-6M (Su-24M) dohromady vykonaly celkem 998 zkušebních letů (608 v rámci první etapy a 390 v rámci druhé etapy). Protože měl letoun typu T-6M (Su-24M) z hlediska bojové efektivity před svým předchůdcem v podobě letounu typu Su-24 (Fencer A-C) znatelně navrch (1,5 x až 2 x), ještě v roce 1983 jej zcela nahradil ve výrobním programu novosibirského závodu č.153. V letech 1979 až 1993 přitom brány tohoto podniku opustilo okolo 400 sériových Su-24M (Fencer D). Prvním provozovatelem tohoto modelu se stalo centrum bojové přípravy z Lipecka. Toto výcvikové centrum přitom své první Su-24M (Fencer D) převzalo již v červnu roku 1981. Za operačně plně způsobilý byl tento model oficiálně prohlášen dne 22. června 1983. Tomu pak v letech 1984 až 1985 následovaly rozsáhlé vojskové zkoušky. Široké veřejnosti byl letoun typu Su-24M (Fencer D) poprvé prezentován až v roce 1992, a to na berlínské airshow ILA 92. Zde přitom bylo možné shlédnout letoun s bílým trupovým číslem 42 ze stavu 89. BAP (bombardovací pluk).

Verze (SSSR):

Su-24M (‘Fencer D mod.’) – provedení letounu Su-24M s dvojicí mohutných aerodynamických hřebenů na horní ploše pevné střední části křídla plynule navazujících na vnitřní pár křídleních zbraňových závěsníků. Protože byla instalace těchto aerodynamických hřebenů shledána za zcela neúčelnou, neboť se nakonec ukázalo, že prodloužená příď trupu v oblasti před pilotní kabinou nemá absolutně žádný vliv na stabilitu a ovladatelnost, nakonec jimi byly opatřeny pouze letouny typu Su-24M z prvních a posledních výrobních sérií. V případě letounů z posledních výrobních sérií ale tyto křídelní aerodynamické hřebeny zastávaly funkci krytu dvou výmetnic 27-ti klamných IČ/RL cílů. Z tohoto důvodu měly znatelně větší tloušťku.

Su-24M (‘Fencer D’) – provedení letounu Su-24M bez křídelních aerodynamických hřebenů. V tomto provedení byly postaveny všechny letouny typu Su-24M vyjma letounů z prvních a posledních výrobních sérií.

Verze (Ukrajina):

Su-24M (modifikovaný) – úprava letounu typu Su-24M s rozšířenou škálou podvěsné výzbroje o protizemní střelu s plochou dráhou letu typu Storm Shadow britsko-francouzské výroby. Na závěsnících, které se nacházejí pod pevnými částmi křídla, tento model může přepravovat dvě střely tohoto typu. Střely typu Storm Shadow byly Ukrajině dodány, v exportní verzi s omezeným doletem na 250 km, někdy v květnu roku 2023 Velkou Británií, a to v rámci vojenské pomoci proti ruské agresi. První snímky letounu typu Su-24M s dvojicí střel tohoto typu v podvěsu se přitom na internetu objevily dne 3. června 2023.

Vyrobeno:  čtyři prototypy (T6M-8, T6M-20, T6M-21 a T6M-22 - vznikly konverzí sériových Su-24) a cca 400 sériových strojů

Uživatelé:  Angola, Ázerbajdžán, Bělorusko, Kazachstán, Rusko, SSSR, Ukrajina a Uzbekistán

Posádka:    pilot a navigátor/operátor zbraňových systémů

Pohon:       dva proudové motory typu Ljulka Al-21F-3 nebo Al-21F-3A s max. tahem 7 800 kp / 11 215 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        přehledový impulsní dopplerovský radiolokátor typu RPO Orion-A (‘Drop Kick’) s dosahem 150 km, instalovaný v horní části, a mapovací dopplerovský radiolokátor typu RPS Reljef, instalovaný v dolní části příďového radomu. Zatímco prvně uvedený radar je používán pro vyhledávání a sledování rozměrných pozemních cílů s velkým RL kontrastem proti zemi, druhý uvedený radar slouží pro sledování povrchu země při letu v malých výškách („kopírování terénu“).

Vybavení:   - zaměřovací: elektro-optický zaměřovací systém typu LTPS-24 Kajra-24 (zploštělý hranatý kryt s rozměrným obdélníkovým okénkem v čele nacházející na břichu trupu přímo za šachtou příďového podvozku). Tento TV kameru s laserovým dálkoměrem a značkovačem cílů sdružující systém spolupracuje s naváděcím systémem řízených pum a střel s poloaktivním laserovým navedením typu KAB-500L, KAB-1500L, Ch-25ML (AS-12B Kegler), Ch-29L (AS-14A Kedge) a S-25L a řízených pum a střel s pasivním TV navedením typu KAB-500Kr, KAB-1500Kr a Ch-29T (AS-14B Kedge)

                    - naváděcí: rádiová-povelová jednotka typu RKL Delta N (anténa umístěná pod příďovým krytem radiolokátorů), podvěsný kontejner s pasivním lokátorem typu L080/L081 Fantasmagorija-A/-B a podvěsný kontejner s datalinkem typu APK-9 (oba zmíněné kontejnery se umisťují na zadní centrální trupový zbraňový závěsník). Zatímco systém Delta N spolupracuje s naváděcím systémem protizemních ŘS s povelovým navedením typu Ch-23 (AS-7B Kerry) a Ch-25MR (AS-10 Karen), systém Fantasmagorija-A/-B s naváděcím systémem protiradiolokačních ŘS s pasivním RL navedením typu Ch-25MP (AS-12C Kegler), Ch-28 (AS-9 Kyle), Ch-58 (AS-11 Kilter) a Ch-31P (AS-17A Krypton), systém APK-9 s naváděcím systémem protizemních ŘS s pasivním TV navedením typu Ch-59 (AS-13 Kingbolt) a Ch-59M (AS-18 Kazoo)

                   - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-1P Parol (dvě nevelké antény s tvarem trojúhelníku umístěné po jedné na břichu přídě a zádě trupu přímo za příďovým krytem radaru a přímo za postranními kýlovkami), výstražný radiolokační systém typu SPO-15S (L006) Berjoza (dva páry antén s tvarem trojúhelníku umístěné po jednom na bocích postranních lapačů vzduchu přímo před náběžnou hranou křídla a na bocích SOP přímo nad směrovým kormidlem), výstražný IČ systém typu LO-2 Mak-UL (nevelký polokulovitý senzor nacházející se v ose hřbetu střední části trupu), aktivní rušič typu Gardenija (vřetenovité antény umístěné na odtokové hraně SOP přímo nad směrovým kormidlem a přímo pod pouzdrem přistávacího padáku), dvě výmetnice 12-ti klamných IČ/RL cílů typu APP-50 (ty se nacházejí na hřbetu zadní části trupu na úrovni kořenů náběžné hrany VOP) a dvě odnímatelné výmetnice 48-ti klamných IČ/RL cílů (ty se umísťují na hřbet zadní části trupu) nebo dvě odnímatelné výmetnice 27-ti klamných IČ/RL cílů (ty se umisťují do rozšířených aerodynamických hřebenů umístěných na horní ploše střední části křídla)

Výzbroj:     jeden 23 mm šestihlavňový rotační kanón typu GŠ-6-23 nebo GŠ-6-23M se zásobou 500 nábojů, instalovaný na břichu trupu vpravo od předního centrálního trupového zbraňového závěsníku, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 8 000 kg, přepravovaná na čtyřech trupových (dvou postranních a dvou tandemově uspořádaných centrálních) a čtyřech křídelních závěsnících (dvou pevných umístěných pod pevným centroplánem a dvou otočných umístěných pod pohyblivými vnějšími částmi) – protizemní ŘS s povelovým navedením typu Ch-23/-23M (AS-7B Kerry) (max. 4 ks) a Ch-25MR (AS-12C Kegler) (max. 4 ks), protizemní ŘS s poloaktivním laserovým navedením typu Ch-25ML (AS-12B Kegler) (max. 4 ks), Ch-29L (AS-14A Kedge) (max. 3 ks) a S-25L (max. 4 ks), protizemní ŘS s pasivním TV navedením typu Ch-29T (AS-14B Kedge) (max. 3 ks), Ch-59 (AS-13 Kingbolt) (max. 2 ks) a Ch-59M (AS-18 Kazoo) (max. 2 ks), protilodní ŘS s aktivním RL navedením typu Ch-31A (AS-17B Krypton) (max. 2 ks), protiradiolokační ŘS s pasivním RL navedením typu Ch-28 (AS-9 Kyle) (max. 2 ks), Ch-58 (AS-11 Kilter) (max. 2 ks) a Ch-31P (AS-17A Krypton) (max. 1 ks), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-55M* (AA-1D Alkali) (max. 2 ks) a R-60/-60M* (AA-8A/B Aphid) (max. 4 ks), raketové bloky typu UB-32A (32 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm) (max. 6 ks), B-8M (20 neřízených raket typu S-8 ráže 80 mm) (max. 6 ks) a B-13L (5 neřízených raket typu S-13 ráže 122 mm) (max. 6 ks), neřízené 240 mm rakety typu S-24B (max. 4 ks), neřízené 340 mm rakety typu S-25 (max. 4-6 ks), řízené pumy s poloaktivním laserovým navedením typu KAB-500L (max. 7 ks) a KAB-1500L (max. 3 ks), řízené pumy s pasivním TV navedením typu KAB-500Kr (max. 7 ks) a KAB-1500Kr (max. 3 ks), konvenční pumy o hmotnosti 100 až 1 500 kg (38 pum typu FAB-100 s hmotností 100 kg, 17-30 pum typu FAB-250 s hmotností 250 kg, 11 pum typu FAB-500 s hmotností 500 kg nebo 3 pumy typu FAB-1500 s hmotností 1 500 kg), kazetové pumy typu RBK-250 (max. 8 ks) a RBK-500 (max. 4 ks), taktické nukleární pumy** (jedna puma typu 6U57, 8U49, 8U63, RN-24 o síle 10 kt, RN-28 nebo 224N), kanónové kontejnery typu SPPU-6 (jeden 23 mm pohyblivý šestihlavňový rotační kanón typu 9A620 nebo 9A768 s možností vychýlení hlavní směrem dolů pod úhlem 45° a zásobou 400 nábojů) (max. 3 ks), submuniční kontejnery typu KMGU-2 (max. 7 ks), 3 000 l PTB typu PTB-3000 (max. 2 ks), 2 000 l PTB typu PTB-2000 (max. 1 ks) a tankovací kontejner typu UPAZ-1A Sachalin (max. 1 ks)

* tato zbraň slouží pouze pro vlastní ochranu před vzdušným napadením

** tyto zbraně byly vyřazeny z výzbroje VVS v rámci plnění smlouvy o jaderném odzbrojení START ze dne 23. května 1992

Poslední úpravy provedeny: 3.2.2013