Suchoj Su-15T (Sachalin-1A)

Typ:  speciální modifikace letounu Su-15T (Flagon D) zastávající roli vzdušné zkušebny

Určení:  prověření činnosti systému pro doplňování paliva kompatibilního s podvěsným tankovacím zařízením typu UPAZ-1A Sachalin-1A frontového bombardovacího letounu Su-24M (Fencer D)

Odlišnosti od letounu Su-15 (Flagon D):

- instalace pevného nástavce pro doplňování paliva za letu s tvarem obráceného písmene „L“, který je napojen na palivové dávkovací zařízení typu TRK1-1, na přídi trupu vpravo od průzračného krytu pilotní kabiny (jeho konec se nachází ve vzdálenosti 4,25 m od špice příďového krytu radiolokátoru, resp. 0,9 m od podélné osy trupu, resp. 0,8 m od povrchu trupu)

- instalace štíhlého válcovitého krytu se směrem dopředu namířenou kamerou typu AKS-5 na vrcholu svislé ocasní plochy na místo dielektrického krytu antény radiostanice)

- instalace štíhlé zkosené břitové antény typu ASM-1, kterou využívá radiostanice typu R-832M, v ose hřbetu střední části trupu (anténa této radiostanice se původně nacházela uvnitř dielektrického zakončení svislé ocasní plochy)

- instalace filmové kamery typu PAU-467

- instalace majáku typu MSL-2 (ChS-62) na hřbetu střední části trupu – za jeho pomoci je synchronizována činnost všech fotoaparátů a kamer, které se podílejí na dokumentování průběhu vlastního vzdušného tankování

- instalace aparatury typu Kuvšinka – ta monitoruje základní fyziologické parametry pilota (pulz a dech) a zároveň míru jeho koncentrace v průběhu jednotlivých etap vzdušného tankování (zavedení tohoto systému si vyžádala skutečnost, že vzdušné tankování pro piloty vždy představuje velmi adrenalinovou činnost)

Historie:  Prvním letounem značky „Su“ s instalací systému pro doplňování paliva za letu se stal frontový bombardér typu Su-24 ve verzi Su-24M (Fencer D). Zatímco pro příjem paliva tento stroj využíval výsuvný nástavec s tvarem obráceného písmene „L“ (jeho instalace se nacházela přímo před kabinou posádky), pro předávání paliva jiným letounům toho samého typu mohl využívat podvěsný kontejner typu UPAZ-1A Sachalin-1A. Ten přitom ukrýval buben s pružnou 27,5 m tankovací hadicí, která byla opatřena záchytným „košem“, a umisťoval se pod trup. Standardně tento systém dokázal předávat palivo rychlostí 1 000 l/min. V případě potřeby bylo však možné rychlost čerpání zvýšit až na 2 200 l/min. Pro potřeby zkoušek zmíněného systému OKB P.O. Suchoje vyčlenila jeden předsériový exemplář letounu typu Su-15 (Flagon A) (v.č. 0015301) a jeden sériový exemplář letounu typu Su-15T (Flagon D) (v.č. 0215306). Kromě těchto dvou strojů se vzdušnou zkušebnou tankovacího systému typu Sachalin-1A stal též letoun typu Su-15 (Flagon D) s trupovým číslem 37 a výrobním číslem 1115307 (7. letoun z 11. výrobní série). Tento konkrétní stroj zase poskytl zkušební institut LII ze Žukovského. Zatímco oba letouny typu Su-15 (v.č. 0015301 a  v.č.1115307) obdržely instalaci tankovacího kontejneru typu UPAZ-1A pod trupem, letoun typu Su-15T (v.č. 0215306) se stal „příjemcem“. První etapa zkoušek tohoto stroje byla zaměřena na prověření vlivu pevného tankovacího nástavce, jehož instalace se nacházela na hřbetu trupu vpravo od pilotní kabiny, na stabilitu a ovladatelnost. První dva pokusy o spojení se vzdušným tankerem přitom následovaly dne 31. května 1974. Zatímco k prvnímu z nich došlo ve výšce 8 200 m, ten druhý byl uskutečněn ve výšce 6 000 m. Rychlost obou letounů, tankeru a „příjemce“, přitom tehdy činila okolo 550-ti km/h. Oba dva zmíněné pokusy o spojení za letu ale předčasně ukončila závada. V druhém případě se dokonce tankovací hadice omotala kolem tankovacího nástavce, načež praskla. Tyto neúspěchy ale letové zkoušky zcela zastavily až do dne 24. prosince 1974. Mezitím vlastní tankovací kontejner typu UPAZ-1A obdržel prodlouženou tankovací hadici z 26-ti m na 27,5 m. Současně zkušební pilot prošel rozsáhlým výcvikem na speciálním pozemním simulátoru. Kromě toho byla zcela přepracována technika přibližovacího manévru. Ten měl být nyní realizován v menší výšce (4 000 m) v konfiguraci s vysunutými vztlakovými klapkami v případě vlastního vzdušného tankeru, resp. se zapnutým regulátorem tahu v případě letounu „příjemce“. První stabilní spojení za letu letounu Su-15T se vzdušným tankerem v podobě letounu Su-15 (rudá 37) následované krátkým stabilním letem v „tankovací“ formaci se podařilo uskutečnit dne 14. ledna 1975. Přestože původní plány počítaly s tím, že bude v rámci zkoušek systému Sachalin-1A ještě v létě roku 1974 uskutečněno cekem 70 zkušebních letů, hlavní fáze zkušebního programu tohoto zařízení se nakonec rozeběhla až dnem 21. ledna 1975. První vzdušná spojení vzdušného tankeru s letounem „příjemcem“ byla realizována tzv. „nasucho“, tedy bez vlastního předání paliva. V rámci každého letu bylo obvykle provedeno hned několik vzdušných spojení (dva až sedm) v různých výškách (2 000 až 7 500 m) a při různých rychlostech (480 až 660 km/h). Tato etapa zkušebního programu tankovacího systému typu Sachalin-1A byla úspěšně ukončena ještě v únoru téhož roku. Následné analyzování získaných údajů spolu s přípravami na další etapu zkušebního programu ale veškerou letovou činnost pozastavilo až do června roku 1975. Tomu pak následovalo několik dalších „suchých“ spojení ve vzduchu. Vlastní přečerpání paliva bylo vůbec poprvé realizováno v průběhu zkušebních letů uskutečněných ve dnech 2., 4., a 18. července téhož roku. Jelikož tyto první zkoušky doplnění paliva za letu sužovaly potíže s netěsností na spoji tankovací hadice a tankovacího nástavce, následně byla původní tankovací hadici, která nebyla zhotovena zrovna s příliš velkou přesností, vyměněna za novou. První úspěšné předání 250-ti kg paliva za letu následovalo dne 30. července 1975. Den nato se podařilo v průběhu dvou vzdušných spojení přečerpat již 1 000 kg a 500 kg paliva. Celý tankovací systém typu Sachalin-1A se přitom podařilo zbavit všech nedostatků do prosince téhož roku. Poté, mezi 10. a 23. prosincem 1975, byly v průběhu čtyř letů uskutečněny tři přečerpání paliva. Ke dvěma z nich došlo v průběhu jediného letu, který byl uskutečněn dne 23. prosince 1975. Hmotnost přečerpaného paliva přitom činila 400 kg a 250 kg. Tímto bylo možné celý program tankovacího systému typu Sachalin-1A považovat za ukončený. Protože zkoušky zmíněného zařízení zakončilo kladné hodnocení, následně se stalo standardní součástí vybavení frontových bombardérů řady Su-24 (Fencer).

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden exemplář (vznikl konverzí sériového Su-15T)

Uživatelé:  žádní (pouze výzkumný stroj)

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       dva proudové motory typu Tumanskij R-11F2SU-300 s max. tahem po 3 900 kp / 6 175 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        žádný

Výzbroj:     žádná

Poslední úpravy provedeny dne: 13.1.2012