Suchoj Su-17UM3 (‘Fitter G’) / S-52UM3

Typ:  pokročilá modifikace dvoumístného cvičně-bojového letounu typu Su-17UM (Fitter E)

Určení:  výuka bojových pilotů a posluchačů leteckých škol techniky létání, ovládání letounu, bojových manévrů, letu ve formacích a navigace v rámci přeškolování na bojové letouny řady Su-17 (Fitter), včetně zbraňového výcviku

Odlišnosti od letounu Su-17UM (Fitter E):

- instalace nevelké hranaté kýlové stabilizační plošky v ose břicha zadní části trupu alá Su-17M3

- instalace modifikované svislé ocasní plochy (SOP) se zvětšenou výškou a plochou alá Su-17M3 – toho bylo docíleno instalací vyššího vrcholového dielektrického krytu s více hranatým profilem (tento zásah do konstrukce SOP spolu s instalací výše uvedené kýlovky představuje kompenzaci za narušenou stabilitu vlivem většího objemu přední části hřbetní nástavby)

- modifikované zaměřovací vybavení vestavbou výkonnějšího laserového dálkoměru/značkovače cílů typu Kljon-PS do regulačního kuželu příďového kruhového vstupu vzduchu na místo typu Fon-1400 (v této souvislosti nevelké čtyřúhelníkové okénko nacházející se přímo pod jeho špicí nahradilo znatelně větší okénko s tvarem šestiúhelníku) a jednoho universálního střeleckého/bombardovacího optického zaměřovače typu ASP-17B, který spolupracuje s výše uvedeným laserovým dálkoměrem/značkovačem cílů, do pilotní kabiny na místo zaměřovačů typu ASP-17 (střelecký) a PKB-3-17S (bombardovací)

- instalace jednoho páru zbraňových závěsníků typu PD62-32, na který lze umístit odpalovací lišty typu APU-60-1 krátkodosahových PLŘS s pasivním IČ navedením typu R-60/-60M (AA-8 Aphid), pod náběžnou hranou pevné střední části křídla přímo mezi vnitřním a vnějším párem zbraňových závěsníků typu BD3-57M (tímto celkový počet zbraňových pylonů vzrostl z osmi na deset)

- modifikovaný obranný systém záměnou výstražného radiolokačního systému typu SPO-10 Sirena-3M výstražným radiolokačním systémem typu SPO-15L (L006L) Berjoza-L

- instalace avionického vybavení z letounu Su-17M3

- instalace úchytů pro dva odnímatelné bloky s dvojicí výmetnic 32-ti klamných IČ/RL cílů (typu PPI-26) typu ASO-2I na hřbetu zadní části trupu podél svislé ocasní plochy (úprava zavedená později, po roce 1985, do konstrukce pouze některých letounů tohoto typu na základě bojových zkušeností z Afghánistánu)

Historie:  VVS původně pro výcvik pilotů stíhacích-bombardérů typu Su-17/-17M/-17M2 (Fitter C/D) používalo cvičně-bojové letouny typu Su-7U (Moujik). Tato dvoumístná modifikace jednomístného stíhacího-bombardéru typu Su-7BM (Fitter A) se ale pro tento účel příliš nehodila, protože vykazovala znatelně odlišnou ovladatelností, zejména při vzletu a přistání a při letu malou rychlostí. V tohoto důvodu byla OKB P.O. Suchoje již v roce 1974 pověřena vývojem dvoumístné cvičně-bojové modifikace letounu Su-17M2 (Fitter D). Ta přitom vešla ve známost jako Su-17UM (Fitter E) a s přihlédnutím na ekonomickou stránku věci obdržela drak s maximálně unifikovanou konstrukcí s paralelně vyvíjeným jednomístným modelem Su-17M3 (Fitter H). Protože si piloti letounů řady Su-17 (Fitter) stěžovali na špatný výhled z pilotní kabiny, typ Su-17M3 (Fitter H) spolu s novým zaměřovacím vybavením v podobě laserového dálkoměru-značkovače cílů typu Kljon-PS a střeleckého-bombardovacího optického zaměřovače typu ASP-17B obdržel též zcela novou příďovou partii trupu s mírným sklonem směrem dolů a rozšířený překryt pilotní kabiny, který plynule přecházel v přední část hřbetní nástavby se zvětšenou výškou a šířkou. Ta přitom ukrývala další palivovou nádrž spolu s bloky nové avioniky, zatímco u dvoumístného modelu Su-17UM (Fitter E) se zde nacházel druhý kokpit. Přestože dvoumístný cvičně-bojový Su-17UM (Fitter E) z konstrukčního hlediska vycházel, jak již bylo řečeno, z modelu Su-17M3 (Fitter H), zaměřovací a avionické vybavení přebíral od méně pokročilého typu Su-17M2 (Fitter D). Současní zbraňového systému tohoto stroje se tedy stal méně výkonný laserový dálkoměr-značkovač cílů typu Fon-1400, střelecký zaměřovač typu ASP-17 a bombardovací zaměřovač typu PKB-3-17S. Díky tomu bylo možné zahájit dodávky tolik kýžených dvoumístných Su-17 k výcvikovým útvarům VVS již v létě roku 1977. Protože se ale typ Su-17UM (Fitter E) díky instalaci staršího zaměřovacího a avionického vybavení pro výcvik pilotů pokročilejších Su-17M3 (Fitter H) příliš nehodil, již od počátku byl považován pouze za přechodový model. Projekt definitivní cvičně-bojové modifikace letounu Su-17 (Fitter) s instalací pokročilejšího zaměřovacího a avionického vybavení z bojového modelu Su-17M3 (Fitter H) přitom spatřil světlo světa ještě v roce 1977. Takto modifikovaný Su-17UM (Fitter E) vešel ve známost pod továrním označením S-52UM3 a služebním označením Su-17UM3 (Fitter G) a od svého jednomístného protějšku v podobě typu Su-17M3 (Fitter H) kromě palubního vybavení přebíral též modifikovanou SOP se zvětšenou výškou a nevelkou břišní kýlovku. Zmíněné konstrukční úpravy přitom představovaly reakci na potíže se směrovou stabilitou, které sužovaly prototypy letounu Su-17M3 (Fitter H) při letu v konfiguraci s pohyblivými vnějšími částmi křídla v zadní poloze (s max. úhlem náběhu) a při letu nízkou rychlostí. Prototyp letounu Su-17UM3 (Fitter G) vznikl konverzí sériového Su-17UM (Fitter E) a od vzletové dráhy se poprvé odlepil dne 21. září 1978. Přestože se státní zkoušky letounu Su-17UM3 (Fitter G) rozeběhly ještě v tom samém roce, díky problémům s optickým zaměřovačem typu ASP-17B, který zpočátku vykazoval zcela nevyhovující přesností, se nakonec zatáhly až do roku 1981. Ve výrobním programu závodu č.126 z Komsomolska na Amuru ale tento model svého předchůdce v podobě typu Su-17UM (Fitter E) nahradil již na konci roku 1978. Do roku 1982 přitom brány zmíněného podniku opustilo celkem 165 sériových Su-17UM3 (Fitter G). Mezitím, v letech 1979 až 1980, byla v prostorách leteckých opravárenských závodů VVS do tohoto standardu dopracována většina postavených exemplářů staršího modelu Su-17UM (Fitter E). VVS přitom tyto dvoumístné stroje používalo nejen pro výcvik pilotů nadzvukových stíhacích-bombardérů řady Su-17 (Fitter), ale i těžce pancéřovaných podzvukových bitevních speciálů typu Su-25 (Frogfoot A), a to až do příchodu modelu Su-25UB (Frogfoot B).

Verze:  -

Vyrobeno:  165 sériových strojů (další exempláře tohoto modelu vznikly představou sériových Su-17UM)

Uživatelé:  Bělorusko, SSSR/Rusko, Turkmenistán, Ukrajina a Uzbekistán

Posádka:    pilot/žák a pilot/instruktor

Pohon:       jeden proudový motor typu Ljulka Al-21F-3 s max. tahem 7 800 / 11 215 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        žádný

Vybavení:   - zaměřovací: jeden laserový dálkoměr/značkovač cílů typu Kljon-PS s dosahem 8 km, odměrem ±12°, elevací 6° a depresí 30° a jeden optický střelecký/bombardovací zaměřovač typu ASP-17B. Zatímco instalace laserového dálkoměru/značkovače cílů typu Kljon-PS se nachází uvnitř regulačního kužele příďového kruhového vstupu vzduchu (za nevelkým hranatým okénkem situovaným přímo pod jeho špicí), zaměřovač typu ASP-17B je umístěn uvnitř pilotní kabiny.

                   - naváděcí: podvěsný kontejner s laserovým značkovačem cílů typu Prožektor-1 (za jeho pomoci jsou označovány cíle pro protizemní řízené střely typu Ch-25). Toto zařízení se umisťuje na pravý přední trupový závěsník.

                   - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-1P Parol (dvě drobné antény s tvarem trojúhelníku umístěné po jedné na břiše přední části trupu přímo před příďovým podvozkem a na břiše zadní části trupu přímo za kýlovou stabilizační plochou), výstražný radiolokační systém typu SPO-15L (L006L) Berjoza-L (dvě antény vestavěné do náběžné hrany pevné střední části křídla v oblasti mezi oběma páry aerodynamických hřebenů a jedna anténa nacházející se na odtokové hraně SOP přímo nad směrovým kormidlem), aktivní rušič typu SPS-142, -142 nebo -143 (‘Odd Pod’) systému Siren (podvěsné pouzdro tohoto systému se umisťuje na pravý vnitřní křídelní závěsník, zatímco na levý vnitřní křídelní závěsník se současně zavěšuje raketnice typu UB-32A plnící funkci protizávaží) a čtyři výmetnice 32-ti klamných IČ/RL cílů (typu PPI-26) typu ASO-2I** (dva odnímatelné bloky, každý s dvojicí výmetnic typu ASO-2I, lze připevnit ke hřbetu zadní části trupu, podél SOP)

Výzbroj:     jeden 30 mm kanón typu NR-30 se zásobou 80 nábojů, vestavěný do pravého kořene křídla, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 3 000 kg, přepravovaná na třech párech pylonů nacházejících se pod pevnou částí křídla (ten prostřední je vyhrazen pro PLŘS) a na dvou tandemově uspořádaných párech pylonů nacházejících se pod trupem – protizemní ŘS s poloaktivním laserovým navedením typu Ch-25 (AS-10 Karen) (max. 2 ks), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-60 (AA-8 Aphid) (max. 2 ks), raketové bloky typu UB-32A (32 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm) a B-8M1 (20 neřízených raket typu S-8 ráže 80 mm), kanónové kontejnery typu SPPU-22-01 (jeden pohyblivý dvouhlavňový 23 mm kanón typu GŠ-23L s možností vychýlení hlavní směrem dolů pod úhlem 30° a zásobou 250 nábojů), submuniční kontejnery typu KMGU a KMGU-2, neřízené protizemní rakety typu S-24 ráže 240 mm a S-25 ráže 250 mm, neřízené pumy do hmotnosti 500 kg, zápalné nádrže, PTB typu PTB-800 a 1 150 l PTB typu PTB-1150

* toto zařízení bylo po roce 1985 zavedeno do obranného systému některých letounů tohoto typu na základě bojových zkušeností z Afghánistánu

Poslední úpravy provedeny dne: 16.12.2012