Suchoj Su-22M (‘Fitter J’) / S-52K

Typ:  exportní modifikace taktického stíhacího-bombardovacího letounu typu Su-17M3 (Fitter H)

Určení:  ničení pozemních cílů v hloubce území protivníka v rámci průnikových operací, ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory pozemních jednotek, ničení hladinových cílů a taktický vzdušný průzkum

Odlišnosti od letounu Su-17M3 (Fitter H):

- instalace silnější, „žíznivější“, větší a těžší pohonné jednotky typu R-29BS-300 na místo motoru typu Al-21F-3 – to si vyžádalo posunout oba páry aerodynamických brzd a obě vodorovné ocasní plochy mírně směrem dozadu (o 100 mm), prodloužit dráhu pohybu regulačního kužele příďového kruhového vstupu vzduchu (o 130 mm), zvětšit průměr (z 1,55 m na 1,634 m) a zkrátit délku oddělitelné zadní části trupu a zavést určité změny do palivového, hydraulického, elektrického a požárního systému

- instalace modifikovaných vodorovných ocasních ploch (VOP) se zvětšeným rozpětím (o 139 mm)

- instalace modifikované svislé ocasní plochy (SOP) s protaženou náběžnou hranou v podlouhlý „předkýl“ (kompenzace za narušenou stabilitu větším průměrem oddělitelné zadní části trupu)

- instalace méně výkonného laserového dálkoměru/značkovače cílů typu Fon-1400 z letounu Su-22 (na místo typu Kljon-PS) uvnitř regulačního kužele příďového kruhového vstupu vzduchu – v této souvislosti okénko s tvarem šestiúhelníku nacházející se přímo pod jeho špicí nahradilo znatelně menší čtyřúhelníkové okénko

- instalace střeleckého optického zaměřovače typu ASP-17 a bombardovacího optického zaměřovače typu PKB-3-17S z letounu Su-22 na místo universálního střeleckého/bombardovacího zaměřovače typu ASP-17B

- absence prostředního páru křídelních zbraňových závěsníků (ten byl vyhrazen pro PLŘS typu R-60/-60M) - tímto se celkový počet zbraňových závěsníků snížil z deseti na osm a nosnost podvěsné výzbroje z 4 250 kg na 4 000 kg

- instalace avionického vybavení z méně pokročilého exportního modelu Su-22

- zredukovaná škála podvěsné výzbroje o protizemní ŘS typu Ch-25 (AS-10 Karen), Ch-29L (AS-14 Kedge) a S-25L, protiradiolokační ŘS typu Ch-28 (AS-9 Kyle), PLŘS typu R-60 (AA-8 Aphid) a kontejnery typu SPPU-22 s pohyblivým 23 mm kanónem typu GŠ-23L (součástí zbraňového systému tohoto modelu se naproti tomu staly starší PLŘS typu R-3S/-13M a kontejnery typu UPK-23-250 s pevným 23 mm kanónem typu GŠ-23L)

Historie:  Nástupcem exportního stíhacího-bombardéru typu Su-22 (Fitter F), který nebyl ničím jiným, než modifikací letounu typu Su-17M2 (Fitter D) s instalací většího, těžšího a „žíznivějšího“ motoru typu R-29BS-300 (na místo typu Al-21F-3) v překonstruované zádi trupu alá Su-17M2D (Fitter F), zjednodušeným avionickým vybavením a zredukovanou škálou podvěsné výzbroje, se stal typ Su-22M (Fitter J). Ten přitom bylo z konstrukčního hlediska možné považovat za jakéhosi křížence letounů typu Su-22 (Fitter F) a Su-17M3 (Fitter H). Zatímco přední část trupu s mírně skloněnou přídí a širokým průzračným překrytem pilotní kabiny, který plynule přecházel ve výrazně rozšířenou a vyvýšenou přední část hřbetní nástavby, přebíral od pokročilejšího modelu Su-17M3 (Fitter H), v případě zadní části trupu a ocasních ploch se letoun typu Su-22M (Fitter J) ztotožňoval s typem Su-22 (Fitter F). Od svého protějšku pro VVS v podobě modelu Su-17M3 (Fitter H) jej bylo tedy možné snadno rozpoznat díky odlišnému tvaru zadní partie trupu, která obdržela robustnější profil a menší délku, a odlišnému tvaru SOP. Ta se zase vyznačovala menší výškou a protažením náběžné hrany v podlouhlý „předkýl“. Od méně pokročilého modelu Su-22 (Fitter F) přitom letoun typu Su-22M (Fitter J) přebíral též zbraňový systém a avionické vybavení. První exemplář letounu Su-22M (Fitter J) nesl rudé trupové číslo 81 a svůj vůbec první vzlet vykonal z VPD podnikového letiště výrobního závodu č.126 z Komsomolska na Amuru. Krátce nato, v únoru roku 1977, byl přelétnut na zkušební leteckou základnu nacházející se v Žukovském. První vzlet z VPD zmíněné letecké základny a zároveň první vzlet v rámci závodních zkoušek tento stroj vykonal dne 24. srpna téhož roku. Státní zkoušky letounu Su-22M (Fitter J) se rozeběhly v září roku 1977 a byly úspěšně ukončeny v únoru roku 1979. Mezitím, v roce 1978, se rozeběhla plná produkce. Do roku 1984 přitom brány komsomolského závodu č.126 opustilo celkem 303 těchto strojů. Poté výrobní program zmíněného podniku plynule přešel na pokročilejší model Su-22M4 (Fitter K), který zase nebyl ničím jiným, než exportní modifikací letounu Su-17M4 (Fitter K).

Verze:  -

Vyrobeno:  303 sériových strojů

Uživatelé:  Irák (po roce 1978 dodáno přes 18 ks), Libye, Peru (v roce 1980 dodáno 16 ks) a Sýrie

Su-22M

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden proudový motor typu Chačaturov R-29BS-300 s max. tahem 8 300 / 11 500 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        žádný

Vybavení:  - zaměřovací: jeden laserový dálkoměr/značkovač cílů typu Fon-1400 s dosahem 4 km, jeden optický střelecký zaměřovač typu ASP-17 a jeden bombardovací zaměřovač typu PKB-3-17S. Zatímco instalace laserového dálkoměru/značkovače cílů typu Fon-1400 se nachází uvnitř regulačního kužele příďového kruhového vstupu vzduchu (za nevelkým hranatým okénkem situovaným přímo pod jeho špicí), oba zmíněné zaměřovače jsou umístěny uvnitř pilotní kabiny.

                  - naváděcí: podvěsný kontejner s povelovou jednotkou typu Delta NG (za její pomoci jsou předávány naváděcí povely protizemní střele typu Ch-23) a podvěsný kontejner s pasivním lokátorem typu Metel-1A (za jeho pomoci jsou vyhledávány radiolokační stanice protivníka a naváděny protiradarové řízené střely typu Ch-28). Oba zmíněné kontejnery se umisťují na levý vnitřní křídelní zbraňový závěsník.

                  - průzkumné: jeden fotoaparát typu AFA-39 s ohniskovou vzdáleností 100 mm uzpůsobený pro pořizování snímků za denní doby při letu ve výšce 500 až 5 000 m rychlostí 500 až 1 500 km/h (jeho instalace se nachází v přední části trupu přímo za pilotní kabinou). Toto zařízení obdržely pouze některé sériové stroje.

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-2 (‘Odd Rods’) (dvě sestavy tří drobných tandemově uspořádaných tyčových antén umístěné po jedné na břiše přední části trupu přímo za příďovým podvozkem a na břiše zadní části trupu přímo za kýlovou stabilizační plochou) a výstražný radiolokační systém typu SPO-10 Sirena-3M (jeho anténa se nachází uvnitř horní části náběžné hrany SOP zhotovené z dielektrického materiálu)

Výzbroj:     dva 30 mm kanóny typu NR-30 se zásobou 80 nábojů na hlaveň, vestavěné do kořenů křídla, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 3 500 až 4 000 kg, přepravovaná na dvou párech pylonů nacházejících se pod pevnou částí křídla a na dvou tandemově uspořádaných párech pylonů nacházejících se pod trupem – protizemní ŘS s povelovým navedením typu Ch-23 (AS-7 Kerry) (max. 2 ks), protiradiolokační ŘS s pasivním RL navedením typu Ch-28 (AS-9 Kyle) (max. 1 ks), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-3S/-13M (AA-2 Atoll) (max. 4 ks), raketové bloky typu UB-32A (32 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm) (max. 6 ks) a B-8M1 (20 neřízených raket typu S-8 ráže 80 mm) (max. 4 ks), kanónové kontejnery typu UPK-23-250 (jeden pevný dvouhlavňový 23 mm kanón typu GŠ-23L se zásobou 250 nábojů), 240 mm neřízené protizemní rakety typu S-24 (max. 6 ks), konvenční neřízené pumy o hmotnosti 50 až 500 kg, 800 l PTB typu PTB-800 (max. 4 ks) a 1 150 l PTB typu PTB-1150 (max. 2 ks)

Poslední úpravy provedeny dne: 16.12.2012