Suchoj Su-15UM (‘Flagon G’) / U-58TM

Typ:  dvoumístná cvičně-bojová modifikace těžkého přepadového stíhacího letounu typu Su-15TM (Flagon F)

Určení:  výuka bojových pilotů a posluchačů leteckých škol techniky létání, ovládání letounu, bojových manévrů, letu ve formacích a navigace v rámci přeškolování na přepadový stíhací letoun typu Su-15TM, včetně zbraňového výcviku

Odlišnosti od letounu Su-15TM (‘Flagon F’):

- vestavba dvoumístné tandemově uspořádané pilotní kabiny se sedadlem žáka v předním kokpitu a sedadlem instruktora v odděleném (průzračnou přetlakovou přepážkou) zadním kokpitu do přídě trupu s nezměněnou délkou na místo jednomístné pilotní kabiny (tento zásah do konstrukce se nikterak neprojevil na objemu vnitřních palivových nádrží)

- instalace pětidílného překrytu pilotní kabiny na místo dvoudílného, který se sestává z pevného čelního štítku (se zvětšenou šířkou), dvou výklopných (směrem do strany) částí, pevné průzračné přetlakové přepážky (ta se nachází mezi přední a zadní výklopnou částí, tedy mezi předním a zadním kokpitem) a kapotovaného záďového krytu (identická konstrukce jako u modelu Su-15UT a U-58B)

- instalace plně zdvojeného řízení

- instalace palubního intercomu typu SPU-9 a magnetofonu typu MS-61 uvnitř kabiny pilotů

- instalace systému, který umožňuje simulovat poruchy jednotlivých přístrojů na přístrojové desce předního kokpitu (jeho ovládací panel se nachází uvnitř zadního kokpitu)

- zjednodušené avionické vybavení vyjmutím střeleckého radiolokátoru typu Tajfun-M (Twin Scan), systému dálkového navedení typu Lazur-M, systému blízké navigace (SHORAN) typu RSBN-5S (ten byl ale v roce 1978, počínaje 4. výrobní sérií, opět zaveden), autopilota typu SAU-58-2 a výstražného RL systému typu SPO-10 Sirena-3M

- zredukovaná škála podvěsné výzbroje o PLŘS s poloaktivním RL navedením typu R-98MR  (výzbroj tohoto modelu se omezila pouze na PLŘS s pasivním IČ navedením typu R-98T a R-60 a kanónové kontejnery typu UPK-23-250)

Historie:  Přestože oficiální zadání na dvoumístnou cvičně-bojovou modifikaci přepadového stíhače typu Su-15TM (Flagon F), která následně vešla ve známost pod závodním označením U-58UM a služebním označením Su-15UM (Flagon G), OKB-51 P.O. Suchoje obdržela teprve až dne 16. července 1975, do prací na toto téma se pustila ještě na konci roku 1974. Dvoumístný Su-15UM (Flagon G) přitom vycházel z pozdější výrobní úpravy jednomístného modelu Su-15TM (Flagon F), která se vyznačovala instalací příďového krytu radaru s ogiválním profilem (na místo kónického). Přestože instalaci radaru zcela postrádal, na rozdíl do svého dvoumístného předchůdce v podobě typu Su-15UT (Flagon C), který z konstrukčního hlediska vycházel z modelu Su-15T (Flagon D), mohl sloužit též pro zbraňový výcvik. Vzhledem k již zmíněné absenci střeleckého radaru bylo ale s tímto strojem možné cvičit střelbu pouze za pomoci PLŘS s pasivním IČ navedením typu R-60 (AA-8 Aphid) a R-98T (AA-3 Anab) a kanónových kontejnerů typu UPK-23-250. Se stavbou prototypu letounu Su-15UM (Flagon G) se již od počátku nepočítalo. První zkušební exemplář tohoto modelu, který nesl trupové číslo 01, byl tedy zároveň prvním sériovým strojem. Výrobní závod č.153 z Novosibirska přitom příslušné výrobní podklady převzal na jaře roku 1975. První Su-15UM (Flagon G) brány zmíněného podniku opustil na jaře roku 1976 a od vzletové dráhy se poprvé odlepil dne 23. dubna téhož roku. Pět dní nato byl tento stroj přelétnut na zkušební základnu, která se nacházela v Žukovském. Zde pak prošel závodními zkouškami. V rámci nich si přitom na své konto připsal dalších 13 zkušebních letů. Ke státním zkouškám byl první sériový Su-15UM (Flagon G) předán dne 23. června 1976. V rámci zkoušek státních, které byly ukončeny dnem 25. listopadu téhož roku, se tento stroj dostal do vzduchu ještě 72 x. Státní zkoušky letounu Su-15UM (Flagon G) přitom zakončilo kladné hodnocení. Ve výrobním programu závodu č.153 z Novosibirska se dvoumístný Su-15UM (Flagon G) nacházel až do roku 1979. Tímto se stal vůbec posledním sériově vyráběným modelem z řady Su-15 (Flagon). Brány novosibirského závodu č.153 přitom opustilo celkem 119 těchto dvoumístných strojů. Poslední dva z nich, v.č. 0443 a 0444, z výrobní linky zmíněného podniku sjely v únoru 1981. Ten druhý, v.č. 0444, se přitom od vzletové dráhy poprvé odlepil dne 14. února 1982, tedy celý rok poté, co opustil brány výrobního závodu. Do výzbroje PVO byl dvoumístný Su-15UM (Flagon G) zařazen v roce 1977 bez příslušné oficiální objednávky.

Verze:  -

Vyrobeno:  119 sériových strojů

Uživatelé:  Rusko, SSSR a Ukrajina

Posádka:    pilot/žák a pilot/instruktor

Pohon:       dva proudové motory typu Gavrilov R-13-300 s max. tahem po 4 100 kp / 6 600 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním   

Radar:        žádný

Vybavení:   obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRZO-2M Kremnyj-2M (‘Odd Rods’) (dvě sestavy tří drobných tandemově uspořádaných tyčových antén umístěné po jedné na břiše přední části trupu přímo před příďovým podvozkem a na břiše zadní části trupu přímo za odtokovou hranou křídla)

Výzbroj:      dvě PLŘS středního dosahu s pasivním IČ navedením typu R-98T (AA-3 Anab), přepravované na vnějším páru křídleních zbraňových závěsníků, dvě PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedení typu R-60 (AA-8 Aphid), přepravované na vnitřním páru křídleních zbraňových závěsníků, a dva kanónové kontejnery typu UPK-23-250 (jeden dvouhlavňový 23 mm kanón typu GŠ-23L se zásobou 250 nábojů) nebo dvě 600 l přídavné palivové nádrže, přepravované na jediném páru trupových závěsníků

Poslední úpravy provedeny dne: 13.1.2012